Izzy46
přečtené 169
Svědectví
2008,
Stephen King
Postapokalyptické putování s bandou dobromyslných „vidláků“ mělo něco do sebe, obzvláště Nicka si člověk musel s jakousi zvláštní lítostí zamilovat a současně jej obdivovat. Ale... čekat tisíc stran na takový konec, jaký King předvedl... Ty vole, Štefane, já vím, že to byla prekérka, ale takhle si to usnadnit? Bohužel, neuvěřil jsem. Jako by mě autor tahal za nos. Vše spělo k velkému rozuzlení, leč to nepřišlo – ne v té podobě, v jaké by si jej čtenář zasloužil. I tak ale času stráveného nad Svědectvím nelituji, některé pasáže si budu (bohužel, bohudík) pamatovat navždy. Jen to ale nestačí. P. S. Možná by bylo původní, proškrtané vydání přece jen lepší volbou.... celý text
Klub rváčů
2005,
Chuck Palahniuk
Jeden z těch výjimečných případů, kdy je film o něco lepší (v tomto směru více "dotaženější") než kniha. Fincher na plátně dokončil to, co Palahniuk zdařile rozehrál na stránkách knihy. Klobouk dolů před oběma.... celý text
Konec civilizace aneb Překrásný nový svět
1993,
Aldous Huxley
Líbila se mi propracovaná koncepce nového světa (mimochodem v některých ohledech velice podobného se skutečným dnešním světem). Chápu analogii určitých prvků, které Huxley do knihy vložil; vzhledem k době, kdy dílko psal. Ale to mi přijde na vyšší hodnocení jak 3/5 prostě málo. Možná je chyba ve mně - sci-fi zas tak často nevyhledávám. Ale občas jsem se prostě nudil. I na těch relativně málo stránkách se projevila absence "většího" děje, navíc jsem měl problém s nalezením sympatií k jakékoliv postavě. Škoda.... celý text
Šifra mistra Leonarda
2008,
Dan Brown
Jedním slovem – fantazie. Klobouk dolů za to, jak Brown dokáže po celou dobu pracovat s napětím, které vás ke knize připoutá takovým způsobem, že se ani na chvíli nebudete nudit.... celý text
Dvojí Dexter
2012,
Jeff Lindsay (p)
Někde uprostřed jsem si myslel, že to bude fakt průser, nakonec to dopadlo ještě relativně dobře... ale! To, co jsem toleroval u předcházejících dílů, už pošesté prostě nemohu nezmínit. Stále opakující se fráze jako popisy miamských řidičů a dálnic, šustění kožených křídel, rozvláčná a zbytečná souvětí, která by šla vyjádřit jednou holou větou – kdyby měla kniha o sto stran méně, nic se nestane – a až přehnaná extrémnost některých postav (Rita není schopná říci souvislou větu, WTF?!), to vše mi prostě lezlo příšerně na nervy. Lindsay má evidentně poněkud přehnanou zálibu v jídle, protože jenom zmínky o něm v různých variacích (od myšlenek až k jeho vychutnávání) tvořily tak čtvrtinu knížky, nekecám! V kombinaci s dalším sklonem, a to sebelítostí, kterou autor Dexterovi propůjčil (byť se ji snažil vtipně shazovat – což fungovalo v prvních dvou, možná třech dílech, ale pošesté?!) se jednalo o něco příšerně otravného... slovy Jirky Luňáka: „Sakra, Jeffe, tak se nejdřív nažeru, a až pak sednu k tomu počítači a něco píšu!“ Plus bylo finále, které se tentokrát celkem povedlo (jakože ve většině předchozích knížek bylo fakt slabinou), takže jako hodně oddychové čtení pro otrlé, co mají rádi Dextera (a jako já si namísto postav dosadí obličeje seriálových herců), asi nakonec ano... ale peněz vyhozených za knížku lituju. Fakt nevím, jestli budu mít sílu dočíst zbývající díly, protože mi je jasné, že se nic zásadně nezmění; a to je škoda.... celý text
