Jako dítě jsem knihy Eduarda Štorcha milovala. Četly jsme s dcerami před spaním a i ony byly nadšené a dožadovaly se dalších a dalších kapitol. Samotným se jim to však četlo hůře, protože jazyk je archaický a autor s přechodníky nešetří. Ale to nic neubírá na tom, že je to nádherný příběh, kde se čtenáři nenásilnou formou dozví o životě pravěkých lidí. A Havranpírko je pravěký borec, kterému ani samotný Mirek Dušín nemůže konkurovat.... celý text