jan8470
přečtené 1153
Jak lvové
2015,
Petr Schink
Petr Schink se narodil roku 1979 v Ostravě a poprvé se na české fantastické scéně objevil roku 2002 s povídkou Bezvěrec, kterou publikovala tehdejší Ikarie. Do roku 2006 ji následovalo několik dalších povídek, a to nejen v Ikarii, ale také v Pevnosti. A povídkám zůstal věrný i ve své knižní prvotině Špinavá práce, jejíž hrdinové se protloukají alternativní Amerikou padesátých let a neradostnou budoucností. Ovšem v roce 2010 přišel autor se svým majstrštykem Století páry, v němž představil nájemného pistolníka s nezvyklým jménem Fastynger van Hauten. A právě k němu a jeho světu se po dlouhých pěti letech (a odskočení do alternativní Ameriky let padesátých ve Vylévání krve) zase vrací v dlouho očekávaném románu Jak lvové. Fastynger van Hauten, který byl ve Století páry jen lehkomyslným mladíkem balancujícím na hraně zákona a neměl problém lehce spadnout do problémů se za těch pět let docela změnil. Stále bere práci i od těch nejvšivějších lumpů, a pokud mu to vynese nějaké ty peníze na jídlo a zábavu, nemá problém se uchýlit k podrazu, pokud jde o holé přežití a pokud to neodporuje jeho velice volnému morálnímu kodexu. Ale zároveň nese odpovědnost nejen za sebe, ale i za dvanáctiletého výrostka Abelia, kterého mu osud nadělil. A když mu chlapce unesou před nosem a Fastyngera samotného uvrhnou do nejhoršího vězení v Císařství, nezbývá hrdinovi nic jiného, než se vydat na strastiplnou a krvavou cestu… Petr Schink žije v malé vesničce dvacet kilometrů od Ostravy, a jak sám jednou prohlásil: „Ostrava člověka ovlivní, nebo zabije...“ Petr, který sám o sobě říká, „že má steampunk rád, ale tamní komunitou nijak ovlivněn není“ dává svému tvrzení o Ostravě za pravdu. Protože Fastyngerův svět je právě tak šedivý a špinavý, jak jen si lze industriální svět představit. Lughos a jeho okolí jsou zamořené zplodinami z chemických laboratoří, v moři se hemží zmutované potvory a všude se vznáší popílek z vysokých pecí. O skládky nebezpečného odpadu a hromady strusky není nouze. A tento svět není zabydlený načančanými dámami v korzetech a krajkových šatečcích a gentlemany s cylindry ve fracích, ale lůzou, děvkami, zloději, rváči, revolucionáři, šílenými vědci, ještě šílenějšími vynálezci, krutými majiteli dolů a továren, pašeráky, trolly, a nebezpečnými metafyziky. Právě autorova imaginace a šílené nápady (namátkou trolí líheň či nevěstka Gynevr, která ve svém klíně skrývá zbraň zákeřnější než kobra královská) mě na knize ohromně bavily. Stejně tak i akce, díky níž příběh krásně odsýpá. Fastyngerovy eskapády jsou šílené a zábavné stejně jako svět, ve kterém žije. Možná proto mi přišly na škodu flashbacky, které (především v první půlce knihy) sice vysvětlují ledacos z hrdinovy minulosti, ale zároveň narušují plynulost děje. Čtenář si pak trošku připadá jako ten chudák, kterému se zdál sen a on se v nejlepším propadl do dalšího snu a tak dále. Ovšem na druhou stranu musím Petrovi přiznat, že se v druhé půlce knihy pochlapil a Fastyngerovy vzpomínky na minulost jsou do příběhu zařazeny citlivě a vůbec neruší. A i když by snad někdo mohl autorovi vyčítat, že příběh o hledání ztraceného dítěte je stokrát omletý, já ho stejně tak, jako připomenutí takových myšlenek, že revoluce požírá své děti a cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly, považuji za přidanou hodnotu. Románem Jak lvové se čtenáři dostává do rukou svěží, originální, akční dobrodružný příběh vonící párou, jenž nepostrádá morální přesah a který rozhodně stojí za přečtení. A protože Petr nechal svému hrdinovi v závěru knihy otevřená krásná velká vrata do nového příběhu, můžeme se těšit na to, že se s Fastyngerem van Hautenem za pár let znovu setkáme.... celý text
Samarkand
2022,
Miroslav Žamboch
Ten příběh je docela prostý. Válečný veterán se živí jako automechanik, miluje svou ženu a těší se na dítě, které se má brzo narodit. Prostě obyčejný chlap, na jehož jméně ani moc nezáleží. Poklidný život se mu však změní v noční můru, když jeho dům přepadnou neznámí rabiáti a jeho ženu při tom nešťastnou náhodou postřelí. Naštěstí má Samarkand kliniku a hrdina má u jejích majitelů řekněme otevřený účet. Takový VIP klient si pak může dovolit nejen luxusní opancéřovanou sanitku, ale i nadstandardní lékařskou péči. Kdo zná Žambochovu tvorbu, už asi tuší, že z obyčejného automechanika s nejasnou pověstí se – zatímco boje houstnou a musí čelit čím dál silnějším protivníkům – stává takřka nadpřirozenými schopnostmi obdařený bijec. Přitom jde v rámci příběhu o přirozený vývoj hrdiny a to je potřeba autorovi přičíst k dobru. Stejně jako to, že šikovně přeskakuje mezi jím a táborem padouchů a tím dodává příběhu větší napětí. Ostatně o autorově spisovatelském umu svědčí i to, jak mistrně dokázal i na ploše necelých dvou set stran postupně dávkovat informace. Fanoušky Drsného spasitele pak odměnil několika milými odkazy na něj. Samarkand je pro ně hezkým dárkem a pro ty, kteří se snad s touhle klasikou nesetkali, by mohl být hezkou vstupní branou do světa upírů, démonů a drsných mužů.... celý text
Pláč němého boha - 2. svazek
2023,
Tereza Matoušková
Tereza Matoušková vede své hrdiny pevnou rukou, nezahlcuje zbytečnou vatou a všechny dějové linky perfektně splétá až k velkému finále. Stejně jako v prvním díle vytváří plastický obraz Podmoří, a to především díky vybroušeným dialogům a epickým bitvám, které se stejně jako pohledy na jednotlivé hrdiny střídají v pravidelném rytmu. I zde však dávkuje informace spíše pomocí rozhovorů než zdlouhavými popisy. Přestože jde o velice temný příběh, občas jej prosvětlí vtipnou scénou, která však nepůsobí křečovitě a zapadá do celkového obrazu světa a myšlení jeho obyvatel. Na knize je také velice sympatické, že se v ní autorka citlivě dotýká bolavých témat, jako jsou předsudky, zneužití moci a náboženský fanatismus. Ta však probublávají na povrch jen pozvolna, neboť nejdůležitější je v Pláči němého boha příběh a ten by byl čtivý a zajímavý, i kdyby jich nebylo. Jak už je autorčiným dobrým zvykem, nechybí v knize ani pořádná dávka intrik. A je tu také velká porce osudovosti, které se hrdinové snaží ze všech sil vzdorovat. Škoda, že občanskou válku v Delfii, o níž hrdinové románu hovoří, nemá čtenář možnost vidět na vlastní oči. Worlihovo tažení ani epická bitva na nebesích s občanskou válkou, jak si ji představuji, nemají nic společného. Tady se autorka mohla odvázat mnohem víc. Celkově kniha připomíná Píseň ledu a ohně, ale je mnohem originálnější. Druhý svazek více než uspokojivě uzavřel jednu kapitolu z dějin Podmoří, ale všichni, kdo jsme Pláč němého boha četli, apelujeme na autorku, aby se do Delfie šupito presto vrátila.... celý text
Pláč němého boha - 1. svazek
2023,
Tereza Matoušková
Tereza Matoušková se nebojí implantovat do svého fiktivního magického světa současná témata, ale dělá to vždy citlivě, takže z příběhu netrčí, naopak jsou jeho organickou součástí. Při čtení vám pravděpodobně vyvstanou na mysli dvě jména. Frank Herbert, jehož Dunu připomíná výše zmíněný politický boj o vliv a také témata, která stejně jako v knihách o planetě Arrakis probublávají na povrch. Náboženství a nebezpečí jeho zneužití, zodpovědnost nejen za svůj život, ale také za svět, v němž žiji, a mnoho dalších. Sapkowského drsnou poetiku a krásný jazyk pak připomíná většina popisů měst a míst, která hrdinové navštíví. Zkrátka a dobře, nejen příběh, ale i vybroušený vypravěčský styl považuji za jednu z předností knihy. Tou další bude pro mnohé originální a propracovaný svět se vším všudy včetně mytologie. Autorka taktéž umně nabourává zažité představy o postavách. Například takový Toreus boří mýtus o zlých nekromantech razancí buldozeru. I tím je Pláč němého boha výjimečný. Vzhledem k tomu, že jde o první svazek, autorka věnuje mnohem více prostoru jednotlivým hrdinům, jejich pocitům, myšlenkám a motivacím. Protože jsou hlavní postavy čtyři, není v knize příliš místa pro větší akci. Ne že by se toho v Podmoří dělo málo, ale mnohdy se o epických povstáních a státních převratech čtenář dozvídá spíše z rozhovorů a dopisů. Proto je dynamika vyprávění zajištěná přeskakováním mezi čtveřicí hlavních postav a děj nikam zběsile neuhání. Stejně tak autorka věnuje dost prostoru minulosti postav, což na jednu stranu může hrdiny čtenáři více přiblížit a odhalit mu jejich motivy, zároveň to ještě více zpomaluje tok děje. To by mohlo některým čtenářům trochu vadit. Ale pravdou je, že Tereza Matoušková za těch sedm let autorsky vyzrála a na knize je to velice dobře vidět.... celý text
Psanci Scarlett & Browne
2022,
Jonathan Stroud
Tak tady ho máme. Albert Browne, mládeneček, kterého jakožto jediného přeživšího vytáhla Scarlett z havarovaného autobusu v lese kdesi nedaleko Cheltenhamu. Kluk s vizáží podvyživeného králíka a mentalitou malého chlapce je pro děvče s dobrodružnou povahou evidentní zátěží. A přesto se Scarlett rozhodne mladíkovi pomoci a dopravit ho do nejbližšího města. Tím se samozřejmě rozjede spousta nepříjemných událostí a příhod, které tuhle nesourodou dvojici nejen vzájemně připoutají, ale poženou je přírodními živly zničenou Anglií až na sám její kraj. Jestliže byly nedílnou součástí všech předchozích Stroudových knih akce a humor, v příběhu Alberta a Scarlett je obojího vrchovatě. Držkatá, sveřepá a velice výbušná hrdinka to s novým parťákem nemá vůbec jednoduché a jejich slovní přestřelky jsou prostě skvělé. Důkazem budiž scéna, v níž jsou oba zahnáni pronásledovateli na ostroh nad řekou. Stejně jako Scarlett i Albert má svá tajemství. Navíc to ve světě, ve kterém není místo pro jakékoliv odchylky od normálu, může stát oba hrdiny život. Takže i v tomto směru je o zábavu a akci postaráno. Oba hrdinové jsou navýsost sympatičtí a čtenáře si záhy získají. Svět zatopeného Albionu je natolik pestrý, zajímavý a originální, že zaujme i otrlé čtenáře postapo románů, kteří byli odkojeni Malevilem a pro něž je Den trifidů stará vesta. Kniha Psanci Scarlett a Browne je sice určena mladším čtenářům, ale bavit bude i dospělé fanoušky postapo příběhů. A nic na tom nezmění ani nevhodná obálka či místy trošku kostrbatý překlad.... celý text
