Jass přečtené 1192

Robinson Crusoe 1986, Daniel Defoe

Na základní škole patřil Robinson Crusoe mezi mé oblíbené hrdiny, možná to bylo tím, jak moc ho zbožňovala Ransomova Titty, ale... to nic nemění na tom, že jsem tu knihu četla nesčetněkrát - v různých převyprávěných verzích. Vtipné na tom je, že dlouho jsem ani nevěděla, že se jedná o převyprávění, a když jsem to zjistila, už jsem nebyla sto najít si na originálního Robinsona čas... Až newtory přišel se skvělým nápadem společného čtení klasiky a volba padla na Robinsona... měla bych číst horu jiných věcí, ale věděla jsem, že je to teď, nebo nikdy, a tak jsem si konečně tuhle knihu přečetla. Přiznávám, že jakékoli hodnocení je pro mě značně obtížné, pořád se nemůžu rozhodnout, jaký z toho mám pocit... Částečně se mi to líbí ze sentimentu, a taky proto, že ta knížka má nečekané myšlenkové hloubky. Ale... Robinson mi byl poměrně dost nesympatický a kupodivu se mi to ani nečetlo moc lehce. Naštěstí mě tlačil deadline (i když ani to to nezachránilo), ale musela jsem se do čtení hrozně nutit, i když informace mi přišli zajímavé... Teď ještě zbývá vrátit se k převyprávění, zajímá mě, jaký z toho budu mít dojem teď.... ale to až někdy jindy...... celý text

Horský samet 1992, Jude Deveraux (p)

Na jednu stranu se mi druhý díl zdá trochu lepší než první, na tu druhou... Vždyť je to skoro to samé! Jména postav se změnily, ale zajeté šablony zůstávají.. Vytáhlo to za mě to Skotsko, protože pro to mám slabost... P.S. Tyhle porody v knížkách mě vždycky pobaví... Já vám zkrátka nevím, nepřijde mi to vůbec realistické...... celý text

Sametový slib 1992, Jude Deveraux (p)

Ježiši, to byla taková slátanina... Ale kupodivu to fungovalo. Přerovnávám a třídím obří rodinnou knihovnu, tuhle knížku jsem našla naprosto rozsypanou, takže jsem začala rovnat listy a přečetla si popis, který mě donutil vyprsknout smíchy.... To jako vážně?! Pak jsem začala číst, a přesto že to bylo páté přes deváté... jsem ji neodložila, dokud jsem neměla dočteno. Uf, tahle autorka je vážně čarodějnice... :D P.S. Co mě ale rozčiluje je násilná stránka Gavinovi povahy. To, že vás někdo flákne tak, že spadnete na zem rozhodně není sexy. A jeden komentář mi připomněl... Máte tušení, jak v té době byly šaty drahé? Pekelně... Dámy se rozhodně nepřevlékaly každý den do nějakého nového modelu a... No to je fuk. A celkově se o historické přesnosti nedá vůbec mluvit. Jindřich s Alžbětou mě vyloženě pobavili, takový pohádkový král s královnou...... celý text

První konec 2016, Lauren James

Obsahuje lehké SPOILERy Poslední stránky téhle knihy mě zanechali v naprostém emočním zmatku. Aneb "Tohle přece nemůže být konec!!! - Aha, on ještě není konec...", a pak jen "Cože?" obávám se, že jsem ten konec nějak nepobrala... Jinak to ale byla jízda, naprosto jsem nebyla schopná knížku odložit. Nejslabší mi přišla asi Carlislovská linie, ani nevím proč, zkrátka mě tolik netáhla. Zato Krym mě bavil hodně, možná proto, že tamní Katy byla vážně "krutopřísná" :D A mladí manželé byli neuvěřitelní, vážně... takoví lidé existujou? A můžu si nechat změnit výchozí nastavení? Jen by mě zajímalo, jak to tedy bylo s tím zasnoubením (z linie 2019), protože to jsme se, pokud vím, pořádně nedozvěděli... Pořád mě ale mate ten závěr s tím Tomem... Co? Jak to? Proč? .... Potřebuju další díl! A jakto, že Matt už o Clove věděl.... doprčic...... celý text

Něco za něco 2006, William Shakespeare

Něco za něco je jedna z nejlepších her Williama Shakespeara co jsem četla. Na rozdíl od ostatních komedií má totiž značný myšlenkový přesah. Celé ironické vyznění hry je navíc značně depresivní. Rozhodně doporučuji.... celý text

Zakázané přání 2016, Jessica Khoury

Příjemná oddechovka, která se čte skoro sama. Příběh je jednoduchý, ale zároveň na něm přece jen něco je. Pro milovníky Aladina je to naprosté must-read. Grafickou stránkou českého vydání jsem trochu zklamaná, ale to obsahu nic neubírá...... celý text

Chladnokrevný ničema 2017, Lisa Kleypas

Tentokrát jsem si zvládla přečíst první díl před druhým a užila jsem si je ještě více než poprvé! Kathleen s Devonem mám vlastně hrozně ráda. Historické romance, které píšou o muži, který musí... násilně potlačovat neuvěřitelně silné touhy, které vzhledem k hrdince má mě obvykle neskutečně iritují. Stavějí hrdiny do role jakýchsi hrdinů, za to, že hlavní hrdinku neznásilnili, případně ospravedlňují sexuální styk, na který hrdinka ještě není připravená (ano, dívám se na tebe Vikomt, který mě miloval). Ale tahle kniha to dělá skutečně dobře, protože Devon skutečně dává Kathleen prostor, který potřebuje. Nebo alespoň většinu... A... to je vážně sexy XD Když se jí na začátku nenápadně ptá, jak dlouho, že vdovy musí držet smutek a pak ji skutečně nechá skoro půl roku na pokoji... Přiznávám, že to ve mně vzbudilo přesně ty emoce, které autorka zřejmě zamýšlela. “Those aren't my favorite," Helen admitted. "But I hope to love them someday. Sometimes one must love something before it becomes lovable.” Nechápejte mě špatně, Kathleen mám taky ráda, rozhodně je z těch dvou rozumnější, ale Devon (spolu s Westem) má tak krásný vývoj charakteru. Obzvlášť, když se na to díváte ve světle pozdějších knih, kde vidíte, jak o svoji rodinu pečuje... a srovnáte to s osobou, kterou byl na začátku téhle... *chef's kiss* zkrátka krása. Navíc je celý tenhle díl úžasně rodinný a na to já si potrpím. West patří mezi moje nejoblíbenější postavy série, dvojčata jsou zkrátka geniální a navíc dostaneme začátek romance mezi Helen a Rhysem a... zkrátka naprosto skvělé. Zvyšuji hodnocení :D "Pro gentlemana musí být těžké sehnat peníze bez práce," poznamenala Pandora. "zvlášť, když se o totéž snaží všichni zločinci."... celý text

Ďábel na jaře 2017, Lisa Kleypas

Nesnáším svoje hormony, které mě nutí vracet se k historickým romancím v tom nejnevhodnějším období, tuhle už jsem navíc četla (a následně jsem si nemohla pomoct a přečetla jsem znovu i první a druhý díl). Při druhém čtení, s určitým překvapením, kniha znovu obstála. Trochu lituju, že jsem si jí podruhé nepřečetla raději v angličtině, protože české překlady romancí jsou obvykle sešité poněkud rychlou jehlou a ten jazyk byl místy pro mě trochu přehnaný a zdobný... tím nemyslím tu pěknou (i když někdy hraničící s kýčovitou) poetiku se kterou Kleypas píše. “Good God, she really did walk in circles. A pang of tenderness centered in Gabriel’s chest like an ache. He wanted all her circles to lead back to him.” Tentokrát jsem se taky trochu soustředila na to, proč se mi tahle konkrétní romance tak líbí a... dává to úplně smysl, je tu spousta takových těch malých věcí, které ráda vidím a na ničem jiném mi u těhle "odpočinkovějších" knih vlastně nesejde. Pandora je tak trošku feministka, Gabriel je tak trochu dokonalý... Navíc "a teď se musí vzít" je moje guilty plesure (nejen) co se romancí týče, ale tady to navíc mělo i určitý nádech volby, takže se člověk nemusí ani cítit provinile. Taky je skvělé, že Kleypas nestaví svatbu na piedestel jako něco, čeho je třeba dosáhnout, a pak žili šťastně až do smrti, ale svatba je přibližně v polovině knihy a je jasně ukázáno, že na vztahu je třeba pracovat i nadále. Finální drama je samozřejmě brutální (ve směšném stylu), jak je u romancí zvykem, na druhou stranu to umožňuje zapojení Garett a ukazuje to různé psychické důsledky. Asi bych měla přestat logicky argumentovat, pravdou zkrátka je, že jsem na knihách této autorky závislá a tahle je moje oblíbená... Kleypas se oproti většině autorek v žánru snaží psát "čistě" - neromantizuje násilí a toxické vztahy, zajímá se o dobu o které píše, snaží se zahrnout postavy vybočující z normy. To mi připomíná, s jednou scénou mám trochu problém (možná spoiler ohledně sexuálního života hrdinů?). Od začátku knihy je naznačováno, že Gabriel má nějaké "temné touhy", které se s Pandorou zdráhá sdílet. Nikdy to není naplno adresováno, každopádně tahle linie vrcholí ve scéně, kdy Gabriel Pandoru lehce sváže. Problém vnímám v tom, že to s ní předem nijak neprobere, v tu chvíli jsme v jeho hlavě, takže víme, že hrozně řeší, jestli ho dokáže přijmout takového jaký je atd. Ale... no, prostě mi to celé přišlo dost hloupě napsané. Asi to radši nebudu víc rozebírat :D “Well, there was something I once read... It was an astronomy book that said in most of the constellations, the stars don't actually belong together. They only appear to. They look to us as if they're close to each other, but some of them exist in another part of the galaxy altogether. That's how my family was. We seemed to belong to the same group, but we were all very far apart.”... celý text

Svatba s Winterbornem 2017, Lisa Kleypas

Chápu, proč mě minule postavy iritovaly. Samotný pojem "historická romance" totiž garantuje, že dva hlavní hrdinové spolu skončí. (I když se občas bavím představou, že někdo napíše takovou, kde se tak nestane a... ale to by nikdo nevydal XD) Tudíž pokud má jeden z protagonistů nějaké temné tajemství, u kterého je přesvědčený, že když ho tomu druhému řekne, tak ho opustí... Čtenář si spolu s ní(m) nekouše zoufalostí nehty, ale modlí se, aby to už bylo rychle z cesty. Tady to zůstává v cestě téměř až do samotného konce a naopak se to stále stupňuje. Víc to komentovat nebudu, abych nespoilerovala, ale agh! Proč mají (téměř) všechny romance úplně zbytečné závěrečné drama? Nakonec lady Berwicková řekla: "Vy jste asi četla Tolstého." Pandora zamžikala, očividně zaskočená nečekaným sdělením. "Četla," přiznala s užaslým výrazem. "Jak jste to poznala?" "Po četbě Tolstého se žádná mladá žena nechce vdávat. Právě proto jsem nikdy nedovolila žádné ze svých dcer číst ruské romány." Když odhlédnu od tohoto aspektu a od poněkud morálně pochybného začátku knihy (vydírání), tak jsou to protagonisté skvělí. Líbí se mi, že autorka jenom nenapíše, že Rhys pochází z nižší třídy, ale aktivně ukazuje, jak se to projevuje - scéna s košilemi, představa, že čím dražší prsten, tím lepší atd. A všemi podceňovaná citlivá Helen je taky skvělá. Z nějakého důvodu mi Rhys neustále připomínal pana Thorntona ze Severu a Jihu (pozor, ne ze Severu proti Jihu! ). Proto mě neustále mátl jeho chladný vztah s matkou - paní Thorntonová patří z nějakého nepochopitelného důvodu mezi mé nejmilejší postavy. Ale to jsem odbočila... “Obviously he’s courting the entire family,” West told her. “I can’t speak for everyone else, but I for one feel thoroughly wooed.” Celkově skvělé, první a třetí díl se mi líbí víc (omlouvám se, vím, že obecně je tenhle fanoušky asi nejmilovanější), ale v rámci žánru je to stále nadprůměr a... očividně se dost možná k téhle sérii zase někdy vrátím...... celý text

Růžovejch květů sladká vůně (Virtuos na prdel) 2003, Ivan Wernisch

Přiznávám, že jsem trochu zklamaná, asi jsem čekala, že každá kniha od Wernische bude tak dokonalá, jako ta první, kterou jsem četla (Plop!), ale tahle mě zkrátka nějak nedostala. Mám nonsense ráda, ale v tomhle pro mě bylo vážně obtížné se orientovat (možná jsem na to ale jen neměla tu správnou náladu). Některé básně jindy sekce básní spolu souvisí, ale jak chybí nadpisy, nebo jakékoli rozdělení do sekcí, je to trochu únavné a přiznám se, že už jsem pak i ty souvislosti přestala hledat a snažila se pochopit. To samozřejmě neznamená, že s Wernischem končím...... celý text

Lásk@ na prvý klik 2017, Rainbow Rowell

Rainbow Rowell zkrátka ani přes dokonalé "Nedej se", nebude patřit mezi moje nejoblíbenější autory. Bylo to milé, ale zkrátka... nebylo to úplné. Milovala jsem detaily, ale celý příběh byl tak nějak... Ani nevím, jak to říct, zkrátka mě to úplně nenadchlo, i když objektivně ani nevím, co tomu vytknout... (možná to, že hlavní protagonista byl stalker jak brno...) (čteno v angličtině)... celý text

Naučte mě zabít draka 2018, Ilka Pacovská

Tahle knížka mě naplnila neuvěřitelnou směsí protichůdných pocitů, protože ta love story byla vážně tak klišojdní. Už z předchozích dílů je patrné, že jinak talentovaná autorka má problém s psaním romantiky, ale v tomhle díle je to daleko víc viditelné (logicky). Celé to působilo trochu křečovitě, ale asi jsem zmlsaná z předchozích dokonalých dílů. Ono je to pochopitelné, je to přece jen kniha pro děti, ale zároveň si nemyslím, že tohle bylo nejlepší řešení... Tolik ke kritice, kterou jsem považovala za nutnou vzhledem k ostatním oslavným komentářům. Návrat do tohoto světa byl úžasný, obdivuji autorčinu fantasii, užila jsem si to o to víc, že už jsem skoro všechno zapomněla. Přece jen od četby předchozích dílů uběhlo už hodně času.... celý text

Národ 2009, Terry Pratchett

Komentář obsahuje SPOILERy Nikdy jsem nečetla knížku, která by byla tak plná smíchu a přitom z ní tak bolelo srdce. Nejúžasnější na celé věci je, že se nejedná o žádnou ždímačku pocitů. Mau se o své sedmileté sestře zmíní jen "mimochodem", ale o to víc vás to raní. Představa, že někdo v životě přijde o všechny, které znal... Příběh Dafné není TAK tragický, ale i ona je... naprasknutá, ale právě to, jako by je spojovalo. Když se přenesete přes tragický začátek a konečně si začnete knížku lehkovážně užívat, začnete přemýšlet nad tím, jak to všechno jen může skončit? Jak tohle může dobře skončit? A pak je konec a jediné co zůstane je bolest v srdci. Nečtu si po sobě co píšu, protože mám dojem, že to všechno musí vyznívat hrozně melodramaticky, ale... Já bych si prostě tak moc přála je vzít a dát jim lepší a šťastnější svět. Svět, kde by mohli být spolu a mohli se starat i o sebe, a ne jenom pořád o ostatní. Přála bych si, aby v nich přeci jen zůstala alespoň špetka sobectví. P.S. Zkrátka jsem jako Mau naštvaná na Praotce téhle knihy. Proč?... celý text

Po tvém boku 2017, Kasie West

Zkouškové je v plném proudu, takže mám samozřejmě spoustu času číst knihy ke kterým jsem se ještě nedostala... Po "Náhradním klukovi" jsem měla neuvěřitelnou chuť, přečíst si od autorky něco dalšího a rozhodně nelituju... (litovat budu až u té zkoušky...) :D Autumn byla sympatická a celkem snadno se s ní člověk sžil. Stejně tak Daxe si člověk musel zamilovat. Vlastně... když nad tím tak přemýšlím... Byla tam vůbec nějaká záporná postava? Dobře, možná Dallin, ale to se snad ani nedá počítat. Vážně se mi to líbilo, jen mi trochu vadilo, že mi to místy neustále připomínalo "Překroč svůj stín", i když tohle se mi líbilo asi víc, navíc to bylo takové celkově pozitivnější... (čteno v angličtině)... celý text

Náhradní kluk 2017, Kasie West

Obsahuje mini-SPOILERY kupříkladu, pokud nechcete znát jméno náhradního Bradleyho... Tohle mě vážně tak neskutečně bavilo. Líbilo se mi, jak byla hlavní hrdinka sebejistá a sympatická, a přitom ne stoprocentně pozitivní postava. Která se ale postupně měnila.... A pak je tu Hayden... ach... a Bec, kterou snad nejde nemilovat. A zajímavě proměnlivý vztah k jejím kamarádkám, trošku mě překvapila ta nedořešenost s Claire, a až do konce negativně provedená Jules. Čekala bych to trochu sluníčkovější... Ale naštěstí to vyrovnává - ještě jeden slastný vzdech na konec... ach... Hayden... EDIT I když mám daleko lepší věci na práci, pořád přemýšlím o tom sebepotvrzování... ne, že bych si při čtení myslela, že se mě to netýká, ale celkem jsem se od toho distancovala, protože nejsem zrovna fanda sociálních sítí. Pak mi ale došlo, že to vlastně funguje i tady... koho nepotěší, když mu někdo "olikuje" komentář... Nicméně naštěstí to na mě stále nemá takový vliv, abych nedoceněné komentáře mazala :D... celý text

Písně mrtvých 2006, George R. R. Martin

Panebože! Tak tohle byla jízda... Za mě zatím nejvyrovnanější Martinova sbírka, za jediný slabší bod považuji Nezapomenutelnou Melodii, ale to je vcelku odpustitelné, vzhledem k tomu jak je kratičká. Celé to začíná Opičí kúrou, která mě jen utvrdila v mém záporném vztahu k dietám. Vážně, až někdo v mém okolí zase začne vyšilovat, dám mu přečíst tohle... Jehláci jsou malinkato přitažení za vlasy, ale řekla bych, že právě ta přitaženost jim přidává na děsivosti. Chlapa z masovny je trochu riskantní číst, pokud zrovna nemáte dojem, že jste našli lásku svého života a budete žít "happily ever after"... U mě povídka vyústila v dlouhý a upřímný rozhovor s mým plyšovým medvědem... Z Netopýrů mám pořád husí kůži, ale Proměna kůže byla vážně ještě horší, protože.... tohle je asi SPOILER vážně nesnáším horrory se zrcadly, ty jsou pro mě naprosto bezkonkurenčně nejstrašidelnější KONEC SPOILERU No, zkrátka.... WOW... celý text

Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete 2005, William Shakespeare

Mám jedinou výtku, proto ji řeknu hned na začátek, abych se následně mohla rozplývat nad tím, jak úžasná tahle komedie je... Proč v prvé řadě šla Viola do služby k Orsinovi? Nějak v tom nevidím hlubší důvod... Tolik k negativům... Miluju slovní hříčky, milovala jsem je už v Marné lásky snaze, ale tahle hra má navíc o něco lepší a konzistentnější příběh. Navíc, i když tu zůstává trochu Shakespearovské zlomyslnosti, není to zdaleka taková síla, jako třeba ve Snu noci svatojánské, který na mě byl v některých ohledech už trochu moc. Zkrátka láska na první pohled...... celý text

Proč už Pythie nevěští ve verších 2006, Plútarchos

Po Platónově Faidónu byl Plútarchos příjemně lehký, přečteno za dvouhodinovou cestu vlakem a navíc jsem v něm našla víceméně to, co jsem hledala. Díky za naprosto příšerně a nesmyslně seřazenou filosofickou literaturu v naší knihovně, protože jen díky tomu, že jsem musela projít každý titul jsem našla tenhle poklad. Vhodné pro filosofy začátečníky a zájemce o řeckou antickou kulturu.... celý text

Pohádky 1992, J. R. R. Tolkien

Tuhle knížku jsem četla neskutečně dlouho, protože jsem si vždycky přečetla jednu pohádku a začala číst něco jiného. Ani nevím proč... Asi nejvíc se mi líbila hned ta první, Kovář z Wootton Major, klasická magická pohádka, takové se u nás vůbec nepíšou - což nechci říct, že je špatně, jen si moc často něco takového nepřečteme... Nimralův list byl zvláštní, tuhle si budu muset přečíst ještě jednou, protože jsem ji asi úplně nepobrala... Farmář Giles z Hamu byl skvělý a vtipný... (nevím co víc k tomu dodat...) A nakonec esej O pohádkách, která nabízí trochu jiný pohled a spoustu nových myšlenek. Zkrátka a dobře, pěkné počtení, doporučuji. P.S. Nechápu výtky proti názvu, kdo četl závěrečnou esej, ví, že podle Tolkiena je název "Pohádky" velice přesný a vhodný. Komentáře typu "I KDYŽ jsou to pohádky je to fajn" mě přiznávám značně vytáčejí. Pohádky nejsou žádný méněcenný literární druh, to je knižní rasismus... (mým cílem není nikoho urazit, pokud se stalo, pak se omlouvám... pokud nesouhlasíte, jsem otevřená kultivované diskusi)... celý text

Faidón 1993, Platón

Tak tohle byl vážně porod, nejvíce mě dostalo prohlášení ve smyslu "myslím, že to vysvětlil jednoduše a srozumitelně i pro posluchače mdlejšího rozumu", které následovalo za pasáží, kterou jsem četla asi padesátkrát a nemohla jsem ji pochopit... Řekla bych, že jako řadu jiných knih to nejlépe vystihuje popis; je to bolest, ale krásná bolest... Jsem ráda za doplňující přednášky k tomuto dialogu, jinak by mi toho uniklo daleko víc... Nicméně je vidět, že jsem to, stejně jako Sokratovi učedníci, tak úplně nepochopila, protože poslední dvě stránky jsem proslzela...... celý text