Jass přečtené 1192

Odysseia 1967, Homér

Měla jsem trochu obavy, protože jsem zvolila starší překlad Vaňorného, ale bylo to skutečně krásné. Samozřejmě byla spousta věcí na přes... kupříkladu to, jak se Télemachos chová k Penelopě, vím že je to tím, že se na příběh dívám dnešní optikou, ale kdybych něco takového zkusila na mojí mámu, tak bych zcela jistě byla dcerou smrti :D. Ale teď už vážně, miluju řeckou mytologii a v Odysseii se jí zobrazuje velký kus. Navíc je Odysseia jeden z nejstarších historických pramenů, a protože se právě připravuji na zkoušku z historie, spoustu věcí mě tam zaujalo. Pravda je, že mám oblíbenější staré texty, nicméně jsem ráda, že jsem se konečně dostala i k tomuto eposu, protože za přečtení rozhodně stojí...... celý text

Déšť z plané růže 1994, John Keats

Keats mi znovu připomněl, že na překladu skutečně záleží. V tomto podání je to úplně něco jiného (předtím "Básně" 1928). Navíc mu sluší čtení nahlas, sice už jsem ke konci byla mírně ochraptělá, ale stojí to za to. Stále ještě si při četbě připadám jako by mi místo šálku černého čaje přinesli sklenici limonády - ale limonáda je to stále dobrá... Zkrátka chci říct, že z romantismu už jsem krapet vyrostla, před pěti lety bych Keatse pravděpodobně zbožňovala... ale stále ho dokážu esteticky docenit. Jeho verše jsou vskutku půvabné a občas skrývají nečekaně hlubokou myšlenku...... celý text

Démon 1954, Michail Jurjevič Lermontov

Čekala jsem trochu silnější kafe... Nicméně... moje hodnocení není momentálně právě nejobjektivnější. Mám trochu čtenářskou krizi, ale číst musím, a tak mě to všechno akorát... Pravda, po Keatsovi byl Lermontov příjemná změna, ale pořád jako by příběh šel mimo mě. Určitě se k příběhu ještě někdy vrátím - za příznivějších okolností (tohle poslední dobou říkám nějak příliš často, by mě zajímalo, kde na to vezmu čas...).... celý text

Básně 1928, John Keats

Mám podezření, že překlad není úplně zdařilý. Normálně mi starší překlady nevadí a dokonce je v řadě případů preferuji, ale tady... pořád jsem měla pocit, jako by mezi mnou a básníkem stála podivná želatinová zeď, přes kterou se zkrátka nemůžu protlačit, ať se snažím jakkoli. (Vím, podivné přirovnání, ale lepší mě nenapadá...) Po celou dobu četby jsem měla neurčitý pocit, že by se mi to MĚLO líbit... ale neustále jsem se v textu ztrácela a... zkrátka jsem poněkud rozmrzelá a zklamaná...... celý text

Druhé město 2005, Michal Ajvaz

Curiouser and curiouser... Nonsensová surreální hra se slovy, obrazy i významy mě bavila. Co skutečně obdivuji je autorova rozsáhlá znalost nejrůznějších oborů a schopnost je geniálně propojit. Pokud se poštěstilo a rozuměla jsem v jedné větě všem slovům (což nebyl častý jev...) věta jako by se najednou rozzářila zeleným světlem druhého města... A přesto... jsem si knihu nezvládla stoprocentně užít, protože jsem si zkrátka nedokázala oblíbit hlavního hrdinu, asi jsem srab, ale měla jsem tendenci zakrývat si oči (metaforicky, u knihy to nepomáhá tak jako u filmu páč se děj vůbec neposune...) a brumlat si pod fousy "bože, kam to zas leze"... Navíc na mě kniha vůbec nevyzařovala pozitivní pocity, ale čišela z ní na mě existenciální krize - to asi nemusí být nic špatného, ale... já nevím. Zkrátka mistrné zpracování, které jsem si ale zdaleka neužila tak jak bych měla....... celý text

Timaios a Kritias 1919, Platón

Timaios více než dialog připomíná vědeckou přednášku... fascinující vědeckou přednášku, nicméně mám dojem, že zastaralý a nepříliš povedený překlad požitek z četby značně kazí. Než se začnete rozčilovat... ano, Novotný je formát, ale tady zkrátka šlápnul trochu vedle. Do předkřesťanského dialogu dal křesťanskou terminologii a celému dialogu tím dodal diametrálně odlišné konotace. Bůh stvořitel a všehomír sem skutečně nepatří. Nicméně jiná zvolená slova - jako živok sem pasují perfektně. (Nicméně nový překlad je prý na cestě!) Co dodat, kosmologie mě fascinuje, takže tenhle dialog považuji za jeden z nejpovedenějších dialogů. Poznámkový aparát mě trošku zklamal, protože skoro vždycky, když jsem se na něco chtěla podívat, tak jsem vysvětlení nenašla, na druhou stranu poznámky - pro mě - zcela zbytečné tam byly... Libé pocity ale převažují... Edit: S uživatelem Andráse de la nesouhlasím a stojím si za tím, co jsem tu napsala. Pokud by vás zajímaly mé důvody, v žádném případě se neostýchejte mě kontaktovat. O Timaiu se vždy ráda pobavím a není pro mě žádný problém přeposlat vám zprávu, kterou jsem poslala i jemu (žel na ni neodpověděl ač jsem doufala v plodný rozhovor...).... celý text

Jasným plamenem 2018, Patricia Briggs

Uvědomuji si, že u téhle série moje hodnocení naprosto není objektivní, ale když ono zkrátka Anna a Charles... a ostatní milované postavy... Tenhle díl je poněkud krutý, přesto to na mě nezapůsobilo tolik kolik mělo - pořád hodně, ale wow efekt schází. Nechci spojlerovat, ale zkrátka... ach Asile, ach Brane, ach Leah.... přijde mi, že kdyby to autorka ještě trošku vypilovala bylo by to lepší, ale stále je to úžasné - navíc tenhle díl má konečně hezkou obálku (která navíc i souvisí s dějem...)... celý text

Odvedu vás do Sierry Madre 1983, Asa Earl Carter

Většinou knihy podobného žánru nečtu a vím proč. Zkrátka na to nemám žaludek. Už u třetí kapitoly (odhadem) jsem pochopila myšlenku vyslovenou jedním panem docentem na přednášce o (nejen) Gándhím - "Nevím, jestli chci žít ve světě s lidmi, kteří jsou schopni něčeho takového." (parafráze... o zahájení hladovky) Snad nikdy v životě jsem se necítila tak špinavá - a to nejen tím, že jsem "bílá", především tím, že s nimi sdílím jeden svět... Přiznávám, že mě ta myšlenka ochromila. - Poznámka, kterou jsem si zapsala už v průběhu četby se může zdát poněkud melodramatická - možná i je - ale knížka na mě hluboce hluboce hluboce zapůsobila. Formulovat všechny myšlenky, které mě při četbě/poslechu napadaly snad ani není možné. Snad bych jen řekla, že historie se stále opakuje a my to pokaždé vidíme až příliš pozdě (viz závěr knihy...). Oceňuji mistrně zpracovaný rámec knihy, nejprve se mi zdál autorův vyprávěcí postup zmatečný a náhodný, na konci se ale všechno uzavřelo... a zkrátka napsáno jinak, by to na mě zapůsobilo trochu méně. EDIT (24.2.2019): Náhodně jsem znovunarazila na jednu báseň J.H. Krchovského a i když nevystihuje moje dojmy z knihy úplně přesně, je zatraceně blízko... (upozornění, obsahuje vulgarismy... ale to ostatně říká už jméno Krchovský) Jakože jsem... Dál nejdu ve svém předstírání ničemu tady nerozumím! (Nechci ani) a snad mne to i ctí... Jen nevím, nač být hrdý když sdílím tentýž svět se všemi těmi zmrdy. (https://www.databazeknih.cz/knihy/nad-jednim-svetem-3173?odb=1)... celý text

Nový zákon s výkladovými poznámkami 1991, neznámý - neuveden

Nevěděla jsem co napsat, po přečtení komentáře pod sebou začínám mít představu... Řekla bych, že je potřeba si uvědomit, že ne všechno, co je v Zákoně psáno je třeba brát do slova. Je to kniha (nebo spíše knihy) z úplně jiné doby. Hodně pasáží je nejasných a je časté použití symbolů. Proto jsem ráda, že jsem četla vydání s poznámkami (1991), leccos se mi ujasnilo. Na závěr bych pak dodala, že důvodem ke čtení nemusí být víra, na téhle knize stojí velká část naší kultury a přijde mi neskutečné co všechno už lidé neví... To jen něco k zamyšlení na závěr :-)... celý text

Hranice volnosti 1998, Anne McCaffrey

Když jsem tuhle knížku četla poprvé, nikdy by mě nenapadlo, že se k ní ještě několikrát vrátím - pravda, částečně je to proto, že jsem očividně neschopná tuhle sérii dočíst, ale taky se mi líbí čím dál víc... Při tomhle čtení mi ale došlo, proč jsem z ní napoprvé byla skoro znechucená. Sexualita je tu daleko blíže povrchu, než v jiných autorčiných sériích a to často způsobem, který... mi nepřijde zrovna přitažlivý (zbytečně hluboké výstřihy, ovocná šťáva kapající na prsa, synchronizovaný orgasmus), pak je tu taky ovšem problém s tím, že se protagonista naši hlavní hrdinku pokusí při jejich prvním setkání znásilnit, což... způsob, kterým je to situované a napsané (kulturní normalizace + fakt, že k ničemu nedojde) z toho dělá trochu menší problém, než by to (pro mě) normálně byl, ale... fakt, že na tuhle skutečnost naše protagonistka naprosto zapomene a naopak je Zainal jeden z mála s kým se cítí v bezpečí... No, místy je to prostě trochu moc. Kris had a great and abiding belief that things would work out - if you lived long enough to let them. Na knížce je poznat, že je trochu staršího data (i když mě osobně překvapil rok 95, tipla bych si, že byla napsaná dříve). Jedním z hlavních poselství knihy je zřejmě boj proti rasismu a tuhle stránku knihy jsem si moc užila. Jenže... pořád je to ve velmi americkém a bílém podání. Považuje se za samozřejmost, že se všichni učí anglicky, což je hlavní komunikační jazyk. Přestože se autorka snaží přisuzovat důležité vlastnosti a pozice i "mimozemšťanům", ve vedení jsou nesporně lidské postavy a jak příběh postupuje, získávají čím dál více prostoru, což mě osobně dost mrzelo. Jak už jsem podotkla ve svém dřívějším komentáři v celém světě jsou nějaké díry a aspekty, které by si zasloužily víc pozornosti, ale celkově... celkově se mi celý nápad a svět moc líbí. Dost mě překvapilo, že jsem při posledním čtení Kris nijak zvlášť nemusela. Ale asi to chápu, místy z ní trochu naskakují pupínky, ale to nic nemění na tom, jak je vtipná, silná a soucitná. Její literární narážky jsou k nezaplacení. Knížku jsem četla potřetí a nemohla jsem ji odložit, jak je to vůbec možné... (Čteno v angličtině, poměrně náročné - hodně slangových výrazů a vypisovaných přízvuků + lidí, co nemluví příliš dobře anglicky...)... celý text

Odd a mraziví obři 2018, Neil Gaiman

Lepší zahájení nového knižního roku jsem si ani nemohla přát. Zkrátka za dvě hodinky přečtená nádhera s úžasnými ilustracemi... A zkrátka... úžasné, krásné a vtipné. Nemám co dodat. Odd je podivínský sympaťák a pro severskou mytologii mám slabost. Snad se i další letošní knihy takhle vydaří.... celý text

Ostrovy, na kterých ztroskotávám 2013, Lucien Deprijck

Přiznávám... očekávala jsem trochu víc. Knížka mi přijde poněkud ztuhlá. Příběhy jsou lepší a horší, ale snad všechny ve vás zanechají určitý pocit neuspokojení. Máte pocit, že v příbězích by měl být nějaký vyšší smysl, analogie... a ony tam asi i trochu jsou... ale to co se z nich dozvídáte, vás zkrátka... nenadchne. Některé příběhy jsou pesimistické (realistické?) jiné jsou vtipné, jiné neuvěřitelně frustrující. Ano, celá ta kniha je nepochybně velice frustrující. Nemám tušení, jak ji ohodnotit...... celý text

Poslední začátek 2017, Lauren James

Tahle knížka v sobě skutečně má něco zvláštního. Během jediného dne jsem kvůli ní málem nevystoupila z vlaku, málem nevystoupila z metra a pak jednou skutečně přejela. Přesto, že jsem se bavila a knížku nemohla odložit si nemyslím, že se k ní ještě někdy vrátím. Celé to bylo trochu šílené a přitažené za vlasy (?). Anebo ne? Vždyť co mi víme o budoucnosti... Ale zkrátka... Příjemné zkrácení cesty vlakem...... celý text

Kaldera 2018, John Flanagan

Konečně jsem se dostala ke Kaldeře, kterou už mám půl roku půjčenou od kamaráda a už mi to začalo být trapné... Co říct? Je to Flanagan... a po... 19 přečtených knihách už mě zkrátka nemá šanci příliš překvapit. Závěr na můj vkus poněkud příliš melodramatický a některé scény měli naprosto stejné schéma jako v předchozích dílech - konkrétně mě napadá (myslím, že tohle ani spoiler není...) scéna potopení kupecké lodě... Myrgos a Zavac jsou si k nerozeznání podobní, ale tak zas co... Četlo se to krásně, trochu mě mrzí, že tu není větší návaznost na předchozí díly... nějaká tu je, ale spíš faktická (a ještě v malé míře) než citová, která by tu podle mě byla na místě. Na konec jedna poznámka, která obsahuje SPOILERy: Ta část s velkou vlnou mě dostala, shodou okolností jsem letos byla na moři - na kajaku... a stalo se mi něco neuvěřitelně podobného, moje vlna sice neměla 12 stop, ale nečekaně se přiřítila zezadu a přes špičku mě převrátila... Tím pro mě čtení téhle pasáže získalo úplně nový rozměr... Nicméně, měl ještě někdo tendenci představovat si Thorna jako surfaře? :D Edit: A taky už BEZ SPOILERů: Všimli jste si, že na začátku je Erakova loď chybně přeložená jako Větrný vlk místo Vlčí vítr? Později už je to správně... Dívala jsem se, že se změnila překladatelka, ale jinak se to myslím negativně neprojevilo...... celý text

Koruna 2017, Kiera Cass

Docela příjemné. Eadlyn se dost "polepší". A už jsem si i vcelku dokázala zapamatovat který nápadník je který. Přiznávám, že jsem měla teorii, u které by se mi vážně líbilo, kdyby to tak bylo, ale nakonec většina zápletek jela ve víceméně romantické lince... což je fajn, ale... no nic. Jinak stejně jako u "Dcery" - vcelku příjemné čtení...... celý text

Dcera 2016, Kiera Cass

Je zajímavé, jak se k některým autorům stále vracíme, přestože nás jejich tvorba třeba až tak nezaujala... Pro mě je taková Kiera Cass... Byla jsem unavená a chtěla jsem si odpočinout, tak jsem projela seznam e-knih v telefonu a po deseti minutách nerozhodného vejrání a náhodného otvírání knih jsem začala číst "Dceru"... A ono to zase fungovalo. Prvních asi třicet stran super, pak jsem začala Eadlyn nesnášet - typické... s Americou jsem to měla podobně. Přestože jsem často obracela oči vsloup, taky jsem se často smála. A například Aspen mi tu přišel daleko sympatičtější než v původní trilogii. Zkrátka to vůbec nebylo špatné...... celý text

Gateway 2004, Frederik George Pohl Jr.

Tak jsem to konečně dorazila... a tak nějak nevím, co si o tom myslet... Nápad geniální, styl poutavý a nutící k přemýšlení, postava naturalisticky nesympatická (ale zároveň docela sympatická... :D ). Tak proč mi nedělalo žádný problém knihu asi na měsíc odložit a téměř zapomenout? Zpětně se mi zdá, že začátek byl příliš dobrý a navnadil a pak to tak nějak... přežívalo. Samozřejmě mě zajímalo co přesně se stalo, ale Robinette mě tou dobou tak rozčiloval, že jsem mu to skoro přála. A když jsem se konečně dostala k tomu, co se stalo, nějak jsem nebyla schopná to úplně pochopit... jako v hrubých rysech chápu, ale nejrůznější detaily... nechci do toho rýpat, abych nespoilerovala, ale důvody a příčiny některých... věcí... zkrátka nevidím, nebo nechápu. Momentálně mi to moc nesedlo, a tak jsem vážně dost rozpolcená s hodnocením, ale asi to nakonec nechám na těch třech hvězdičkách. Je to dobré, za přečtení to stojí, ale chybí mi tam ta "přidaná hodnota". Edit: Po pročtení komentářů cítím potřebu podotknout, že mně se Sigfried líbil... Nápad s psychorobotem mi přišel zajímavý a rýpání v lidské psychice se mi líbilo... Ovšem Robbieho psychika je skutečně případ sám o sobě...... celý text

Dialogy 2008, Giordano Bruno

Zatím jsem přečetla pouze "Večeři na popeleční středu" a nemyslím si, že budu pokračovat... Ne proto, že by kniha byla špatná, ale protože zkrátka nemám čas. Večeři jsem četla na seminář a na dalších 250 stran už asi nemám kapacitu... trochu mě to láká, ale nejsem si jistá, jestli by to mělo význam... Ale k tématu... Forma dialogu se nám sice zdá pro "fysikální vědeckou práci" poněkud nevhodným útvarem, nicméně v této době to bylo naprosto běžné a už jsem si natolik zvykla, že už mě to ani nepřekvapuje. Je potřeba se ale připravit na to, že Bruno je víc mystik než astronom. Ne, že by byl hloupý, ale Koperníkův spis očividně plně nepochopil a v jeho teorii se objevují body, které spolu nesouhlasí - kupříkladu počty pohybů konaných Zemí, to už mě zkrátka iritovalo. Navíc mi přijde, že hlavním cílem dialogu je naprosto zesměšnit své odpůrce, chová se k nim dost nepěkně a dělá z nich idioty... Nic z toho ovšem nevylučuje, že to je zajímavé čtení od zajímavé osobnosti o zajímavém předmětu... zkrátka krása :D... celý text

Ariel 1984, Sylvia Plath

Mám poněkud rozporuplné pocity. Asi proto, že téma sbírky mi není úplně vlastní. Je to hodně depresivní - pochopitelně - a místy to na mně bylo až trochu moc. Celé dílo je hodně metaforické, což mám ráda, ale obzvlášť na začátku jsem se dost ztrácela v tom "co tím chtěla básnířka říci". Postupně jsem si ale zvykla a zlepšilo se to. Z celé sbírky sálá horečnatost a potřeba přenést své myšlenky na papír, vlastně ne... ne myšlenky... spíš pocity. Autorka je v knize tak obnažená, až mě to děsí. Hluboce to na mě zapůsobilo, přesto mám pocit, že jsem knihu nečetla v tu úplně nejlepší dobu, ještě se k ní někdy vrátím, teď bylo asi ještě trochu brzo... (Proto zatím jen 4*) Jinak vydání z roku 1984 má perfektní doslov, rozhodně doporučuji přečíst, navyšuje požitek z četby :D... celý text

Paměti spořádané dívky 1969, Simone de Beauvoir

Ač jsem se s touto knihou v době svého studia setkala několikrát, nikdy jsem nepocítila touhu si ji přečíst. Přesto, když jsem ji uviděla v nádražní knihovničce, jsem ji po krátkém zaváhání strčila do kabelky s myšlenkou, že jí vždycky můžu vrátit... Ani jsem nečekala, že ji hned otevřu, ale cestou jsem dočetla knížku, kterou jsem měla s sebou a tak jsem sáhla po téhle... A téměř okamžitě jsem se zamilovala. Tohle je jedna z knih, která do mého života přišla přesně v ten pravý čas - skoro nevím, co víc k tomu říct... Přijde mi neuvěřitelné, jak někdo tak podobný může být tak odlišný. Dává to smysl? Asi moc ne... Simone mi na jednu stranu byla neuvěřitelně sympatická a na tu druhou mě pekelně rozčilovala. Nedočkavě jsem očekávala Sartra, aby se pak jen mihl na konci. Milovala jsem Zazu... a na počátku ji i trochu nenáviděla, protože mi připomínala moji dávnou kamarádku. Milovala jsem Panenku a plakala jsem nad Simoniným vztahem k rodičům. Je neuvěřitelné, kolik věcí zůstává stejných a kolik diametrálně odlišných. Přiznávám, že některé pasáže mě značně šokovaly. Především ale lituji, že nevyšlo pokračování memoárů, naštěstí jsem frankofonní, tak to snad nějak přelouskám... No a samozřejmě jsem zapomněla zmínit skvostný jazyk, jakým je to psané, to je zkrátka gurmánský zážitek.... celý text