Jochen77 přečtené 79

Smrt si říká Engelchen 1963, Ladislav Mňačko

Velmi silné svědectví, tvrdá obžaloba války. Tahle útlá knížka se vám dostane pod kůži a i po přečtení nad určitými věcmi přemýšlíte. U nás nebyly podmínky pro řádný partyzánský boj a jeho rozšíření do všech koutů republiky. Situace byla naprosto odlišná od Jugoslávie, kde vzniklo nejsilnější partyzánské hnutí v Evropě. Příběh Ploštiny chytne za duši a na konci prostě musíte souhlasit s hlavním hrdinou, že největšími hrdiny partyzánského boje byli kopaničáři a místní horalé. Oni zabezpečovali partyzánům azyl a logistické zázemí a oni poté také zaplatili daň nejvyšší. Ano, partyzáni dělali chyby, dost často byli nedisciplinovaní, ovšem, za smrt na Ploštině, Prlově a Javoříčku jsou jen a pouze zodpovědní NĚMCI! Pominu-li dobový balast, Mňačko přichází i se zajímavými myšlenkami: "Ach, ještě něco vrhá nesmazatelnou hanbu na dvacet roků republiky. Tisíce důstojníků se roztahovalo v kasárnách, v kavárnách, na ulicích, v nočních lokálech, tisíce bylo těch, jejichž zaměstnáním je vojna. Národ si utrhoval od úst, jen aby byli dobře připraveni, schopni vést vojska do boje. Kde jsou? Kam se poděli? V našem oddílu není ani jeden. Jak bychom potřebovali chlapíka, který se vyzná v otázkách vedení boje, který umí zacházet se zbraní, který umí poradit, umí vést! Všichni naši Rusové jsou důstojníci, ale mezi námi Čechy není jediného. Kde jsou?" P. S. Skorzeny nebyl generál SS a ani nebyl držitelem Rytířského kříže s ratolestmi, meči a brilianty.... celý text

Sharpova čest 2014, Bernard Cornwell

Bonbónek! V posledních dílech mne Cornwall vždy překvapí. Pořád si říkám, že v téhle sérii nejde už nic nového vymyslet...a ejhle. Zbrklý Sharpie, souboj, viselec, sexy kočička, bitva a osobní odplatička. Četlo se to jedna báseň a já se jen těším na další díly a další frčky pro našeho neohroženého hrdinu. Aye, aye.... celý text

Paměti: Vzpomínky francouzského jezdeckého důstojníka z napoleonských tažení 1999, Marcellin de Marbot

Zajímavá sonda do myšlení francouzského důstojníka, který byl Císaři opravdu velmi blízko a kterého Císař osobně znal a vážil si ho. Vcelku podrobný popis všech tažení, kterých se Marbot zúčastnil a vskutku jich nebylo málo, prošel takřka vším, kam vkročila bota Grande Armée. Byl osobním pobočníkem u několika maršálů a po pravdě jsem byl překvapen, co vše, museli tito důstojníci vykonat a v bitvě obstarat. Marbot byl 9x raněn a byl účastníkem velkého počtu bojů a bojových šarvátek. Osobně si říkám, kam by to dotáhl a kde by sloužil, kdyby nebyl synem divizního generála a tím pádem by přišel o přízeň množství generálů, maršálů a i samotného Bonaparta. Nejlepší je rozhodně část o tažení v Rusku, přičemž se kniha asi nečte dobře Polákům (stejně tak plísní i Židy). Marbot na nich nenechá nit suchou a odsudek Poláků a polské šlechty zní více jak půlkou knihy. Marbotův popis tažení na Moskvu a závěrečných měsíců císařství je skutečně nejlepší částí celé knihy. Nepochybně to byl čestný muž a vynikající voják. Tak trošku, dle komentářů, jsem čekal víc. Kniha se mi četla o malinko hůř, spousty stránek a namačkaného textu. Na druhou stranu jsem se něco dozvěděl o těch ukrutných a nelidských protivnících Richarda Sharpa a Artura Wellesleyho...a to se počítá.... celý text

Železný půlměsíc 2015, Juraj Červenák

Nejvíc se děsím toho, že mám před sebou už jen jeden díl. Proč jich Červeňák nenapsal aspoň deset? No nic, knihu bych rozdělil do tří částí. Parádní a akční začátek, trošku nudnější střed a luxusní konec. Kornel si moc nerozumí s vlastním synem, potká další sličnou děvu a také se opět schází se starou známou vlčí baronkou. Kouzel ubylo na úplné minimum, za to bojů a přestřelek je tam habaděj. Opět ozaj chutné!... celý text

Kacířka 2018, Bernard Cornwell

Další díl vynikající ságy. Thomas se nám opět zamiluje, ztrácí a zase nachází staré přátele a hlavně se vydá na jih Francie, kde má za úkol dobýt hrad a získat kontrolu nad zdejší oblastí. Opět špína, hlad, smrad, mor a fanatismus katolické církve. A do toho všeho ještě problémy se vzdálenými příbuznými. Cornwell opět nezklamal a za mne čtyři a půl jasanového šípu.... celý text

Fašista - Příběh sira Oswalda Mosleyho 2017, Jakub Drábik

Musím potvrdit to, co tu zaznělo už přede mnou. Kniha se čte neuvěřitelně lehce a děj pěkně plyne. Dalo by se říci, že forma je spíše beletristická než biografická a autor si s textem skutečně vyhrál. Co mi dost vadilo, a to hned ze začátku, že autor si udělal na osobu Oswalda Mosleyho názor a ten vám na každé stránce vnucuje a tento názor se vám postupně dostává pod kůži. Ano, byl to zhýralec, ukrutník, egoista a obrovský sukničkář, ale takhle by asi odborná studie neměla vypadat?! Na jeho údajnou krutost měla mít vliv i epizodka s krysami. ,,Při jedné příležitosti donesl Tommyho otec bedničku s dvaceti čtyřmi krysami. Předtím než ji otevřel, přivedl několik psů a své syny, aby sledovali, co se bude dít. Pak bezbranné hlodavce vypustil a nechal psy, ať je roztrhají na kusy, zatím co se jeho synové na celou krvavou podívanou dívali" (asi by bylo lepší ty hlodavce ozbrojit, když byli tak bezbranní). Nehledě na to, že tato forma se v Británii při lovení hlodavců v zemědělství využívá dodnes. Na druhou stranu je možné zde nalézt spoustu nových informací například o tzv. aféře Tylera Keneta nebo to, že první padlí příslušníci britského královského letectva byli oba členy strany britských fašistů (BUF), kteří zahynuli dne 4. 9. 1939 během denního náletu na Brunsbüttel. Kniha je dobře členěná a o životě Mosleyho se toho skutečně hodně dozvíte. Očekával jsem větší množství informací ohledně jeho činnosti v období Mnichovské krize a března 1939 už jen proto, že autor se narodil v bývalém Československu, škoda. Samotná BUF popř. BU byla okrajovou záležitostí a nikdy se k britskému parlamentu ani nepřiblížila, oproti československé NOF nebo Národnímu sjednocení stála na samém pomezí politické bezvýznamnosti v Británii. Každopádně, pokud by Mosley občas vyslechl moudře míněné rady svých bližních, mohli bychom se dnes o něm učit jako o bývalém britském premiérovi (i když to byl skutečný poválečný neonacista a nepoučil se takřka z ničeho)...nakročeno na to opravdu měl.... celý text

Ďáblova pevnost 2011, Juraj Červenák

Zatím nejlepší díl celé série. Pořád se tam něco děje, akce je na každém kroku. Boje, přepady, střelba, záseky, léčky. Vše je perfektně nastaveno a vše do sebe perfektně zapadá. Krve, střev, mrtvol a koňských mršin po kolena a nad tím vším vyčnívá Báthory s kozákem Voroninem. Červeňák prostě umí a má neskutečně načteno. Klobouček.... celý text

Horoucí láska 1987, Robert Merle

,,Toť dobře vykaděno a vyzpíváno." Čeština je opět skvostná, i když může čtenáře trošku ve čtení zpomalovat a to nemusí být úplně na škodu. Petr ze Sioraku je jedním z nejbližších spolupracovníků krále Navarrského, plní pro něj různá tajná poslání přímo za hradbami Paříže a takřka pod nosem Svaté katolické ligy. Opět prožívá milostná dobrodružství s různými komornými, služtičkami, ale zároveň i s vévodkyněmi a anglickou lady Markbyovou. Miroul stojí pevně po jeho boku, ovšem doma to má trošku nahnuté. Zkrátka a dobře, čte se to opět libově i vzhledem k trochu pomalému rozjezdu a znovu si vytvoříte obrázek jak to mohlo vypadat ve Francii v době Jindřicha IV. Navarrského a jeho nástupu na francouzský trůn.... celý text

Sharpův nepřítel a povídka Sharpova šarvátka 2013, Bernard Cornwell

Jeden z nejlepších dílů celé série, ne-li úplně nejlepší. Možná mu může konkurovat pouze Triumf nebo Pevnost. Nápad s vložením krátké povídky byl vynikající a samotný námět na Nepřítele si zaslouží skutečně vysoké ocenění. Obrana hradu vysoko v horách, nová přátelství, boj proti dezertérům a použití zábavné pyrotechniky jako Stalinových varhan byly příjemnými třešničkami na červenokabátnickém vánočním dortu. Poprvé se mi stalo, že mi v závěru knihy tekly slzy, nechci prozrazovat děj, ale konec byl pro Richarda dost truchlivý, tohle asi žádný čtenář nečekal. Na druhou stranu se na poslední stránce dočkáme menšího zadostiučinění i když...sám bych si s ním pohrál víc...evil laugh.... celý text

Smrt je mým řemeslem 2005, Robert Merle

Parádní počteníčko. Tahle velmi známá kniha se mi dostala do rukou až v pokročilém věku a možná to bylo i dobře. Příběh je rozdělen do několika období. Musím říct, že dvě třetiny knihy, to znamená dětství, dospívání a politické angažování hlavního hrdiny, mne bavily víc, než popis chodu celé KT Osvětim a Birkenau. Máme tu klasické klišé, kdy nám byla hlavní postava ukázána jako ten, který trpí pod knutou svého přísného otce, rigidního katolíka, matka se o svého syna také příliš nestarala a se sestrami se téměř neznal. Rudolf plnil pouze příkazy a jako správný Němec by pro rozkaz i přes plot skočil. Toto poválečné vykreslení většiny těch, kteří se podíleli na holocaustu mi zpočátku dost vadilo. Podíváme-li se na vedoucí personál Hlavního říšského bezpečnostního úřadu, který byl z velké části složen z právníků, lékařů, architektů a dalších lidí s diplomem, tak to příliš na našeho Langa/Hösse nesedí, ovšem, Lang v RSHA nikdy nebyl, takže Merleova charakteristika jeho osoby, v šestnácti letech se přihlásil na frontu, účastnil se bojů s Freikorps i vraždy W. Kadowa, se zdá být na místě. Popis myšlenkových pochodů hlavního hrdiny je naprosto brilantní, dialogy s Himmlerem a dalšími mají hlavu a patu a prostě celé je to vybroušené k dokonalosti. Velmi, velmi dobré.... celý text

Devadesát tři 2013, Victor Hugo

Čest, hrdost, svědomí a vlastenectví. Tak lze v krátkosti charakterizovat toto dílo. Hugo je republikán což je z textu dost patrné. Na druhou stranu umí i dobře pojmenovat veškeré nešvary, které sebou revoluce přinesla a rovněž zajímavě vykreslit hlavní představitele. Danton i Marat jsou velmi hezky popsáni i včetně jejich zevnějšků. Skutečně je to pouze o popisu roku 1793, autor sice v krátkých pojednáních seznamuje čtenáře s prvními roky revoluce, ale nikterak obsáhle. Pominu-li velké množství popisu vnitřních zápasů a různých myšlenek hlavních aktérů, tak byla kniha vcelku čtivá a konec byl velmi dobrý a dojemný.... celý text

Brána Irkally 2010, Juraj Červenák

Opět velká spokojenost. Červeňák čtenáři přiblíží kulturu a různá zákoutí rozlehlé Osmanské říše. Kornelius dostane nové pány a nové přátele a přitom se podívá až do pohraničí na pomezí Persie. Nepřátel je mnoho a jsou ještě vykutálenější, magie přibylo a šinšir i šaška se neustále barví krví protivníků. Takže rozhodně můžu jen doporučit a já osobně se těším na další díly.... celý text

Strážcové Varadínu 2009, Juraj Červenák

,,Ať všichni pohani chcípnou," řekl a pozvedl čutoru. ,,Nemusí všichni chcípnout," usmál se Báthory letmo. ,,Stačí, když ten svůj půlměsíc přestanou násilím cpát křesťanům a vrátí se do pouští za Istanbulem." ,,A tam ať si chcípnou!" Toť rajská hudba pro můj sluch. Obzvlášť dnes je tohle v Evropě tolik aktuální téma. Jinak, knížka se výborně čte. Je to takové akčnější, rychlejší a zábavnější Narrenturm (dle mého se autor u Sapkowského tutově inspiroval). Červeňák se vyžívá v soubojích a barvitě vykresluje účinky střelných zbraní, rapírů, fokošu nebo valašek. Pro někoho to může být krapítek krvavé a morbidní, ale taková prostě byla doba a nenávist mezi džaury a mohamedány byla obrovská. ,,Báthory se vztyčil, obličej potřísněný karmínem, useknutou poturčencovu hlavu v jedné, baltu v druhé ruce, a tak trochu nepříčetně, jako by náhle nevěděl, odkud se tu vzal, zakroužil pohledem kolem sebe. Viděl jak se k němu hrnou hajduci, a triumfálně pozvedl trofej jako bájný Perseus hlavu Medúzy. Krev prýštící z hrdla mu vydatně skrápěla košili. Nadšený křik mužů nabral na síle. Čert kolem Kornela radostně poskakoval a hlasitě štěkal. Někteří hajduci dokonce tasili pistole a stříleli do vzduchu. Jiní plivali na bezhlavou mrtvolu a předháněli se v návrzích na její zohavení. Báthory se otáčel, oči vytřeštěné, ukazoval všem Hasanovu hlavu a měl pocit, že je to hlava jeho syna a on se každým okamžikem zhroutí a rozpláče. Perfektní výrazivo, velká znalost historických souvislostí a místopisu. Prostě fakt paráda, tohle rozhodně doporučuji.... celý text

Milá č. 18 2021, Leon Uris

Obrovské zklamání, už dlouho jsem nezažil ten pocit, kdy se těšíte až konečně dočtete knihu. Promarněná příležitost, takové téma a tak bídná historická příprava. Asi bych vypustil tu červenou knihovnu, ale chápu, že autor chtěl ve čtenáři navodit nějakou citovou linku. Kde je ovšem obrovský problém, tak to je faktografie a historické reálie. Ne, Němci neměly na svých obrněných autech hákové kříže a ani esesáci neměly v podpaždí vytetované blesky SS, přičemž se autor zmiňuje, že toto mělo být znamením SS (pouze vyznačenou krevní skupinu). Nacistický šéf Varšavy chtěl po Židovské radě, aby dodala šedesát svých žen do nevěstinců pro Wehrmacht a posléze museli Židé darovat krev pro bojující jednotky na východě. Jako vážně? Autorovi nic neříkají Norimberské zákony respektive Zákon o ochraně německé krve a německé cti??? Zatímco v Reichu by každý, kdo by se vyspal s Židovkou dostal oprátku, v Milé č. 18 byl zřizován bordel a do vojáků Wehrmachtu byla zvesela pumpována německá krev. Už v roce 1941 znala židovská správa v ghettu pojmy jako Einsatzgruppen a dokonce jsou v knize z tohoto období i vyjmenovány jména a hodnosti velitelů těchto skupin zvláštního určení. Autor si ani nelámal hlavu s tím, jaké byly používány hodnosti v SS a Wehrmachtu, Oberführer SS je přece generál major atd. atd. Chápu, že chyba je i u mne jako u starého hnidopicha, ale tohle se prostě nedalo přehlédnout. Vcelku přitažené za vlasy na mne působilo i to podnikání Velké sedmy nebo přeprava dobytka přes zeď ghetta. Popis povstání v ghettu a jeho průběh je čistá fikce bez historických základů. Tady jsem opravdu umíral a říkal si, proč autor tak bezostyšně lže. Na druhou stranu je třeba vypíchnout, že autor se nebál zmínit odpor polského odboje pomáhat Židům a vůbec celý ten polský zakořeněný antisemitismus, který byl v Polsku patrný po celou válku, respektive i po ní, kdy v Polsku probíhaly protižidovské pogromy. Původně jsem si od Urise chtěl pořídit i Exodus, ale po tomhle "opusu" jsem si to rozmyslel. A přitom můžeme vidět, že tady tenhle škvár má 93%, tomu říkám objektivita...... celý text

Sharpův oddíl 2024, Bernard Cornwell

Klasika. Sharpie (jak jej blahosklonně zove jeho the best friend forever Obadiah) se opět podívá do Španěl a splní všechny úkoly na něj kladené. Je to trochu přímočaré a jednoduché, na druhou stranu tady Sharp stráví nejvíc času se svou manželkou než v žádném jiném díle. Kdo zná celou sérii, tak si musí přiznat, že tento vsunutý díl je o malinko jiný, obzvlášť použitým výrazivem nebo oslovováním samotného hlavního hrdiny jeho podřízenými. Ale i tak je to dobré a znovu to přisypalo trochu střelného prachu na pánvičku. Tak si zkontrolujte své křesací kameny a hrrr na ně!... celý text

Inkvizitor 2004, Bernard Cornwell

Thomas se nám trošku rozcestoval, bojuje na severu Anglie proti Skotům, následně se opět ocitá ve Francii mezi svými přáteli a znovu ho čeká boj proti francouzským korouhvím. Dějová linka má spád, Thomas nachází nového přítele a dostává se do spárů Svatého oficia. Starý dobrý Cornwell, barvitý popis boje a vše je podloženo historickými souvislostmi. Takže za mne rozhodně palec hore.... celý text

Král krysa 1972, James Clavell

Taky půjdu proti proudu. Nějaká pecka to tedy není. Horko, hlad, moskyti, vražední Japončíci a neustálé intriky uvnitř spojeneckého tábora. Brilantní charakteristika osobností a psychologie postav? Kdepak, mě byl desátník King právě sympatický a fandil jsem mu. Jediný Mirek Dušín byl Petr Marlowe, všichni ostatní včetně vysokých důstojníků byli hajzlíci a podrazáci a skoro všichni na výplatní listině Krále. Čekal jsem víc.... celý text

Vladař na scéně 1986, Robert Merle

Žádné potíže se čtením jsem rozhodně neměl. Stejně krkolomný a starosvětský jazyk a hlavně mraky dobrodružství, které Petr ze Sioraku prožívá. Je to akčnější, političtější a tento dvorský švihák se stal v podstatě tajným agentem Jeho Veličenstva Jindřicha III. Guis, katolická církev, stavové, ti všichni chtějí vidět krále na márách a Petr proti všem bojuje a hatí jejich plány. Hodně cestuje, i za hranice Francie, a plní rozličné úkoly. Merle byl génius, jako opět velký klobouček.... celý text

Mráz přichází z Kremlu 1990, Zdeněk Mlynář

Upřímně, tak nějak nechápu tu adoraci na knihu od uživatele Chajda69. Knihu jsem dočetl, ale ten, kdo se rozhodne do tohohle zakousnout, tak se musí připravit na stovky stran textu, který je obhajobou nějakého reformního komunismu a toho proč podepsat Moskevský protokol. Víc než polovina textu popisuje vytváření všelijakých partajních dokumentů a realizaci Akčního programu KSČ. A ruku na srdce, komunisté byli mistři nudného slova a používání všelijakého marxistického výraziva. Mlynář je vcelku sympatický, člověka zaujme popis jeho studijních let v Moskvě, ale to, co je na téhle knize přelomové je jeho popis našich aparátčíků a osob, které vedly naší republiku. Má čuch na lidi a umí je dobře posoudit, medajlonky jsou okořeněny i různými drby a zápisy ze soudních spisů. To, že si Novotný za pusinku koupil použité ložní prádlo po popraveném Clementisovi byla celkem silná káva. Zajímavý je i popis atmosféry v Moskvě poté, kdy byli všichni odvezeni do Kremlu a přinuceni k podpisu/nepodpisu. ,, Zase to byla jednoduchá a jasná slova. Brežněv nám reformním komunistům, dával opravdu cenné školení: my, hlupáci, uvažujeme o nějakém modelu socialismu, který by se hodil pro Evropu včetně západní, ale on, realista, ví, že to už padesát let nemá žádný význam. Proč asi? No přece proto, že hranice socialismu neboli hranice SSSR jsou zatím na Labi. I americký prezident s tím souhlasí, takže snad na padesát let je to nezměnitelné. A co nějaký Berlingeur? Copak má tanky? Může snad změnit výsledky druhé světové války?" Obrovská škoda je fakt, že nepodepsal jen a pouze František Kriegel, španělák a kovaný bolševik se prostě nenechal opít rohlíkem a zachoval si pevnou páteř. Neskočil na kecy o možném násilí a o tom coby kdyby. Tohle nám v národě chybí, tuhle odvahu neměli ani demokraté první republiky a ani komunisté šedesátých let. Mlynář se nebojí říct pravdu sám o sobě, obzvlášť zpočátku svého komunistického působení, klidně se přizná, že schvaloval politické procesy, že sám psal udavačské dopisy. Tak si říkám, byli by takové upřímnosti a osobní kajícnosti schopni i naši, bývalí, komunisté? Byl by toho schopen Pithart, Jičínský, Rychetský nebo Petr Pavel?... celý text

Lux Perpetua 2022, Andrzej Sapkowski

A je konec...ach jo, tuhle sérii jsem si zamiloval. Ovšem, je třeba říci, že třetí díl je absolutně nejslabší. V mnoha pasážích mi připadlo, že autor už ztrácí dech a text záměrně natahuje. To co mě vytáčelo asi nejvíc byl fakt, že kdekoliv byl Reynevan v nesnázích a kdykoliv potřeboval nějakou pomoc a záchranu, tak jako Deux ex machina se vždy zjevil nějaký dávný známý nebo Šarlej se Samsonem, kteří jej z každé šlamastyky vytáhli. I přes výhrady, které mám je pro mne trilogie naprostou srdcovkou neboť sám pocházím z Jeseníku a region, který Sapkowski v knihách popisuje je mi velmi blízký. Škoda Samsona a škoda, že zrovna ohledně jeho postavy se autor více nerozepsal, podle mne tam prostor byl a většině čtenářů musel být Samson velmi sympatický. Za samotný konec dávám o hvězdičku víc, myslím, že Elenče si to zaslouží...... celý text