jakub2199
přečtené 420
Faust
1955,
Johann Wolfgang Goethe
První díl v podání překladu Otokara Fishera. Nádherná báseň či nádherné drama? Možná obojí. Německý romantismus ve své plné kráse a síle. Jako většina romantických děl užívá Goethe řadu alegorii, které jsou pro moderního čtenáře dále komplikovány faktem, že jde o dílo inspirované středověkou literaturou, která byla alegoriemi prodchnuta ještě více. Navíc fakt, že jde o dílo veršované svazuje možnosti překladatele překládat věrně. Bohužel nejsem schopen porovnat překlad s originálem, takže se pokusím vyhledat jiný překlad uvidím zda existují nebo neexistují velké změny v obsahu. Určité pasáže mi připadaly nadbytečné a jako by se do díla ani nehodily. Mám na mysli především úvodní Předehru na divadle a Sen Valpuržiny noci. Z obsahu a komentáře chápu že se mělo jednat o komentáře událostí doby vzniku (politická situace v Německu a v revoluční Francii). Příběh sám je perfektní, můžeme klidně říci biblický - pokušení, hřích, trest... Překlad Otokara Fishera je nádherně zbásněn. Jedna z klasik literatury ke které se vrátím více než jednou.... celý text
Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda / Franchardský poklad / Falesánské pobřeží
1966,
Robert Louis Stevenson
Velice různorodá sbírka, které se podařilo zachytit rozličnost zájmů jejího autora. První z příběhů je slavná novela o Dr Jekyllu a panu Hydeovi. Jde v podstatě o hororový příběh, možná snad i detektivního žánru, děj je velice mystický a jednotlivé informace jsou odhalovány pomalu a kusovitě. A přestože vzhledem k popularitě jsem znal hlavní "zvrat" dopředu, tak bylo zajímavé sledovat, jak autor postupně buduje příběh. Co mě překvapilo nejvíce bylo vyobrazení samotného pana Hydea, který byl fyzickou personifikací lidské zloby, ale na rozdíl od moderních adaptací je vyobrazen spíše jako skřet něž-li přerostlý rváč. Psychologie postavy Dr Jekylla měla zajímavé momenty a rozhodně jde o zajímavý příběh s ohledem na symboliku dvojakosti člověka a jeho předstírané role ve společnosti. Druhá z novel Franchardský poklad, je bezesporu nejslabší. Rodinný život je zachycen s přesvědčivou realističností. Povrchnost filosofování doktora Despreze jako by přímo nutila srovnání se sofisty. Dětské zhlédnutí a zároveň zdravá kritika Jean-Marie vůči stále se měnícím názorům doktora Despreze, byla důležitým elementem příběhu. Jen si nejsem jist, jaké mělo být závěrečné poučení z příběhu. Za mě to bylo varování před lidskou povrchností, která někdy přehlédne poklad který má na dosah kvůli své vlastní zaslepenosti. Třetí novelu bych po stránce kvality zařadil mezi předchozí dvě. Jde o čistě dobrodružný příběh ve stylu Ostrova pokladů. Myslím, že šlo spíše o Ódu na tropickou krajinu, než co jiného. Příběh je vcelku přímý, hlubší morální poučení nejspíš nebylo cílem. Rozvíjející se láska Wiltshirea vůči jeho ženě Umě bylo příjemné zpestření jinak více méně jednoduchého příběhu. Co mně a nejspíše každého moderního čtenáře "trochu" vadilo byl nezakrytý rasismus či vzhledem k národnosti autora (i postavy) imperialismus vůči domorodému obyvatelstvu. Chování Wiltshirea vůči jeho ženě bylo v některých aspektech ryze šovinistické. A přesto právě vztah hlavní postavy vůči jeho ženě Umě bylo tak silným narušením jeho přesvědčení, že nevím jestli nešlo ze strany autora o kritiku soudobého imperialismu a povýšeného pohledu na domorodé obyvatelstvo, nebo jde o něco, co se jako moderní čtenář snažím do příběhu vměstnat. Každopádně čtivé a rozhodně stojí za přečtení, když ne pro nic jiného tak jako literární konfrontace k Drakulovi a Frankensteinovi.... celý text
