Jass přečtené 1192

Kassandra 1987, Christa Wolf

Přiznávám, že jsem čekala trochu něco jiného. Autorka se moc nedrží "reálií" z antických spisů a hodně přizpůsobuje příběh a charaktery postav sdělení, které chce předat. Neříkám, že je to špatně, Kassandře v Iliadě není věnováno moc prostoru, takže si stejně člověk musí dost domýšlet... - a moje verze příběhu by byla trochu jiná... Nicméně, pokud přijmeme, že postava a prostředí představují pouze rámec ve kterém autorka vypráví příběh daleko aktuálnější(?). Ve výsledku pěkná studie charakteru a moci...... celý text

Alenka v kraji divů… a za zrcadlem 2007, Lewis Carroll (p)

Alenka je jedna z knih, kterou jsem milovala dříve, než jsem ji četla. Jak je to možné? Netuším... (Možná to má něco společného se zrcadlovým stylem života...) Ale i když jsem se k jejímu úplnému přečtení odhodlala až ve dvaceti, už dlouho předtím jsem sypala z rukávu Alenkovská moudra. A Alenka mě ani v nejmenším nezklamala, bylo to trochu jiné než jsem čekala, ale koho by to koneckonců bavilo, kdyby to bylo přesně takové jak předpokládal. Inteligentní a nonsensový styl humoru mě okouzlil. Zajímavé je také celkové podtržení ženských postav, mužské postavy jsou zde v silně oslabené pozici (obzvlášť ti, kteří by měli mít moc největší... králové...). Nejsem si jistá, co to o autorovi vypovídá, ale neztěžuji si. Čteno v angličtině - budu muset okouknout české překlady, protože řada těch hříček mi přišla naprosto nepřeložitelná... (a geniální...)... celý text

Císařovna Orchidej 2005, Anchee Min

Na knížku jsem narazila zcela náhodou (při prohrabování vytřízených knih z městské knihovny) a ještě větší náhodou jsem ji skutečně začala číst (tímto způsobem pořízených knih mám doma nadbytek a k řadě jsem se i po několika letech ještě nedostala...). Vzhledem k tomu moje očekávání nebyla vysoká a nemohla být tedy zklamána. Přesto... často jsem měla dojem, že mi něco uniká, nebo možná spíš, že autorce něco uniká. Objevila se nějaká myšlenka, o které jsem získala dojem, že je důležitá a čekala jsem, že někam povede, jenže to se nestalo a autorčinu pozornost jako by z ničeho nic zaujalo něco zcela jiného a na původní myšlenku zcela zapomněla. Také mě mrzelo, že příběh nepokračoval dál, v čínské historii se příliš neorientuji, a tak nevím, "jak to dopadlo". Což souvisí s další mojí pochybností, a to nakolik je tato kniha věrná skutečnosti? Ono totiž, na kolik vůbec MŮŽE být věrná skutečnosti... s ohledem na to mi trochu chyběla nějaká předmluva, nebo poznámkový aparát, který už člověku něco napoví. Nicméně chápu, že to už bych asi chtěla příliš. Četba mě bavila, ale nepochybuji, že tato kniha patří mezi ty, na které snadno zapomenu...... celý text

Setkání s cizincem 2018, Lisa Kleypas

Kašel se zhoršil přes únosnou míru, tak jsem se rozhodla zůstat dneska doma a říkala jsem si, že tohle by mohla být ta pravá knížka na vypocení. ...Tak to teda byla. Na Pandoru to sice nemá (dle mého názoru...), ale pohádka to byla i tak pěkná. Líbí se mi, že autorka překračuje hranice daného žánru a věnuje se pečlivě dobovým reáliím a dalším propracovanostem příběhu. Na jednu stranu mě místy mrzela předvídatelnost, na tu druhou už bych asi vážně chtěla moc... Navíc... musí se v každém díle málem někdo zabít? Navíc, když je jasné, že musí přežít? Začíná z toho být klišé. Každopádně se už těším na Westa.... celý text

Doušek jedu 1985, Arthur Rimbaud

Na zadek jsem se z toho úplně neposadila... Nevím, zkrátka mi to nesedlo. Líbil se mi výběr výrazových prostředků, česky řečeno volba slov, ale zkrátka jsem nebyla schopná udržet myšlenku, neustále jsem odbíhala k něčemu jinému a skutečně mě zaujalo jen pár básní. Asi to bude tím, že na mě byly většinou moc dlouhé, dávám přednost kratším a výstižným s optimální délkou sonetu... proto za mě asi nejlepší "Almara"... Jinak pěkný výbor, asi bych udělala lépe, kdybych poznámkový aparát přečetla před četbou a už věděla po čem se dívat...... celý text

Napůl zlý 2014, Sally Green

Četla jsem lepší knihy... ale jako oddechovka to funguje skvěle. Začátek za mě trochu slabší, nevěděla jsem co si o tom mám myslet a... většinou mi to nevadí, ale tady mě to rozčilovalo. Pak se kniha naštěstí vrátila v ději a sledovali jsme příběh od začátku, což je podle mě nejzajímavější část... Pořád tak trochu nevím, co si myslet o hlavních postavách a ostatně o všem... další díl si ale asi přečtu... někdy...... celý text

Nový svět 2012, Shaun Tan

Nádherná, skutečně nádherná ilustrace, už kvůli ní jsem se snažila knížku neprolistovat rychlostí blesku, ale... já to zkrátka asi neumím. I se silným krocením jsem ji "přečetla" asi za čtvrt hodiny. Je neuvěřitelné, jak silný dojem v nás tyhle obrázky mohou vyvolat. Několikrát jsem měla slzy na krajíčku.... celý text

Platón 2002, Dave Robinson

Asi před rokem bych knihu ocenila daleko víc. Pokud nemáte žádné znalosti Platónovi filosofie, rozhodně se jedná o vtipný, stručný a přehledný úvod do problematiky. Pokud už nějaké znalosti máte a od Platóna jste něco četli, nutně vás budou iritovat "drobné" nepřesnosti a dle mého názoru trochu jednostranný pohled. Pokud jste na střední škole a chcete si ucelit pohled na Platónovu filosofii, nebo se připravit k maturitě, knížka je to rozhodně dobrá - přečteno za jeden den. Pokud se v problematice orientujete, knížka vám moc nedá.... celý text

Nový život 1969, Dante Alighieri

Neuvěřitelně zajímavě pojatá kniha, toto vydání není jen básnickou sbírkou. Obsahuje úryvky nejrůznějších Danteho děl, záznamy o soudobé Florencii, ale i umělecké přestřelky a citáty a básně jiných lidí. Zkrátka pokud se zajímáte o Danta, tahle kniha vás může jen nadchnout... Navíc obsahuje gramofonovou desku s pár namluvenými básněmi... a to je vážně něco...... celý text

Sága 2 2016, Brian K. Vaughan

Mohutně si vyčítám, že jsem si v knihovně vzala jen první dva díly... No, vážně, co to bylo za neprozřetelný záchvat skromnosti?! A nezajímá mě, že bych měla taky číst něco do školy... Druhý díl je zkrátka stejně návykový jako ten první. Veškerá chvála, kterou jsem napsala k tomu prvnímu se dá aplikovat i tady.... celý text

Sága 2015, Brian K. Vaughan

Díky úryvku, který se ke mně kdysi dávno dostal jsem čekala, že to bude dobré, ale takhle dobré?! Co dobré, úžasné! - Tímto se pokusím skončit se superlativy... Líbí se mi celková ulítlost příběhu, ale zároveň jakési nevnucující se moralizující poselství. Líbí se mi různorodost a šedost postav. Líbí se mi styl kresby. Líbí se mi, jak mě každá další stránka umí překvapit. Kupříkladu (abych vybrala něco nespoileroidního) roboti můžou otěhotnět - uf... To je prostě... překvapující :D No, zkrátka jsem okamžitě skočila po dalším díle.... celý text

Bílí Havrani 2017, Luisa Nováková

Bílí havrani jako by zčista jasna spadli z nebe. V knihovně jsem je vzala do ruky jen náhodou, kvůli podnětnému názvu a následně kvůli mistrovské obálce. Když jsem knihu otočila, ze zadu byl kratičký odstaveček z knížky. Po jeho dočtení jsem věděla, že jsem ztracená. Přiznávám, že mě trochu překvapuje pozitivní hodnocení, protože tohle je knížka psaná ve starém stylu. Pomalu. Pečlivě. Neuspěchaně. Každá věta je položená s pečlivostí zkušeného umělce. To co se zdá nedůležité získává vzápětí rozhodující význam. Tato řemeslná dokonalost má pochopitelně i stinné stránky. Příběh nestačí číst jednou. Začátek vás uvrhne do zmatení a je velice snadné se vzdát. Jsou to ale poctivě položené základy a příběhu to jen prospívá. Navíc je příběh protkán veršovánkami, které jsou... brilantním doplněním příběhu. Asi v třetině příběhu jsem začala uvažovat, proč jen se příběh jmenuje Bílí havrani... odpověď mě nechala bez dechu, několikavrstvé zpracování příběhu mě dostalo. Navíc přesto, že příběh v určitém ohledu sleduje hrdiny spíše z odstupu a zdálo by se, že nemáme šanci si je oblíbit (počáteční iluze...) čím víc se dozvídáme, tím víc je to zkrátka... úžasné a bolestivé. Přiznávám, že druhou polovinu knihy jsem na každé... desáté stránce začala slzet a nemohla přestat. A to nejen nad "klaďasy". Čím se dostáváte hloub do příběhu, tím víc zjišťujete, že žádný skutečný záporák není, jen člověk co propadl slabosti... SPOILER Jediné, co mi trochu vadí, je jednoduchost zakončení. Nakonec se všechny nitky pospojovaly tak jak měly a... to je trochu moc optimistické... Na druhou stranu za ně jsem ráda.... celý text

Velká závěť 1985, François Villon

Největší překvapení - nevím čeho... měsíce? Upřímně jsem nečekala moc, Villon mě nikdy moc nelákal a teď jsem se k němu uchýlila víceméně proto, že jsem věděla, že ho přečtu rychle... V první řadě mě upoutala neotřelá literární forma, vůbec jsem netušila, že Velký testament je napsaný v podstatě souvisle, a že ať si kdo chce co chce říká, vlastně se ani nejedná o samostatné básně (i když některé mohou fungovat samostatně), ale spíš o jakýsi epillion (epůsek, prostě malý epos). Ze začátku jsem měla trochu problém s autorovým postojem, nejen že se na začátku nechutně rouhá (což ani nevím, proč mě tak urazilo... možná proto, že mi přišlo, že uráží koncept slitovaní a empatie? nevím... upřímně), ale ještě si o sobě myslí bůhvíco. Nicméně, když přestal pomlouvat Tybalta d'Aussigny, úroveň celého textu se výrazně zvedla a já byla ochotná mu ten - za mě - nepodařený začátek odpustit. Prostředek byl famózní - především mě zaujal Villonův postoj k ženám. Na první pohled se totiž zdá, že je negativní - pokud to zjednoduším, tak říká, že počestná a věrná žena neexistuje, záleží jim všem jen na penězích a nejhorší a nejchlípnější ze všech jsou jeptišky... No, ale postupně jsem z toho začla získávat dojem, že je to vlastně něco, na co by každá žena měla být pyšná... což mi přijde poněkud humorné. Bohužel jsem ani po dlouhém hledání nenašla strofu, která mě tak upoutala, takže jsem vybrala jinou v podobném duchu... (Mě se zdá, že je v tom skrytý obdiv... :D) 54 Na muže nejdřív vyzraje, pak dáma prchá, co jen stačí- Tahle mzda v lásce běžná je. Do prachu žena muže stlačí, byť v objetí je sebesladčí. "Do čerta nůž a pták a žena!" muž jenom zahromuje v pláči, "Slast krátká - dlouhá strast pak cena!" Závěr ("Item") už byl zase trochu slabší, asi tou jednotvárností, nicméně stále příjemné překvapení. Četla jsem v překladu Jarmily Loukotkové a přiznávám, že mě to dost nalákalo na román "Navzdory básník zpívá".... celý text

Mladost - radost 2005, J. H. Krchovský (p)

Přiznávám, že mě tato sbírka oslovila hodně, obvzlášť její první polovina, pak přiznávám, že už to nebylo tak skvělé. Obě níže zmíněné básně patří mezi mé oblíbené, ale jestli mě některá skutečně dostala, pak to byla tato: JE MI ZLE, AŽ TÉMĚŘ KRÁSNĚ Přesto jdu spát, sfoukl jsem svíci ani čaj jsem nedopil Co chci, to vím celkem jasně jenom nevím, jak to říci, abych to sám pochopil Sen už dohrál... Cívka se snem dokola se prázdná točí... připadá mi víc než zcestné k bezesným snům zavřít oči Copak mohu mít se rád? usínám, a nejdu spát a přitom mi vůbec nikdo nebrání v tom, abych spal! a tak je to u mne se vším -něco chci, a dělám všechno jen abych to nedostal... celý text

Tak ještě jedno jaro tedy 2015, J. H. Krchovský (p)

Zase jiné seskupení Krchovského básní, tentokrát jako roční cyklus. Přiznávám, že se mi ten nápad líbil - celou dobu jsem přemýšlela, jestli bude poslední básní ta co si myslím, a přiznávám, že mě potěšilo, že jsem se trefila.... (teď se mi to zdá poněkud povrchní :D ). Zaujaly mě především dvě básně, jedna už je níže (A zase jaro... Bagry, pily) a proto přidám tu druhou.... Padají hvězdy do tmy se svým tajemstvím dávno již zhaslé oslňují pádem svým jak chápu jejich zvěst! Zvěst padajících hvězd... jen to, co bylo, mám; to jediné jest ("... fugit hora, hoc, quod loquor, inde est" "čas letí, a to, co říkám, není už tady") (Persius, Sat. V, 153)... celý text

To sladké jméno Beatrice 1998, Dante Alighieri

Druhé setkání s Dantovou poesií, která na jednu stranu není úplně mým šálkem kávy, na tu druhou je překrásně sladkou milostnou lyrikou první a nezapomenutelné lásky (těch témat je tam sice víc, ale...). Což z dnešního pohledu je trochu zvláštní (až patologické), protože pojetí lásky tehdy a dnes je diametrálně odlišné. Minimálně mě se zdá poněkud zvláštní, že se zamiloval do ženy se kterou za celý život téměř nepromluvil a tahle láska mu vydržela na celý život. Nicméně to vždycky byla platonická láska a oba si vzali někoho jiného. Dneska by se preferovala spíš péče psychologa, aby se přes její ztrátu přenesl... Nicméně to nic nemění na tom, že je to krásná sbírka poesie.... celý text

Diabolik 2017, S. J. Kincaid

Ani nemůžu vyjádřit jak moc mě tahle kniha překvapila, čáštečně to bude tím, že jsem nečekala moc, ale stejně... V první čadě naprosto netradiční a skvěle vykreslená hrdinka. Mám ráda psychologické zvláštnosti v knihách a tohle je skvěle zvládnuté. dále už se SPOILERY Miluju Tyruse, trošku mě mrzí, že to jeho šílenství nebylo trochu propracovanější, protože mi vcelku rychle došlo, že je to celé fake, ale stejně oceňuji ten nápad. Navíc miluju blázny a jinak vyšinuté osoby v knihách (popřípadě filmech, seriálech...). Zkrátka láska na první pohled, je pravda, že když přestal předstírat šílenství, tak mi přišel super trochu míň, ale... ehm, pořád se "bylo na co dívat". Jinak plusové body si získává i autorčina bezcitnost, nechci to o moc víc rozvádět, protože stoprocentně existují i jiní lidé jako já, kteří nedokáží odolat a čtou si i komentáře označené spoilery. Ano, mluvím o Tobě. Co mě trochu mrzí je závěr, kde si myslím, že se autorka vydala nejjednoduší cestou, která ale dle mého názoru nebyla potřeba a navíc to bylo trochu klišé... Jakože znáte to, taková ta věc, jak se to těsně před koncem hrozně pokazí, hrdinka hrdinovi nedůvěřuje... Jako vážně? Není to trošku odbytý konec skvělé knihy? Nicméně, i přes to si myslím, že to bylo skvělé. A to ani nemluvím o skvěle vybrané obálce. P.S. Překvapilo mě, že je víc dílů, podle mě by to takhle klidně mohlo skončit... Na tu druhou se asi úplně nebráním...... celý text

Navždy s láskou, Lara Jean 2017, Jenny Han

Závěr o Laře Jean byl sladký... vlastně si tak trochu myslím, že tohle vystihuje všechno, co se k tomu dá říct. Začala jsem ji číst už před několika týdny, ale z nějakého důvodu jsem toho asi po dvaceti stranách nechala a čtení odložila. Přesto je to úctyhodné zakončení. Když jsem se ke knížce vrátila, dočetla jsem ji za jediný den a jsem naprosto spokojená... Přesto jsem možná čekala trošku víc... knížka se držela v zajetých kolejích předchozích dvou dílů, ne že by to bylo špatně, jen to napotřetí už nefunguje tak dobře :D Přesto všechno jsem spokojená a k autorce se určitě ještě někdy vrátím. (čteno v angličtině)... celý text

Sametová píseň 1992, Jude Deveraux (p)

Třetí díl... je na jednu stranu příjemnou změnou šablony, ale na tu druhou... Raine, který byl v předchozích dílech sympatický se chová jako idiot a Alyx... pořád tak trochu nevím co si o ní myslet... Ještě že Steven zachraňuje situaci... no nic... Pěkná pohádka, ještě poslední díl, a pak už snad budu mít v duši klid :D... celý text

Píseň o Rolandovi 1986, neznámý - neuveden

Tak konečně došlo i na starý francouzský epos, přiznávám že jsem to odkládala dlouho, a teď tak nějak nechápu proč. Četlo se to skoro samo. Na jednu stranu je pravda, že válečnou tématiku nijak nevyhledávám, takže z tohoto úhlu pohledu to nebyl zrovna můj šálek kávy, ale na tu druhou... děj pěkně odsýpal a forma byla lákavá. Čemu se ale nemůžu ubránit je srovnání s Iliadou, přijde mi až neuvěřitelné, jak moc jsou si tyto dva eposy podobné. Ať už archetypy postav nebo stylem vyprávění. Roland - Achilles, Olivier - Patrokles atd. Podobný je i způsob představení postav a zabíjení protivníkú, až na to, že tady se autor přece jenom trochu krotí, zatímco v Iliadě vyjmenovává rodokmen snad až k velkému třesku (ne že bych si stěžovala). Podobný je tu - překvapivě - i vztah mezi protivníky, překvapivě proto, že zatíco Trójané a Heléni (nebo Achájové, nebo jak jim mám říkat...) jsou (víceméně) stejného vyznání, tak saracéni jsou přece jen pohané, a přesto jsou vylíčeni jako důstojní protivníci, a někteří z nich jsou popisováni vyloženě pochvalně - pokud vynechám to jedno (?nebo jich bylo víc) uprchnutí z boje. Narozdíl od Iliady je ale jasně vidět, na čí straně autor stojí. A navíc - to mě obvzlášť upoutalo - stejně jako v Iliadě, i tady se objevuje přímá Boží intervence. Pravda, v Iliadě jí je daleko víc a od více bohů ale... Je to zajímavé... Další zajímavost oproti Iliadě je, že tady je příběh téměř kompletně ukončený a nejedná se o pouhý výsek z obrovské fresky... (dobrá, i o tom by se dalo polemizovat, ale... Rolandův příběh je ukončený kompletně) Co ale nechápu je, že saracéni uctívají - mimo jiné - boha Apollóna... To mi přijde podivné, vzhledem k tomu, že Islám je monoteistické náboženství. Zajímalo by mě, jestli se jednalo o autorovu chybnou invenci, nebo jestli to má nějaké reálné základy... Uf, to jsem se rozepsala... Měla jsem ale potřebu si svoje postřehy zaznamenat (než je zas všechny zapomenu) a říkala jsem si, že by to snad i mohlo někoho zajímat... :D P.S. Jinak Roland je stejnej idiot jako Achilles... to jako vážně? Takhle zbytečná smrt? Která navíc mohla ohrozit i celý zbytek armády, která by nevěděla, že její zadní voj už neexistuje? Ach Bože, ta mužská pýcha... :D... celý text