J.P.S. přečtené 159

Kronika zániku Evropy: 1984–2054 2019, Vlastimil Vondruška

Nemohu uvěřit, že stejný autor, který napsal skvělé Přemyslovské a Husitské epopeje, napsal…tohle. Samotný námět přitom není vůbec špatný. Pokus o zachycení vývoje společnosti v období 1984-2019 očima členů rodiny Wágnerů stejně jako pokus o prezentaci apokalyptického vývoje v budoucnosti let 2020 2054 je bezpochyby zajímavý. Problém je ve způsobu podání. Děj je rozvleklý, jednání hlavních postav je často zcela nelogické a nesmyslné, dialogy jsou ubohé. Ačkoliv autor předkládá hluboká a složitá témata, tak jejich vývoj a vyústění nakonec popisuje zcela zkratkovitě. Velmi mi vadilo černobílé dělení charakterů na „kladné“ konzervativně-nacionalistické a „záporné“ liberálně-genderově-promigrantské (jaký propastný rozdíl oproti např. Husitské epopeji, která nabízela pohled jak kališníků, tak katolíků, a naopak čtenáři ukazovala, že nic není černobílé…). Podotýkám, že mi nevadí postoje autora jako takové, naopak některé z nich sdílím (také mě znepokojuje rostoucí počet migrantů v zemích západní Evropy, také nesouhlasím se vším, co je schváleno na půdě EU). Vadí mi ovšem způsob, jakým autor své názory a vize prezentuje: Zkratkovitě, zjednodušeně, vytrženě z kontextu, mnohdy až skoro manipulativně (např. jím uváděné články z tisku z období 1984-2019 mnohdy nejsou pravdivé, případně jsou pozměněné – nechť si čtenář ověří). Původně jsem této knize nechtěl dávat žádné hodnocení a chtěl jsem to považovat za výjimečně nepovedené dílo od autora jinak skvělých historických románů. Důvod, proč nakonec uděluji hodnocení „odpad!“, je autorovo zcela nekritické vychvalování Ruska a současné kremelské politiky, které je v tomto románu poměrně silné, byť na první pohled ne zcela výrazné. V tomto směru mi přišly opravdu nechutné zejména části týkající se roku 2035, kde je popisováno, jak Doněcká oblast díky záboru Ruskem začala vzkvétat, jak Rusům nespravedlivě ubližovaly sankce EU a jak to hodní Rusové mysleli s Evropou dobře, ale nikdo je nechápal a neomluvil se jim. V těchto pasážích jsem opravdu nevěděl, jestli čtu ještě postapokalyptický román, nebo prokremelský web…tahle podsouvaná adorace současného Ruska - byť ve vztahu k budoucnosti - byla opravdu hodně nechutná a speciálně kvůli tomuto uděluji knize hodnocení odpad…... celý text

Edudant a Francimor 2003, Karel Poláček

Četl jsem před mnoha a mnoha lety ve třetí nebo čtvrté třídě a moc jsem se nasmál :) Jediná část, která mi přišla docela strašidelná, byl příběh žáka Šimandla, který vstoupil do podpalubí plného kostlivců - to bylo hodně creepy!... celý text

Český špion Erwin van Haarlem 2010, Jaroslav Kmenta

Příběh sám o sobě neuvěřitelný a úžasná látka na zfilmování. Pro matku skutečného Erwina van Harleema musel být šok, když zjistila, s kým celá ta léta měla tu čest :))) Nicméně jde o jednu z prvních knih pana Kmenty a je vidět, že není ještě tak "vypsaný" jako u později vydaných Kmotrů Mrázků, Padrinů Krejčířů, Bossů Babišů a Rudých Zemanů.... celý text

Všehoschopní - Superguru Bárta 2011, Jaroslav Kmenta

Oproti jiným knihám pana Kmenty je tato více "beletrističtější" a taky "akčnější". Autor je zde vypravěčem vlastního příběhu o tom, jak se v rámci práce investigativního novináře dopátral rozkrytí zájmů šéfa ABL. Přestože Věci veřejné již zmizely z politiky a i když Vít Bárta a jeho divize ABL byli jen betaverzí toho, co o pár let později přišlo v podobě Andreje Babiše a jeho divize Agrofert, tak navzdory tomu má tato kniha i dnes stále co říci a podává úžasné svědectví. Minimálně o tom, jak skvělou investigativní práci odváděla MF Dnes do doby, než ji ovládla Babišova Mafra.... celý text

Padrino Krejčíř - Žralok 2016, Jaroslav Kmenta

Padrino Krejčíř - Gangster 2015, Jaroslav Kmenta

Padrino Krejčíř - Afričan 2014, Jaroslav Kmenta

Svědek na zabití 2010, Jaroslav Kmenta

Volné pokračování Mrázkovské trilogie. V podstatě jde o dlouhé interview s bývalým mafiánem Michalem Klimentem, který se rozhodl vypovídat, leč byl "vyřazen" z programu na ochranu svědků. Klimentovo vyprávění se soustředí především na příbramské duo Spěvák-Starka. Kdepak je dnes Michalu Klimentovi asi konec...... celý text

Žlutý baron 2017, Jakub Patočka

Není to sice taková "pecka" jako Boss Babiš od Jaroslava Kmenty, který je více podložen tvrdými fakty. V této knize autoři přeci jen mnohem častěji odbíhají k emotivně zabarvenému stylu a subjektivnímu hodnocení. Navzdory tomu se nerozpakuji dát knize plný počet, protože je to další skvělá kniha, která mapuje, co je náš premiér SKUTEČNĚ zač. A za to patří velké díky všem statečným novinářům za jejich obětavou práci... celý text

Rudý Zeman 2019, Jaroslav Kmenta

Za mě druhá nejlepší kniha od pana Kmenty (hned po Boss Babiš). Přestože jsem si o našem současném prezidentovi a (zejména) jeho okolí nikdy nemyslel nic pěkného, tak tato knížka mi všechno pomohla utřídit do kontextu. A především mi pomohla pochopit, proč je Miloš Zeman jaký je (sociopatická osobnost) a co je jeho hlavní motivací (je to jen čisté ego a potěšení mstít se druhým). Slovy autora: "Joker české politiky, s prořízlou pusou a smrtelným úsměvem na tváři". Za nejzajímavější hodnotím část popisující jeho návrat z Vysočiny a klíčový vliv Miroslava Šloufa, který je hlavním strůjcem Zemanova návratu do politiky a jeho cestě na Hrad v roce 2013 (nebýt Šloufa, tak se Zeman nikdy nevrátil z Vysočiny a dnes by byl polozapomenutou postavou...). Ostatně i duo Mynář-Nejedlý bylo na počátku stvořeno Šloufem, ale nakonec mu přerostlo přes hlavu... Opět velká pocta panu Kmentovi za tohle dílo a velké poděkování za to, co dělá.... celý text

Boss Babiš 2017, Jaroslav Kmenta

Za mě asi nejlepší kniha od pana Kmenty. Četla se mi mnohem lépe než trilogie o Mrázkovi (více "vyprávěcí" styl), a také lépe než trilogie o Krejčířovi (více odkazů na zdroje a méně "románovosti"). Kniha pro všechny, kdo se chtějí dozvědět, co je náš premiér SKUTEČNĚ zač (i když kdo to chce vědět, tak už to ví, a ti, kdo by to nejvíc potřebovali, tak si tuhle knížku stejně nepřečtou). Velká pocta panu Kmentovi za tohle dílo a velké poděkování za to, co dělá.... celý text

Kmotr Mrázek III - Válka kmotrů 2009, Jaroslav Kmenta

Závěrečný díl trologie a pro mě asi nejsilnější. Koneckonců i proto, že narozdíl od dílů předchozích popisuje dobu a události, které si již pamatuji (Grossův byt, útěk Krejčíře, Kubiceho zpráva). Člověka mrazí, když si uvědomí, kam všude sahala chapadla všemocných kmotrů a kdo byl (a do značné míry stále je) faktickým vládcem naší země. Kniha byla napsána v roce 2009, nicméně již se zde dozvídáme o vlivu Andreje Babiše, zejména pokud jde o jeho soupeření s Mrázkem a Pitrem v boji o Setuzu. (Z dnešního pohledu je zajímavé, jak autor čtenáři popisuje, kdo je to a jak vypadá Andrej Babiš - před 11 lety ho skutečně skoro nikdo neznal - kdo by si v době vydání knihy pomyslel, že to jednou bude premiér s prakticky neotřesitelnou pozicí!)... celý text

Kmotr Mrázek II - Krakatice 2008, Jaroslav Kmenta

Prostřední díl trologie se čte nejhůře, přestože jeho informační hodnota je nejvyšší. Autor totiž nabízí samotný surový zdroj - výňatky z policejního spisu Krakatice. Protokolované odposlechy autor doplňuje svými komentáři, aby čtenáři vysvětlil kontext. Děsivý je zejména důkaz o někdejším propojení Františka Mrázka s Miroslavem Šloufem, což je člověk, který stál za vzestupem našeho současného prezidenta....... celý text

Kmotr Mrázek 2008, Jaroslav Kmenta

Moje první setkání s tvorbou pana Kmenty. Není pouze příběh jednoho člověka (Františka Mrázka), který se již během socialismu vypracoval na velmi vlivného veksláka a po revoluci na podnikatele majícího "všechny v hrsti", ale je to zároveň i skvělá ilustrace jednoho obodbí našich (velmi nedávných) dějin. Jelikož patřím mezi ročníky, kteří již nepamatují osmdesátá léta, tak jsem velmi ocenil především popis reálného fungování veksláků. Zdaleka to nebyli jen pochůzkáři před Tuzexem nabízející bony (jak jsem si donedávna myslel...), jejich vliv sahal mnohem dál - nebo spíš výš. Skvělý důkaz o tom, že ani za socialismu se zdaleka neměli všichni stejně (jak mi někteří z generace mých rodičů tvrdí).... celý text

Paměti kata Mydláře 1991, Josef Svátek

Zajímavě zpracovaný román o osudech nejznámějšího pražského kata a poté i jeho syna. Ústřední zápletka první části, v níž se vystudovaný magister medicíny kvůli nešťasné lovestory stane pacholkem chrudimského kata, a pak se díky šťastné shodě okolností dostane do učení "modernějšího" pražského kata Václava Jaroše, důstojně přijme svůj osud a nakonec získá i lásku v podobě dcery slánského kata - to si doslova říká o zfilmování :)) Všem čtenářům, které tato kniha zaujala, doporučuji též knihu "Krev prvorozených" od slovenského spisovatele Juraje Červeňáka. Zde se dozvíme trochu jinou verzi příběhu týkající se Mydlářova učitele Václava Jaroše (který měl dokonce syna jménem Bohdan :))... celý text

Rytířská krev 2006, Jiří Kovařík

Skvělá publikace o vybraných válečných událostech z 13.-14. století. Doba, kdy se ideál rytíře dostal na vrchol a kdy válečná střetnutí spíše připomínala turnaj. Jenže on ten rytířský ideál v reálu nebyl nic počestného, leckdy to byla spíše zástěrka pro legitimizaci bezohledného vraždění, jako třeba při tažení proti Albighenským kacířům, o němž si přečteme hned v prvních kapitolách. A o to více bylo ohromující, pokud se na to některá z valčících stran na rytířský ideál vykašlala a prostě se rozhodla naduté pány v železe vypráskat po svém - jako třeba Mongolové u Lehnice, skotší horalé u Bannockburnu, flanderští měšťané u Curtrai nebo waleští lučištníci u Kresčaku. O všech jmenovaných bitvách i událostem jim předcházejícím se v knížce také dočtete. Nejvíce mě bavily kapitoly o bitvách na Moravském poli a u Kresčaku. Ani ne proto, že se týkají naší historie, ale spíše proto, že zde autor vyvrací některá klišé. Například král Přemysl Otakar II. rozhodně nebyl nijak „zrazen“, ale prostě jen velmi nedocenil politickou situaci v Říši a hrubě podcenil přípravu na bitvu (na rozdíl od Rudolfa Habsburského). Jak konstatuje autor, král „železný a zlatý“ byl možná skvělý rytíř, ale naprosto mizerný vojevůdce. Stejně tak Jan Lucemburský u Kresčaku velmi pravděpodobně nikdy nevyslovil žádné „toho bohdá nebude…!“, ani nevjel do již prohrané bitvy, natož s českými rytíři. Jak se smrt slepého krále odehrála ve skutečnosti se autor velmi přesvědčivě pokusil zrekonstruovat na základě pečlivého porovnání různých verzí dobových kronik (a výsledek je dost překvapivý...!). Pochvalu rovněž musím vyslovit za kapitolu o válce se Skoty a vysvětlení, jak to bylo se skutečným Wiliamem Wallacem (nahony vzdálenému od toho filmového s Melem Gibsonem, snad s výjimkou jeho popravy… ). Velmi čtivé, ocení každý zájemce o středověké válečnictví.... celý text

Pád říše římské 2016, Jiří Kovařík

Oproti předchozím dílům série se tento docela liší. Popisuje období téměř čtyř století v rozsahu, v němž předchozí díly popisovaly období jen jednoho století (čtvrtý díl) či dokonce jen několik desetiletí (třetí díl). Zatímco v předchozích dílech je i jedné válečné události věnována celá kapitola, zde je naopak v jedné kapitole shrnuto několik různých válečných událostí v průběhu více desetiletí. Nutno však podotknout, že autor na toto již v úvodu knihy upozorňuje a vysvětluje to nedostatkem pramenů, kterých je oproti předchozím obdobím méně. A je třeba korektně podotknout, že v tomto směru autor skutečně neměl jednoduchou práci, neboť k období 2. až 5. století po Kr. je dostatečných pramenů skutečně poskrovnu. Z tohoto hlediska autor odvedl dobrou práci a vytvořil velmi čtivou publikaci. Nicméně přesto se nemohu zbavit dojmu, že tento díl působí trochu "uspěchaně", jakoby jej autor chtěl dokončit spíše ze setrvačnosti. V důsledku toho se dopouští řady chyb a překlepů, např. císař Diocletian je opakovaně označen jako Domitian (viz komentář od etranger). Pro mě osobně bylo velkým zklamáním vynechání bitvy na Katalaunských polích a zápolení Aetia s Attilou, o tom je v samotném závěru jen krátká zmínka (kniha tak formálně končí rokem 410). Pokud bych neznal předchozí díly, hodnotil bych výše, takhle dávám o hvězdu míň.... celý text

Legie římského impéria 2016, Jiří Kovařík

Velmi čtivý popis klíčových válečných událostí od vraždy Julia Caesara až po nástup dynastie Flaviovců. Tedy poslední léta končící římské republiky až prvních sto let principátu - mé nejoblíbenější období. Nejvíce jsem se těšil na popis bitvy v Teutoburském lese, který mě rozhodně nezklamal, stejně jako ostatní části. Skvělá invaze do Británie a potlačení povstání Boudiccy, a také v komentářích již zmiňovaná židovská válka. (kniha se bohužel nevyhnula nepřesnostem - jak psal Richie1, vojevůdce Antonius Primus je v knize mylně označen jako Antonius Pius a je zde připojena busta patřící stejnojmennému císaři žijícímu až o sto let později).... celý text

Bible pro děti 1991, Bridget Hadaway

Před mnoha lety, když jsem ještě chodil do školky, nám tuto knížku koupila babička. A přestože měla zřejmě dobrý úmysl, neboť zajisté chtěla ve vnoučatech zasít vztah ke křesťanství, tak u mě byl efekt naprosto opačný, protože mě mnohé z těch příběhů tehdy dost děsily. No uznejte sami: Král Herodes povraždí novorozence, král Nabukadnezar upaluje lidí v peci, Baalovi kněží podřezavaji nad oltářem .... A k tomu všemu drsné ilustrace: Dodnes mi v hlavě utkvěl dvoustranný obrázek topících se lidí při potopě světa, stejně tak obrázek chlapů se zakrvácenými meči, jak matkám vytrhavají z náručí novorozence - prostě drsný naturel! Pravda, ilustrace jsou velice hezké, ale zároveň jsou někdy dost naturalistické a pro dítě školkového věku občas děsivé... Knížku jsem si později přečetl sám, když jsem byl asi ve čtvrté-paté třídě, a tehdy se mi biblické příběhy začaly líbit mnohem více. Řekl bych, že věk cca 8-11 let je cílová skupina, která je myšlena tím "pro děti" . Pro menší děti (školka, začátek školní docházky...) bych doporučil jiná zpracování biblických příběhů.... celý text

Poklady a zbojníci 1975, Jiří Adámek

Pověsti z Valašska, z nichž mnohé ani nepůsobí jako pověsti, ale jako líčení zážitků lidí, kteří měli osobní zkušenost se zbojníky, s portáši, nebo prostě jen s hamižnými sousedy. Kromě asi dvou příběhů, kde se objevují nadpřirozené bytosti, působí ostatní příběhy poměrně realisticky a věřím, že mají pravdivý základ.... celý text