k0uba.kubikula
přečtené 76
Program pro přeživší
2008,
Chuck Palahniuk
Po Klubu rváčů moje druhá kniha od Chucka. Opět balancování na hraně mezi vypočítavou snahou o maximální šokování čtenáře a geniální kritikou postmoderní konzumní společnosti, která už nikam nesměřuje a sama neví, jak naložit se svými životy. Pro mě bohatý zdroj paradoxů moderní společnosti, ovšem na druhou stranu vzhledem k národnosti autora ani ne tolik paradoxní. Vždyť americká společnost je s pokrytectvím úzce spjata. Ráda se vidí jako morální, přitom je puritánsky bigotní a celosvětově vyniká v nadprodukci porna. Ráda se vidí jako vlastenecká, přitom je rasistická, otrokářská a "svoji" zem ukradla původním obyvatelům. Ráda mluví o tom, že bojuje ve světě proti bezpráví a útlaku, přitom se vyznačuje vyšinutou adorací střelných zbraní a původní obyvatele ameriky decimuje stovky let. Ráda mluví o své bohaté historii, přitom USA se nedožily ještě ani 250 let a starší stavbu, abys na jejím území pohledal. Ráda vynáší na piedestal svoji ústavu, přitom je opsána od evropských filosofů jako byli John Locke nebo Charles Louis Montesquieu. Ráda se chlubí výsledky svých vědeckých týmů, přitom tahouny jejich inteligence představují přistěhovalci odjinud z civilizovaného světa. A tak bych mohl pokračovat dále... V takové společnosti se musí tento druh literatury psát skoro sám od sebe a nepůsobí již tak šokujícím dojmem...... celý text
Pražské jaro
2018,
Simon Mawer
Líbilo se mi propojení více světů, pragmatického s četnými životními zkušenostmi a cynismem v kontrastu s mládím plným ideálů a nezávazků. Mawer navíc umí mistrně vylíčit vývoj citových vztahů, které mnohdy balancují na hraně. Líbil se mi střet životní reality studentů z Oxfordu se socialismem s lidskou tváří, který byl náhle a bez okolků zadupán do země sovětskou svoločí. Tu dobu jsem nezažil, ovšem za sebe musím uznat, že Pražské jaro od Mawera mi dokázalo nálady té doby přiblížit možná lépe než třeba Žert nebo Nesnesitelná lehkost bytí od Kundery. A jako bonus už nikdy nedostanu z hlavy srovnání upjaté kostnaté Stephanie s nespoutanou slovansky obdařenou Lenkou: Steffie měla krásnou postavu, Lenka tělo. Ze Steffie cítil parfém, z Lenky vůni... Ano a tak my si tu prosím pěkně žijeme! :-D... celý text
Dostane se čtenáři strhujícího puťáku po evropských pamětihodnostech (protože v USA mají maximálně White House a Pentagon a potom dlouho dlouho nic)? Bude v ději figurovat nějaký bambiliardář (protože takový člověk není omezen mantinely obyčejného člověka)? Bude v ději figurovat někdo s geniální myslí (protože s kým by Robert vedl učené dišputace lovené ze své bezedné eidetické paměti)? Bude v ději figurovat nějaká samica s vlasy po otci a postavou po matce (protože Robert je gentleman a občas čtou Brownovy thrihlery aj muži)? Budou v románu zpochybněna některá hluboce zakořeněná dogmata a dostane se lidstvo na samotný okraj své existence? Bude tempo událostí nesnesitelně gradovat? Budou sdělená fakta náhle převracena, zpochybňována nebo utahována do spletité pavučiny konspiračních teorií? Kdo si oblíbil knihu Šifra mistra Leonarda a postavu Roberta Langdona, největšího symbololololologa všech dob (experta ve vědním oboru, který snad ani neexistuje) a je ochoten se nechat vtáhnout do Brownova světa plného klišé a chce znát novou verzi odpovědí na výše uvedené dotazy s tím, že si u toho oddechne a pobaví se, tak směle dál, s chutí se začtěte... Tentokrát mi ovšem "román" hned tak nevyšumí z hlavy a to z toho důvodu, že jsem v něm narazil na mnou doposud neslyšené slovo, a to na slovo "příklopec". Pochopil jsem z kontextu, že buď autor nebo tedy spíš překladatelé jej používají jako synonymum pro slovo poklopec, ovšem doposud jsem nenalezl toto slovo v žádném slovníku spisovné češtiny, ani v žádném anglicko-českém slovníku. Buď to slovo do knihy vpravili sami Ilumináti nebo jej do českého vydání románu vpravili sami překladatelé. Naštěstí, i přes toto neexistující české slovo, snad nebylo autorem zamýšlené vyznění románu příliš pozměněno...... celý text
Pilíře země
2014,
Ken Follett
Rozsáhlý čtivý historický román s množstvím postav jako na orloji, ovšem čtenář se díky umu spisovatele v ničem neztrácí a zaujatě potřebuje zjistit, jak to bylo s postavami dále... Rozhodně stojí za přečtení. Mě nejvíce zaujalo vykreslení jednotlivých vrstev společnosti a jejich možnosti z hlediska zajištění obživy či bezpečnosti pro sebe a svoje nejbližší. Pohltilo mě také pojetí románu přes generace a zpětné ohlédnutí postav za jejich životem, zda svůj čas daný jim na tomto světě nepromarnili...... celý text
O myších a lidech
2004,
John Steinbeck
Na minimalistickém prostoru brilantně rozehrané drama o současně malém a velkém snu. Malém v jeho skromnosti, velkém v jeho obtížné dosažitelnosti. Steinbeck je mistr v navození atmosféry. Když po dějovém zvratu otočili všichni v místnosti svůj pohled na Candyho, otočil jsem jej pomyslně i já... Když Curleyho žena zaútočila na Crookse, udělalo se mi úzko za něj... No a při vyvrcholení povídky stojí čtenář s ústřední dvojicí a vidí je snad ze všech úhlů pohledu a se zatajeným dechem očekává "nevyhnutelné"... Geniálně napsané krátkometrážní drama.... celý text
Na východ od ráje
1968,
John Steinbeck
Tak to byl zážitek tato kniha! Poprvé se mi stalo, že jsem četl šestisetstránkovou knihu a při posunu záložky za půlku mi bylo líto, že se blíží konec... Klíčová slova: PAN spisovatel, lidskost, síla ducha, životní moudrost, timšel.... celý text