Izák Gellner
přečtené 148

Cesta dlouhým dnem do noci
1988,
Eugene O'Neill
Drama, jež je silným uměleckým zážitkem, ale ještě více reflexí velkého životního znejistění. Přepjatost či určitá neuvěřitelnost v jednání postav je dramatu jistě vlastní, avšak vyhrocenost O´Neillových protagonistů snad přesahuje běžný formální rámec (lze-li to tak říci), a to natolik, že čtenář může být značně znepokojen. Čím? Fascinující proměnou nálad, tak nečekanou a agresivní, že se náhle nic nezdá být jisté. Rozhodně ne v chování čtyř členů rodiny, jimž je příběh věnován a kteří se vymykají každému pevnému uchopení. V jednom okamžiku z jejich úst srší důkazy rodinné lásky, v další chvíli lásku nahrazuje nesmiřitelná zloba, závist. Nabízí se však otázka (a ona se konečně musí nabídnout), zdali je taková krátká dramatická ukázka určitého lidského jednání opravdu jen přepjatá - anebo snad poukazuje na hlubší citové polohy, které ve skutečnosti převládají v každém z nás? V běžném životě sice nevystupujeme tak radikálně proměnlivě jako O´Neillovy postavy, alespoň navenek, ale tato vášnivá proměnlivost nás může děsit třeba proto, že je na ní cosi velmi přirozeného. O příběhu se toho dá jistě mnoho dalšího říci, mnoho analyzovat. Tento zvláštní motiv jakési cizosti a drsné nejistoty na mě však tak zapůsobil, že v tuto chvíli po přečtení dílka ve mně doznívá jako nejsilnější dojem.... celý text

Dharmoví tuláci
2002,
Jack Kerouac
Mám k této knížce zvláštní silnou vazbu. Když jsem se k ní před pár měsíci po letech vrátil, očekával jsem, že mě Kerouacův styl nyní již odradí určitou přepjatostí výrazu (předtím bych řekl patosem). Na místo toho jsem hltal každou stránku víc než kdy předtím - a došlo mi, že nejlepší je Dharmové tuláky číst v lese pod stromem. Dharmovým tulákům jsou vlastní především dva motivy: přátelství a duchovní cesta osamělého člověka. Střídají se zde pasáže věnující se oslavě bujarého, společenského života mezi beatníky, mladými umělci a západními buddhisty a pak ty, které se zaměřují na osamocené hledání vlastní spirituality, vlastního prožívaní skutečnosti. Příběh je prodchnut úžasnou dvojznačností, která ale nepůsobí tak nesourodě, jak by se zdálo - od samoty ke společenství a od společenství znovu do ozdravné (ale často i náročné) samoty. Duchovní, mystizující prvek, který například v Kerouacově On the Road není dostatečně patrný (a spíše je přebit alkoholismem a erotickým vytržením), je v Dharmových tulácích všudypřítomný. Hodnotím jednoznačně maximem už pro osobitost a vytříbenost Kerouacova stylu. Hlavně ale proto, že kdykoli si vzpomenu na toto dílo, na hledání, strádání a radosti mladého Kerouaca vtěleného do literárního hrdiny, cítím potřebu všeho nechat a naslouchaje potřebám své duše putovat po křivolakých stezkách světa.... celý text