Jass přečtené 1192

Olympijské zpěvy 2002, Pindaros

Na téhle knize je krásně vidět ten naprosto jiný pohled na sport. Na sportovní hry jako na náboženskou událost. Na sport jako umění. Patronkami her jsou Charitky, Múzy a Níké - bohyně vítězství. Oslavu vítězů provázejí příběhy z řecké mytologie. Celkově příjemné počtení. Je mi jen trochu líto, že jsem to četla tak letem světem, protože jsem hledala určitou pasáž, kterou jsem ale nenalezna... špatná kniha, ale času s ní stráveného rozhodně nelituji. P.S. vydání z roku 2002 je dvojjazyčné, krása... neuvěřitelně praktické... ke knize se snad ještě někdy vrátím, až budu mít čas...... celý text

Ekonomie 2016, Robert Holman

Je to učebnice ekonomie... takže nemůžete čekat, že byste se zrovna bavili, ale přiznávám, že i mě, jako naprostého ekonomického ignoranta to dokázalo zaujmout. I když nebudu předstírat, že jsem pochopila indiferenční křivky, to po mě nikdo nemůže chtít! Všechno je jednoduše, srozumitelně a s příklady vysvětleno. Jako základ ekonomie naprosto vhodné a nejvhodnější. Jen doufám, že jsem tu zkoušku udělala a od téhle krásky už budu mít nadobro pokoj... XD... celý text

Sen noci svatojánské / A Midsummer Night's Dream (dvojjazyčná kniha) 2010, William Shakespeare

Je mi trochu stydno přiznat, že podle mě, je na téhle knize vůbec nejlepší výklad a komentář Martina Hilského. Patřím mezi vymírající skupinu lidí, kteří čtou staré texty, protože se jim líbí, nikoli proto, že z nejrůznějších důvodů musí. Sen noci svatojánské mě ale bohužel nezasáhl tak silně, jak bych čekala. Celé to bylo zmatené. To asi hru vystihuje nejlépe. Ve výsledku mě nejvíc bavili řemeslníci, kteří byli skutečně k popukání... Svým způsobem je ale jinak tato komedie spíše tragédií...... celý text

O zahradnictví 2005, Walahfrid Strabo

Nechápu, jak je možné, že tahle milá knížečka zapadla tak, že jsem sem ji i autora musela vložit, abych si ji vůbec mohla přidat do přečtených... Sbírka básní jednoho středověkého opata a milovníka své zahrady. Z básní čiší láska k těm drobným i větším rostlinkám... Jde o dvojjazyčné latinsko-české vydání, což třeba pro mě bylo nesmírně zajímavé, škoda, že jsem neměla víc času se v tom trochu víc porýpat. Navíc doplněno o velice fundovaný překladatelský aparát, který požitek ještě znásobí. Doporučuji...... celý text

Fangirl 2015, Rainbow Rowell

Obvykle každý nový rok začínám některou svou oblíbenou knihou, tentokrát jsem to ale s tím vším náporem nějak nezvládla... Lepší pozdě, než nikdy... Nikdy bych nechtěla tvrdit, že je tahle kniha dokonalá, ale je to kniha, kterou jsem ve svém životě potřebovala a přečetla jsem ji přesně v tu pravou chvíli. Cather je hrdinka se kterou neuvěřitelně souzním (takže bych jí pochopitelně občas ráda něčím vzala po hlavě), ale nepodobá se mi natolik, aby mě to rozčilovalo (protože kdo by chtěl číst knihu o sobě?). "She finished getting ready with plenty of time to eat breakfast, but didn't feel up to braving the dining hall; she still didn't know where it was, or how it worked... In new situations, all the trickiest rules are the ones nobody bothers to explain to you. (And the ones you can't google.) Like, where does the line start? What food can you take? Where are you supposed to stand, then where are you supposed to sit? Where do you go when you're done, why is everyone watching you? ... Bah." A pak je tu Levi, dokonalý muž, který ale má své chyby. "What's the plan?" she asked. He grinned. "My plan is to do things that make you want to hang out with me again tomorrow. What's your plan?" "I'm going to try not to make an ass of myself." He grinned. "So we're all set." Navíc pokaždé zapomenu, jak moc miluju Reagan a její přátelství s Cath. "I feel sorry for you, and I'm going to be your friend." "I don't want to be your friend," Cath said as sternly as she could. "I like that we're not friends." " Me too," Reagan said. "I'm sorry you ruined it by being so pathetic." Celá linka s profesorkou Piper je tak dobrá a tak uvěřitelná. A stejně tak ta s Nickem. Ne, že bych si jejich četbu nějak zvlášť užívala, ale to je proto, že mi až příliš připomínají realitu. Rodinná zápletka mě pak baví asi nejmíň, ale taky je dobře napsaná a bezpochyby je dobře, že tu je. "But once she was standing in Professor Piper's office, and Professor Piper was Blue Fairy-smiling at her, Cath couldn't say it out loud. This is so obviously about me needing a mother figure, she thought, disgusted with herself. I wonder if I'm going to get swoony around middle-aged women until I am one." Celkově tahle kniha obsahuje spoustu skvělých myšlenek, které ke mně promlouvají a humoru, který si nejde než zamilovat. A při tomhle čtení jsem zjistila, že obálku kreslila Noelle Stevenson aka autorka Nimony - což mě přimělo přemýšlet zároveň nad Bazem a Simonem a Temnotajem a Zlatobříškem a... wow, jaktože jsem to neviděla hned? Osobně mi tu úryvky ze Simona vůbec nevadily, do textu se úžasně hodí (i když je pravda, že při minulých re-readincích, jsem je většinou přeskakovala) a... stále spokojenost (očividně), ze své knihovničky jí rozhodně zatím nevyhošťuji...... celý text

Železný věk 1976, Hésiodos

Zase jsem psala komentář tak dlouho, že když jsem zmáčkla "Zveřejnit" zmizel, což mě - překvapivě - nakrklo, protože jsem si na něm dala docela záležet... Tak ho znova píšu až teď, po příliš dlouhé prodlevě. Skoro mám chuť se na to vykašlat, ale víte co? Tahle knížka si alespoň jeden komentář zaslouží.... Začala jsem Theogonií (= Zrození bohů, což zní vážně trapně...), která je vážně nejlepší pohádka na dobrou noc, jakou jsem kdy četla. Většina je totiž skoro jen výčet, kdo je čí potomek s nějakou zkratkovitou informací. (Takové počítání oveček...) To neznamená, že to není zajímavé! Naopak, je to přímo fascinující, ale pokud to čtete po cestě ranním vlakem jako já, tak vám zaručuju, že usnete, dost možná i několikrát. Zkrátka zaprvé je to zajímavé z vědeckoinformačního hlediska, protože některé věci mě dost překvapily a to se v řecké mytologii orientuji, troufám si říct, dost slušně. A zadruhé jsou tam popsané i některé příběhy v té nejoriginálnější podobě, jaká je pro nás dneska dostupná, takže skvělé... Práce a dny jsou vtipné tím nezamýšleným způsobem. Persa mi bylo vážně líto, kdybych měla bratra, který by mě poučoval takovým způsobem jako Hésiodos, asi bych se ho taky pokusila připravit o majetek... Dokud ho poučoval jak má správně orat a obchodovat byla to vlastně docela nuda, ale když se dostal k tomu jak kupříkladu správně močit... Přiznávám, že ten odstavec, jsem si nevěřícně přečetla přinejmenším třikrát, než jsem si dovolila vyprsknout smíchy... Zkrátka... Naprosto dokonalý dárek pro nesnesitelného sourozence... Štít... Mě zkrátka vůbec nedostal, ale hádám, že to bude tím, že je to jen zlomek... Celkově jsem se dost zamotala v postavách... Nicméně to neznamená, že si těch pár stránek zaslouží přeskočit... ne... je to zase jiný pohled na autora - když tak nad tím přemýšlím, je vlastně dost vtipné, že dílo, které by mělo být nejzábavnější, protože, pordžte se, má děj, bylo vlastně to nejnudnější... Jediné, co mi v tomhle výtisku trochu chybělo jsou nějaké poznámky... Vážně, už jsem tak zvyklá číst stará díla s masivním balíkem poznámek, že to bylo... zkrátka vážně divné :D Vážně, lidi, čtěte Hésioda, je daleko jednodušší než Homér :D (Nic ve zlém, Hésiode...)... celý text

Etiketa & špionáž 2014, Gail Carriger (p)

Nevím, jak mi tahle knížka unikla z přečtených, ale asi to bylo tím, že nestála za moc... Když jsem to napsala, tak mi to přijde trochu tvrdé a možná bych měla jiný názor, kdyby mi bylo... 10-12, ale... zkrátka nápad mi přišel dobrý, takže jsem od toho něco očekávala, ale ani zlomek z toho něčeho se nedostavil. Skoro nic si z toho nepamatuju, jen ten pocit, že se mi to nechce číst, protože je to hrozná nuda... Je značně nepravděpodobné, že se někdy pustím do pokračování...... celý text

Marná lásky snaha 1999, William Shakespeare

Já zkrátka miluju slovní hříčky, takže tohle byla komedie jako stvořená pro mě. Rozhodně doporučuji si přečíst i doslov (nebo jak je to pojmenované...) od Hilského o této hře, ještě to zesílilo můj pozitivní zážitek. Vážně ráda bych na tuhle hru zašla do divadla, protože si myslím, že zážitek by byl ještě značně silnější... Neodpustím si kratičkou ukázku... ARMANDO: Co mi dokážeš? SMÍTKO: Že jsem srdnatý, dokud mi tluče srdce. A taky tohle: vaše láska vám jde od srdce, a přitom vám leží na srdci tak, že byste nepřenes přes srdce, kdyby vás občas nechytla za srdce, protože, ruku na srdce, máte ji ze srdce rád.... celý text

Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru 2012, Suzanne Collins

Ani nevím, proč jsem se znovu pustila do téhle knihy, ani proč pro ni mám takovou slabost, protože v žádném případě není dokonalá. Možná je to věrohodným vykreslením postav, které mají i záporné vlastnosti, narozdíl od jiných YA knih. Asi se mi taky líbí, jak se pokaždé trochu posune můj názor. Když jsem to četla poprvé, moje sympatie ležely na straně Hurikána, což z dnešního pohledu snad ani nedokážu pochopit, miluju Peetu, za mě je jednou z nejsympatičtějších (i když občas bych taky řekla nejpitomějších...) knižních postav. No, autorka je jednoznačně mistrině v hraní na city, protože celý příběh Prim je pro mě zkrátka naprosto zničující, to bude asi tím, že mám dva mladší sourozence... Nejlepší je ale za mně jednoznačně Finnick, patří totiž mezi téměř vyhynulý druh knižních postav, které zvládnou být vtipné a přitom neztratit hloubku charakteru. SPOILER Proto mě taky rozčiluje, že... vy víte co... protože zkrátka on si skutečně zasloužil něco lepšího.... celý text

Zastavený příval 2006, Eduard Štorch

Nechci nikomu kazit iluze, ale dle mého názoru je tahle Štorchova kniha neuvěřitelně sluníčková a naivní. Touhle dobou začíná jedno z nejtemějších období českých dějin (i když je pravda, že o století později je to ještě horší) a pochybuji, že všichni byli takhle skvělí kamarádi. Oceňuji snahu o vytvoření silné hrdinky, jakou je například Minehava, ale tady se to bohužel vůbec nepovedlo. Neřekla bych, že Radislava byla statečná a inteligentní jak neustále opakovaly některé postavy, naopak bych řekla, že byla neuvěřitelně pitomá, ztřeštěná a nikdy věci nedomyslela do důsledku. Je neuvěřitelné, jak galantní všichni její věznitelé byli, pochybuji, že by to tak vypadalo v reálu... Co oceňuji naopak velice jsou poznámky k textu, především mi jde o letopočty, které mi pomohli se daleko lépe zorientovat v situaci, třešničkou na dortu byl doslov, který upřímně považuji za nejzajímavější část knihy. Celkově spíš zklamání, ale byl to příjemný návrat do dětských let, kdy jsem na Štorchovi dost ujížděla...... celý text

Euthyfrón, Obrana Sókrata, Kritón 2005, Platón

Co k tomu říct? Platónské dialogy jsou nádherné, obzvlášť pokud jsou doplněny o odborný výklad, který často odkryje nuance, kterých si při běžném čtení nevšimnete. Tahle trojice je sice trochu depresivní, ale přesto plná nádherných myšlenek, času, který jsem nad nimi strávila rozhodně nelituji.... celý text

Křišťálové království 2017, Amanda Hocking

Tak tohle je docela drsný zvrat a.... autorka získává plusové body. Trochu mě mrzí, že už ji mám krapet přečtenou, takže jsem si celkem spolehlivě otipovala kdo umře (řeknu vám, neomylnost může být pěkně únavná... :D ) a zločince jsem podezírala od prvního dílu a na konci druhého už jsem si byla jistá... ale, asi je mi to vcelku jedno. Užila jsem si to, byla to jízda. Jediné co... SPOILERY Trochu přitažená za vlasy mi přišla celá ta záležitost s Konstantinem, no však víte... celým bych tím klidně prošel znova, ale tentokrát pro tebe... Eeeehhh... ten chlap byl asi vážně nemocnej, tímto mu vyjadřuji svou soustrast...... celý text

Políbená ledem 2017, Amanda Hocking

Když to tak po sobě čtu... Zdá se mi, že někdo by i řekl, že komentář obsahuje lehké SPOILERY... Druhý a třetí díl mi dost splývají, protože jsem to všechno četla v jedné rozmazané čáře. Byla jsem vážně ráda, že jsem druhou sérii autorky tak odkládala, protože si upřímně nejsem jistá, jak bych zvládla čekání na pokračování. Díky za rodokmeny na konci, které mě utvrdily v mé domněnce, protože jinak bych se asi zbláznila, než se v příběhu všechno vyřeší, protože svoje podezřelé jsem si vytipovala dost brzo.... což se mi obvykle nestává... O to víc mě to bavilo... Navíc Ridley.... Jestli se sebou oba nezačnou něco rychle dělat, asi je praštím... (Jinak za mně byl první díl asi lepší...)... celý text

Mrazivý oheň 2016, Amanda Hocking

Božebožebožebože... Jsem naprosto ztracená. Vážně by mě zajímalo, jak to tahle autorka dělá, protože její knihy nejsou bůhvíjak úžasný, ale Ridley... Od jeho prvního zjevení na scéně - skrze videohovor - jsem věděla, že ho budu zbožňovat... Což samozřejmě neznamená, že bych mu nejradši občas nedala pěstí... a Bryn ještě víc, protože ty její racionální rozhodnutí mě naprosto ničej, o to víc, že se nimi v podstatě souhlasím, ale... Bože! Nutně potřebuju další díl... P.S. Když vidím, jak všichni drbou hlavní hrdinku, skoro se bojím přiznat, že jsem jí v dost ohledech podobná...... celý text

Povídky 1990, Franz Kafka

Kafka je bezesporu génius, ale neříkám, že se mi jeho povídky líbí, protože se vám nemůže líbit něco, z čeho se vám dělá fyzicky špatně, a to ještě svoje pocity popisuji velmi mírně. O Proměně mluvit nebudu, protože ta další reklamu nepotřebuje (a ano, je skvělá...). Za naprosto nejsilnější považuji povídku V kárném táboře, to bylo... ovládla mě směs naprostého znechucení a fascinace, která mi nedovolila povídku přeskočit, přesto, že jsem to vážně zvažovala... zkrátka síla. Potom tu ale jsou povídky, které se mi skutečně líbí - jeho raná tvorba, která vlastně ještě vůbec není pesimistická, ale zůstávají v ní ta jeho dokonalá pozorování a detaily - naprosto mě okouzlil například Pasažér... a Touha být Indiánem mi připadala vážně vtipná... zvlášť ta představa, že Kafka by chtěl být indiánem... :D Krása.... celý text

Zapletený 2014, Emma Chase

Včera začalo být moje upadání do deprese neúnosné, a tak jsem místo té miliardy věcí, co bych měla dělat, začala číst tohle. A byla to jízda... Drew se očividně tozhodl, že pošlape všechny moje romantické představy, ale řekněme si to upřímně, ony trochu pošlapání potřebovaly. Tohle je jedna z věcí, která tuhle knížku dělá tak originální, vypravuje ji chlap a tím tahle klišé zápletka dostává úplně nový rozměr. Moc pěkná oddechovka...... celý text

Kámen slz 2: Sestry světla 1998, Terry Goodkind

Z nějakého prazvláštního důvodu tuto jedinou knihu nemáme v knihovně, zatímco ty ostatní hned v několika provedeních, z toho důvodu trvalo dlouho než jsem se k ní dostala a navíc ji četla s mnoha přestávkami. Aby toho nebylo málo, ještě se mezi to všechno zamíchal seriál, který jsem viděla v mezičase... Tudíž není žádným překvapením, že když jsem začala číst, byla jsem naprosto neorientovaná v tom, co se děje. S tím jsem se ale poměrně rychle popasovala a mohla si to začít užívat, osobně považuji za trochu lepší Kahlaninu linii, ale ani Richard nezaostává. Zdlouhavého stylu jsem si nevšimla, přišlo mi, že to vcelku svižně odsýpá, ale uspěchaný konec mi vadil a poslední stránka mě tak překvapila, že jsem začala hledat další. Už se těším, až se dostanu k dalšímu dílu.... celý text

Blues: Blues pro bláznivou holku 1995, Václav Hrabě

Láska na první pohled, nebo možná na první otevření. Normálně mám radši kratší básně a možná proto jsem tu občas dostávala pocit, že některé verše jsou přebytečné, protože síla celé básně často stála jen na dvou řádcích, které mě ale ve většině případů naprosto dostaly. Kdybych nečetla převážně v metru, tak asi celou sbírku probrečím... Nevím, co to o mě vypovídá, asi že začínám být labilní a narušená osoba. Ale... dokonalost, asi si to půjdu přečíst ještě jednou. Zjistila jsem, že většina mých oblíbených pasáží je jen kousek pode mnou. Tak kousíček z jedné, která je sice podzimní, ale dost se hodí i k tomuhle počasí. Maličké rudé slunce se loudá po břehu jak mince, kterou zítra už vezmou z oběhu. Hřeju ho chvíli v dlaních a dýchám na něj zblízka... Není to žádná póza! Ne. Jenom se mi stýská.... celý text

Knulp 1993, Hermann Hesse

Tuhle knížečku jsem četla na dvě etapy. V té první mě přiznávám příliš nezaujala, asi proto, že od knížky s tak "cool" názvem jsem čekala něco víc... O to víc mě překvapila, když jsem se teď dokopala k jejímu dočtení. Její esence jako by z ní přímo prýštila, špatně se to popisuje, a snad se o to tedy ani nebudu pokoušet. Knížky Hermana Hesseho jsou neskutečně zvláštní a mě ta jejich zvláštnost začíná bavit. Ač se tak trochu tváří, tak neřeší nijaké nové, ani závažné otázky, jsou to atmosférické knížky, které na vás beze zbytku přenesou všechny emoce, které obsahují. Vážně jsem vděčná, že jsem ji mezi tím nádobím na půdě našla :D.... celý text

Yvetta 1976, Guy de Maupassant

V popisech knihy je to tedy perla na perle... Ale je pravda, že vyjádřit esenci této knihy je na to, jak je kratičká poměrně obtížné. (Normálně nesnáším, když někdo vypisuje děj do komentáře, ale kvůli nedostatečnému popisu si dovolím nastínění.) Hlavní hrdinkou je mladá dívka, která je neskutečně naivní, její matka je ale protřelá kurtizána, takže Yvette značně mate své okolí, protože od ní přece jen některé rysy chování pochytila, i když jim vlastně ani sama nerozumí. Má řadu "nápadníků", kterým samozřejmě vůbec nejde o sňatek, což si ale ona neuvědomuje. Vidíme ji očima "Muškáta", jednoho z jejích nápadníků, který ji dle svých slov miluje (i když jejich vztah je poněkud podivný). Jeho pohled je zajímavý především v tom, že je vidět jeho nejistota a ambivalence jeho představ o ní, zkrátka naprosto neví, co si má myslet, takže veškerá interakce většinou vyústí v naprosté nedorozumění... Ta knížka je svým způsobem vážně krásná, možná proto, že je tak smutná... Řada lidí v ní ten smutek možná ani nevidí, ale ten konec... Ušetřím vás komentáře, bez spoileru bych to asi nezvládla....... celý text