Ikkju Ikkju přečtené 973

☰ menu

Strojnické tabulky pro SPŠ strojnické

Strojnické tabulky pro SPŠ strojnické 1984, Pavel Vávra

Ve své době nedoceněné čtení, jako by se mi ale vrátilo ve chvíli, kdy se řešily věci přízemní (o závitech, guferech a podobných věcech by měl mít aspoň ponětí každý chlap) i ty s rozletem (například váha a vinutí lana vesmírném výtahu)...... celý text


Fips má narozeniny

Fips má narozeniny 2004, Lucie Müllerová

Zajímavá atmosféra, nakonec se zjistí, že zvířátka nemohly popřát Fipsovi, protože se POZOR SPOILER odstřelili už na premiéře oslav narozenin x). Roztomilé...


Sám a sám

Sám a sám 1966, Richard Evelyn Byrd
5 z 5

Kniha mě chytla už jenom námětem, vzdáleně jsem si to prožil v době, kdy jsem chodíval sám na zimní toulky po jeskyních v pískovcovém kraji - improvizovaná kamna z plechovky od broskví připojená na komínovou rouru dokáží zvednout teplotu z -10° někam lehce pod nulu, musí se ale co pár minut roztápět, a hlídat, aby falešný tah nehnal kouř zpátky. Ale stačí jen pár minut nepozornosti, kamna rychle dohoří, a přes provizorní přehoz z látky zakrývající vchod se rychle prodere mráz, zprvu příjemný, protože čistší než uniklý kouř, rychle ale úmorný a vyčerpávající. Zkoušel jsem i lihový primus, výhřevnost nic moc, navíc je určený na krátkodobý používání, pokud hoří déle, ohřeje se líh v zásobníku na bod varu, smrdí to, a je to docela o strach. Uznávám, že je to podivný koníček, ale kombinace improvizované vytápění a mráz, pokud funguje, skrývá utajené hlubiny uspokojení...... celý text


KomiksFest! revue 04

KomiksFest! revue 04 2009, Karel Jerie
4 z 5

Komiks o drobném mužíčkovi, který ulítává (doslovně) na velkých ženských prdelích (pardon, ale jinak to nazvat nejde), jsem asi nechtěl číst, ale jsem rád, že jsem ho četl, i když zrovna nejsem weirdo - lidská fantazie opravdu nezná hranic!... celý text


Láska bez podmínek

Láska bez podmínek 2003, John Powell

Moc si z knihy nepamatuji, ale vždy když jí náhodou vidím v knihovně, potěší mě, že na obalu je vyfocená stará ...ová.


Bronzový poklad

Bronzový poklad 1971, Eduard Štorch

Krásný je popis loviště Medvědů v místě dnešní Prahy, které živilo jen pár rodin rozesetých na obrovské ploše, rozdělené divokou Vltavou, kterou bychom v té dnešní nepoznali ani náhodou. Exkurze do Egypta mě ale z děje nepříjemně vytrhla, chápu že to mělo být poučné srovnání, ale přišlo mi jako nestravitelná nadsázka - od tohohle vyprávění se mi romantická tlupa v srdci Evropy scvrkla na lehce posměšný popis pravěku od chlapíka, kterého vyhrabalo z hlíny langerovo Bratrstvo bílého klíče...... celý text


Lovcovy zápisky

Lovcovy zápisky 1950, Ivan Sergejevič Turgeněv

Pod vlivem téhle knížky jsem proseděl hodiny v třeskuté zimě pod střechou kůlny, ze které skrz improvizovaný kryt z deky koukala jenom hlaveň vzduchovky, a představoval si, jak přijdu za babčou s úlovkem tetřívků. Nebyla to pravda taková romantika jako v knize, ale nakonec jsem nějaké tři či čtyři vrabce zavěšené mezi prsty slavnostně před obědem donesl, přes brýle na kterých se zkondenzovala vlhkost jsem skoro neviděl, babča mě ale nevítala vítězoslavně, nýbrž celkem pragmaticky - tetřívci putovali sežrat slepicím, kterým za živa uzobávali z hrnce... Přiznávám, že jsem z toho měl léta špatné svědomí, zvlášť v době, kdy se začal používat bezolovnatý benzín a populace vrabců se začaly povážlivě snižovat. A nedávno jsem potkal v hospodě souseda, a ten vyprávěl, že jednu dobu byl život na jejich pozemku docela drsný, nikdo nevěděl kdy mu nad hlavou začnou svištět kulky :D Tak nevím, jestli jsme dneska vyspělejší nebo naopak přecitlivělí, a mlaďáskovi už bych asi na vrabčáky střílet nedovolil...... celý text


Zvídálek

Zvídálek 1979, Vytautas Petkevičius

Zvláštní knížka, zvláštní mi jako děcku přišlo i jméno autora, a kniha dokonce i zvláštně voněla... To jméno a vůně mi v paměti zůstaly dodnes...


Aštávakragíta

Aštávakragíta 1994, neznámý - neuveden
5 z 5

Zvláštní zážitek, knihu jsem si nejspíš koupil kdysi na něčí doporučení, přiložený návod (druhá knížečka) spolu s divnou obálkou mě od čtení spíš odradily. Nedávno jsem knihu vzal do ruky znovu, a nestačil se divit, jak je to zajímavé čtení, některé pasáže krásně rezonují s budhistickým "ve všem sama sebe poznávaje", blaženost postupně přechází do líčení indiferentního stavu, a navíc! to celé je určené pro člověka žijícího běžným životem, který se nedal zlákat kouzlem života v odloučení, a drží se jen jednoduchého postoje. Ono jaký je vlastně rozdíl mezi pečlivým plněním povinností někde v odloučení kláštera, a zodpovědným a vlastně též do detailů nalajnovaným rodinným životem? Zajímavé mi přišlo též použití indických termínů, v předmluvě překladatel vysvětluje, že například slovo átman se v textu dá chápat velmi střízlivě, v podstatě bez náboženského patosu, který vlastně docela jasný význam spíš zamlžuje. Podobnou tendenci jde vysledovat i při googlování titulu, obrázky mají takový ten medově nasládlý nános hinduismu - jako by například při pití čisté vody ze studánky nestačil obyčejný džbán, ale podávala se v ozdobné sklenici s obrázkem šmouly spolu s doprovodem nějakého nábožensky povznášejícího popěvku - dle mého si ale člověk vystačí jen se samotným džbánem, právě tak je ten zážitek autentický, a není nutné k němu nic přidávat...... celý text