jejda.majda přečtené 532

Anežka 2015, Viktorie Hanišová

Viktorii Hanišovou díky Rekonstrukci a Anežce přidávám na svůj seznam oblíbených českých autorek. Hanišová mi přijde opravdová, líbí se mi čeština, kterou píše, její čeština je totiž neskutečně plná. Líbí se mi, že si některé věci musíte domyslet sami. Líbí se mi, že se striktně nedrží stereotypů. Líbí se mi, že když dočtete její knihy, zůstane ve vás ještě plno otázek a díky tomu pak nad knihami klidně ještě třeba několik dní přemýšlíte. Hanišová je přesně můj šálek kávy.... celý text

Heinovské noci 1962, Karel Šiktanc

Čas od času si přečtu i nějakou poezii - třeba právě Karla Šiktance, který patří k mým nejoblíbenějším českým basníkům. Miluji jeho hraní si se slovy, miluji ty spousty významů, které se skrývají za každým veršem. Použije tak málo slov a přitom toho řekne tolik... ???? Z Heinovských nocí, básni o vyvraždění Lidic mě úplně mrazilo. Bylo to pár stránek a i tak mi z toho bylo až fyzicky špatně. ???? Na konci je navíc uvedeno, že obrázky v mojí knize malovaly lidické děti. To je hodně silné.... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Dala jsem Petře Dvořákové druhou šanci a udělala jsem dobře. Dědina mě vůbec nebavila, ale Vrány za to stály. Ani mi nevadilo, že příběh šel spíš po povrchu, protože i přesto byl hodně čtivý. A také hodně smutný.... Doporučuji k přečtení.... celý text

Mengeleho děvče 2017, Viola Stern Fischerová

Knih o holokaustu už jsem přečetla spousty, ale tahle byla jiná. Když člověk ví, že neskutečný příběh, který se na těch 370 stranách odehrává, je postaven na skutečných základech, vnímá pak knihu úplně jinak. Docela dlouho mi trvalo, než jsem po knížce sáhla, protože sloganem ,,skutečný příběh ženy, která přežila čtyři koncentrační tábory” ve mně evokovala spíš nějaký příběh z bulváru založený na ,,zaručených” faktech. Naštěstí jsem se ale ke čtení nakonec odhodlala. Hned od první stránky jsem věděla, že mě knížka chytne a nepustí. Kniha je napsaná nesmírně čtivě, navíc je opatřena vysvětlivkami k různým historickým událostem a osobám, o kterých se autorka zmiňuje, což jí dodává na důvěryhodnosti a vám to pomáhá v orientaci, pokud nejste dostatečně zběhlí v dějinách druhé světové války. Je tam i spoustu dobových fotografií ať už rodiny Violy Fischerové nebo i z míst, kterými prošla. Říkáte si, že je neskutečné, kolik zloby, bolesti a utrpení tehdy museli lidé zažívat. Ale tohle se opravdu stalo. Všechny postavy z knihy existovaly, každý jednotlivý příběh se opravdu stal. Mengeleho děvče ráda zařadím mezi ty nejlepší knihy, které jsem o holokaustu četla. A rozhodně si myslím, že byste si ji měli přečíst i vy.... celý text

Alfa a omega 2016, Joe Hill (p)

Nádherná komiksová série. Poslední díl byl neskutečně nabušený, někdy to byl úplně horor, jindy romantika. Skvěle vymyšlený příběh, bezvadně nakreslené. Nevěřila bych, že mě to takhle chytne a jsem ráda, že jsem se do komiksu pustila.... celý text

Modrá 2018, Maja Lunde

Asi před třemi měsíci jsem téměř jedním dechem a s obrovským nadšením přečetla Historii včel, takže na Modrou jsem byla opravdu hodně natěšená. Možná právě proto, že Historie včel nasadila laťku opravdu hodně vysoko, jsem nakonec byla z Modré trochu zklamaná. V knize se odehrávají dva příběhy, které si vlastně tak nějak volně plynou jako sama voda. Není tam moc velkých zvratů nebo překvapení. Příběh osamocené mořeplavkyně mě vyloženě iritoval a do jeho čtení jsem se musela nutit. Odměnou mi ale vždycky byl příběh otce a dcery, kteří se snaží utéct před extrémním suchem. Ten mě dokázal u knihy udržet až do konce. Nemůžu říct, že by ve mně Modrá nic nezanechala, ale zároveň nemůžu ani říct, že by to u mně byla trefa do černého. Za přečtení stojí, ale na Historii včel nemá.... celý text

Časohrátky 2016, Joe Hill (p)

Po rozvleklejším čtvrtém dílu jsem se vrhla na nadupaný pátý díl. Opět skvěle vymyšlený příběh, krásné ilustrace a zajímavý děj s nečekanými zvraty. Jsem maximálně natěšená, jak celý příběh dopadne a těším se na jeho dokončení v šestém dílu.... celý text

Svatá hlava 2019, Hana Lehečková

Tahle kniha je pro mě objev roku: je to přesně ten styl, který mi sedí a neskutečně mě baví. Svatá hlava je jako polévka, ,,všehochuť” kterou nám vařil otec, když jsme byli malí a mamka zrovna nebyla doma. Styl nekontrolovatelného proudu myšlenek, které jsou někdy úplně jakoby vytržené z kontextu a chybějící interpunkce vykreslují osobnost mentálně pomalejšího kluka, který si píše deník a přemýšlí nad tím, jak funguje svět kolem něho. V knize je toho tolik! Spousty zajímavých myšlenek, které nejsou pouze jednostranné, tedy ne jenom z hlediska toho, jak postižený kluk vnímá svět, ale také, jak vlastně svět vnímá jeho. Myšlenky o tom, jak nemůže najít místo, kam vlastně patří. Myšlenky o tom, že chce být ,,normální”. Ale co to vlastně znamená být normální? Koukám, že tady na Databázi je na knihu spousta rozporuplných reakcí. Já si ale čtení doslova užívala, dokonce jsem se při něm několikrát smála i nahlas, což se opravdu často nestává. Je jen na vás, jestli dáte Svaté hlavě šanci. A možná tam stejně jako já najdete párkrát i sami sebe. Doporučuji!... celý text

Čas žít, čas umírat 2006, Erich Maria Remarque (p)

O tom, že Remarque byl mistr v popisování války rozhodně není pochyb. Remarque se zařadil k mým oblíbeným autorům hned od první knihy, kterou jsem od něj přečetla. V jeho knihách je vždycky taková jemná příběhová linka, která mě hrozně baví a zároveň způsobuje to, že jeho příběhy vždy rozpoznám mezi ostatními. V knize Čas žít, čas umírat Remarque se syrovostí sobě vlastní popisuje zamilovaný příběh na konci války. Z knihy úplně sálá ta beznaděj a bezmoc německého vojáka, kterému postupně dochází, že jeho zem teď už s jistotou celou válku prohraje a on s tím prostě nemůže dělat vůbec nic. Mrazivé.... celý text

Dědina 2018, Petra Dvořáková

Na Dědině se mi nejvíc líbil jazyk. Věřím, že to nebylo nic lehkého napsat celou knihu v nářečí. Ale jinak: Co vlastně všichni na té Dědině vidí? Vždyť je to o ničem. Na přebalu knihy je sepsán děj knihy ve dvou odstavcích a v samotné knize jsou tyhle dva odstavce natažené na 243 stran. Moc bych si přála, aby ve mně kniha zanechala něco hlubšího. Na přebalu slibují, že se nebudete ani chvilku nudit, ale já se nudila. Několikrát jsem se přistihla, že jenom bezmyšlenkovitě čtu a obracím stránky, ale přemýšlím úplně nad něčím jiným. Byla jsem hodně překvapená, když jsem se náhodou podívala na to, kde mám v knížce umístěnou záložku a zjistila jsem, že už jsem za půlkou. Prostě jsem tomu nemohla uvěřit, protože za celou dobu ještě nepřišel žádný zvrat. U nakladatelství HOST jsem si od Petry Dvořákové koupila ještě Vrány, tak uvidíme, jestli se jim povede autorce u mě trochu napravit reputaci.... celý text

Podvolení 2015, Michel Houellebecq

Tak já vám nevím. Čekala jsem víc. Čekala jsem, že příběh pro mě bude hrozivější, že tam bude víc akce a méně přemýšlení. Čekala jsem také nějaký jiný závěr a zklamalo mě, že kniha skončila tak, jak jsem vlastně téměř od začátku předpokládala. Po Houellebecqovi jsem sáhla poprvé a na doporučení ve čtenářské skupině, ale nejsem z našeho setkání moc nadšená. Možná, kdybych se lépe vyznala ve francouzské politice nebo kdybych četla Huysmanse, měla bych na to jiný názor... Takhle pro mě ale Podvolení bude knihou, ke které už se určitě nevrátím.... celý text

Nesmrtelnost 2000, Milan Kundera

Na Nesmrtelnosti mě nejvíc bavily ty Kunderovy filozofické úvahy nad tím, jak se lidé snaží najít způsob, aby zůstali nesmrtelní. Žít sice nebudeme věčně, ale když zbyde něco po vás, může vám to zajistit nesmrtelnost...... celý text

Tma 2015, Jozef Karika

Knížku jsem dostala od bráchy k Vánocům už 2 roky zpátky a až teď jsem se k ní dostala. Neřekla bych, že mě bude tak moc bavit příběh, ve kterém po většinu času vystupuje jen jedna postava. Jenže Karika tak skvěle popsal vnitřní myšlenkové pochody hlavního hrdiny, že jsem se ani chvilku nenudila. Jako autor pro mě stoupl také tím, že ze čtenáře nedělal hlupáka, ale vždycky díky přemýšlení hlavního hrdiny nad různými variantami rovnou naservíroval všechno, co by se mu v dané situaci mohlo stát. V jiných knihách hrdina často někam bezhlavě vtrhne a až pak si uvědomí následky svého nerozvážného jednání, které jsem já už předpokládala, že se stanou o pár stran dříve než hrdina knihy. Tady si je hlavní hrdina vědomý všeho, co by se mohlo stát, ale prostě to zkouší. Karika si mě získal a to i přesto, že tento příběh patří podle jiných čtenářů spíš k jeho slabším příběhům. Už se těším na ty další!... celý text

Klíče království 2015, Joe Hill (p)

Čtvrtý díl byl pro mě zatím nejslabší. Příběh byl super, ale byla jsem trochu smutná z toho, že superschopnosti získávané díky klíčům tady nedostaly větší příležitost, jako to bylo v minulých dílech. Ale pořád platí, že mě tento komiks neskutečně baví!... celý text

Koruna stínů 2015, Joe Hill (p)

Děkuji za bezvadný komiks, který mě ani u třetího dílu nepřestává udivovat. Těším se, čím mě překvapí čtyřka!

Hlavohrátky 2013, Joe Hill (p)

Wau, druhý díl mě bavil ještě o trochu víc než ten první. Je to opravdu skvěle napsaný a nakreslený komiks. To není jako číst knihu, ale spíš jako se dívat na film. Tenhle komiks umí vyjádřit tolik emocí a umí tak krásně vykreslit charaktery postav. Těším se na další díl!... celý text

Vítejte v Lovecraftu 2011, Joe Hill (p)

Komiksy vlastně vůbec nevyhledávám, ale po tom, co jsem viděla první sérii seriálu Zámek a klíč od Netflixu, začalo me zajímat, co bylo předtím. Komiks mě neskutečně chytnul a navíc je to úplně něco jiného, než ten seriál. Seriál se může jít bodnout, kniha je mnohem napínavější a zajímavější. Jsem ráda, že jsem se do ní pustila!... celý text

Pokoj 2011, Emma Donoghue

Četli jste někdy knihu, kterou jste strašně moc chtěli dočíst, protože vás zajímalo, jak to dopadne a taky vás neuvěřitelně bavila, ale zároveň jste měli odpor k tomu ji číst, protože jste se báli, co strašného by se v jejím příběhu mohlo stát? Přesně tohle se mi dělo s Pokojem od Emmy Donoghue. Kniha je napsaná neuvěřitelně čtivě a navíc celá z pohledu pětiletého dítěte. Z příběhu, který se postupně odkrýval, mi ale bylo přímo fyzicky špatně. Dítě zavřené s matkou několik let v jednom malém pokoji, který představuje celý jeho svět. Nevěří tomu, že "Venku" také existují jiní lidé. Byla jsem tak strašně moc naštvaná, že ani matka ani dítě nemohou se svou situací nic dělat a trnula jsem pokaždé, když přišli s nějakým nápadem, jak z toho ven.... celý text

Mlčení 1987, Šúsaku Endó

Mlčení jsem četla na základě doporučení ve čtenářské skupině - jednalo se o tip na knihu, která vám ještě dlouho po přečtení zůstane v paměti. Mně bohužel tento styl knihy nevyhovoval a když jsem ji dočetla, byla jsem ráda, že jsem to zvládla a že už je konec. Čtení téhle knížky není úplně jednoduché, je tam spoustu náročných pasáží plných utrpení, spoustu hutného textu a historického kontextu. To ale nic nemění na tom, že bylo dobré si ji přečíst a popřemýšlet nad tím, co všechno byli lidé schopni vytrpět pro svou víru. Jak obrovsky jejich víra musela být silná?... celý text

Kvítek karmínový a bílý 2014, Michel Faber

Když se na to podívám zpětně, nikdy bych si netroufla říct, že mě vůbec bude někdy bavit zrovna takhle napsaná kniha. Michel Faber se chtěl Kvítkem co nejvíce přiblížit rozsáhlým viktoriánským románům 19. století, ale svou knihu napsal v roce 2002. Na 917 stranách se odehrává příběh, který je vlastně naprosto jednoduchý a normálně by asi ani nepotřeboval tolik prostoru. Jenže to by pak nebyl ten román, který chtěl Faber napsat. Kniha je plná dlouhých popisných pasáží - pro mě věc, kterou většinou na knihách nemohu vystát - a přesto jsem se do knihy začetla hned po několika prvních desítkách stránek. Je tam spoustu odboček, které vedou do slepých uliček, nejdůležitější ze všech jsou jen 3 postavy a všechny ostatní tvoří jen takovou ,,nutnou výplň". Bavilo mě prozkoumávat londýnská zákoutí a hlavně prožívat příběh s dívkou na okraji společnosti. Ale kdyby nebyla karanténa, ještě hodně dlouho by mi trvalo, než bych si na tuhle bichli našla čas. Nehledě na to, že bych ji v běžném režimu asi brzy odložila, protože tohle je kniha, na kterou si prostě musíte najít čas.... celý text