imluciana
přečtené 94
Hon na ovci
2016,
Haruki Murakami
Ten, kdo tvrdí, že se Murakami pořád opakuje, vůbec nic nepochopil. Opakováním jednotlivých motivů vlastně vytvořil jeden velký Murakamiho svět, ve kterém všechno splývá do jednoho a zároveň se všechno dělí z jednoho na mnoho. Tahle kniha mě při několika stranách srazila svou melancholií. Je neuvěřitelné, jak dokáže Murakami v jedné knize rozebrat problémy celého Japonska, japonské společnosti a zároveň rozebrat spletité nitro jedince. A tentokrát to byla velmi temná cesta do nitra člověka. Chvílemi jsem ani nemohla číst… Už dříve jsem si všimla jedné věci, která prostupuje všemi Murakamiho díly. Jen u Ovce se to zdá být mnohem patrnější. Totiž otázka smyslu života. Nevím, jestli to je tím, že už jsem toho od Murakamiho přečetla tolik, ale jeho díla teď vnímám úplně jiným způsobem. Už nedokážu být jen čtenářem, který se na jeviště dívá z poslední řady. Mám pocit, že jsem součástí příběhu. Součástí jeho světa. A coby ne? Murakamiho svět je vlastně reálný svět skrytý za fantazií. Nedokážu vyjádřit všechno, co po dočtení jeho knih cítím. Jen vím, že Murakami tu vytvořil něco jedinečného a velkolepého, co shrnuje snad veškeré lidské poznání. Jak to jen říct? Mám z toho pocit jakési komplexnosti. Věřím, že něco takového už nikdy u žádného jiného autora nepoznáme.... celý text
