Jibro
přečtené 425
Sapiens: Úchvatný i úděsný příběh lidstva
2014,
Yuval Noah Harari
Originální, zajímavé, přesvědčivé, čtivé, ale hlavně neuvěřitelně komplexní shrnutí dějin současného člověka od pravěku po současnost, korunované vizí blízké i vzdálené budoucnosti, která místy působí dost děsivě. V posledním desetiletí přidala věda další zajímavé dílky do skládačky toho odkud pocházíme a co skutečně jsme, takže všem lidem se znalostmi prehistorie čerpané naposledy četbou Lovců mamutů velice doporučuji. A nejen jim, kniha se také věnuje filozofii, náboženství, ekonomice, nástupu zemědělství, průmyslové revoluci, etice, ekologii atd. je toho tolik, že se to těžko shrnuje, pro názornost jedna myšlenka, co mě hodně zaujala: "Jak ale udržet víru v imaginární řád, jako je křesťanství, demokracie nebo kapitalismus? Především nikdy nepřiznat, že je to celé vymyšlené. Je třeba trvat na tom, že společnost stojí na objektivní realitě, kterou stvořili velcí bozi nebo přírodní zákony. Je nezbytné tvrdit, že mezi lidmi existují zásadní rozdíly ne proto, že to tvrdí Chammurapi, ale proto, že tak pravil Enlil a Marduk. Lidé si jsou rovni ne proto, že to prohlásil Thomas Jefferson, ale proto, že je tak Bůh stvořil. Svobodný trh je nejlepší ekonomický systém ne proto, že to napsal nějaký Adam Smith, ale proto, že takové jsou neměnné zákony přírody."... celý text
Afghánské tažení
2008,
Steven Pressfield
Hlavní předností knihy je její anti-válečné poselství, což u románu ze starověku působí nezvykle, přeci jen člověk očekává spíš heroické vylíčení bojů, ale díky tomu si uvědomí, že válka je pořád stejná...Na druhou stranu to má i stinnou stránku, díky tomuto modernímu pojetí se mi zdálo, že autor trochu okatě roubuje zkušenosti ze současných konfliktů v Afghánistánu do dávné minulosti, ve stylu "přání otcem myšlenky". Ale Pressfield je vynikající spisovatel, tak jsem mu nakonec po dočtení knihy uvěřil, že to klidně mohlo probíhat přesně jak popisuje.... celý text
Cesty k sobě, miluji se
2014,
Marek Havlíček
Zajímavý filosofický cestopis, není ani tak o objevování cizích krajů, jde spíš o poznávání sebe sama a toho, co je v životě skutečně důležíté. Jen si nejsem jistý, že zvolená metoda, jako vyjet si na motorce do válkou rozvráceného Iráku nebo kličkovat ve válečné zoně na Ukrajině je zrovna k takovému sebepoznání optimální a nutná..nějak mi tahle adrenalínová turistika nesedí. Na druhou stranu, díky tomuto "bláznovství" je kniha plná zajímavých postřehů a informací, ke kterým bych se jinak nedostal. Asi nejvíc na mě zapůsobila kapitola z Dhaky, nejhoršího města k životu, které navzdory tomu nebo snad právě proto(?) skutečně žije...... celý text
