janavan
přečtené 281
A hory odpověděly
2013,
Khaled Hosseini
Nevím. Ta knížka je dobrá, ale... něco jí chybí. Takové to "ono", ten pocit po přečtení, že je vše tak, jak má být. Příběhy jako samotné jsou neskutečně čtivé, ale v momentě, kdy vás každý příběh úplně pohltí, je najednou useknut a začíná jiný, který s ním zpočátku vůbec nesouvisí. Byla jsem postupně okouzlena příběhem Abdulláha a Parí, Bábá a Nábího, Níly, Markose, Roši,... O každém bych mohla říct, že byl můj oblíbený. Ale jako celek to nefunguje. Je to vyprávění o postavách, které, ačkoli jsou lehce spojeny určitými vztahy, mají kolem sebe prázdno a plují sami časoprostorem. Stále čekáte, kdy dojde k tomu osudovému protnutí osudů a ona tam ta protnutí jsou tak jemná, že to nevyvolá pomalu žádné city. Je to škoda. Hosseini zde vždy úžasně zpodobnil vztah 2 lidí a pak jej tak nějak nechal rozplynout. Dávám 4 hvězdičky za čtivost, za úžasně vykreslené prostředí a postavy.... celý text
Sto roků samoty
2006,
Gabriel García Márquez
Bible magického realismu. Nadpozemské prvky existují vedle těch pozemských tak přirozeně, že se nad povídání s duchy, Melquíadesem předpovězenou budoucností rodu Buendíů a tím, jak se jejich osud stále dokolečka opakuje, vůbec nepozastavíte. Sága rodu Buendíů je mistrovské dílo. Nedá se o nich mluvit jako o rodině, protože každičký člen je tak nějak uzavřen ve své vlastní samotě stylizující se podle jejich rodného jména. Na začátku se s rodem seznamujeme jako s jedním z nejvýznamnějších z celého Maconda, je tam spousta postav, které vám přirostou k srdci, a stejně jako ke konci knihy zjišťujeme, že takových postav ubývá, ubývá i povědomí o rodu Buendíů ve městě. Kniha navíc popisuje smrt a stárnutí tak přirozeně a "krásně", že vám to, ať chcete či nechcete, po dočtení nastolí nesmírný klid v duši. Až se budu opět chtít vytratit z reality, zamířím do Maconda. Ale do toho před banánovou horečkou, železnicí a deštěm. Toho, kde cikáni ukazují led a létající koberce a kde Pietro Crespi učí Amarantu a Rebecu tancovat. "...A všecko, co v nich stojí, že je neopakovatelné odevždy a navždy, poněvadž rodům, odsouzeným ke sto rokům samoty, se nové příležitosti na této zemi už nikdy nedostane."... celý text
Lovec draků
2007,
Khaled Hosseini
Je to geniální kniha. A to musím říct, i když od ní po dočtení odcházím s rozdrásanými nervy a emocemi zmlácenou duší. V průběhu si říkáte, co horšího se ještě může stát, ale ono se to tak nějak stupňuje, že knihu opouštíte psychicky úplně vyčerpaní. A to z ní podle mého názoru dělá vynikající knihu. Kromě toho se mi nesmírně líbilo vykreslení vztahů, ať už Amíra s Hasanem, bábou a nakonec i se Sohrábem. Lehce mi to asi právě těmi vztahovými zápletkami připomínalo Steinbecka. Dále mi knížka dost poupravila pohled na Afghánistán a jeho vývoj v posledních několika desítkách let. Z mého dětství si Afghánistán vybavuji hlavně z útržků večerních zpráv, a to nebyly samozřejmě dobré zprávy. Když Amír popisoval, jak běhali s Hasanem na kopec, trhali tam granátová jablka a listy stránek, jež Hasan číst nemohl, se ve větru otáčely, měla jsem konečně pocit, jako bych poznala ten pravý Afghánistán. Ten, na který Amír i bába s láskou vzpomínali. ..."Pro tebe třeba tisíckrát!"... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Tato kniha se objektivně hodnotí velice špatně, pokud jste dětství strávili v Bradavicích. Jestliže ale úspěch tohoto díla autoři založili právě na fanatickém nadšení milionů dětí, které před 10 a více lety čekaly na dopis z Bradavic, pak je na místě i z této pozice dílo hodnotit nezávisle, bez Lenčiných brýlí. Hlavní myšlenkou a pocitem, se kterým odjíždím spěšným vlakem z Bradavic, je to, že minulost by se neměla měnit. Tedy že my bychom se neměli snažit měnit minulost. A to platí nejen pro kouzelnický svět, ale i pro psaní beletrie. Napsat pokračování Harryho Pottera tak, že ho založím na opakování myšlenky, která se zde již ve třetím díle vyskytla, je krok velice riskantní. A jestliže se zde několikrát opakuje, že jakákoliv drobná změna vyvolá nedozírné následky (efekt motýlích křídel), platí to i pro samotnou knihu. Když jsme se s Hermionou a Harrym vrátili v čase, aby Klofanův krk unikl katovi, bylo to magické, úžasná myšlenka, která posunula Pottera o něco výše. Opakovaný vtip je ale špatným vtipem a opakování zápletky je špatnou zápletkou. Minulost se má nechat spát. Věci se staly proto, že se stát měly. Rowling ságu napsala tak, jak chtěla. A napsat divadelní hru, která má mnohem jednodušší jazyk než původní knihy, slabé dialogy a zápletku, kterou by vymyslel každý druhý čtenář, bych označila za větší zásah do minulosti než snaha oživit Cedrica či zabránit Voldemortovi v zavraždění Lily a Jamese. Kniha působí jako byste po dlouhé době dostali pohled z místa, kam jste jezdívali na dovolenou. Pohladí to po duši, ale zkrátka to není ono. Jako by se najednou živé postavy staly loutkami a vy místo v Brumbálově pracovně stáli v nedokončených a špatných kulisách. Postavy bohužel charakterově nepřipomínají sami sebe. A to by se v pokračování takového fenoménu stát rozhodně nemělo. Celé toto dílo je jedna velká nafouknutá čokoládová žabka. Máte radost, když si jí koupíte, ale po otevření (a dočtení) jí sami dobrovolně pustíte z okna jedoucího vlaku. A vlastně vám to ani nevadí.... celý text
Voľba
2015,
Nicholas Sparks
Na každé knížce se vždy snažím najít něco, co by jí dělalo unikátní a určitým způsobem úžasnou, ale bohužel tady budu muset napsat negativní komentář. Více než polovina příběhu je tak sladká, že další měsíc pravděpodobně nebudu potřebovat cukr do kávy. Pak se příběh zlomí, je to najednou hrozně smutné, ale pak - kdo by to čekal - následuje sladký konec, v který každá žena promítající si do těchto knížek svojí milostnou realitu doufala. Tahle knížka je pro mě zklamáním, možná by lépe fungovala jako samotný scénář k filmu, literárně je to nezajímavé, jednoduchý jazyk, nic zvláštního to člověku nedá. Upřímně nechápu hodnocení 80%, ale pokud má tato knížka mít ten cíl, aby si čtenář odpočinul od svého života, příjemně snil o dokonalé lásce Travise a Gabby, tak svůj účel plní docela dobře. Nic významného, za pár měsíců budu mít problém si vybavit, o čem vlastně byla. Určitě existují zajímavější díla z pera Nicholase Sparkse.... celý text
Běhej, nebo zemři
2014,
Kilian Jornet
Tato knížka vás sice namotivuje jít běhat, ale... určitě existují lepší "běžecké bible" než je tato, ať už Jez a běhej nebo Zrozeni k běhu. Neurazí, nenadchne. To už je lepší zhlédnout jeho běžeckou sérii na Youtube "Kilian's Quest'.... celý text
Bábovky
2016,
Radka Třeštíková
Zvláštní kniha. Na první pohled se tváří jako letní oddechové čtení, ale když se do knihy opravdu ponoříte a začtete, zmocní se vás taková podivná prázdnota a smutek z toho, že snad pravá láska ani neexistuje... Radka Třeštíková opravdu umí psát. Je na první pohled zřejmé, že si oblíbila dlouhá souvětí (lehce připomínající Hrabala), díky čemuž působí zpovědi tak nějak napjatě, jako by to ze sebe vypravěčky potřebovaly dostat dřív, než se jim něco stane. Hrdinky skoro volají, aby byly vyslyšeny... Fascinovalo mě, jak se příběhy skládaly do sebe jako puzzle a na konci tvořily celý obrázek, sice smutný, ale celý. Na druhou stranu mi ale ke konci už vadila ta nahodilost setkání postav, přišlo mi, že ty náhodné body v prostoru už jsou propojené až až a není třeba z nich dělat pavučinu. Troufám si říci, že se touto knihou Třeštíková u mě zařadila mezi autory, jejichž knižní řeč na první pohled poznáte. Poznáte, jak se mezi hořkými příběhy line tichá melodie, která naznačuje, kdo je autorem textu. Kniha se čte lehce, ale není to lehké čtení. A právě proto stojí za to si ji přečíst.... celý text
