Inutihar
přečtené 543
Vítězit a žít - Anthologie z ukrajinské poezie
1951,
* antologie
Reprezentativní výbor ukrajinské poezie od Kotljarevského až po poválečné oslavně budovatelské básně. Poučenějšímu čtenáři sice budou některé důležitá jména chybět (hlavně meziválečná ukrajinská avantgarda, resp. "rozstřílené obrození") a mnohé nové (tedy těsně poválečné) básně jsou evidentně zařazeny spíše pro svoji angažovanost než pro uměleckou kvalitu. Obojí ale chápu jako daň době vzniku. Zejména první polovina knihy je však dodnes použitelná jako velmi solidní úvod do klasické a obrozenecké ukrajinské poezie, tím spíše, že žádná jiná novější souhrnná antologie v češtině (doposud) neexistuje.... celý text
Havaj: Historie, mýty, poezie
2019,
Václav A. Černý
Já jsem zklamán a je mi to líto. V knize je přiznáno, že to je vydána z pozůstalosti, proto si myslím, že o to víc se měl editor rukopisům věnovat a část překladových textů, které jsou evidentně ve velmi pracovních verzích, do knihy vůbec nezařazovat. V části o dějinách jsou také informace, které jsou novějším bádáním podstatně revidovány a které by si přinejmenším zasloužily komentáře v poznámce. I sama struktura knihy působí poněkud zmateně. Škoda.... celý text
Ukrajinské povídky
1956,
Jaroslav Moravec
Škoda, že jsem si ten doslov nepřečetl dříve... Taky rok vydání mě mohl varovat. Čekal jsem výbor klasiků a dostal jsem... no, něco jiného. Přestože kniha obsahuje některá velká jména ukrajinské literatury (Oles Hončar, Ostap Vyšňa), jedná se o výbor povídek a literárních reportáží vzniklých především v období Stalinovy vlády v SSSR a tedy i na sovětské Ukrajině. Povídky tak reflektují zejména předválečný útlak Ukrajinců Poláky, druhou světovou válku a německou okupaci a také poválečné ukrajinské budovatelské nadšení. I přesto, že se jedná převážně o socialistický realismus (a někdy - jako např. u Jaroslava Halana - čistou propagandu), talent mnohým autorům upřít nelze a některé povídky o válce jsou skutečně výborné. Knihu samotnou tak považuji spíš dokument doby než literární požitek, nicméně jsem rád, že jsem to přečetl. S odstupem let je zajímavé sledovat životní dráhy některých v knize představených spisovatelů, kteří se z budovatelů stali protisovětskými disidenty. Pro česko/slovenské čtenáře může být nejzajímavější dílko Marie jde bosa od Olexandra Ilčenka, kde formou literární reportáže líčí Ilčenko situaci na Zakarpatské Ukrajině a radostné dojmy tamních obyvatel těsně poté, co došlo k jejímu připojení k Sovětskému svazu a kde není vůbec žádná zmínka o tom, že to před tím bylo Československo.... celý text
Montevidejci
2017,
Mario Benedetti
Škoda, že je uruguayská literatura tak trochu ve stínu ostatních latinskoamerických velikánů, Benedetti je výborný autor a Montevidejci ukazují, jak široký stylový záběr měl.... celý text
Pohádky z pralesa
1960,
Horacio Quiroga
Nevím, jestli bych to nazval zrovna pohádky, protože některé příběhy jsou docela drsné. Ale děti to nejspíš budou vnímat úplně jinak než dospělý.
Požár na rovině
1953,
Sü Kuang-jao
odpad!
Čínská propaganda o hrdinných komunistických partyzánech za druhé světové války. Chvílemi tak absurdní, že jsem se smál nahlas. Kniha byla zamýšlena nejen ideologicky výchovně, ale i jako jakási učebnice vojenské taktiky. Ale je to zároveň velmi těžce čitelné a nezáživné a trvalo mi dlouho, než jsem se tím prokousal. Jak v komentářích uvádí překladatelka, přestože spolupracovala s vojenským poradcem, je tam hodně "ztraceno v překladu". Protože historický i kulturně-jazykový kontext čínského odboje proti Japoncům je na hony vzdálen středoevropské realitě, takže tu nečitelnost bych asi připsal na vrub i tomuto. Mimochodem, autor knihy byl v roce 1958 v rámci Maova boje proti intelektuálům odsouzen za pravicovou úchylku a poslán do pracovního tábora.... celý text
