Janadvorackova přečtené 1707

Lupiči mrtvol 1970, Jan Zábrana

Odposlechnuto v audio podobě. A jsem nadšená. Po dlouhé době ve mně něco vyvolalo pocit děsu. Povídka "Emisar," - tedy její konec. Očekávané, ale přeci :). U filmových hororů se nebojím, neděsí mě zombíci a různé divné zrůdy. Mám ráda chladné prstíky neurčitosti, které mi škrábou záda pozdě v noci. A divné zvuky za oknem, které jsem právě zavřela. Nebo ne? A pach hlíny, kterou domů donese pes. Kdeže pes, kde by se vzal :)... Geniální nápad měl "Kostlivec." Takhle by mě vážně vůbec nikdy nenapadlo uvažovat. A přitom je to jasné jak facka :). U "Malého světa L.S" všechny děsí rozuzlení. Mně ne. I když se vyjeví až na konci a čtenář by měl být zaskočen a zhnusen, ta situace vychází z reálného základu. Takhle nějak by to dopadlo. To není děsivé, snad jen důvod k tomu. Ale důsledek události, která konec způsobila, je v podstatě logický. Vždyť jak jinak by to mohlo dopadnout...? Některé kousky už jsem znala, ale přesto bylo skvělé si je opět připomenout. "Černý vítr," který údajně do sbírky nepatří? Tedy ani editor si to nemyslel. To téma je tak silné, že zasahuje do všech žánrů a bude to dělat napořád. Určitě si od autora, nejen této povídky, ještě něco přečtu.... celý text

Popraviště 1988, Čingiz Ajtmatov

Nevím, jak dlouhý je papírový výtisk, ale já knihu zrovna poslouchám. Zdroj uvádí, že jde o "dramatizaci vybraných kapitol." Už tedy to dělá z příběhu asi krapet něco jiného. Zároveň zdroj uvádí: "Filosofický román varuje lidstvo s naléhavostí apokalypsy před opuštěním posvátných mravních zákonů a před ztrátou spojení s přírodou." To asi znamená, že si někdo dal tu práci předělat román do podoby pánbíčkářského kázání. A na to já z vysoka, víte co. Líbí se mi popisy přírody, vlci a taková přirozená divokost, která z toho dýchá. Souhlasím s tím, že když je člověk ve srabu, začne i trávu sklízet, míle za ní pojede a ocitne se v partě docela podivných existencí. Ale už mi tam fakt nepasuje přesvědčovat ty existence o tom, že to, co dělají, je špatné. Pokrytec jeden, co si myslel? Že se plácnou do čela, kleknou na kolena a budou prosit o odpuštění? No, jsem tedy zrovna v polovině, ale zatím mám spíš pocit, že mě hlavní hrdina silně štve a jeho motiv mi nesedí k vnímání reality. Ať je to jak chce, realita nebývá opředená krajkou a vlídným slovem, ale je pěkně smradlavá a plná děr. A že je ten chudák nevidí, za zajímavé nepovažuji. Doposlechnuto: Vlčí příběh se vyvinul podstatně zajímavěji, než lidský. Ne, že by některý z nich vyzněl radostně. Román měl naštěstí několik rovin a druhá polovina mě zaujala více, než první a kdovíproč i lehce překvapila.... celý text

Marťanská kronika 1959, Ray Bradbury (p)

Další skvělá sbírka povídek, která jí vlastně není :), protože jde spíš o takovou skládačku z příběhů mapujících dobývání Marsu a problémy Země, které se nevyhnou ani čtvrté planetě (byrokracie, rasismus, strach z jaderné války, různé "nicotné" problémky :). Navíc vlastně nezáleží na tom, na které planetě v příběhu jste, problémy lidstvo pronásledují kamkoli. A přitom můžete být na zcela kterékoli, pokud si myslíte, že třeba na Marsu se s nimi poperete lépe.... celý text

Navštivte planetu Zemi! 1987, Jaroslav Veis

Horečka 1990, Karel Pecka

Dobrodružný příběh o útěku z pracovního tábora. Klidně se to mohlo stát. Autor "vymyslel," i když asi moc nemusel, protože na základě vlastní zkušenosti poznal hromadu podobných, spoustu zajímavých charakterů, uvěřitelný příběh z doby pracovních táborů padesátých let.... celý text

Z deníku vlastizrádce 1990, Miroslav Jirásek

To máte tak. Pokaždé, když si myslíte, že ve své životní mizérii trpíte - když zažíváte buzeraci v práci, nepohodu v životě, různé úřední ústrky, či rovnou krásnou trojkombinaci výše jmenovaného - přečtěte si něco podobného. Dojde vám, jak strašně krásně se vám žije. Autor v knize, formou deníkových zápisků, kapitol - chcete-li, líčí svůj "pobyt" v různých pracovních táborech po Čechách a Slovensku. Vzpomíná na konkrétní místa, různé spoluvězně, rozličné typy lidí - na ty, z nichž pracovní tábory udělaly zmetky, i na takové, na které byl za všech okolností spoleh. Nevyhnete se ani úsměvu, neboť autor některé absurdní situace podává s trochou nadsázky a černého humoru - prostě aby se nezbláznil. Absurdita rozsudků a odsouzení, podmínek a vůbec vztahu státu k lidem a opačně, z některých cvoky vážně udělala. A jiní zase svoje zážitky sepsali, abychom se my ostatní mohli poučit a nezapomenout.... celý text

Synové Gulagu 1991, Armand Maloumian

Ve své tragičnosti výborná kniha. Hrdinu zatknou na ulici, odsoudí ho na pětadvacet let - za nic. Francouz - nepřítel Ruska, který nic neudělal. Podmínky v táborech, jimiž prošel, jsou hnusné. K jídlu kolikrát shnilé ryby, voda divné chuti a barvy, nedostatečné oblečení v prostředí, kde teploty dosahují i mínus šedesáti. Zdravotní péče zpočátku neexistuje. Zvířecí chování vězňů, i dozorců. Výslechy trvající celé dny. Znásilňování, bití, vraždy každý den. Dobré je hlídat si záda. V lágrech jsou dvanáctileté děti zavřené za krádež chleba, ale jako děti se nechovají. Nosí nože a ve své roztomilosti jsou nebezpečnější, než někteří ostatní vězni. A teď si vezměte, že to v některých zemích furt funguje.... celý text

Byly jsme tam taky 1991, Dagmar Šimková

Osm set tisíc let nesvobody - minimálně. Autorka zmiňuje zhruba sto tisíc lidí držených v podmínkách, které popisuje a průměrný trest osmi let pro jednoho. To je to číslo, které uvádí a já připomínám. Navíc počet vězněných, nějaké konečné číslo, neexistuje. Nikdy nikdo se nedozví, kolik duší odevzdalo nedobrovolně svůj čas rozmaru doby, lidské hlouposti a zlobě. Nedokážu pochopit, že po válce, která změnila všechny a všechno, jsme navíc byli schopni pokračovat, byť ve stavu "míru" a tak krutě, že není možné nad tím slzu neuronit. Autorka zmiňuje v jedné kapitole znárodnění majetku jednoho vězně. Když mu odebrali koně, kteří byli zvyklí na vlídné zacházení a byli, jako koně obecně, bráni ne jako majetek, ale skoro jako členové rodiny, poklad a požehnání. Když si ti, před očima svých bývalých pánů, museli zvyknout na bití a špatné životní podmínky, jako ostatně později i ti páni. Tohle se stalo i jednomu z mých předků, který v padesátých letech seděl tři roky za to, že se mu právě tohle nezamlouvalo. Bohužel zemřel krátce poté, co jsem se narodila. A tahle kniha mi připomněla pomíjivost života a zapomnětlivost mladších generací. Lhostejnost k osudům předků, z jejichž krve vznikla dnešní, zdánlivá svoboda. Číst povině by se to mělo. Tohle a podobné zpovědi, protože hranice určující chování člověka k člověku se hroutí na malichernostech. A pak, když se to nakupí, důsledky těchto sporů připomenou dějiny - v době pozdní. V době, kdy všechno začne zase nanovo.... celý text

Kejda 2012, Dan Černý

Ježkovy voči, na tohle jsem zapomněla. Četla jsem dávno a asi jsem od toho ani nic nečekala, ale dostala jsem fakt vyvážený mix těch největších šíleností, které se dají vecpat do jednoho textu. A ty nemrtvé srnky mě straší doteď :). Teda... ony mě nestraší, samozřejmě, ale jak jedu mezi lesy, čumím z okna, jestli někde něco nečíhá. A až mi tam jednou vběhne živá, poseru se strachy :). A pokud se ji podaří srazit, budou alespoň řízky. Naštěstí tedy nejsem řidič...... celý text

Návrat Rámy 1994, Arthur Charles Clarke

Četla jsem to v době, kdy mi bylo náct, což už bude dvacet let. Tehdy jsem byla ještě poměrně nadšená. Dneska, navíc jsem bohužel knihu podruhé slyšela, to říct nemůžu. Zaprvé - předčitatel: Pan Jiří Kubeš. Má místy ucpaný nos, často poliká vzduch, zívá a snaží se nekrkat. Nojo, jenomže v těch sluchátkách to neokecá. Strašně mi zmršil druhý dojem, a to já většinou předčitatele chválím. Tohle fakt nešlo. Navíc se vůbec neobtěžoval s nějakým projevem... Co se děje týče, je vidět, že to není čistě Clarke. Kupodivu mi nevadil ten začátek. Kudy se Země ubírala od prvního Rámy, mě docela zajímalo. Nevadila mi ani detektivní zápletka, různé ty pikle a sex. Jako proč ne. Vadily mi divné charaktery hlavních hrdinů a řešení jejich situace: Třeba jedna za všechny: Nicol vleze do New Yorku, dojde ke stavbě, vleze dovnitř a uvidí jámu. Posvítí dovnitř baterkou a nedosvítí na dno. Tak se tam nahne a spadne. Ale když je dole, tou samou baterkou dosvítí v pohodě ke stropu té místnosti, kde se nachází??? Při poslechu děje kolem tohoto jsem trpěla. Původně přeci šlo o dočista jiný úkol - hledání kolegy. Ale na kolegu se všichni dočista vykašlali a jako by řešili "důležitější" věci, které byly úplně mimo mísu. Část uvnitř Rámy by mě měla bavit. Snažila jsem si představit všechny ty novoty, ale díky chování hrdinů příběhu jsem se spíš nudila. A veškerá představivost se opírala o vzpomínky na první díl, byť tam nebyly popisy měst a jejich detailů. No, tady také ani moc ne. Spíš jsem se smířila s jakoukoli podobou, kterou si dokážu vybavit z nejrůznějších sci-fi filmů a seriálů.... celý text

Stepfordské paničky 2004, Ira Levin

Také jsem, tedy pro změnu slyšela, dvojknihu - spolu s Rosemary. A první se mi líbila víc. I když mají paničky něco do sebe, nic převratného se vlastně nestalo. Chlapi mají rádi prsaté, poslušné blbky bez názoru, za nímž by si stály. A ty jim přizvukují. Ať už se pak změní tak, jako v příběhu, nebo vlivem vztahu, což už jsem také párkrát viděla - dokonce jako až tak, že dotyčné poslaly do háje bývalé přátele - je to smutné. Považuji tento druh slepic, pardon manželek, za exkluzivní vzorek povrchnosti lidstva a doufám, že to v jeho evoluci bude jen pomíjivou kapitolkou. Každá rodina má být trochu chaotická, jednotlivci v ní nestejní, děti svého času neposlušné a dospělí na pochybách. Ne jako ze škatulky, reklamy, časáku. To neexistuje a fungovat nemůže. Jenom můj názor založený na vlastním pozorování :).... celý text

Rosemary má děťátko 1976, Ira Levin

Bacha na sousedy, někteří můžou laškovat s temnými silami. A to se pak nevyplatí pro změnu laškovat s nimi. A pozor, aby vám nevnocovali domácí koláčky, nebo bylinky v amuletu :). Příjemná odpočinková záležitost, kterou jsem doteď asi ještě neslyšela/nečetla, i když film jsem kdysi určitě viděla.... celý text

Já, robot 1993, Isaac Asimov

Já, trubka, jsem to zapomněla ohodnotit, přitom jsem tuhle knihu minimálně dvakrát četla a jednou slyšela. Furt super. Nemůžu si pomoci, řadím si ji soukromě mezi jednu z nej. sbírek povídek, zde krásně propojených zajímavým tématem - vývojem umělých forem života a vztahu člověka k nim. A naopak. A právě ta vzájemná propojenost dělá příběh přitažlivým, děsivým, nadčasovým, osudovým... doplňte si :).... celý text

Setkání s Rámou 1993, Arthur Charles Clarke

I po letech od prvního čtení, super. Tentokrát jsem knihu poslouchala, bohužel v nekvalitním načtení panem Milanem Nedělou. Často se mi zdálo, že to chce mít hrozně rychle za sebou a nedbá na nějaký hlasový projev. Četl monotónně. Dost jsem se divila, jelikož jsem už předtím v jeho podání slyšela "Dveře do léta," nebo "Já robot" a tak divný pocit jsem z toho neměla. Každopádně příběhu nic neubralo na zajímavosti, což je podstatné.... celý text

Kukly 1992, John Wyndham (p)

Zemi postihla nějaká katastrofa, která přeživší komunity jednak oddělila a jednak změnila. Hlavní hrdina David a pár jeho přátel zjistí, že mezi sebou dokážou telepaticky komunikovat. Nejde o čtení myšlenek jako takové, u lidí, kteří tuhle schopnost nemají, to nejde. Jde spíš o sdílení mezi těmi, kteří jsou tímto způsobem jiní. Průšvih je v tom, jak anotace napovídá, že veškeré odlišnosti se trestají smrtí, nebo i vyhnanstvím. David je totiž součástí silně věřící komunity, kde následování Slova Božího hraničí až se známým středověkým fanatismem (a mnohdy i novověkým, co si budeme povídat). Davidův otec je něco jako smírčí soudce, neustále cituje Boží slovo a Davidova matka je taková chladná bestie, schopná nahlásit i vlastní novorozeně, pokud se jí nezamlouvá. Když společnost náhodou přijde na to, že se někdo z komunity liší, vydá se hříšníky pronásledovat. A tak prostě Davidovi a spol. nezbude, než zdrhnout. Nutno podotknout, že chlapec má mladší, zajímavou sestru, která s nimi jde také :). Část příběhu vykresluje vztahy mezi jednotlivými lidmi, jejich odlišnosti a nutnost zachovat tajemství, což mnohdy nejde snadno. A část se pak věnuje problému odlišnosti v praxi. Kniha je hrozně sympaticky načtená panem Vladimírem Čechem, který třeba fanatismus Davidova otce podal tak procítěně, až jsem měla dojem, že samovolně vzplanu :). Téma vůbec neztrácí na aktuálnosti. A byť je konec možná lehce odhadnutelný, vůbec není na škodu si knihu přečíst. Byla jsem překvapena, s jakou lehkostí jsem přijala hrdiny dětského, až náctiletého věku a jejich vyspělost, jíž se v reálu nedoberou mnozí dospěláci. Autor byl fakt frajer a je jen škoda, že toho nenapsal víc.... celý text

Noc trifidů 2008, Simon Clark

Jako celek je to velmi zdařilé pokračování geniální jedničky, nicméně odpovědi na některé otázky chybí, což je škoda. "Tma" na začátku se dala bezvadně využít. Někde v příběhu se totiž zmiňuje zajímavá věc: "že v prípadě úbytku světla trifidi buď pochcípají, nebo se začnou shánět po krmení." A co se stalo? Odpovězte si sami. Poslouchala jsem audio a ze začátku byla dosti rozpačitá, protože se zdálo, že mi nesedne styl. Byl poněkud jednoduše vyprávěcí a zhruba první tři, čtyři stopy, mě moc nebavily. Nedokázala jsem se do toho zažrat. Jakmile ale hrdina nouzově přistál na divném trifidím ostrově, začalo to mít prima atmosféru a také to docela slušně odsýpalo. Jednotliví hrdinové byli spíše kladní, pořád jsem čekala na nějakou konfrontaci s kytkami :), nějakou vostrou, myslím :). V průběhu poslechu jsem si udělala zeleninový salát s trochou nějakého toho lupení a dostala se až ke konci. Ten sice neurazil, ale částečně moc nepotěšil. Někdo tu psal, že zatímco první díl by se dal přečíst znovu, tenhle druhou šanci nedostane. Cítím to stejně. Zároveň by se mi líbilo pokračování. Svět takhle změněný, by si ho zasloužil :). A teď jdu zalít kytky, aby neremcaly... Audioknihu načetl Radek Valenta. Dobře, řekla bych.... celý text

Den Trifidů 1999, John Wyndham (p)

Skvělý hlasový projev pana Jiřího Zavřela udělal z tohoto, už tak dost neutěšeného příběhu, post apo další úrovně. Autor sice popsal strašlivé věci, ale až předčitatel mě donutil věřit, že by se klidně mohly odehrávat za dveřmi. A ne, abych otevírala. Tak jsem to neudělala a poslech knihy zvládla za pár hodin. Určitě jedna z těch, která si zaslouží pozornost a k níž se ještě vrátím.... celý text

Nepokojná duše 2005, Cynthia Harrod-Eagles

Já už jsem z toho taky dočista nepokojná, to vám řeknu :). Na kterou duši se autorka odkazuje, tuším, ale je jich v příběhu tolik, že by si člověk mohl udělat pořadník. Zhruba půlka knihy se věnuje zkáze Titanicu a rozvíjí i jednu konspirační teorii o pojišťovacím podvodu :). Teda nerozvíjí, jenom ji ale nezapírá. Situace je podaná způsobem, nad nímž se člověk pozastaví. Při poslechu jsem si nemohla odpustit srovnávání se stejnojmenným filmem, jelikož i některé pasáže a rozhovory hrdinů knihy a pasažérů, si byly s filmovým scénářem až neskutečně podobné. Nakonec asi oba tvůrci vycházeli z podobného "zdroje svědectví." Jenom jsem se bála okamžiku, kdy hrdinové skončí ve vodě a jeden, promrzlý na kost, zmizí v hlubinách oceánu. Naštěstí tahle scéna tam nebyla :). Neříkám "naštěstí," protože bych si to přála a posléze plakala rozrušená nenaplněnou romantikou, jenom jsem se nemohla té představy zbavit, což dost otravovalo. Ale byly to nervy, to vám řeknu. Až jsem si z toho rozhodila biorytmus, jelikož jsem to po dva dny nemohla vypnout dřív, než ve tři ráno. Stane se. Další část knihy opět sleduje průběh boje za práva žen. Dámy už se mnohdy nechovají jako dámy, ale já jim fandím, protože když to nejde po dobrém, je potřeba sem tam něco zapálit, vytlouct okna a řádit jako pominuté. A odsedět si to, pokud možno hrdě. Problémy členů rodiny tu jsou, ale ve světle toho ostatního, například politické situace v Evropě, která jaksi spěje k válce - První světové, se zdají nedůležité. Zkrátka životy lidí si jdou cestami, kterými je doba nese a je to. Na světlo vyplouvají charaktery některých hrdinů, autorka stále sympaticky pracuje s detaily a nešetří jimi, i když jsou hnusné. A to beru, proč to čančat :). Kniha končí vyhlášením války, to budou zase nervy.... celý text

Technokouzla aneb Příběhy z jiných světů 2008, Hanina Veselá

Mám tam povídku. Je to ale už deset let, dnes bych ji napsala úplně jinak. Je dobré být kritický, jste-li autor. U mně to znamená to, že toho moc nedokončím. A když jo, za čas to zdrbu. Ostatní povídky - čtivá úroveň známých i méně známých autorů. Sbírky povídek mám obecně moc ráda, čtenář může v jednom svazku šmírovat hnedle několik cizích vesmírů :). V případě, že to někoho trápí, proč bych knihu nehodnotila? Český autor je podceňovaný druh. Netvrdím, že obsahově je kniha plná perel, na druhou stranu je plná snů, představ a postojů. Pokud ani tohle nestojí za pozornost...... celý text

Mráz a oheň 1995, Ray Bradbury (p)