Johana přečtené 1172

Tajemství staré panny 1920, Eugenie Marlitt

Červená knihovna, sepsaná v 19. století - dějem tak sladce blbonká, až překrásná, na druhou stranu je tu i dost sociální kritiky, břitkých povahopisů a autorčiných emancipovaných názorů, viz ukázky. Celkově jde o variaci na Popelku. Nemohu si pomoci, dávám pět hvězd. A teď ty ukázky: - Nemysli si o mně, tetičko, že jsem nenávistná, prosila měkce, mám lidi ráda a jestli jsem se tak energicky bránila duševní smrti, bylo to jen proto, že chci být v lidské společnosti něco víc, než jen pouhé dobytče. I když mne někteří lidé trápili, stejně nechci obžalovat celé lidstvo ... Ale nemohu milovat svého nepřítele a modlit se za ty, kteří mne urážejí. Možná je to chyba na mém charakteru, ale to prostě nemůžu změnit a také to změnit nechci, protože to je právě to rozhráni mezi mírumilovností a bezcharakterností! - Nevrlou zamlklost své vyvolené pokládal za dívčí ostýchavost, její nesrdečnost za přísnou mravnost, její tvrdošíjnost za pevnost povahy. Po svatbě poznal, jak hluboce se mýlil. Během krátké doby mu dala pocítit železnou pěst despotické duše a tam, kde doufal, že nalezne vděčnou oddanost, narazil na tvrdou sobeckost. - V dnešní době nemůžeme už ženu zavírat do středověkých okovů a zahánět ji mezi služky a otrokyně. To je nejen pošetilost, ale i nespravedlnost a hřích. Žena má vliv na duši dítěte, a to v tom věku, když je nejcitlivější. Když máš hloupou ženu, budeš mít i hloupé dítě. Podporuj ženu v přemýšlení, rozšiřuj okruh její působnosti a uvidíš, že zmizí ze světa ješitnost a slabost povah.... celý text

Skřeti z podsvětí 1984, Theun de Vries

Kniha inspirovaná životem malíře Hieronyma Bosche, neurazila mne ani nenadchla. Theun de Vries určitě Boschovo dílo dobře zná, což je vynikající, pokud se o výtvarné umění zajímáte, na druhou stranu - byla jsem ráda, že hlavní hrdina knihy se jmenuje jinak, nikoli Hieronymus, ale Melchior Hintham. Nemám totiž dojem, že se romanopisec přiblížil Hieronymově duši natolik, abychom to mohli brát vážně a pokud jde o znepokojivě silné Boschovi obrazy, dát na spisovatelovy interpretace. Proč skřeti z podsvětí - vysvětluje popis tvorby zamýšleného obrazu, za mne až trapně naivní, viz ukázka: - Ještě jednou vyvolá lžikněze s bobří hlavou, vydřím tělem a kozlečími hnáty. Ještě jednou postaví bezduché a svědomí prosté teologanty s obrácenými žaltáři v rukou na prasečí oltář. Ještě jednouse jim nad hlavou zlověstně stáhne nebe, až začnou obřadně kupčit se svatým herinkem a svatou šunkou. Změní je v pakobolty, ve skřety z podsvětí, kteří za mrtvé člověčí peníze rozprodávají ráj i zkrácený očistec, jakoby jen oni měli v moci boží rozhodnutí, zde i jinde. Kde je jejich nebe a kde je jejich peklo?... celý text

Mrtvá v knihovně 1983, Agatha Christie

Moc pěkná, pětihvězdičková Agatha se slečnou Marplovou. (Zápletka lehounce upomíná na Opojení z proměny Stefana Zweiga, které ale vyšlo daleko později, 1982, tedy až 38 let poté co byla vydána Mrtvá. Kupodivu. Musela jsem si to dohledat a ano, Opojení, nedokončený román pana Zweiga, vyšlo až 40 let po autorově smrti.) Četla jsem kdysi dávno a teď to byla audiokniha. Otakar Brousek a Růžena Merunková dodali příběhu něco krásného navíc, doporučuji ten poslech z celého srdce.... celý text

Bez lásky 2005, Vlasta Javořická

Takhle: příběh v poslední třetině sklouzne do červené knihovny, začíná však jako společenský román, kde se dvě ženské hrdinky marně zmítají v hrůzách domácí tyranie sedláka - zlého opilce. Spisovatelka přitom očividně kormidluje své vyprávění úmyslně jak ke společenské kritice, nejprve, tak následně i k levnému dobrému konci, jakož i k závěrečným moralizujícím větám. Čtyři hvězdičky. Na bouřlivou a krutou rodinu Jandovu nejspíš jen tak nezapomenu.... celý text

Sen o mém otci 1968, Karol Sidon

Moji židovští příbuzní také pozumírali hrozným způsobem - proto se necítím nijak nucena fandit Karolu Sidonovi v jeho literárním úsilí. Takže: má to být asi Hrabalovské a trochu Kafkovské, přičemž tomu chybí vtip, vkus, smysl, laskavost - a milost. Pardon. Dočetla jsem jen ze zvědavosti, zda text někam směřuje. Ne.... celý text

Obratník Raka 1991, Henry Miller

Skryté karty 2019, Angela Marsons

Čtivá, svižná detektivka. Spousta všelijak záhadných úmrtí, zdá se, že na místní elitní střední škole muselo někomu přeskočit... Je na životě ohrožená i geniální hudebnice, která zde studuje? Nu, uvidíme. Chytře vymyšleno. Základní melodií příběhu jsou karty a jejich motiv mi připadal trochu falešný, ne tak zcela pravděpodobný - proto jen 4 hvězdičky. Jako oddechovou knihu ale určitě doporučuji.... celý text

1984 2020, George Orwell (p)

Velký bratr tě sleduje! Což je hrůza sama. Kniha je děsivá jak se patří a nedivím se, že svého času (1949) vzbudila velký ohlas. Ale: švédský Kallocain z roku 1940 mi připadá výrazně lepší. Literárně i co do logiky popisovaného světa a psychologie postav. A ještě je tu román My z roku 1920 tuším, autora jménem Jevgenij Ivanovič Zamjatin - na ten se teprve chystám, bývá ovšem uváděn jako předchůdce Orwellovy dystopie... Jsem zvědavá, jak u mne román 1984 vyjde ze srovnání těchto tří děl. Prozatím je to tříhvězdičkové. Uložím si tu několik citátů z knihy, které mne zaujaly - a s nimiž vesměs nesouhlasím. - Ve světě, v němž by měl každý člověk krátkou pracovní dobu, dosyta se najedl, žil v domě s koupelnou a ledničkou, vlastnil auto nebo dokonce letadlo, by nejzřejmější a snad nepodstatnější forma nerovnosti už dávno vymizela. Kdyby se bohatství stalo všeobecným, neodlišovalo by jednoho člověka od druhého. Bylo bezpochyby možné představit si společnost, v níž by bohatství, ve smyslu osobního vlastnictví a přepychu, bylo rovnoměrně rozděleno, zatímco moc by zůstala v rukou malé privilegované kasty. Ale v praxi by taková společnost nezůstala nadlouho stabilní. Kdyby totiž volného času využívali všichni stejně, pak by se velká masa lidí, normálně otupených bídou, stala gramotnou a naučila by se myslet vlastní hlavou; a jakmile by lidé jednou dospěli až sem, uvědomili by si dříve nebo později, že privilegovaná menšina neplní žádnou funkci, a svrhli by ji. - Od proletářů se není čeho bát. Ponecháni sami sobě budou přetrvávat z generace na generaci a z jednoho století do dalšího, budou pracovat, množit se a umírat nejen bez jakéhokoli pokusu o vzpouru, ale neschopni pochopit, že svět by mohl být jiný, než je. Nebezpeční by mohli být jedině tehdy, kdyby si rozvoj průmyslové výroby vynutil, aby dostali vyšší vzdělání; ale protože vojenské a obchodní soutěžení už není důležité, úroveň lidového vzdělání vlastně upadá. Považuje se za lhostejné, jaké názory masy zastávají nebo nezastávají. Může se jim poskytnout intelektuální svoboda, protože nemají intelekt. - I když si Strana podle svého zvyku dělá nárok na vynález atomové bomby, první exempláře se objevily už ve čtyřicátých letech a velkém byly použity asi o deset let později. Tehdy bylo svrženo několik set bomb na průmyslová centra, hlavně v evropském Rusku, západní Evropě a Severní Americe. Výsledkem bylo, že se vládnoucí skupiny všech zemí přesvědčily, že několik dalších atomových bomb by znamenalo konec organizované společnosti a tedy i konec jejich moci. Potom už nikdy žádné bomby svrženy nebyly, i když nebyla uzavřena žádná formální dohoda a nikdo to ani nenavrhl. Všechny tři velmoci prostě atomové bomby nadále vyrábějí a skladují pro rozhodující příležitost, která jak všechny věří dříve či později nastane. A zatím zůstává válečné umění téměř nezměněné už třicet nebo čtyřicet let.... celý text

Věř mi 2018, J. P. Delaney (p)

Máme tu odpočinkovou dobrodružnou knihu pro ženy, která se čte jako víno - ale zároveň je to podle mne dokonalá pitomost, zdaleka nad rámec žánru. Proč? Vývoj ústřední postavy zřejmě Delaney vždy zaměňuje za vyměňování té postavy. Zdánlivě si pohrává s metodou nedůvěryhodného vypravěče - aby ve skutečnosti zastřel svou neochotu vymýšlet silný a svěží příběh, když přeci může průběžně měnit charakter - či podstatu - svých hrdinů. A tím udržet čtenáře ve zvědavosti... Jenomže nemůže. Vyleze mu z toho leda, jak jsem už troufale řekla - dokonalá pitomost. Stejnou metodu použil Delaney i v knize Ta přede mnou, kde jsem to považovala za náhodný nepodarek. Ale ne. Je to jeho styl. Již nikdy víc. Knize nedám hvězdičky, protože by to bylo: pět za čtivost a nula za příběh.... celý text

Kuchařka pro dceru 2007, Jana Florentýna Pišová

Dobrá kuchařka, jsem ráda, že ji mám! Je také příjemně sepsaná, autorka si s vámi hezky popovídá, což je prima pocit.

Kathy 2014, Jan Štifter

Útlá knížka, kterou zvedá nosné téma - poválečné křivdy ve vysídlovaném pohraničí - a zajímavý styl. Ale nemohu říci, že by mne nadchla. Dokonce mám z jejího čtení divný pocit, cítím se manipulovaná a vydíraná, že se mi to musí a musí líbit a že kdo neskáče, není Čech... Nedoporučuji. Ať se to tváří jak chce, kus pořádné literatury chutná jinak.... celý text

Ta přede mnou 2017, J. P. Delaney (p)

Napínavé čtení pro ženy, které pěkně plyne a asi do poloviny textu ledaco slibuje. Což ale nesplní. Jako kdyby věc autora bavila - a v půlce bavit přestala. Navrch mne otrávil divný, nabubřelý feminizmus, kterým pan Delaney nechal prosáknout poslední kapitoly. (Vzbudil ve mně pocit, že ničeho netuše, podvědomě silně nenávidí ženy a děti.) Nemohu doporučit ale v podobě audioknihy se to docela dá vydržet, například k ruční práci nebo tak podobně. Dobře mi přečetly Kristýna Podzimková a Máša Málková.... celý text

Memento 2008, Radek John

Kniha je těžkopádně napsaná a nějaká taková celkově citově vyděračská. Vzala jsem jí do ruky po předlouhých letech a moc nechápu, co se mi na ní líbilo, když jsem byla teenager. Tentokrát nedočteno, tenkrát ano - proto zařazuji do přečtených. Kdyby to někoho zajímalo.... celý text

Herodias 1931, Gustave Flaubert

Malý démant krásné literatury. Jedna z nejkouzelnějších věcí, které jsem kdy četla, vřele doporučuji náročnému čtenáři. Protože mám Gustava Flauberta spojeného s Paní Bovaryovou, nebyla bych čekala, že napíše něco takového - na daleko vyšší úrovni. Následně se dočítám, že Herodias je jedním z posledních autorových děl, patří do souboru Tři povídky, vydaného 1877, tedy až 20 let po zmíněném románu Paní Bovaryová. Vida tedy! ( Anotace je chybná - jde o starou Judeu, o hlavu Jana Křtitele a o "tu" Herodiadu, nicméně Herodias netančí. )... celý text

Růže pro Algernon 2011, Daniel Keyes

Četla jsem už před lety a teď se vracím, opět nadšená i zděšená mistrovstvím pana Keyese. Autor se odvážil vzít svého čtenáře na trip do myšlenek mladého uklízeče Charlieho, muže, který se stal pokusnou osobou ve vědeckém experimentu a jehož inteligence postupně roste od hlupáčka po maxigénia - aby Charlie prožíval trýznivou zkušenost ztráty všeho, kromě přátelství jemu neznámé Algernon... Doporučuji tuto útlou knihu ze všech sil a to nejen nejnáročnějšímu čtenáři. Děkuji redakci, že mi opět neoznačí text jako obsahující spoiler, když tam spoiler není, neboť jsem se mu obratně vyhnula.... celý text

Velká samota 2019, Kristin Hannah

Páni, tak dobře hodnocená kniha - a takové zklamání! Plochý a nepravděpodobný příběh, který se nejprve rozjíždí jako Kingovo Osvícení, přičemž autorka neumí ani zpola tak dobře psát, aby se pak děj odkutálel mezi až trapně povrchně líčené lidi z Aljašky, přeskočil mnoho let, vplul do kalných vod červené knihovny s erotickými prvky, já nevím proč, poté se vše nasype zpět do civilizace k solventnímu dědečkovi do vily, protože hrdinky jsou emancipované (!), mezitím umírají lidé a mám toho až po zuby. Závěr ubral poslední hvězdičku, kterou snad kniha mohla ode mne dostat za to, že Osvícení se nakonec nekonalo. Velice nedoporučuji. Dům na obálce má být zchátralý srub 1+1 bez koupelny - a stejně klamavá mi přišla Velká samota sakumprásk.... celý text

Pekařova noční nůše 1994, Ivan Wernisch

Vhodné pro nás, kteří máme opravdu rádi pana Wernische. Ale nelouská se snadno. Připojuji tři ukázky z toho pelmelu - a takhle je to různorodé celé. Jako poznámkový sešit: - Jednou se probudíš naposled a od té chvíle už budeš věčně bdít - Přihodilo se včera na silnici vedoucí k Hoře svatého Šebestiána: Strážník, který zde kontroloval doklady, byl napaden řidičem a jeho spolujezdkyní. Když řidič vystoupil z auta a udeřil strážníka pěstí do obličeje, vmísil se do rvačky kolemjdoucí pes a kousl strážníka do lýtka levé nohy. Policista vystřelil po psovi z pistole a zasáhl sám sebe do nártu pravé nohy. - Potrpím si spíš na pohyblivé figuríny, spíš na loutky než na lidi. Co mě na lidech zajímá, to mají loutky taky. A přitom nic uvnitř – žádný mechanismus, ještě tak duši snad, ale ne takovou, jakou bych musel nechápat.... celý text

Černočerná tma 2018, Stephen King

Na čtyři Kingovky jen jedno strašidlo. Hm - a tím lépe. Alespoň pro mne, která mám autorovy "přirozeně" příšerácké příběhy nejraději. Vynikající kniha, doporučuji z celého srdce nejen těm, kteří se rádi bojí. A vůbec, pan King je za mne spisovatel z první ligy, ačkoli bývá mnohými považován za brakopisce. Já mám braková počteníčka moc ráda a s chutí je vydatně ohvězdičkuji. Stephen King je ale pro mne Pan Autor a zde ode mne dostává plný počet za krásnou literaturu.... celý text

Perchta z Rožmberka - prokletí Bílé paní 2015, Jaroslava Černá

Čtu si zdejší komentáře, že kniha je krásná a pěkně napsaná... A nechápu. Za mne jde o špatnou, školácky splácanou věc, na které se mi líbí jediné: že totiž o Bílé paní tu psala paní Černá. Hvězdičku dávám, protože v oboru zneužívání historických námětů ke tvorbě mizerných knih prostě existují ještě daleko horší kousky. Zde toto jsem metodou rychločtení alespoň nějak dokázala přelouskat do bídného konce. Bububu! Bu.... celý text

Dítě noci 2022, Karen McQuestion

Odpočinkové čtení pro ženy, prvotřídní. Kniha se čte sama, je vážně bezvadně napsaná a chválím i překlad. Co se týče děje: máme tu napínavé příběhy několika žen - různých povah - které se mají důmyslně protnout v tklivém závěru, když je vyřešen případ ztracené holčičky. Bude vás to bavit!... celý text