Jass přečtené 1192

Svůdcova přísaha 2005, Stephanie Laurens (p)

Vážně... praštěte mě něčím po hlavě... Jak jsem takovou blbost mohla přečíst za... jednu noc. První díl se mi vcelku líbil, ale četba toho druhého mě v nejbližší době nelákala. Nakonec jsem se do něj pustila kvůli knižní výzvě (a hlavně kvůli tomu, že se mi naprosto nechtělo dělat svoji práci do školy...). Ten druhý se mi líbil zase tak jako první, takže do třetího se pustím až někdy v nedohlednu (aspoň doufám, teď už vážně musím začít pracovat na té škole...). Co mě ale vážně vadilo byly syntaktické zmatky a neohrabanost, které vedly k tomu, že celá pasáž často nedávala tak úplně smysl. Občas to možná bylo i celkovou nedotažeností myšlenky... A vážně bych chtěla vidět někoho, kdo v jedné větě zvládne mít rudé tváře rozčilením a zároveň být bledý vztekem... to je vážně za mojí představivostí... P.S. Dohazovačka Myst, ale celou knihu značně vylepšila :D... celý text

Historie nás dvou 2016, Rachel Harris

Přiznávám, že předchozí díl se mi líbil o trochu víc... ale to je možná tím, že jsem právě dočetla Život jedna báseň a Možná jednou, které jsou v mnohém podobné a lepší. Tady ty básničky zkrátka... nebylo to ono. A nějak mi to celé připadalo až příliš těžce uvěřitelné... odtud lehké SPOILERY Jako například... to se teď z ničeho nic po třech letech rozhodl, že ji chce zpátky...? Jako vážně naprosto z ničeho nic... Je to krapet divný. A celej ten "trojúhelník" s Cadem byl prostě směšnej, toho kluka vám muselo být líto. I když nakonec to, zdá se, rozdýchal překvapivě snadno... No, zkrátka to celý bylo divný :D... celý text

Možná jednou 2017, Colleen Hoover

Knížku jsem četla už podruhé (poprvé ještě před vydáním v amatérském překladu....) a musím říct, že v mojí momentální mizérii to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Navíc jsem si tentokrát zážitek posílila o to, že jsem připojené album poslouchala přímo při četbě a musím říct... to bylo vážně moc. Samozřejmě, že to bylo předvídatelné, ale to k tomuhle žánru prostě patří a popravdě, kvůli tomu ty knížky čtu... Kdo neposlouchal album, tak ať si pustí alespoň tuhle písničku, protože ta je dokonalá... https://www.youtube.com/watch?v=I6zUuwq7D_c P.S. Tohle je jedna z knížek, u které si myslím, že by film mohl být naprosto dokonalý...... celý text

Aeneis 1970, Publius Vergilius Maro

Naprosto mi uniká chabé hodnocení tohoto skvostu - v téhle fázi jsem neodolala a přečetla si komentáře pode mnou... Je vážně vtipné, jak to každý vnímá jinak. Těsně před Aeneidou jsem dočetla Iliadu a musím říct, že naprosto nerozumím tomu, jak o ní někdo může říct, že je lehčí, pachtila jsem se s ní měsíc a... byla krásná, ale rozhodně se mi nečetla lehce. Aeneidu jsem oproti tomu přečetla za dva dny... Je pravda, že základní kostra je "oprásknutá" od Homéra (a ano, u soutěžní části jsem taky málem začala tlouct hlavou o stůl), ale je důležité si uvědomit, co Vergilius napsáním Aeneidy sledoval... i Řím potřeboval svého Homéra a slavnou minulost a Vergilius se toho úkolu zhostil se ctí a mi můžeme být šťastní, že mu Augustus zabránil v jeho zničení.... celý text

Héraklés a jiné tragédie 1988, Eurípidés ze Salamíny

Další příjemné setkání s Euripidem, mrzí mě, že u těchto starých autorů je vždy jedno dílo, které je "módní" číst a ta ostatní zůstávají opomíjena. Řada lidí četla Médeiu, ale kdyby měla říct třeba i jen jméno jiné Euripidovy hry, tak si nevzpomene. A to je neuvěřitelná škoda, protože jeho hry jsou jedna perla vedle druhé, patří mezi mé nejmilejší spisovatele... V této sbírce ani nevím, kterou hru bych vyzdvihla nad ostatní, každá je výjimečná, tak jen stručně. První je tu srdcervoucí Héraklés, podle mě strašlivější tragédie než Médeia. Potom lehce propagandističtí Hérakleovci, kteří vás ale také zaručeně nenechají chladnými. Neskutečně nešťastná Andromaché a zatrpklá Hermioné, jen mám pořád trochu problém se vyrovnat s tím závěrem... Plot twist! Zatrpklá Hekaba s puklým srdcem, která ztrácí své poslední nejdražší. Pokud si to dáte v sadě s Ílias a Trójankami, bude to pro vás o to příšernější, no vážně, kam se hrabou horory. Trošku netradiční Ión, který mi připomínal spíš frašku než tragédii a upřímně jsem si ho vychutnala. Následují neskutečně kruté Bakchantky - nebo spíš Dionýsos. A celý svazek zakončují žertovně opilí lascivní satyrové v Kyklópovi, mě to upřímně moc vtipné nepřišlo... špatný způsob morbidního humoru a opilosti...... celý text

Sociologie 2013, Anthony Giddens

Nikdy by mě nenapadlo, že mě učebnice může rozbrečet, ale stalo se, a ne jednou a nebylo to frustrací z toho, že nestíhám... Učebnice je čtivá a i když bych občas ocenila trochu rozsáhlejší informaci je pravda, že už tak je kniha nechutně macatá a obsahuje odkazy na další literaturu pro zájemce. Jediné, co bych vytkla je, že v některých místech byl překlad prapodivně kostrbatý a musela jsem si větu přečíst několikrát, abych pochopila, co měla znamenat a domnívám se, že v několika místech to bylo přeložené nesprávně, protože to potom nedávalo smysl...... celý text

Turnaj na Gorlanu 2016, John Flanagan

Překvapivě... mě to zase bavilo. Přijde mi vážně smutné, jak je to pořád to samé dokola a stejně mě to baví. Naprosto mě okouzlily dvě scény. Hádka o rýmy v písni, to bylo vážně k popukání, ale mám tak trochu dojem, že to mohlo být lépe přeložené, ale originál jsem nečetla, tak nechci soudit... A pak setkání Halta s Paulinou, už jen kvůli tomu nutně potřebuju další díl :D.... celý text

Ílias 1980, Homér

Iliada.... byla naprosto jiná, než jsem čekala. Doufala jsem, že mi dá odpovědi na některé otázky, ale to teda ani omylem. Nebudu se tu zbytečně rozkecávat nad tím, jak je Iliada úžasná, protože to všichni víme a nevidím valný smysl v tom to opakovat. Radši sem napíšu pár svých postřehů, netvrdím, že jsou objevné, ale neskutečně mě dráždí, že na ně neznám odpověď (zatím... aspoň doufám :D). Mohou následovat spoilery, i když je otázka, na kolik jde spoilerovat Iliada... Když si Agamemnon snaží usmířit Achillea slibuje mu hory doly, včetně jedné ze svých tří dcer, což je zajímavé ze dvou důvodů. Zaprvé je jedna z těch dcer mrtvá (no, technicky mrtvá není, ale on si to myslí...), kdo četli Ífigenii v Aulidě, tak vědí... Je možné, že tahle část legendy vznikla až později, známe ji od Euripida a ten každopádně žil později, ale... stejně je to trochu divný. Zadruhé Achilleus byl tou dobou už ženatý (podle jiných verzí zasnoubený) s Déidameiou se kterou už měl i syna Neoptolema. Takže... je tu něco očividně špatně... Další zvláštností je, že při sporu Dia s Poseidónem je několikrát zdůrazněno, že Zeus je z nich ten starší... což ale, podle báje o Kronovi a Rheie není pravda, naopak, Zeus byl ze všech sourozenců nejmladší. Jen tak mohl zachránit všechny svoje starší sourozence, které už Kronos spolkl. A do třetice by mě vážně zajímalo, proč se Apollón přidal na stranu Trójanů. U všech ostatních je jejich volba alespoň trochu odůvodněna, ale tady... To mě vážně frustruje :D.... celý text

Magie spojuje 2017, Ilona Andrews

(Obsahuje spoilery? Každopádně ne takové, které se týkají zápletky tohoto dílu, spíš osobního života a vývoje postav...) Přijde mi vážně neuvěřitelné, kolik jsem toho od minulého čtení zvládla zapomenout. Pamatovala jsem si, že je oddává Roman, ale nějak jsem zapomněla všechno, co k tomu vedlo. "Když vám nějaké nadpřirozené svinstvo unáší děti, zavoláte Romana, aby se mohl brodit krví a kanály a zachránil je, ale když jde o něco hezkého jako svatba nebo křtiny, to ne, přece do toho nemůžeme zapojit Černobogova volha. To přináší smůlu. Radši Nikolaje. Až zjistí, koho budu oddávat, raní ho mrtvice. Vybuchne mu hlava. Dobře, že je doktor, aspoň se může sám ošetřit." Představa pohanských křtin - obzvlášť v Černobogově stylu - mě prostě pokaždé rozseká... Ale tenhle díl má i jiné klady než návrat Romana, popravdě bych řekla, že tohle je dost možná díl nejlepší. Sice nemá žádnou z mých nejoblíbenějších scén (první setkání Julie a Ascania asi už nic nepřebije...), ale humor je tu od začátku do konce a zápletka mě zvedala ze židle, přestože už jsem knihu jednou četla. Přes všechen ten smích je ale tahle kniha v mnoha aspektech i smutná, plná "co kdyby". Plná možností, které jsou ztracené... Zadívala jsem se na Romana. "Když tohle všechno udělám, přestaneš mě obtěžovat?" "Ano." "Tak jsme domluveni." "Výborně." Zamnul si ruce a v té chvíli vypadal každým coulem jako zlý, pohanský kněz. "Miluju, když všechno začíná vycházet." Miluju vývoj Ghastekovi linie, z nějakého důvodu mám pro jeho postavu určitou slabost a tenhle díl mě v tomto ohledu velmi potěšil a jsem zvědavá, kam to povede dál. Jak už jsem zmínila ve svém minulém komentáři, narážky na Magic Stars jsou skvělé a já trochu lituji, že jsem si ji znovu nepřečetla před devátým dílem, no nic... A jak jsem mohla zapomenout na Christophera...? Vážně netuším, jak můžu tvrdit, že tahle série patří mezi mé nejoblíbenější, když si z ní očividně nic nepamatuju... Korektura stojí za pendrek... ale to už jsem tak nějak čekala. A teď konečně na ten poslední díl... úplně cítím, jak mě volá.... celý text

Nic si o tom nemyslet 2017, Krištof Kintera

Kinterova výstava byla skvělá a stejně tak skvělá je i tato knížka. Smějete se od začátku do konce, ale přitom je tam to něco víc, až přemýšlíte, jak může existovat někdo tak geniální... Zkrátka... We are still living in the Age of Copper.... celý text

Třetí stříbrná kniha snů 2017, Kerstin Gier

Ach... přečteno za jeden den... už zase... Na začátek ta nejdůležitější poznámka: Naprosto miluju scény "s Rasmusem", kdybych neležela na gauči, asi bych se válela po zemi :D. Kerstin Gier zbožňuju, její knihy mi dávají přesně to (a mnohem víc než) co od nich očekávám. Vážně nevím co víc k tomu říct, naprostá spokojenost, nutně potřebuju něco dalšího od Kerstin, a teď si jdu sypat popel na hlavu, protože čtu, místo učení...... celý text

Kočičí host 2016, Takaši Hiraide

(Předchozí komentář se mi smazal, takže tentokrát stručněji...) Kočičí host je jemný a křehký, snoubí se v něm prchavá radost se smutkem, díky autenticitě ještě tíživějším. Chápu, že každému tenhle příběh nesedne, ale já mám pro tuhle kaligrafickou japonskost slabost a právě teď jsem přesně takový příběh potřebovala.... celý text

Božská komedie 1952, Dante Alighieri

Božská komedie patří mezi ty vzácné knihy, které je možné číst několika způsoby. Všichni neustále prohlašují jak těžká kniha to je, ale ne nutně. Především Peklo se dá přečíst celkem bez problémů, pokud se nezabýváte významem každého slova a osudem každé postavy, ale prostě si jen vychutnáváte nádherný jazyk a úchvatnost celého komplexu (obzvlášť pokud máte alespoň trochu morbidní povahu). Tímhle způsobem jsem v podstatě přečetla celou Komedii a jsem naprosto spokojená. Moji spokojenost ale výrazně navýšilo to, že jsem k ní absolvovala ještě seminář, kde jsme si některá Canta rozebrali a... No, to je teprve něco! Teď mě čeká ještě interpretace jednoho zpěvu, začala jsem si k tomu chystat literaturu... a hádejte co? počtem stran se pomalu ale jistě začínám přibližovat rozsahu Božské komedie... Celkem depresivní :D Co z toho všeho vyplývá? Božská komedie patří mezi nejkomplexnější, nejpropracovanější a nejpromyšlenější knihy, co jsem měla tu čest číst. Přesto, že na mě Dante rozhodně nepůsobí jako sympaťák, před tímto Umělcem hluboce smekám.... celý text

Mort 1994, Terry Pratchett

Jsem asi vadná... Je pravda, že Prachettovi knížky se mi zamlouvají čím dál víc a tahle už mě vážně bavila, ale když se nad tím zpětně zamyslím, nezanechala ve mně žádný hlubší otisk... snažím se vybavit jedinou vtipnou scénu... a... nic. Přitom si vzpomínám, že jsem se smála celkem dost. Nicméně Prachettovi nápady jsou i nadále geniální, hluboce před ním smekám a těším se na další setkání, které asi nebude v dohledné době možné uskutečnit kvůli záplavě četby do školy... Tím víc se na něj těším :D... celý text

Mrtvá čarodějka přichází 2010, Kim Harrison

Jako bylo to pěkné... ale chybí mi tam takovéto "něco víc". Ten příběh nemá žádnou hlubší myšlenku. Vlastně to ani není moc konzistentní příběh. A Rachel je zkrátka nezajímavá. Navíc by mě vážně zajímalo, proč IBA Rachel přehlíželo, když je tak dokonalá, protože tohle přece naprosto nedává smysl! Jediné, co mě trochu utěšuje, že by se to snad mohlo vyřešit v dalším díle u kterého si ale nejsem úplně jistá, jestli mu vůbec chci dávat šanci. Jediné, co trochu dráždí moji zvědavost je Ivy... protože tuhle holku prostě nechápu... No, asi si ten další díl budu muset přečíst :D, přece jen, tohle byl takový úvod a teď by se to snad mohlo trochu rozjet...... celý text

Všechno, úplně všechno 2015, Nicola Yoon

Tak tohle bylo vážně slaďoučké - a to nemyslím nijak špatně... Je to kniha kterou máte přečtenou za jeden den, protože ji zkrátka nemůžete odložit. Je to knížka u které se budete v metru (nebo kdekoli jinde) chichotat a udivené pohledy všech okolo ignorovat. Je to knížka, která vás chytí za srdce, ale dost pravděpodobně ve vás nezanechá hlubší otisk. Ideální knížka na odpočinek, rozhodně doporučuji. Konec je... fakt dobrý (a tím nemyslím všichni žili šťastně až do smrti, ale dobře zvolený...).... celý text

Druhá stříbrná kniha snů 2015, Kerstin Gier

Jednoduše úžasné... Ani nevím, co k tomu napsat, snad jen, že nutně potřebuju další díl. Zase pro jednou nechápu, jak jsem nějakou knihu mohla odkládat tak dlouho... Na jednu stranu se nestalo nic až zas tak překvapivého. Kerstin jede svůj typ příběhu. V něčem je to hodně podobné Drahokamům... ale víte co? Je mi to fuk, protože jsem se dlouho u žádné knihy tak nezasmála. A vážně chci vědět jak vypadají moje snové dveře... P.S. - asi trochu se SPOILERY Jen by mě zajímalo, jak se Henry dostal do Miina snu... Vždyť přece nic jejího neměl, ne?... celý text

Nocte 2015, Courtney Cole

Bože, co je to za konec! Knížce se rozhodně nedá upřít, že je velice čtivá, přesto, že na čtení rozhodně nemám čas jsem ji za den spolkla. Za to má jednu velkou vadu a to, že se tam zkrátka nic neděje. Vážně, v celé knížce jen pojíždějí tam a zpátky (domů - do města - domů - do města...). Nechci hlavní hrdinku soudit, protože si toho hodně prožila, smrt matky rozhodně není nic jednoduchého, ale to nemění to, že je více méně... kráva, no vážně bych ji dala něčím po hlavě. Jediná další postava, která má alespoň trochu rozvinutý charakter (na poměry téhle knihy...) je Dare. Předpokládám, že se o něm víc dozvíme v dalším díle, protože zatím má ještě jednodušší postavové schéma než Edward Cullen (asi za to můžou ty onyxově černé oči...), ale upřímně, toho Edwarda mám přece jen raději... Co mě na téhle knížce ale vážně štve, je, že měla potenciál! Ten nápad, rozuzlení Tajemství mohlo být naprosto dokonalé... ale takhle prostě není. Vážně mě to mrzí... A navíc ta předmluva! Co to jako mělo být?! Možná i to byl ten důvod, proč mě konečné rozuzlení nedostalo tak, jak bych ráda...... celý text

Přetržený řetěz 1998, Marion Zimmer Bradley

Příjemné překvapení, čtení tohoto dílu jsem docela dlouho odkládala - proč nikdo neví... A rozhodně patří mezi ty lepší, skoro jsem i dala pět hvězdiček, ale přijde mi, že něco chybí. Možná je to střídáním vypravěček, nevím, ale celá kniha, jako by nebyla tak úplně celistvá. Mohlo to být malinko lepší a tenhle pocit zkrátka člověka natolik deprimuje, že těch pět hvězdiček nedá... Každopádně už se těším na další díl, ten jsem dokonce na knižním bazaru (v naší knihovně, ne zdejším) sehnala v papírové podobě, takže výhra :D... celý text

Nedej se 2016, Rainbow Rowell

Nechce se mi věřit, že jsem pořád tuhle knihu neohodnotila, protože byla naprosto úžasná. Vážně, u ničeho jsem se dlouho tak nezasmála (mám pocit, že tuhle větu píšu poslední dobou do komentářů dost často, ale když ona je to pravda!). Pravda, na začátku jsem chvíli měla takový ten pocit: "No, pěkná Harry Potter fanfiction a co dál?". Ono to totiž v mnohém připomíná Harryho... Máme tu jednu kouzelnickou školu, jednoho vyvoleného sirotka, co není nijak moc dobrý kouzelník, ale naštěstí má kamarádku, která by byla třídní premiantku (ano, zdravíme Hermionu), kdyby nebylo jednoho upírského (to je jen sprostá pomluva!) spratka Basileuse (ahoj, Draco). Pak tu máme Mága, který je vážně vtipnou manipulativní verzí Brumbála a tak dále a tak podobně... Ale jak kniha postupovala postupně jsem zjišťovala, že je mi to vlastně ale úplně jedno, protože tenhle svět měl tolik vynikajících vlastních nápadů, že by byla hrozná škoda tenhle příběh nenapsat jen proto, že je trochu harrypotterovský. Nejlepší na celé knize je jednoznačně vztah Simon-Baz, protože ti dva jsou prostě k popukání - vysvětlení proč by vystačilo na bakalářskou práci, a tak se jen spokojím se zdůvodněním, že nikdo si neumí lhát do kapsy s větší elegancí než Simon a Bazův rozštěp osobnosti je už jen třešničkou na dortu. Vážně si tu knížku potřebuju přečíst ještě jednou. Na závěr bych ráda dodala, že od autorky jsem četla jen Eleanor a Park a to mě zdaleka neoslovilo tolik jako tohle, takže i pokud vás předchozí knihy autorky nezaujali, rozhodně byste měli zkusit alespoň tuhle.... celý text