j.kostal
přečtené 507
Černobílý svět
2011,
Kathryn Stockett
Pravdepodobne nepoviem nič prevratné, čo už by tu v tej či onej podobe nezaznelo... ale to, že táto knižka sa pomaly ale isto stáva akousi modlitebnou knižkou užívateľov DK, je neodškriepiteľný fakt, niektorí sa na ňu ešte len chystajú, niektorí už majú zopár stránok za sebou... isté je, že prevažujú len samé superlatívy a nie je to náhoda. Je to hlboký dojemný príbeh, ktorý sa na nič nehrá a ukazuje veci, ľudí, skutočnosti také, aké naozaj boli... zároveň nabáda čitateľa k ďalším otázkam typu: Skutočne sa toto dialo len pred 50-timi rokmi? Skutočne mali ľudia také osré predsudky ešte pred nedávnou dobou...a ako je to teraz??? Priznám sa, že som toho prečítal s touto tematikou dosť, no tento nesporne originálny a jedinečný pohľad na spoločný život v tak umelo oddelenom svete čiernych a bielych som ešte nikde nenašiel....až v tejto knižke. Som chlap, ale úprimne poviem, že zhruba dvakrát počas čítania som mal problém netresnúť riadne do stola od hnevu a bezmocnosti a áno, tisli sa mi aj slzy do očí, vážení a milí, a istotne to nebolo preto, žeby som bol uprostred krájania cibule, to teda vôbec... tí ktorí ju čítali, chápu, tí, ktorí ju budú čitať, pochopia rovnako... Na záver dodám maličký kúsok ukážky, ktorý ma oslovil, a potom takú filozofickú perličku, nad ktorou premýšľam...na odľahčenie...: „Jak se ti líbí paní učitelka?“ zeptám se. „Je moc hezká,“ řekne. „To je dobře,“ já na to. „Ty jsi taky hezká.“ „Jak to, že jsi černá, Aibileen?“ Tuhle otázku jsem už od svejch svěřenců párkrát dostala. Dřív jsem se tomu jenom smála, ale jí to chci vysvětlit. „Protože mě takovou udělal Bůh,“ řeknu. „A jinej důvod pro to není.“ „Paní učitelka Taylorová tvrdí, že do naší školy nemůžou chodit barevné děti, protože nejsou dost chytré.“ Obejdu linku. Zvednu jí bradičku a uhladím ty legrační vlásky. „Připadám ti hloupá?“ „Ne,“ šeptne a je vidět, že to myslí upřímně. Podle všeho ji mrzí, že to vůbec říkala. „A co ti to říká o paní učitelce Taylorový?“ Přivře oči, jako že poslouchá. „Říká ti to, že paní učitelka Taylorová nemusí mít vždycky pravdu,“ vysvětlím jí. Obejme mě kolem krku a prohlásí: „Jsi správnější než paní učitelka Taylorová.“ A mně vyhrknou slzy do očí. Přestanu se ovládat. Tohle jsou pro mě úplně nový slova. No a trošku na odľahčenie: viete mi niekto vysvetliť, ako vyzerá prasklina na prednom skle auta v tvare zapadajúceho slnka??? (Kapitola 27) :D :D... celý text
