juckey přečtené 174

Aristokratka ve varu 2013, Evžen Boček

Druhému dílu musím odebrat z hodnocení jednu hvězdičku, jelikož nepřinesl po jedničce nic nového, což mně trošku zklamalo, ale na druhou stranu, pokud se vám Poslední aristokratka líbila, opět si přijdete na své. Přečetla jsem ji za jednu cestu vlakem Olomouc - Pitín a upřímně lituji své spolucestující, kteří se asi nemohli rozhodnout, jaký je nejlepší a nejslušnější způsob, jak si odsednout nebo jestli je moudré zpozdit vlak přivoláním psychiatrické pohotovosti.... celý text

Poslední aristokratka 2013, Evžen Boček

Český lide! Poslední aristokratka je kniha humoristická a rozhodně od ní nemůžete očekávat čerstvou teorii relativity nebo snad řešení světového hladu. Pokud po ní šaháte jako po knize, která má pobavit, rozhodně nešaháte špatně. V rámci objektivního hodnocení však vězte, že její vtip je založen na situačním humoru, tedy pokud jste intelektuálními snoby, asi si moc nepošmáknete. Mně to ovšem nevadilo a s čistým svědomím jsem děsila své okolí nekontrolovatelnými výbuchy smíchu, a to dokonce i jen při vzpomínce na některou pasáž. Milovníci suchého humoru si opravdu přijdou na své (už jen kvůli tomu, že autor nepoužívá téměř vůbec přímou řeč, zato nešetří s prozacem a otce nechává celkem často nasedat na koně), což je tedy už úplně poslední informace, kterou jsem vás obtěžovala.... celý text

Kolíbka 1976, Kurt Vonnegut Jr.

Můj první Vonnegut a zrovna narazím na toho nejvonnegutesknějšího ze všech nejvonnegutesknějších Vonnegutů. Tam, kde dotyk chodidel je považován za největší kontemplační a extatický zážitek, kde devátý typ ledu přivede lidstvo ke zkáze a kde i se vší pravděpodobností dávají albatrosi dobrou noc, tam je nejlepší živná půda pro kritiku přetechnizované společnosti, která už úplně zapomněla na svůj základní článek - totiž člověka.... celý text

Žádný důvod k obavám 2009, Julian Barnes

Takže, pane Barnesi. Mám z vás silně rozporuplné pocity. Zase fabulujete, nebo to tentokrát myslíte (smrtelně) vážně? Jenom chci, abyste věděl, že mi způsobujete mrazení v žaludku a různých jiných částech těla, ale taky byste měl vědět, že vám podle mého názoru vždycky ke konci dochází dech (nebo snad inkoust) a většina vašich konců působí trošku vyčichle. Ale v poho, tenhle konec nebyl tak strašný. Teda vlastně KONEC. Taky myslím, že jste výborný esejista a vážně vtipný a zajímavý člověk, a pokud vy budete mrtvý a já naživu, určitě se pokusím dostat se k vašemu hrobu. Taky slibuju, že nebudu váš poslední čtenář. Jen prosím pořád pište tak dobré a zajímavé (a depresivní) knížky, ano? Děkuji.... celý text

Šógun 2000, James Clavell

Shrňme to: 1000 stránek, půlka Japonska v pánu a nakonec ani nedojde na tu bitvu, o které ta knížka celá je. Krásná práce, říkám vám. Na druhou stranu poučení o japonské kultuře je fakt k nezaplacení a myslím, že vykreslení doby taky celkem ujde. Jediná vada na kráse je krapet uspěchaný konec (ono by už dalších 200 stránek navíc autora taky nezabilo a rozhodně by to zlepšilo celkový dojem z knížky), ve kterém se fakt rychle, rychle retrospektivně vyjadřuje k motivům hlavních aktérů TÉ politiky (které jsem, upřímně řečeno, taky moc nepřišla na kloub) a vnitřními monology vysvětluje to, co mohlo být čtenáři naservírováno při jednom, a ne po, občas dost vychladlých a vyčichlých, malých soustech. Ale jinak to beru, Blackthorne musel byt fakt sexy.... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Jo tak inspirace? Jo tak nezdolný lidský duch? Jo tak lidská nezištnost? Hmm.. Tell me about it. A co přítel Coelho? Ještě se nevyjádřil? Něco ve smyslu: "Bratře! Kradeš mi kšeft!" ne? Třeba to přijde.. Ale tak jako knížka fajn. Jakože fakt. Tak na 3 hvězdičky.... celý text

Hvězdy nám nepřály 2013, John Green

Ze začátku mi to přišlo k zblití klišoidní, a ke konci... se můj pocit nezměnil. Jenže jak jsem se tak tím koncem proplakávala, došlo mi, že život je vlastně jedno velké, obrovské, gigantické, odporné, nechutné a kruté klišé, ke kterému autor v podstatě přidal pár romantických gest a velkých slov. A hvězdy jim nepřály. Ale to nikomu. Bohužel. P.S. Dík za Van Houtena.... celý text

Její Veličenstvo Marie Terezie 1987, Jana Janusová

Poměrně čtivá a srozumitelná monografie věnující se jak osobě samotné Marie Terezie, tak i jejím vladařským a vojenským úspěchům a neúspěchům.

Pohlédnout do slunce 2010, Julian Barnes

Ach, ze začátku to bylo tak krásné, tak nevšední, tak vtipné, tak poetické, tak opravdově filosofické.. Škoda té rádoby filosofie a předvídání budoucnosti na konci! Zlý, zlý, Barnes. Na druhou stranu tak zajímavou postavu, jako Jean Serjeantovou, abys pohledal. No skutečně! Jean na začátku a Jean na konci - dva úplně jiní lidé. Když nad tím tak uvažuju, tak takhle je to asi s námi všemi, co? Lidé, kteří sice na konci nejsou moudří, ale aspoň se zbavili stupidity. Jenom, že ten pokrok není tak náhlý, jako tady (mluvím o 250 stranách, ne o Jeanině životě). A ta její naivita, kterou by za naivitu považoval jenom skutečný naiva, no prostě krása. Jo mimochodem - ta otázka s norkem je dost divná, ale ty Lindberghovy sendviče a Ježíš jezdící na motorce po hladině irského jezera, to by mě fakt dost zajímalo. A taky ten Posserův strach. Ten byl asi nejzajímavější.... celý text

Vladař 2007, Niccolò Machiavelli

Uvědomte si to, jo? Machiavelli to nikdy neřekl! Žádné účel světí prostředky. Prostě ne! Pro úplnost, byl to jeho současník Ignác z Loyoly, ale Machiavelli (ještě jednou) prostě ne. A taky nejde o nějakou propagaci násilí, proboha, proberte se, učitelé občanky. Machiavelli je asi tak trošku cynik, to jo, ale nepředstírá, že nabízí systematickou a univerzální politickou teorii. Spíš zkoumá, pomocí studia historie a pozorováním praxe, nadčasové prvky lidského chování, díky čemuž je schopen formulovat zhuštěné maximy, aforismy a pravidla, která mohou vladaři (a nejen jemu) pomoct přežít ve zrádném světě. Každému jeho názory asi tak ouplně pod nos nejdou, ale to není jeho problém. Cha! Ale napsat dílo o ani ne 100 stránkách, které je dodnes jedním z nejdiskutovanějších spisků na světě, hmm.. Klobouk dolů.... celý text

Otázka viny: Příspěvek k německé otázce 2006, Karl Jaspers

Asi nejsem fanda rádoby vyznávání se z chyb minulosti a pochlebovačných schizofrenních týpků, co rozdělí vinu na 4 typy a postaví si na tom filozofický směr. Ale tak jo. V zájmu spravedlnosti musím uznat, že asi bylo potřeba, aby něco takového nějaký Němec po válce napsal, ale obviňovat (podotýkám - skrytě) všechny okolo, od ostatních Němců, po spojence, jen sebe ne (oukej, snad kromě té části s metafyzickou vinou), to teda tak nutné nebylo. Ale gratuluju vám, pane Jaspers. Nejste vinen a jste za hrdinu! Stačilo napsat spisek. Co víc si po válce přát?... celý text

Flaubertův papoušek 1996, Julian Barnes

Barnes je muž milionu tváří, což myslím krásně ukazuje zrovna na tomhle díle. Tragéd skrývající se za maskou humoru, nebo nepolepšitelný humorista skrývající se za maskou tragična? Na výběr je tady ještě sebelítostí se užírající amatérský Flaubertolog, který vztahuje Flaubertův život na sebe, nebo prostě jenom životem unavený lékař, který si chce dát na chvíli oraz. Krásné, jak hlavní postava dokáže zmást nejenom svého čtenáře, ale vlastně i sama sebe. P.S. Jedna z mála knížek, u které jsem se smála nahlas.... celý text

Deník 2006, Chuck Palahniuk

Čistě pro úplnost, dnešní počasí: nadšeno se směsicí posvátné bázně. Čistě pro úplnost: za tyhle průsery si Misty může z valné většiny sama. Nebohá malá Misty Marie Kleinmanová. A není se čemu divit. Tak tragikomickou postavu abys pohledal. Ona se nedokáže, chudinka, zachránit, i když ví, co bude následovat dál. Jak ta její zkáza bude probíhat. Připomínám, že má v ruce takříkajíc podrobný harmonogram celé "akce". Ale ona ne. Ona je na to moc hodná a bázlivá a neschopná. Ona vlastně ostrovanům chce pomoct od kravinců ke kaviáru. A dobře jí tak. A ty, Petere, ty hajzle, na tom v našich očích nejsi o moc líp. A čistě pro úplnost: zmizelé pokoje nejsou jako varování dostatečné. A pokud se vám Deník ze všech Chuckových knih líbil skoro nejmíň, ale i přesto jste mu dali 4 hvězdičky, dejte si dalšího Chucka.... celý text

Doktor Proktor a konec světa. Možná... 2013, Jo Nesbø

Tak takhlenc: Pro mě nejlepší Proktorova knížka a to hned z několika důvodů: 1) obsahovala naprosto všechno - poučení, zábavu (tý jo, sprostá slova, děcka musela být potrhaná smíchy), napětí, tajemství. 2) je nejdospělejší - proto by podle mě měla celá série růst se svými prťavými čtenáři (ne, že je necháte zhltnout všechny díly na jeden zátah!). 3) na rozdíl od svých předchůdců obsahuje i něco navíc, něco, co může obsahovat jenom poslední díl nějaké série - je chytře a vynalézavě propojená s předchozími knihami. 4) ta výchovná část nebyla tak moc okatě naservírovaná zrovna pod nosem - druhá světová válka v jinotajích. Ukazuje dětem názorně, jak funguje diktatura, zfanatizované davy, odboj, no zkrátka a dobře válka (ať už horká nebo studená - proto mě opravdu hodně pobavil a příjemně překvapil vtípek s Jodolfem Stalerem). 5) autor (nebo snad překladatel?) si dělá srandu z masmédií a lidí, kteří dělají tu podprůměrnou část televize. 6) tohle není důvod, proč se mi knížka líbí víc, ale uvést to musím: Fakt není norský král na Nesba naštvaný? ... celý text

Na Větrné hůrce 2009, Emily Brontë

Chcete slyšet upřímnou verzi nebo tu "cenzurovanou" pro útlocitnější čtenáře? No, ještě nevím, která z toho vyleze, ale asi to nebude tak strašné, nebojte. Za A) celou Větrnou hůrku i s Drozdovem bych nejradši zapálila. Tolik nevychovaných rozmazlených spratků (tady byla použita již zmiňovaná cenzura) a pitomečků zabývajících se bezvýznamnými křivdami a nesmyslnými pomstami jsem teda ještě nepotkala v žádné knížce, to se nedá popřít. Za B) jelikož je celá knížka postavena na těch Heathcliffových pomstách, beru je na milost. Za C) Heathcliff je rázem jednou z mých nejoblíbenějších postav. Za D) ať už jsem je měla ráda nebo neměla (jakože spíš asi neměla), nemohla jsem je odložit. Za E) k dokonalosti tomu už chyběla jenom smrt Nelly Deanové (která vlastně mohla za všechny ty s*ačky, co se tam staly, i když to, mrcha, popírá) a vypravěče, který byl, upřímně řečeno, tak minimálně na kopanec do hlavy, když ne na poctivou literární smrt. Za Ž) to byla fakt krásná knížka.... celý text

Betonová zahrada 2002, Ian McEwan

McEwan je mistrem jednoduché stylistiky. Je až takovým mistrem, že nemusí použít jediného nadpřirozeného motivu obaleného v květnatých a rádoby strašidelných (ve skutečnosti k zblití klišoidních) větných strukturách a i tak si přečtením této knížky zaděláváte na pořádně těžké sny. A není divu. Na zboření všech konvencí, které padnou se stavbou betonové zahrady, nemá každý žaloudek. Bez dozoru rodičů se to páchají zvěrstva - nic není zakázano, snad jen mluvit o tom, co je schováno ve sklepě. Ale pozor na podvedené a zhrzené milence. Ti dokážou pořádně zamíchat kartami a zkomplikovat plány.... celý text

Doktor Proktor a vana času 2012, Jo Nesbø

Jupí! Konečně knížka pro děti, která je vzdělává (a musí taky nehorázně bavit)! Kdo by to byl tušil, že upálená Johanka z Arku nebyla tak ouplně Johanka z Arku a že bitva u Waterloo nebyla tak ouplně fiasko, jak se šeptá. Navíc ta makačka na bednu s dírami v čase a s míjením v čase a s vertikálními a horizontálními linkami času - no prostě vaše chytré děti budou ještě mnohem chytřejší. A pak je tady taky další kopa Prdicího prášku doktorra Viktora Proktora a zamilovaný trojúhelník a vana času a Tour de France a Bulík a Líza a je to fajn..:) ... celý text

Ten, kdo stojí v koutě 2012, Stephen Chbosky

Musím přiznat, že ze začátku jsem se celkem bála toho, že to bude jenom "obyčejný", možná bych se nebála sni slova "tradiční", příběh o dospívání a jeho úskalích, o hledání si místa ve světě, atakdále, všichni to jistě moc dobře známe. Ale ta různá tajemství, náznaky a samozřejmě tajemstvím opředená teta Helen tomu dodaly šťávu a nakonec jsem musela číst pořád dál, dál a dál, abych zjistila, co tomu Charliemu, chudáčkovi, je. Charlie totiž není obyčejný, a už vůbec ne tradiční, dospívající kluk. Je to zřejmé už ze stylu, kterým píše. A věřte, že to, že stojí v koutě má svůj důvod. To svoje nechutné tajemství. Až se dozvíte, jak to všechno bylo, co byla teta Helen zač a že ty psychiatrovy otázky měly přece jenom smysl, budete naprosto šokovaní a budete se mnou souhlasit, že toto je případ knížky, po které máte "knižní kocovinu". Tzn. neschopnost začít číst něco nového. (moje pozn.) Už se těším, až se podívám na film, abych v tom Charlieho světě mohla strávit trošku víc času.... celý text

Studie v šarlatové / Podpis čtyř 1997, Arthur Conan Doyle

Pes baskervillský 1978, Arthur Conan Doyle