Jass přečtené 1192

Slečna Darcyová se nevzdává 2018, Elizabeth Aston

Upřímně jsem si knihu zapomněla přidat do přečtených, a tak jsou zas pro jednou moje dojmy poněkud rozmlžené - nicméně i to o knize něco vypovídá... Vzpomínám si, že se to moc hezky a skoro samo četlo, nicméně hlubší dojem na mě kniha očividně neudělala...... celý text

Iko sama sebou 2019, Marissa Meyer

Moje výtky k prvnímu dílu trvají i tady - však jsem je taky četla hned po sobě, takže skoro ani nevím kde první končí a druhý začíná. Myslím si, že by to zkrátka mohlo být ještě lepší (obzvlášť kdyby to byla normální kniha...). Nicméně četbu jsem si užila, nechápu že tu ještě nikdo nezdůraznil, jak je Kinney vtipná postava - zaprvé je robotičtější než naše androidí hrdinka a navíc jsou zkrátka dohromady tak vtipní. Vlastně, když se nad tím zamyslím, Kinney má v tomhle dílu (myšleno celou Iko) dost možná nejpropracovanější charakter, sice nepřímo, ale jeho souboj sám se sebou, kdy se snaží pochopit jak je možné milovat stroj a jak je možné aby stroj miloval... Přišlo mi to celkem sladké, nicméně zápletku se ztrátou paměti si snad mohli odpustit, vážně, to je takové klišé... Čteno v angličtině.... celý text

Iko 2018, Marissa Meyer

Často kritizovaná kresba mi nevadila... Prvních deset stránek mi trvalo jí přivyknout a ani pak mě vyloženě neokouzlila, ale v dnešní době se rozhodně jedná o lepší průměr. Autorova představa byla trochu jiná než moje, ale nijak mě neurážela... Co mi ale vadilo byl neodbytný pocit, který jsem měla po celou dobu četby... "Umí to líp" Zkrátka to, co mám na autorčině stylu tak ráda jako by v komiksu zaniklo. Pochopitelně zmizí všechny popisy, takže text je najednou holý a co se nestane.... najednou cokoli, co postavy řeknou zní jako to největší klišé na světě... Na jednu stranu rozumím tomu, proč to Meyer nepojala jako další knihu, ale možná by to bylo bývalo lepší... Zápletka je jednoduchá - což opět odpovídá tomu, že je to komiks, ale jsem zkrátka zvyklá dostat trochu víc... Místy jsem měla dojem, jako by to psal někdo jiný, postavy jako by se přizpůsobily tomuhle novému žánru a trochu se posunula i jejich osobnost. Nicméně Kinney mě zabíjel, naprosto zbožňuju jejich interakce. Královsky jsem se pobavila. Čteno v angličtině.... celý text

Evangelium podle Syna 2000, Norman Mailer

Co o to, čte se to skoro samo, ale... pro ty, co nechtějí číst Bibli, ale zajímá je Ježíšův příběh je to asi dobrá volba. Já jsem ale Nový zákon četla a letos chodím na výkladové přednášky Janova evangelia, takže mě akorát rozčilovalo, že autorovi se nepodařilo zachytit ducha některých situací. Navíc autorská invence tu byla vskutku minimální, několik pasáží bylo rozvinutých a to bylo pěkné, ale přišlo mi, že autor se zbytečně moc drží na bezpečné půdě evangelií a netroufá si rozvinout vedlejší linie, pohrát si s náměty, které jsou v Bibli jen naznačené... Takhle mi kniha nedává skoro nic navíc a pokud bych si měla vybrat po čem sáhnu, vezmu si raději ten Nový zákon, ten má daleko víc smyslu pro humor... A co mě trochu našňuplo... Myslím si, že v evangeliích nic takového není, pokud je, tak se omlouvám, i když i tak se mě to dotýká... str.163 "Já však nechtěl spasit svět s pomocí žen; o to měli usilovat muži."... celý text

Posvátné lži Minnow Blyové 2017, Stephanie Oakes

Tahle kniha pro mě byla tak trochu krokem víry. Náhodně vybraná z police v knihovně, otevřená na náhodné straně... Obvykle bych si knihu s takovým tématem nevybrala, protože za kritikou sekt se často skrývá kritika konceptu náboženství jako takového a to si můžu poslechnout na ulici. Ale tahle kniha mě donutila se zamyslet nad něčím docela jiným než vírou, donutila mě zamyslet se nad spravedlností. Dál už se SPOILERY... Protože co když nám ubližuje ten, kdo by nás měl milovat? Co když nám nikdo nevěří, že nám ubližuje? Co když žijeme v neustálém strachu? Je skutečně tak špatné počkat si na něj s puškou? Něco špatného na tom jistě je, ale kdo odsoudí dvanáctiletou holčičku na čtyřicet let?! A nakolik se to liší od toho co udělala Minnow? Příliš ne, až na to, že nestiskla spoušť, jen odešla... Je její zločin o tolik menší? Koneckonců, když už o tom mluvíme, nejsem si jistá, jak to tedy skončilo... poslední stránka mě trochu zmátla... Angel pro mě byla nejvíc stimulující postava, pro Constance mě bolelo srdce, ale to asi každého, kdo má mladšího sourozence. Minnow se mi jako netypická hlavní hrdinka taky moc líbila... Trochu mě mrzelo, že se nesetkala s Philipem, zajímalo by mě, jak by jejich setkání probíhalo. KONEC SPOILERŮ Zkrátka a dobře nejedná se o žádný literární skvost, nicméně knížka mi výjimečně dobře sedla do nálady. Žádné zvláštní překvapení se nekoná, nicméně všechna odhalení jsou perfektně načasovaná - je vidět, že knihu psala studentka literatury. Za ten čas to stojí, na druhou stranu když knížku vynecháte, zas o tolik nepřijdete. Nakonec úryvek, který mě zaujal: Věděla jsem, že má pravdu. Čím víc jsem se vzpomínku na tu noc pod mostem snažila zaplašit, tím větší část mé mysli zaplňovala a já měla strach, že jednoho dne ji už nebudu moct prostě ignorovat. Že oči Philipa Lancastera budou to jediné, co uvidím. P.S. Ještě mě fascinuje, že na obálce knížky jejíž hlavní hrdinka nemá ruce a neumí číst jsou ruce držící knihu... Nejsem si jistá, jestli to byl záměr, ale přijde mi to dost dekadentní...... celý text

Slunce je také hvězda 2018, Nicola Yoon

Bylo to... fajn. Na knížce je vidět, že autorka do ní dala hodně ze sebe. A... popravdě ani nevím co vytknout, ale zkrátka mě to až tolik neoslovilo. Bylo to sladké, bylo to klišé... snažilo se to vyrovnat se závažnějšími tématy. Jenže už jsem asi přece jen mimo cílovou skupinu. Plusové body za kapitoly míjejících postav... Fajn oddechovka ke které už se pravděpodobně nikdy nevrátím...... celý text

Snoubenci zimy 2018, Christelle Dabos

Kniha mě tak uchvátila, že jsem nevěděla co napsat, až jsem si ji úplně zapomněla přidat do přečtených... Jednoznačně je to poklad. Člověk doufá v trochu klišé, ale rozhodně žádné nedostane! Je to svým způsobem znepokojující, protože člověk přece jen má rád v knize trochu předvídatelnosti, cítí se pak chytřejší a v řádu... Nicméně tahle kniha je dokonalá v tom, že předkládá největší klišé celých literárních dějin - domluvený sňatek - a udělá z toho něco co s klišé nemá společného ani ten háček... Jednotlivé detaily jsou dokonalé - živá šála, hojící se brýle... Čemu moc nerozumím je emocionální život hrdinky, naplňuje mě to těžkou a zneklidňující nejistotou, která si okamžitě žádá další díl, protože buď si naprosto nerozumí, nebo je ještě podivnější, než jsem si myslela... No nic, tenhle komentář přestal dávat smysl, ještě než jsem ho začala psát...... celý text

Slovník medvídka Pú 1999, A. R. Melrose

Převažuje zklamání... Nápad je to totiž - dle mého názoru - vynikající. Až mě mrzelo, že to já jsem nepřišlo s takovým znamenitým nápadem... Pravda ale je, že je to značně odfláknuté. Autor si vždycky vybere jednu pasáž a z té sestaví definici - nutno říct, že značně neohrabaně, spoluvinu tu asi nese i překladatel, ale nenechávala bych to jen na něm. Každopádně autor definici sestavuje (většinou) výlučně z té pasáže a přehnaně konkretizuje. Nevytváří tedy obecně platnou definici, ale situační definici, abych to tak řekla... Navíc je definice často subjektivně zabarvená, a to způsobem, který vyloženě neodpovídá, nebo je pouze jednou z možných interpretací, dané situace... Asi mě zmlsala kniha "Pú a filosofové" protože ta přistupovala k problému vždy z několika úhlů a byla (občas snad až příliš odvážně) originální. To tu chybělo... Je to jedna z mála knih u které si troufám říci, že bych ji zvládla napsat lépe... Jedna hvězdička za nápad, jedna za medvídka Pú...... celý text

Růže & dýka 2017, Renée Ahdieh

Druhý díl se mi zdál trochu slabší než ten první... možná proto, že tam bylo míň Chálida? Možná, že moje důvody jsou natolik povrchní... Nicméně bych řekla, že to bylo spíš tím, že se kniha víc sbližovala s klišé a předvídatelností... Vážně, když už jsem měla dojem, že nastává nějaký zajímavý zvrat, ukázalo se, že všechno je jinak - a nastalo ještě větší klišé. Skutečně jsem si oblíbila Írsu, jen mě trochu rozčilovalo neustálé zdůrazňování toho, že je jí jen 14, protože upřímně mi to k ní vůbec nesedělo a představovala jsem si ji alespoň šestnáctiletou... a zkrátka všechny postavy jsem si představovala daleko starší, neustálé král-dítě, což zní v češtině vážně dementně, mě neustále rozčilovalo, úplně mi to narušovalo můj obraz... No nic.... Já vím, je to young adult, ale zkrátka to tím všechno strašně ztrácelo na uvěřitelnosti...... celý text

Pomsta & rozbřesk 2016, Renée Ahdieh

Moc se mi to líbilo, pro tento typ milostných zápletek mám slabost, takže jsem byla relativně spokojená... co mě ale mrzí je občasná nelogičnost. A to docela... nechci nic moc říkat, abych nespoilerovala, ale... celý Šeherezádin plán... je vážně zázrak, že to nakonec fungovalo. Pokud by Chálida předtím znala, pak by to byl geniální plán, ale jak si mohla myslet, že nějakého tyrana budou její příběhy zajímat natolik, že ji nezabije... No, měla neuvěřitelnou kliku. Nicméně rozumím, že to takhle postavené bylo kvůli samotnému žánru retellingu a... vlastně to nakonec bylo zpracované poměrně nápaditě. Jsem vážně ráda, že jsem v knihovně popadla i druhý díl.... celý text

Stalker 2010, Arkadij Strugackij

Dlouho jsem netušila co napsat. Moje četba byla silně ovlivněná geniálním divadelním zpracováním, které jsem zhlédla a při čtení se mi celé znovu odvíjelo před očima. Imaginace knihy i moje vlastní byla bez šance. Možná proto jsem měla dojem, že mi kniha už nic nového nedala, jako bych se jen vracela k příběhu, který už dávno znám. Přesto ale četby nelituju, knížka se čte docela sama a některé filosofičtější pasáže přece jen v divadle nevyznějí naplno. Celou knihu halí tajemno a to je jedna z věcí, která ji pro mě činí výjimečnou. Autoři nevysvětlují, předkládají vám skutečnost, skutečnost které nikdo nerozumí... a to je dráždivě krásné. Plánuji ještě minimálně jeden návrat, tentokrát ke slovenskému překladu, protože právě slovenštinu (díky slovenským hercům...) mám s tímhle dílem neoddělitelně spjatou...... celý text

Pú a filosofové 1997, John Tyerman Williams

Je to geniální... místy poněkud nedovysvětlené, nebo nepříliš rozpracované... ale přesto geniální. Kdyby se nejednalo o Púa, snad bych i dala 4 hvězdičky, ale Veliký Medvídek nemůže být jiný než stoprocentní. Antická filosofie mi místy připadala trochu šroubovaně zpracovaná, ale kupříkladu Nietzsche, Heidegger a obzvláště empirická tradice jsou zpracovány... jako velký hrnek METU. Všem púofilům či začínajícím filosofům s předchozí znalostí medvědologie vřele doporučuji.... celý text

Epos o Gilgamešovi 1997, neznámý - neuveden

Nevím co jsem očekávala, ale tohle ne... Mimo jiné je to neuvěřitelně čtivé, pokud bych srovnala s nejstaršími hellénskými eposy (Ilias a Odysseia) tak tohle se čte neskonale lépe a rychleji. To nezbytně neznamená, že je jedno z toho horší nebo méně kvalitní, tímhle způsobem bych to nerada srovnávala, přece jsem jsou to naprosto jiné kultury. Stejně jako komentujícího pode mnou, mě pobavila podobnost (v tomto případě skoro kopírování...) mezi eposem a hebrejskými texty... Při hlubším zamyšlení to ale dává velmi dobrý smysl... Kniha Genesis pravděpodobně vznikla v babylónském zajetí (po pádu židovského chrámu), takže se v ní odráží hodně z babylonské tradice, a to ne jen v kopírovacím smyslu, ale i naopak, často se velmi ostře vůči něčemu vyhrazuje - kupříkladu astrálnímu babylónskému náboženství... Co mě zaujalo víc, je civilizace Enkidua - sexem, chlebem a pivem (a následně mytím a oděvem, ale to se zdá být více následek). Co mi na tom přijde zajímavé je souvislost s hellénskou tradicí. Sex byl součástí řecké paideiá/výchovy, k tomu není moc víc co dodat. Ale pokud jste četli Odysseiu, pak zbylé dvě položky jsou skutečně zajímavé, když Odysseus putuje přes Mare Nostrum, ocitá se mimo říši smrtelníků, tak se tam neustále objevuje motiv, že tam žijí bytosti, co neznají chléb a víno. To, že se pivo mění na víno není nic pozoruhodného - jiná tradice, jiné plodiny, navíc alkohol celkově tehdy vypadal o dost jinak, takže... Nejzajímavější mi přijde ten chleba, protože skutečně lidé se od ostatních bytostí liší tím, že jedí chleba - bozi jedí ambrosii, kyklopové kozy a sýr, lotofágové lotosy (oni to mají i ve jméně...), laistrigonové jedí lidské maso... ani u nymfy Kallipsó není chleba. Zkrátka je zajímavé, jak je to s tím chlebem univerzální. Jestli jsem chtěla říct ještě něco, tak už to neřeknu, protože už tak je ten komentář příliš dlouhý... :D P.S. Taky vám přišlo, že části, které mohly být nejzajímavější (např. pohřební rituály za Enkidua) chybí?... celý text

Dům Thendara 1998, Marion Zimmer Bradley

Za mě nejlepší díl série (ještě jsem teda nečetla ten poslední...). Podrobně propracovaná psychologie postav, kulturní šok, vliv dětství na naši psychiku (a to všechno nejen u hlavních postav, ale i u vedlejších...). Určité pasáže... odcházející holčička, na mě byly... skoro až moc. První polovina byla vynikající, další čtvrtina se ještě držela, ale přiznávám, že některé věci ze závěru jsem úplně nepobrala, ale další díl to snad trochu objasní... Koho mi bylo líto je Camilla. Vážně, Camilla se v průběhu knihy stala mojí snad nejoblíbenější postavou a... přišlo mi, že ten konec k ní nebyl moc fér... Jinak vážně super, doufám, že se k dalšímu dílu dostanu dřív než za rok, jako obvykle, protože pak mi chybí souvislosti... mám pocit, že mi docela hodně věcí uniklo...... celý text

Sága 8 2018, Brian K. Vaughan

Za mě asi nejsilnější díl... Nečekaně hluboké a bolestné myšlenky. Místy to na mě bylo tak silné kafe, že jsem nemohla číst dál. Nemůžu úplně říct, že se mi to líbilo, ani, že to bylo krásné. Bylo to moc... ale bylo to taky zatraceně dobrý.... celý text

Sága 7 2018, Brian K. Vaughan

Obsahuje SPOILERY Bože, konec jsem obrečela - a vlastně nejen konec... Některé postavy jsem asi zkrátka měla za nezranitelné. Jinak miluju Terpsichor a mrzí mě, že s Vůlí to jde do kopru...... celý text

Sága 6 2017, Brian K. Vaughan

Tak tohle bylo o nervy. Kudlanka ve mě nevzbuzovala žádnou důvěru, ale naštěstí... Jinak vězeňské prostředí supr, drsná pokérovaná babička s druhou tetičkou se mi líbily.... celý text

Sága 5 2017, Brian K. Vaughan

Od předchozího dílu za mě zlepšení. Nejvíc mě baví Marco s IV. a pak mě samozřejmě zajímá, jak to dopadne s Vůlí - ženské trio je skutečně ultimátní síla.

Sága 4 2017, Brian K. Vaughan

Za mě trošililinku slabší díl, možná je to tím, že už bych zkrátka chtěla aby byl chvíli klid a oni si to pořád komplikují! :D Nicméně stále platí krásná kresba a hned jdu na další díl.... celý text

Sága 3 2016, Brian K. Vaughan

Tenhle díl považuji za obzvláště vydařený. Nejvíc mě tu ale bavila dějová linka s Vůlí, Sofií a Lživou kočkou. Zkrátka je to čím dál tím lepší a já se musím pochválit, protože tentokrát jsem prozřetelně v knihovně sbalila díly až do osmičky.... celý text