jan8470 přečtené 1152

Konstantynův efekt 2016, Karolina Francová

Jackaby 2015, William Ritter

Do New Fiddlehamu na vlastní nebezpečí Příběh, který nám začínající autor, (ale především muž který vystudoval folklor na Oregonské univerzitě) předkládá, není nijak objevný. I když je Jackaby příjemně excentrický není hlavní hrdince (která vlastně celý příběh vypráví) až takovým partnerem jak by si zasloužil a je ho zkrátka málo. Hlavní hrdinka je vlastně taky celkem sympatická (a kdyby se stále nelitovala a neomílala stále dokola svou minulost) člověk by ji měl ještě raději. To je jedna z věcí, které tak jako i neustálé opakování již jednou vyřčených faktů příběh hodně ubíjí. Detektivní zápletka je bohužel dost průhledná. A bystřejší čtenář velice brzy odhalí kdo je kdo a pak už jen čeká, až ke stejnému poznání doklopýtá detektiv se svou asistentkou. Vlastně jediným přínosem celé knihy je kromě špetky spíše situačního humoru, to že autor využil své studium folkloru a osadil svůj New Fiddleham neotřelou sbírkou irských mýtických bytostí. (Ale ani to není nic, co bychom neznali například z geniální knihy Američtí bohové.) Ke všemu čtení kazí dost odbytý překlad. Používat moderní spojení jako například „klučičí šaty“ se u fantasy, která se odehrává v roce 1892, by se prostě nemělo. A ne, v textu se to neztratí, i když jde o jednoduchou oddychovku. Jackaby je prezentován jako Young Adoult a v tomto ranku, jde přeci jen o svěží dílko, které se mohlo stát jakousi alternativou všem dystopickým a upírským ságám. Přesto se domnívám, že nejde o žádný zázrak a své dceři (až na to bude mít věk) spíš raději doporučím Amélii Petry Neomillnerové. 60%... celý text

Velké problémy v Malém Vietnamu 2016, František Kotleta (p)

Bůh strachu 2016, Jan Hlávka

Formálně vlastně není Bohu strachu co vytknout. Je to sice velice temný příběh, ve kterém se lámou charaktery a přátelství podstupují ty nejtěžší zkoušky. Přesto autor ponechal vyprávění lehkost a humor. Díky několika mistrně rozmístěným easter eggs pro zaryté fanoušky série a velice vtipných narážek na dnešní situaci ve světě i v naší krásné vlasti se člověk opravdu zasměje. A využití charakterových vlastností jednotlivých členů Jonášova týmu také přineslo několik humorných situací. Zároveň mě potěšilo, že Jan Hlávka (předpokládám, že po důkladné konzultaci s otcem zakladatelem) dokázal do akce smysluplně zapojit všechny frakce, které svět Kladiva na čaroděje obývají. Ve výsledku je tedy Bůh strachu sice nejtemnějším, ale také jedním z nejlepších a nejzábavnějších dílů série.... celý text

Valdštejnova éra 2012, Vlado Ríša

Básník (Román o Ivanu Blatném) 2014, Martin Reiner

Pamatujete si na povídku Karla Čapka Básník? Básník Jaroslav Nerad je jediným svědkem v případu, kdy auto ve čtyři ráno přejede opilou stařenu. Nerad o tom napíše báseň, ta je však pro vyšetřovatele dr. Mejzlíka absolutně nesrozumitelná. "Zkrátka Labutí šíje, ňadra, buben a činely." Tolik pro ilustraci, aby bylo jasno nakolik jsem políben poezií. Zkrátka za většinou toho co se nazývá Moderní či Současná poezie vidím (stejně jako dr. Mejzlík "jen tu labutí šíji, ňadra, buben a činely." A přesto jsem byl z knihy Básník nadšen. Proč? Protože jde o pohnutý a zajímavý lidský příběh, ale nejen o něj. Tomáš Kaplan Fojtík mi řekl: "Blatného příběh je sám o sobě románem." A má pravdu ten chlapec. Blatného životní pouť vedoucí až do exilu v Británii je velice zajímavá sama o sobě. Zvláště, když na své cestě životem potkává takové učitele či souputníky jako byli Josef Kainar, Vitězslav Nezval či Jiří Orten. Martin Reiner se Blatným zabývá více než třicet let a na knize je to znát. Autor pečlivě přesívá veškeré dostupné informace o básníkovi Blatném a jasně říká, "toto je ověřená informace, toto jsou jen dohady." Tím kniha připomíná spíše literaturu faktu. Autor takto přistupuje vlastně ke všem informacím které nám v knize podává. Ať už jde o vznik Skupiny 42, či surrealistické avantgardě, nebo životě exulantů v Anglii a poválečné politické situaci u nás i v exilu. Přesto si myslím, že podtitul román o Ivanu Blatném je zcela na místě. Forma kterou Martin Reiner zvolil je vskutku spíše vyprávěním, než literaturou faktu. A nenarážím tu jen na úryvky Blatného básní či dopisů, ale především poetickou formu celého vyprávění. Právě díky tomu je kniha Martina Reinera nejen sumou suchých informací, ale také požitkem pro pozorného čtenáře. Ne nadarmo řekl překladatel Viktor Janiš: "Tak ono to Literu Magnesii nevyhrálo úplně náhodou." Díky téhle knize pro mě moderní poezie už asi nikdy nebude jen "Labutí šíje, ňadra, buben a činely."... celý text

Faktor Churchill 2016, Boris Johnson

Faktor Churchill je kniha která nám ukazuje co formovalo osobnost a postoje Winstona Churchilla. Na knize se mi líbilo především to, že i když je Boris Johnson velikým obdivovatelem W.Ch. , nesnaží se ho idealizovat a mluví i o jeho stinných stránkách. V podstatě nejde ani tak o životopis, jako spíš o náhled do soukromí a mentality velkého státníka. Trošku mě zamrzel závěr který byl trochu moc uspěchaný. Zakončit knihu která má vysvětlit jaký byl Winston Churchill člověk, kapitolou o jeho vztahu k ženám mi přišlo trochu málo. Kdyby Boris Johnson velkému státníkovi a čtenářům věnoval na závěr knihy stručné shrnutí, vůbec bych se nezlobil. Přesto mohu knihu směle doporučit. Pokud si k doplnění "látky" pustíte filmy http://www.csfd.cz/film/402505-winston-churchill/prehled/ a http://www.csfd.cz/film/263400-v-srdci-boure-churchill-ve-valce/prehled/ , tak neuděláte chybu.... celý text

Rudý kapitán 2015, Dominik Dán

Tohle bude zlé. Dominik Dán mě uhranul svou knihou Uzel. Jeho popis stavu a postupů slovenské policie a slovenské státní policie těsně před pádem komunismu byl fascinující. Rudý kapitán který se odehrává už po revoluci k tomu měl přinejmenším ve své první polovině neskutečně našlápnuto, ale díky zápletce která jako by vypadla z dílny Dana Browna se to celé jaksi pokazilo. Mnozí čtenáři si stěžují, že kolegové Richarda Krauze jsou nevýrazní a že dialogy šustí papírem. Ta první námitka je pravdivá, nicméně příběh je veden tak, jak je veden a tomu se musely podřídit i postavy. Tady to Dominik Dán zvládl alespoň podle mě velice elegantně. Dialogy jsou absolutně stejné jako u jiných autorových knih a neměl jsem s tím problém. Trochu mi vadila málo využitá postava kolegy Canise. Naopak přesun děje na Moravu mi přišel osvěžující. Pro mě sice čtivá a vlastně i řemeslně zvládnutá kniha, nicméně mnohem slabší než Uzel.... celý text

Občanský průkaz 2006, Petr Šabach

Jak jsem zmiňoval již jinde a u jiných knih. Mám knihy Petra Šabacha rád. Ve většině z nich nám totiž ukazuje že za komunistů nebyl život růžový. A Občanský průkaz je toho dalším důkazem. Řemeslně se kniha vyrovná všem ostatním autorovým knihám. A mě příběh kluků z Dejvic chytil za srdce. Můžeme diskutovat o tom kolik lidí z Dejvické a Hanspalské party se uchlastalo a proč, můžeme polemizovat o tom, nakolik mohli být puberťáci té doby politicky angažovaní. (Já třeba ani moc nebyl. Dokonce jsem nebyl ani mánička). Ale to, že Šabach na příběhu obyčejných kluků ukazuje jaký byl minulý režim tyto případné diskuse nic nemění. a v tom je jeho síla. A sranda a nadhled tam jsou, možná ne v takové míře jako v jiných Šabachových knihách, ale jsou. Za mě rozhodně jedna z jeho nejlepších knih.... celý text

Nuselskej punk 2015, Metoděj M. Alexa

Musím říct, že tohle byla trefa do černého. Mám rád knihy Petra Šabacha a tohle je prostě trochu syrovější Šabach. Dejvice a horní Letná měly svůj Špejchar a "živly" které se tam slézaly. Nusle měly a zřejmě dodnes mají svou Závist. Jadrný jazyk a jistá bezvýchodnost jsou na místě a knize to jen prospělo. Další věc je příběh který povídky spojuje a ten je rozhodně příjemným bonusem. Za mě těch 85% určitě.... celý text

Kvítek karmínový a bílý 2014, Michel Faber

Kvítek karmínový a bílý (Ve skvělém překladu pana Viktora Janiše) Příběh prostitutky Sugar odehrávající se ve viktoriánském Londýně. V první řadě musím říct, že Michel Faber je brilantní vypravěč. Na knize se mi líbil samozřejmě především vývoj a proměna Sugar (tedy její osobnosti) a také to, jak autor zručně provázal cesty a příběhy všech postav. Žádná není zbytečná, žádná není nevyužitá. Tomu říkám poctivé spisovatelské řemeslo. Stejně jako se Sugar však Michel Faber pracuje s ostatními postavami (William, jeho bratr Henry a v neposlední řadě Emmelína Foxová) jejichž pohnutky a charaktery jako zručný chirurg svým skalpelem postupně tkáň po tkáni ořezává až na kost. Tady není kladných hrdinů, protože doba je zlá a předsudky vládnou světu. Ze začátku mě trochu zarazila přílišná popisnost prostředí a (příliš mnoho slov), ale pak jsem se nechal strhnout příběhem a knihu si opravdu užil. Když jsem dočetl poslední stránku, uvědomil jsem si dokonce, že v poslední čtvrtině knihy má příběh takový spád, že i těch barvitých popisů které mnohého čtenáře mohou z počátku odradit znatelně ubylo. Zároveň si vážím autora který byť se považuje za ateistu, i když mohl, nesklouzl k zesměšnění katolického ani anglikánského náboženství. Kniha je často chválena za to jak přesně popisuje život ve viktoriánském Londýně a samozřejmě po právu. Vlastně jsou jen dvě výhrady které k samotnému příběhu mám. Tou první je, že se mi nesmírně líbil začátek knihy, kdy je čtenář postaven do pozice voayera pozorujícího vše jakoby z dálky. Tento způsob vyprávění Faber záhy opustil. Chápu, že pro autora by bylo nesmírně náročné napsat příběh tímto stylem, ale přesto mi to bylo trochu líto. A samozřejmě mě moc mrzelo, že kniha skončila tak náhle a její finále bylo tak otevřené, že by se za to nemusel stydět ani scénárista soap opery. Mnozí pak Faberovi vyčítají velký výskyt vulgárního a sprostého slovníku. Ale to je prostě hloupé. Kvítek je příběh prostitutky a sprostá mluva a sexuální narážky k tomu prostě patří. K překladu: Pan Janiš na knize odvedl práci, za kterou by si zasloužil nejen tvůrčí prémii v rámci Ceny Josefa Jungmanna, ale i cenu Nejlepší překladatel roku. Kvítek karmínový a bílý rozhodně není knihou pro každého. Nejen rozsahem 920 stran, ale také tématem prostituce. Přitom je to (jako většina opravdu dobrých příběhů) především vyprávění o lidech, jejich životech, touhách a strastech. 95%... celý text

Čertice Dorka 2016, Klára Smolíková

Máme pětiletou dcerku a ta je pořád jako na trní, mele stále pantem a ano, často mě z ní může vzít čert. Stejně jako babičku z Dorky. Každý, kdo má děcko na tohle naráží. "Já se z tebe zvencu." "Nebuď jak z divokých vajec?" "A tati, co je to zvenca? A jaký jsou divoký vejce?" Přesně tak to má i sympatická čertice Dorka a její babička. Příběhy které Dorka prožívá jakoby vypadly ze života každého druhého školáka (ranní vstávání, závody, úkoly), zároveň jsou nabity informacemi a humorem, takže i na poměrně krátké ploše dvou stran malé čtenáře nejen poučí, ale i pobaví. Každý příběh je doplněn hádankou, či lehkým (většinou hledacím) úkolem. Knížku ilustroval dlouholetý spolupracovník Kláry Smolíkové, Jan Smolík ( Na hradě Bradě, Řemesla, Viktorka) a v jeho podání je Dorka na první pohled sympatická rošťanda ne nepodobná Pipi Dlouhé punčoše a děti si ji oblíbí. I když Dorka nedosahuje (a ani nechce dosahovat) takových met jako například knihy Řemesla či Husité, nebo Husův dům. Rozhodně mladší školáky (první stupeň a zdatnější předškoláky poučí a pobaví. A to se cení.... celý text

Měsíc nad Soho 2016, Ben Aaronovitch

Tekuté krystaly 2015, Petr Heteša

Petr Heteša nás v Tekutých krystalech přivádí do svého oblíbeného Baltimore a zase jde o klasický Hetešovský kyberpunk. Vlastně i zápletka je dost ohraná. Kolikrát jsme to už vidělii, nebo četli. Člen agentury NSA, na kterého jeho kolegové ušili boudu, a on se snaží přijít na to, kdo konkrétně ho podrazil a proč a pak se dotyčnému pomstít. Jenže tahle jednoduchá zápletka se díky několika skvěle načasovaným zvratům nejen nestane nudnou, ale tak, jak tomu bylo i u knihy Morphin Red, člověka chytne a nepustí. Navíc je Logan Raynar hláškující sympaťák, kterému prostě musíte držet palce. Vlastně i vedlejší postavy jsou sympatické a skvěle Loganovi sekundují. A Chincoteague (předměstí Baltimoru s téměř gotickou bezútěšností, kde Logan nalezne své dočasné útočiště má na čtivosti knihy také svůj podíl. Navíc je vše prodchnuto cynickým a černým humorem. A několik easter egů je pak už jen třešničkou na dortu. Sečteno a podtrženo, Tekuté krystaly možná nejsou nejlepší autorův román, ale rozhodně si v srdcích nás Hetešovců získá své místo. A vám, kteří Petra Hetešu neznáte, mohu Tekuté krystaly jako iniciační knihu s klidným svědomím doporučit.... celý text

Stavy nestavy, bytosti nebytosti 2015, Petr Heteša

Petr Heteša – stavy nestavy, bytosti nebytosti (Sbírka povídek) Brokilon 2015 Počet stran 541 Petr Heteša je jedním z prvních a rozhodně jedním z nejznámějších kyberpunkerů u nás. Na fantastické scéně se pohybuje od poloviny osmdesátých let a já se s ním poprvé setkal roku 1989 při čtení samizdatové vydané novely Sítě, kanály a stoky, kterou napsal společně s Karlem Veverkou. Od roku 2009 publikuje pod hlavičkou nakladatelství Brokilon.Zde mu vyšly například romány Démoni jsou věční, Nevrmore Baltimore, Ruská ruleta, Moprphin red , Fatal virtual. Nyní se k nám vrací se sbírkou povídek, kterou, ne nadarmo nazval Stavy nestavy, bytosti nebytosti. Jak píše sám autor na zadním přebalu své knihy: „V podstatě je to soubor povídek o lidech. O lidech z města i vesnice, z obchodů i kanceláří, z metra i pravidelných meziplanetárních linek. A hlavně o jejich interakcích s anděly i démony (ať už pozemského či mimozemského původu), se stroji, roboty i androidy, s lišejníkem na skále Síria či žhavou lávou vyvěrající ze Země. O jejich interakcích s neurčitými strukturami mimoplanetárních bytostí či softwarovými řetězci infikovanými umělou inteligencí. Předem jsem ze hry vyloučil upíry, vlkodlaky a elfy, jelikož na ně nevěřím. Soubor povídek o životě založeném na čtyřech aminokyselinách shlukujících se do struktury DNA a produkujících bílkoviny v kontaktu s životem založeným na úplně jiné bázi, ať už jde o iontové vlnění, pekelnou plazmu či vesmírnou entitu. Všechny ty příběhy se staly. A jestli se nestaly, tak se určitě stanou. A v tom nejhorším případě se právě teď dějí.“ Soubor čtrnácti povídek nás zavede nejen do autorova oblíbeného Baltimoru, ale také třeba do výzkumáku v Lednici, na vesmírnou stanici, neznámé planety, do Pražského podzemí či Národního archivu Spojených států. Na těch bezmála 550 stranách se setkáme nejen s lidmi (ať už vylepšenými nějakým softwerem, nebo prostými), ale také s mimozemšťany různého ražení či s démony a astrálními bytostmi. Ostatně, stručný seznam všech povídek jasně naznačuje jakou cestou se při sestavování své sbírky Petr Heteša vydal. Zvuk Led Zeppelin, že je to povídka, ve které se démoni musí vypořádat s posledním přáním stárnoucího rockera. Americký popcorn: Co vše se může stát v Národním archivu Spojených států, v sekci film? To vám prozradí skvělý Americký popcorn nabitý spoustou filmových odkazů a vtipnou detektivní zápetkou. Znamení“ Váhy, Barva: Černá Když správci chrámu Notre Dame přijde email o vstup do podzemí od skupiny Larpařek, začnou se dít nevídané věci. Alcamyrské šelmičky: Když policejní vyjednavač Terry Snelling z baltimorské pobočky národní bezpečnosti přijme úkol pro Houston, vyklube se z toho hodně zapeklitá záležitost. Konkurenční doložka: Evropská unie dokáže jednomu zamotat hlavu. Zvlášť když vám nasadí do firmy na otestování dvě nové, supermoderní sekretářky. Absolutní rovnováha: Hráli jste někdy šachy? A přemýšleli jste o tom, jaké by to bylo, kdyby někdo hrál šachy s vámi… Neznámá známá: Taková milá hříčka na téma Pes nejlepší přítel člověka Porno: Bravurní detektivka s hodně zvláštní zápletkou. Kam se hrabe Doctor Who. Femme Fractale: Krásná ženská dovede zamotat chlapovi hlavu a je jedno jestli se s ním potká v Paříži nebo v očistci. Psí oči: Existencionální drama zasazené do vesmíru. Lednická cibula: Jen se smějte. Tohle je větší mazec než Den Trifidů. Úchylka dálkového spoje: Co všechno se může přihodit na trase Země – Scimarine, na to nám odpoví pátrání takřka detektivní. Fáma a kyvadlo: Naprosto skvělá městská fantasy. A neb kdo ví, jak to s tou Sametovou revolucí opravdu bylo. Babbageorova logická hádanka: Cestování do minulosti bylo, je a bude vždy rizikový podnik. Autor se snažil při sestavování své sbírky řadit povídky podobně, jako tomu bývá u LP nebo CD. „Aby nebyly dvě podobné písničky u sebe.“ Tedy aby se střídala nejen témata povídek, ale také povídky lehčí s těmi vážnějšími. Myslím, že se mu to podařilo, ale i kdyby ne, vůbec by mi to nevadilo. Protože já na téhle sbírce oceňuji něco jiného. Předností této sbírky je především Petrova neskutečná kreativita a fantasie. Každá povídka je zasazena do jiného prostředí, každý příběh je originální, a mnohé z nich mají poselství, nad kterým se stojí za to zamyslet. Prakticky každá povídka mě hned od začátku chytla a nepustila. Jakmile se člověk zorientoval a byl uveden do děje, musel prostě číst dál hnán touhou zjistit, jak povídka dopadne. A kromě jedné či dvou povídek, byly ty konce opravdu překvapivé. Petr Heteša svou sbírkou ukázal, že umí psát nejen kvalitní kyberpunk, ale také komorní detektivku, urban fantasy, space operu, nebo příběh o časových paradoxech. Vlastně jedinou výtku či spíše postesk na autorovu adresu mám. U každé povídky jsem litoval jedné jediné věci. Že na rozdíl od Neila Gaimana, nemá Petr Hetša ve zvyku na konci či na začátku své knihy krátce pohovořit o tom jak která povídka vznikla… Sám autor přiznává, že nápad „střihnout si taky nějaký povídky“ dostal po té, co si přečetl skvělou knížku povídek od J. W. Procházky – „Druhý krok nikam“. Myslím si že, pokud bude Jiří Walker Procházka inspirovat ostatní spisovatele, k takovým skvostům jako je tato sbírka povídek, může být šťastný a spokojený nejen on, ale především široká čtenářská rodina. 95%... celý text

Capricorn 70 2015, * antologie

Přiznávám, že českou scifi odehrávající se ve vesmíru jsem četl naposled na základní škole a byla jí trilogie Zápas s nebem J.M. Trosky. Antologii Capricorn 70. která vyšla v Brokilonu Jsem si koupil vlastně na doporučení jednoho známého který se žánru Space opery aktivně věnuje. Byl jsem zvědav kam se česká Space opera od dob J.M. Trosky posunula. Díky skvělému výběru Roberta Pilcha se mi tak dostal do rukou vskutku reprezentativní výběr povídek současné české a slovenské elity tohoto žánru. Ostatně posuďte sami: Jan Hlávka – Vrak. To, co začíná, jako vesmírné dobrodružství ve stylu Indiana Jonese se zvrhne… Hodně strašidelná až hororová povídka autora cyklu Algor. Petr Heteša – Vesmír z druhé strany. Sžíravě vtipná a nekompromisně drsná povídka která nám ukazuje že space opera nemusí být jen smrtelně vážným žánrem. Na tomhle vesmírném překladišti bych chtěl pracovat… Julie Nováková - Odvrácená strana. Velice příjemná komorní záležitost. Střet dvou ideologií na ploše jedné základny a dvou postav. Jan Kotouč - Ex Luna, annihiliatio. Další skvělá povídka. Autor má můj obdiv, že na Mĕsíc vyslal ženskou posádku. Petra Neomillnerová - Capricorn 70. Bože můj. Arkhamský blázinec řízený tou nejšílenější femme fatale se řítí vesmírem. Když se sci fi žánru chopí matka zaklínačky Loty, je radost to číst. Pavel Obluk - Prospektoři z Coranu. Tak tahle povídka měla vážně drajv a švuňk jako Formule 1. To je jedno že nevíte co to je Formule. A závěrem až zamrazilo, jako když potkáte Bílého chodce. Že nevíte co je to mráz? To je jedno:-) Jaroslav Mostecký - Sloužím vlasti, kurva! Povídka multi žánrového J.M. byla tak klaustrofobní až mi z toho bylo úzko. Ale byl to nářez o tom žádná a ta pointa, bože můj ta pointa. Anton Stiffel - Cesta do hlubin UI mysli. Tato povídka je jediným zástupcem slovenských autorů v této antologii. Zároveň je důkazem, že kvalitní věci na Slovensku nepíší poue pánové Juraj Červenák a Dominik Dán. Vladimír Šlechta- Nájezdníci. Vladimíra šlechtu znám především jako autora fantasy série Krvavé pohraničí, kde se Cooperovší hrdinové snaží žít a přežít v drsné době ne nepodobné osidlování divokého západu. A Nájezdníci jsou vlastně dost podobní. Malá skupina těch, kteří přežili rozpad vesmírných kolonií se snaží žít a přežít na troskách tohto technologického zázraku. Pro mě byla povídka sympatická především tím, jak krásně ilustruje rozdíl vnímání světa a technologií mezi těmi kdo starý svět ještě zažili a jejich potomky (druhá a třetí generace) kteří zažili už jen ten svět po pádu. Jiří Walker Procházka – Poslední bitva. Velká postava české sofistické scény nám předkládá popis vesmírné bitvy epických rozměrů. Při čtení jsem si s chutí zavzpomínal na námořního kapitána Jacka Aubreyho a jemu podobné hrdiny námořnických románů. Capricorn 70. sympatický nejen různorodostí povídek které do něj Robert Pilch vybral , ale také tím, jak velký časový úsek jeho výběr pokrývá. Vždyť nejstarší povídka Prospektoři z Coranu vyšla poprvé v roce 1997 a nejnovější povídky (například Poslední bitva) byly napsány speciálně pro tuto antologii. Zároveň jsou tu zastoupeny povídky „starých“ matadorů žánru Jako je například Jiří Walker Procházka, ale též střední spisovatelské generace (namátkou Jan Hlávka) a mladé generace autorů (například Julie Nováková). Krátké medailonky jednotlivých autorů na začátku každé povídky vnímám také jako velké plus. Povídka je jako žena, nikdy není stará, nebo zastaralá. Je buď dobrá a nebo špatná. Ale každá z těchto povídek září jako kometa. Závěrem mohu říci jediné. Jestliže se chystáte poprvé vstoupit do vesmíru české či středoevropské Space opery (nebo jen zjistit kam se tento žánr od dob Trosky posunul), měli byste si obléknout skafandr, pustit si soundtrack z Vetřelce a přečíst si Capricorn70.... celý text

Ohnivé znamení 2015, Juraj Červenák

V Ohnivém znamení nám Juraj Červenák přináší přesně to, co máme na jeho historických detektivkách rádi. Zajímavý a zdaleka ne jednoduchý případ, oblíbené hrdiny, kteří jej musí vyřešit, přestože jsou v krajně nevýhodné pozici. A samozřejmě historickou autentičnost. Právě popis chodu města do nejmenších podrobností mě bavil skoro víc než případ, který byl tentokrát natolik komplikovaný, že jsem se v něm místy ztrácel. To však neznamená, že by nebyl zajímavý a napínavý. Bonusem (alespoň pro mě) pak byly mezi řádky prosvítající narážky na dnešní dobu a morálku. Také oceňuji to, co se mi líbilo již v Krvi prvorozených a to je možnost poznat alespoň částečně kus osobní historie našich vyšetřovatelů. Nejenom díky tomu, že se v Prešpurku setkávají se starými známými. Někdo by snad Jurajovi mohl vyčítat přílišnou brutalitu, explicitní násilí a počet mrtvol. Ale já si nemyslím, že překročil únosnou mez. Spíš mě trochu zklamal tím, že do jedné z rolí ve svém příběhu zcela zbytečně postavil jednu „mediálně“ profláknutou historickou postavu. Jako by měl potřebu přihřát si bulvární polívčičku ve stylu „Princezna Diana byla přistižena se svým řidičem.“ A to je mi opravdu moc líto, protože tím uráží nejen čtenářovu inteligenci, ale především to sráží jinak výtečnou knihu o stupeň níž.... celý text

Morphin Red 2015, Petr Heteša

Petr Heteša – Morphin Red Brokilon podzim 2015 Autor se vrací na místo činu S Prtrem Hetešou jsem se poprvé setkal v roce 1989 kdy jsem, (ještě v samizdatu) četl román Sítě, kanály a stoky který tehdy napsal s Karlem Veverkou. Od té doby jsem ho sledoval spíše z povzdálí a viděl jak mu především u Brokilonu vychází jedna knížka za druhou. (Namátkou: Démoni jsou věční, Nevermore Baltimore, Ruská ruleta, Fatal Virtual ). Už v Sítích Petr koketoval s žánrem kyberpunk a zůstal mu věrný i nadále. Takže výjimkou není ani jeho zatím poslední román Morphin Red. V něm se Petr vrací do Baltimore které navštívil již ve svém druhém románu vydaném u Brokilonu. Baltimore v Morphin Red je mnohopodlažní metropolí která vzkvétá do technologické krásy, zatím co jeho obyvatelé díky speciálním augmentacím do krásy biotechnologické. Ovšem uvnitř Idinou zářícího městského organismu dvacet let dřímá nebezpečný bioware a stačí jen jediná krátká zprávička na internetu a spustí se dominový efekt, který ani strůjci původního projektu, ani jeho oběti nemohou zastavit… Morphin Red je příběhem čtyř teenagerů semletých ilegálním biotechnologocickým výzkumem, kteří se musí vyrovnat s důsledky své temné minulosti. Přesto tato kniha není v žádném případě hloupým young adult románkem, neboť vzpomínky hlavní hrdinky na dětství strávené v detenčním ústavu jsou jen jednou ze součástí celého příběhu. Zároveň jsou asi také jednou z nejdrsnějšícha pro mě emočně nejsilnějších částí Morphin Red. Druhou neméně důležitou součástí příběhu je takřka detektivní pátrání po minulosti hlavních aktérů a tou třetí akce. Akce, jenž čtenáře nejen pobaví, ale která především není samoúčelná. A rovněž každý dějový zvrat je přísně logický a má své místo v příběhu. Dokonce i humor, který nám autor dávkuje, jen po malých kapkách přesně odpovídá stylu knihy a pasuje tam jako tištěný spoj na základovou desku. Morphin Red je skvělý příběh s cyberpunkovou tematikou a morálním přesahem, který si užijí nejen fanoušci Matrixu a Deus ex Human Revolution, ale každý milovník kvalitní sci- fi. Petr Heteša ušel od dob románu sítě, kanály a stoky opravdu veliký kus cesty. V závěru musím pochválit Roberta Pilcha za kvalitní redaktorskou práci a grafickou úpravu, protože nejen luxusní obálka, ale i ilustrace uvnitř knihy pěkně doplňují již tak zajímavý příběh.... celý text

Máslem dolů 2012, Petr Šabach

Já mám knihy Petra Šabacha rád. A tenhle povídkový román se mu povedl. Možná to zní trochu divně, ale já celou knihu vážně vnímal jako sled povídek propojených postavou Arnošta a jeho rodinou. Většina kapitol by totiž obstála i jako samostatné, pěkně vypointované povídky. Hovorová čeština mi absolutně nevadila, ale je pravdou, že to mohlo být zásluhou skvělého Tomáše Hanáka který audio verzi knihy namluvil. Možná že v tištěné verzi bych s tím měl problém, ale spíš si myslím že ne. Po skvělém Občanském průkazu je Máslem dolů (alespoň pro mě) další Šabachovou trefou do černého.... celý text

Železný půlměsíc 2015, Juraj Červenák

Juraj (Ďuro) Červenák se proslavil hlavně knihami o barbaru Conanovi, černokněžníku Roganovi, bohatýrovi Iljovi Muromcovi, o českém legendárním hrdinovi Bivojovi a v neposlední řadě cyklem příběhů uherského důstojníka, kapitána Cornélia Báthoryho, odehrávajícím se za protitureckých válek v letech 1660 -1664. Železný půlměsíc je již čtvrtým svazkem popisujícím osudy posledně zmíněného hrdiny. Tomu se v tomto příběhu podaří se svým věrným kozáckým druhem nalézt svého syna a s ním zachránit sličnou šlechtičnu, které slíbí doprovod na její statky. Jenže je těžko dostát slibům když se přes Dunaj a Nitru valí machometánské vojsko… Velice oceňuji, že příběh odsýpá jako po drátkách. Jak je u Červenákových knih zvykem, o bitky a bitvy není nouze a popis historických reálií, jimiž je Ďuro známý, i tady člověku připomene, že nejen vymýšlením příběhů živ je autor, ale i studium historických podkladů má své opodstatnění. Akce střídá akci a člověk si ne náhodou připadá jako při sledování kvalitního seriálu, z nichž Juraj také rád čerpá svou inspiraci. Tomu, že děj pěkně odsýpá pomáhá i to, že autor nechává čtenáře nahlédnout na dění nejen očima Báthoryho, ale i mužů a žen ve službách Paši, čímž předkládaný příběh barvitě dokresluje. Navíctento postup není samoúčelný, neboť všechny linky se ke konci pěkně spojí na březích řeky Nitry a otevřený konec nám dává naději na pokračování. „Báthory upřeně hleděl na syna. Michal se tvářil, že ho nevnímá…“ Musím autora pochválit za komplikovaný vztah Kornelia a jeho syna Michala, jenž mi přišel na celé knize jako skvělá přidaná hodnota. „Jsem zklamaná,“ odstoupila od něj „Skrz naskrz rozčarovaná. Kam se poděl ten neporazitelný šermíř?“ Báthory, zbaven všech fantasy atributů, řeší veškeré komplikované situace (a to dokonce i ty které zavánějí magií) vlastním rozumem a silou. A to mi přijde jako druhá přidaná hodnota, ačkoli se to mnohým čtenářům nemusí líbit. Báthory je v Železném půlměsíci více otcem a mužem pevných zásad než obávaným superhrdinou. Juraj nám ve čtvrté knize dobrodružství kapitána Báthoryho předkládá komorní a zdánlivě prostý příběh o rodině, povinnosti a splacených dluzích na pozadí velikých dějinných událostí. K celkově pozitivnímu zážitku ze čtení přispívá také vynikající překlad Roberta Pilcha a celkové zpracování knihy, které je na vysoké úrovni. Komu je toto vše málo, bude si muset počkat na dalšího Rogana. Ale ctitelům kvalitních historicko-dobrodružných příběhů nepostrádajících jistý morální přesah by Železný půlměsíc neměl proklouznout pod kopyty.... celý text