jisimi přečtené 61

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Zklamala jsem já, jako čtenář, zklamala kniha. Jsou světla, která nevidíme je kniha, kterou jsem nedočetla. Dvě stě osmdesát stran přečtených, přesto jsem k ní nenašla cestu. Nezáživné vyprávění, rozvleklý příběh bez napětí. Přeskakování v ději a příliš krátké kapitoly, které končí dřív, než se do nich začtu, mi prostě nesedí. Pulitzerova cena a kladné recenze sice říkají o této knize něco jiného, ale nemůžu si pomoct…Zřejmě jsem pro takové dílo ještě nedozrála.... celý text

Druhý hrob nalevo 2014, Darynda Jones

Po prvním hrobu napravo, je to pro mě trochu zklamání. Vtip a sarkasmus sice ani této knize nechybí, ale u té první jsem se bavila rozhodně víc. Chci sledovat vraha a hlavní hrdinka místo toho pátrá po těle svého nadpřirozeného idola…Jo, taky dobrý, ale co ten vrah? Je vidět, že tenhle díl táhne hlavně Reyse. A to mě moc neba…Největší zklamání přichází na konci. Když se do toho konečně autorka obuje a začíná to být napínavé, vraha mi najednou naservíruje absolutně bez gradace a napětí v několika málo větách. Tak to je on. Tečka. No tak to Ti pěkně děkuju. Mám se do Třetího hrobu uprostřed vůbec pouštět? Nebýt sarkasmu a osobitého humoru, který mě tak baví, asi bych to zařízla rovnou. Takhle si dám pauzu a po čase tomu dám ještě šanci.... celý text

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Audiokniha V dětství jsem se této knize úspěšně vyhýbala, navzdory tomu, že to byla povinná četba a všichni o ní mluvili. Pokaždé, když se mi dostala do ruky s přesvědčením, že na ní něco přece musí být, když ji všichni čtou, ve mně po přečtení několika vět, vyvolala domněnku, že je to hrozná blbost. Myslela jsem, že je to nějaká sci-fi. Ale proč princ? A proč mluví s růží? A s liškou? Nejspíš jsem tenkrát na toto dílko nebyla dostatečně zralá. A teď, bezmála po pětatřiceti letech, na mě vykoukne na youtube a nabízí se mi k poslechu. Čte Viktor Preiss. No neberte to! Překvapení se dostaví hned na začátku příběhu, s větou, kterou vysloví Malý princ: ,,Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde“. A pak už jenom poslouchám nádhernému tónu hlasu Viktora Preisse a žasnu nad moudrostí a laskavostí tohoto díla. A už se nedivím, že jsem tenkrát nerozuměla…Chvíle Malého prince měla přijít až teď. Už je to nějaký ten týden, co mi Malý princ prostřednictvím Viktora Preisse dovyprávěl svůj příběh. A já pořád slyším jeho hlas…... celý text

Pytel kostí 2000, Stephen King

Audiokniha Pytel kostí je neuvěřitelný hororový příběh vyprávěný samotným hlavním hrdinou. Při jeho poslechu mě to neustále nutí přemýšlet, analyzovat a moje touha přijít tomu všemu na kloub je čím dál tím větší. Moje fantazie tak běží na plné obrátky. Jenomže TOHLE, se vymyslet prostě nedá. Zjišťuji, že Stephen King je úžasný vypravěč. Dokáže každou situaci tak barvitě popsat, že mám pocit, jako bych se v ní ocitla. Kniha je plná trefných přirovnání, metafor a aforismů. Příběh je napsaný tak čtivě, že mě baví i v pasážích, kde se toho zrovna, ,,moc neděje“.... celý text

První hrob napravo 2013, Darynda Jones

Tak tohle mě pobavilo. Bylo to trochu drzé, trochu sexy, určitě originální a trochu i provokativní, řekla bych. Ale rozhodně vtipné. Každopádně mě tato kniha oplývající sarkasmem bavila od první chvíle, co jsem ji otevřela. Příběh soukromé vyšetřovatelky Charley Davidsonové, která vidí duchy a hovoří s nimi. A to nejen zesnulých obětí vražd. Duchové ji provázejí vyšetřováním vražd, bydlí u ní doma, zjevují se jí náhodně. Kromě toho se kolem ní motá jeden, který ji přivádí k šílenství. A tak musí přijít na to, kdo to je, co od ní chce a proč ji tak přitahuje. Není to bůhvíjaké literární dílo, ale rozhodně Vás pobaví. Nepřemýšlejte, jenom se bavte, je to skvělá oddychovka.... celý text

Andělé v mých vlasech 2010, Lorna Byrne

,, Nemusíme přece čekat, až budeme zoufalí a cítit velkou bolest, a teprve potom poprosit o pomoc; měli bychom žádat každý den, každý měsíc nebo apsoň jednou do roka: ,,Přeji si, aby moji andělé byli ve všem se mnou.“ Tato prostá žádost povzbudí anděly k činnosti. Do hodnocení této knihy se mi ale vůbec nechce. Tak ráda bych řekla: ,,WOW!“. Už kvůli těm andělům. Bohužel…Čekala jsem neuvěřitelné, dechberoucí vyprávění o věcech mezi nebem a zemí. Dostalo se mi nezáživného popisu neveselého života ženy, komunikující s anděly. Jako bych psala já, co jsem dělala včera. Jen bez těch andělů…Takže literární zážitek nic moc. Škoda…V knize je hodně duchovních okamžiků, místy je dojemná, ale místo očekávané naděje ve mně vyvolala spíše rozporuplné pocity. Nevím, jestli bych dokázala žít od svého mládí s vědomím, že mi zemře blízký člověk. A jeho nemoci a umírání, léta nečinně přihlížet, jenom proto, že mi to řekli andělé. Jestli je osud opravdu nezvratný, pak je lépe dopředu nevědět, co přijde. Spojení autorky s anděly v tomto případě bylo spíše přínosem pro lidi, kterým později poskytovala duchovní útěchu, než pro ni samotnou. Ale možná právě to mělo být v životě jejím posláním.... celý text

Přítelkyně smrti 2016, Bernhard Aichner

Čerstvě dočteno. Měla bych být plná dojmů. Tak proč je tedy nemám? Příběh sám o sobě není špatný, i když poněkud jednoduchý. Majitelka pohřebního ústavu na mstivém tažení proti padouchům, kteří jsou jí naservírováni na zlatém podnosu. Každý, byť je to cizí člověk, s kým se setká, jí ochotně řekne vše, co ví a dovede ji tak k dalšímu násilníkovi. Nic se nekomplikuje, všechno je předem dané. Hlavní hrdinka, má být, nejspíš prvoplánově, podobná Dexterovi. Tato postava je dokonce v knize zmíněna. Jenže já postavu Dextera miluju, takže sorry, pokud tady s ním měla být nějaká podoba, tak z toho Blumová vyšla dost neohrabaně. Na styl psaní jsem si za celou knihu nezvykla. Holé věty, které jinde obvykle přidají na napětí, mi tady vůbec nesedli. Bylo jich prostě víc, než je zdrávo. A nepřirozeně na mě působily i úsečné rozhovory: - Pivo, prosím - Velké? - Rozhodně. - Jedete daleko? - Dělám jen malý okruh. - Je tu hezky, že? - Připadá Vám to tak? - Vám ne? - Ne. - Proč jste potom tady? Tři hvězdičky dávám jenom proto, že příběh měl spád a díky pár postavám jsem nemusela přemýšlet o tom, kdo je kdo.... celý text

Utekl jsem z Osvětimi 2007, Rudolf Vrba

Po této knize jsem sáhla proto, že jsem si přečetla Vypravěčku od Jodi Picoultové. Téma mě díky Vypravěčce zaujalo natolik, že jsem lačná po dalších informacích týkajících se holocaustu. Zjistila jsem totiž, že i přes můj velmi dospělý věk jsem o tomto nejhorším zločinu všech dob dost mizerně informovaná. ,, Není pochyb o tom, že toto je pravděpodobně největší a nejstrašlivější zločin, jaký kdy byl spáchán v celé historii“. Winston Churchil. ,, Knihu Rudolfa Vrby je možno číst různým způsobem. Jako strhující příběh, plný nečekaných zvratů a setkání. Jako zprávu o vzniku a osudu jednoho nejzávažnějších dokumentů druhé světové války. Jako svědectví o vyhlazovacích táborech. Jako zpověď člověka, který má sílu mluvit otevřeně o věcech, o nichž se téměř hovořit nedá. Jako dobrodružnou zprávu o jednom z velkých útěků historie. Jako vyprávění o mladém muži, který vzdoroval nespravedlivému osudu za jakýchkoliv, i zcela nelidských okolností a přitom si dokázal zachovat lidskou tvář." Tolik anotace knihy, kde je řečeno vše. Pocity z této knihy, bych si s dovolením tentokrát nechala pro sebe. Každopádně každému doporučuji přečíst! Zastavil jsem se u dveří bloku čtrnáct a ohlédl se zpátky. Zapisovatel, kterého jsem znal mi řekl:,,Jsi zatracený pitomec! Chybělo málo a skončil jsi v peci!“ Neodpověděl jsem mu. Sotva jsem ho slyšel. Náklaďáky začaly vztekle vrčet a pohnuly se směrem k bráně jako tanková divize. Zvuk motorů naplnil celý tábor a rval mi uši. Potom jsem skrze tu nelítostnou hudbu zaslechl nový, sladký tón. Zpěv tisíce žen. A tou písní byla československá hymna Kde domov můj. Slábla, jak náklaďáky mizely. Nastoupily nové hlasy s novou písní, inspirované stejnou myšlenkou. Tentokrát to byla židovská hymna Hatikva, Naděje.... celý text

Vlk samotář 2013, Jodi Picoult

Vlk samotář není román, u kterého bych dychtivě hltala každou stránku. Vlk samotář je román, který vybízí k zamyšlení. K zamyšlení nad rodinou jako společenským uspořádáním i rodinou vlastní. Autorka vystihla spoustu myšlenek, které se v hlavě honí nejedné matce. Možná proto jsem si z této knihy vypsala zatím nejvíce úryvků. Paralelně s vyprávěním příběhu se odvíjí příběh hlavního hrdiny, žijícího s vlčí smečkou, která je úžasným příkladem rodinného soužití. Příběh chytře zapadá do hlavního děje knihy a je skvělé alespoň na chvíli být součástí vlčí smečky. Čtenáře navíc kniha nutí k zamyšlení nad otázkou eutanazie. Jak dopadne rodina, jejíž členové mají na tento problém odlišný názor, a přesto musí o dalším osudu jednoho z nich rozhodnout? Semkne ji to, nebo zničí? Zvrat, který jsem od autorky čekala na konci knihy, byl tentokrát předvídatelný již na začátku knihy, což trochu ubralo na napětí. ,, Máme-li ochránit svoji rodinu, neexistují omezení, kam až zajít. Přejdeme oceány, spolkneme hrdost.“... celý text

A hory odpověděly 2013, Khaled Hosseini

Od knihy A hory odpověděly jsem očekávala příběh dvou sourozenců, kteří od sebe byli násilně odloučeni, o jejich lásce a naději ve shledání. Ve skutečnosti ale jde o několik příběhů, které se odehrávají v různých časových úsecích. Tisíce planoucích sluncí od téhož autora jsem odkládala, protože jsem ty emoce prostě nemohla unést. Tuto knihu jsem odkládala, protože jsem si musela srovnat myšlenky. Díky množství postav a dějů zasazených do různých období to pro mě bylo trochu složitější čtení a naléhavost díla nebyla až taková, na jakou jsem u autora zvyklá. Každopádně jsou zde vykresleny lidské osudy, které spolu více či méně souvisí a jsou protkány citem. Ať už jde o již zmíněné odloučení sourozenců, o nenaplněnou lásku, obětování se pro druhého, nezvládnutý vlastní život, neschopnost pomoci člověku v nouzi, uvědomění si sebe sama nebo nalezení lásky k vlastní matce. Je jenom potřeba tu rozbitou mozaiku osudů poskládat do jednoho velkého obrazu.... celý text

Vypravěčka 2014, Jodi Picoult

Vím, že teď několik dní nebudu moci sáhnout po další knize, protože myšlenkami budu stále u Vypravěčky, která ve mně zanechala hodně emocí. Příběh babičky Minky byl pro mě tím nejvíc z celé knihy. Nikdy jsem nebyla holocaustu blíž než s ní, nikdy jsem vlastně o něm za celý život nepřemýšlela tolik, jako teď. Je to opravdu silné vyprávění, které mě dojímalo, brečela jsem, otřásala jsem se hrůzou, kroutila hlavou a nemohla uvěřit. Přesto jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Autorku upřímně obdivuji, to ona je paní VYPRAVĚČKA. Citlivě podala hrůzy holocaustu a neuvěřitelně propletla příběhy několika postav včetně vymyšleného příběhu upíra, který, ač se to zpočátku nezdálo, má v knize velký význam.... celý text

Dívka v pavoučí síti 2015, David Lagercrantz

Začala jsem číst s určitou dávkou pochybností, nemám tato ,,nastavovaná" díla moc v oblibě. Začátek ale vůbec nebyl špatný, což mě příjemně překvapilo. Potom mi ale začalo vadit, nepřirozené přeskakování z postavy na postavu a místo toho, aby mě to nutilo číst dál, byla jsem z toho otrávená. Asi ve dvou třetinách knihy mi připadalo, jako by to autora přestalo bavit a chtěl to mít co nejdřív za sebou. Klíčovou akční scénu nechal odvyprávět náhodného svědka v několika větách policii. Vrcholem literárního umění byla věta:,,Pak odjela k Rogerovi Winterovi a dala mu co proto". Těšila jsem se na akční scénu a autor mi místo ní ,,dal co proto". No a při poslední větě knihy už jsem se musela smát: ,,Na nočním nebi padala hvězda". Amen.... celý text

Slib mlčení 2014, Linda Castillo

Tak tomu říkám thriller. Vyšetřování brutálních vražd propojené s krutou minulostí hlavní hrdinky. Popis obětí je tak podrobný, až se ptám, jak tohle mohla napsat žena. Kdo na to nemá žaludek, ať nečte. Budete znechuceni brutalitou, budete hledat vraha, budete dychtiví toho ,,hajzla" dostat! Od strhujícího závěru se nebudete moci odtrhnout!... celý text

Tisíce planoucích sluncí 2008, Khaled Hosseini

Nevzpomínám si, jestli jsem kdy četla lepší knihu. Myslela jsem si, že Lovce draků od téhož autora nic nepřekoná. Omyl. Tisíce planoucích sluncí je opravdu silný příběh vyprávěný stylem, který mne doslova pohltil. Byla jsem v Afgánistánu a ten příběh prožila. Neuvěřitelný zážitek. Děkuji pane Hosseini!... celý text

Je to i můj život 2005, Jodi Picoult

Nádherná kniha, ani chvíli jsem se nenudila. Neuvěřitelný příběh plný emocí. A jak je u autorky zvykem, velký nečekaný zvrat na závěr!

Chladná zrada 2003, Dick Francis (p)

Detektivka z dostihového prostředí, nicméně jsem od tohoto autora četla lepší. Vyšetřování nebylo až tak napínavé, aby to nutilo číst dál a dál.

Nespěchejte do rakve 2013, Tomáš Kašpar

Mnoho informací, které jsou v této knize už jsem věděla. Přesto mě kniha šokovala díky své naléhavosti. Znovu mi připomněla, že je potřeba se řídit zdravým rozumem a naslouchat svému tělu a ne slepě věřit všemu, co je nám předkládáno farmaceutickými a kosmetickými firmami jako,,pro nás to nejlepší".... celý text

Smrt favorita 1991, Dick Francis (p)

Hezký příběh z dostihového prostředí. Jediné, co působilo trochu kostrbatě byla zamilovanost hlavního hrdiny ke Kate, jinak příběh byl pro mne čtivý a zajímavý. Určitě vyhledám další knihy autora.... celý text

Kvintet 2006, Frederick Forsyth

Pro mne byla nejzajímavější povídka Jak na věc z prostředí aukčních síní. Navzdory vesměs kladných recenzí jsem knihu četla dlouho a těžko jsem se k ní vracela.

Deset malých černoušků 2009, Agatha Christie

Detektivky jsou moje literatura, ale tohle byla první Agatha Christie. Autorka si pěkně se čtenářem hraje a neodhalí mu nic, podle čeho by mohl vytušit pachatele. Mnoho postav mi pěkně procvičilo mozkové buňky a průběh děje mne neustále nutil nad knihou přemýšlet.... celý text