ivolginswife
přečtené 151
Výchova dívek v Čechách
1994,
Michal Viewegh
Michal Vieweg na mě svým dílem silně zapůsobil. Duševně i fyzicky. Vlastně nejlépe by se dala tato kniha popsat jako zdařilé převedení vogonské poezie do české prózy, neboť během čtení se u mě dostavil nevysvětlitelný pocit, že mi postupně selhávají všechny orgány a nutila nevyhnutelně k úvahám nad základními existenčními otázkami typu "Byl to dobrý nápad se tehdy v první třídě to čtení vůbec učit?" Teď již ale vážně, ony na mě ty Viewegovy rádoby sebeironizující pokusy o vtip bohužel nejspíš zanechaly následky. Co bylo nutno vytknout ze stylistického hlediska, již zde v komentářích bylo vytknuto lidmi vzdělanějšími. To tedy nechávám stranou, i když to, co zde autor vytvořil za schizofrenní slátaninu, by za to možná stálo. Co mě ale na celé knize znepokojovalo více (možná tak 50/50) než forma, byl samotný děj knihy. Jak sám autor někde v inkriminovaném veledíle psal, snaží se být jakýmsi středobodem mezi prodejnou čtivou brakovou literaturou a literaturou tzv. vysokou, litteratus immortalis. Děj byl to, co nejspíš mělo za cíl zapůsobit na příznivce první skupiny knih. Jediné vyvrcholení celé knihy bylo vyvrcholením sexu autora-vypravěče-hlavní postavy (nehodící se škrtněte), zároveň ale jedinou hlubokou věcí bylo hrdlo Beáty Králové a možná některý z těch naprosto bez kontextu rozesetých citátů klasiků, což byl jen další způsob, jak si pohonit ego.... celý text
Matka
1957,
Maxim Gorkij (p)
Gorkij byl skvělý spisovatel, i když jeho dílo bohužel propadlo době, takže v něm nejspíš dnešní ani budoucí čtenář zalíbení nenajde. Uměl skvěle a sugestivně popisovat postavy i prostředí, celou dobu jsem jeho svět plný úžasné sveřepé proletářské mládeže a zlých starých úředníků, kteří vlastně ani tak zlí nejsou, neboť je jen ovládá systém, viděla jak na dlani. Postava matky byla uvěřitelná, snad možná dokonce víc, než "soudruzi". To je ale možná ovlivněno dobou a tím, že dnešnímu člověku již jsou podobné myšlenky a revolucionářství vzdálené. Nádherně je zde popisována mateřská láska k synovi, kterého skrz knihu pořádně vidíme až na konci, je to postava v pozadí, o které se samozřejmě pořád mluví, ale přímo neúčinkuje. Sám o sobě totiž vlastně ani nemá pořádnou charakteristiku, tedy ne natolik propracovanou a výraznou, aby mohl být protagonistou. Možná i proto Gorkij jako protagonistku zvolil matku, protože být jím kdokoliv z hlavních soudruhů, je pravděpodobnější, že by z toho vyšla fraška. Takto je zde onen přidaný rozměr rodinných vztahů a "přerodu" Pavlovy staré matky, která za celý svůj život znala pouze strádání a poté objevila skrz svého syna komunismus... Ale ano, celé je to opravdu více méně jen o tom, že budujeme komunismus, soudruzi.... celý text
