k0uba.kubikula
přečtené 76
Mluviti pravdu
2008,
Josef Formánek
Josef Formánek má o životě co sdělit a styl jeho sdělení vnímám jako neotřelý, hravý a hodně mě baví také grafická úprava, jako dokreslení příběhu. Na druhou stranu na mě ovšem z této jeho knihy dýchlo občas příliš mnoho deprese, pocitu, že člověk je vláčený osudem a že na životě jako takovém lze někdy nalézt jen málo světlých míst. Pro mě je kniha Mluviti pravdu takový maniodepresivní příběh, který čtenáři občas naznačí smysl života, přitom ho ale povětšinou vleče bahnem zmaru... A co ty nanomilimetry, Josefe? :-)... celý text
Krvavé jahody
2008,
Jiří S. Kupka (p)
Neuvěřitelný osud k nepřežití. Sestry Mělkinovy byly neúprosně drceny kolem dějin nepoučitelného krvelačného lidstva, přesto se nikdy úplně nepoddaly a bojovaly o každý další den života v nelidských podmínkách sovětských likvidačních táborů. Síla jejich ducha je velmi inspirativní. O holokaustu jsem četl více knih, vzpomínek přeživších, navštívil jsem i jedno z nejsmutnějších míst, Osvětim a Březinku. Krvavé jahody jsou mojí první knihou skutečných pamětníků z Gulagu. Je to zvláštní, jaké všechny zvrácenosti jsou v lidech ukryty. Tyto knihy jsou neutěšeným svědectvím o odvrácené straně lidských myslí "pozvednutých" nad zvířecí říši. Smutné je, že tyto nebo podobné zločiny proti lidskosti pokračují i dnes (v Africe, v islámských zemích, v KLDR, v Číně, v Rusku, atd.) a budou pokračovat doslova až do skonání lidstva...... celý text
Klub rváčů
2005,
Chuck Palahniuk
Kýbl sraček, rakovina, nemůžu spát, rozbitý ksicht, příručka mladého sviště jak si vyrobit napalm, Marla s tebou chce mít potrat, kýbl sraček, McGyverův návod jak si doma vyrobit mýdlo, kluby rváčů po celém světě, všichni se nesmyslně tlučou, ale zatím nikdo nezemřel, kýbl sraček, jsem haiku zenový básník: Ne-se se po le- se se se-se-knu-tou vět- ví, lo-ví lo-sy. Kýbl sraček, všechno zničit, nastolit anarchii, a blíží se závěr ve stylu já, ty i yetti... Tak nevím, buď nechápu amerYcké postmoderní umění ve formě rozlitého kýblu sraček nebo nemám dostatečné anarchistické povědomí. Dávám 2 hvězdy za minimalismus a rychlý spád, jenž zkrátil mé utrpení při čtení této knihy, kterou vnímám jako návod na život pro lidi s(e) (sebe)vražednými sklony...... celý text
Jméno růže
2005,
Umberto Eco
Nejčtenější román pana Umberta Eca je mnohovrstevnatý a každý zaujatý čtenář si najde to své. Mně připadal nejpřitažlivější pohled na svět a život františkána Viléma z Baskervillu. Ačkoliv obklopen tmářstvím, nezpochybnitelnými dogmaty a pronásledovateli kacířů, zkoumal Vilém fakta svým vlastním rozumem z mnoha úhlů a vytvářel si hypotézy, které většinou nenesly punc zbožné úcty k domnělým autoritám. I když měl Vilém svůj morální řád, dokázal se vžít do myšlenkových pochodů "kacířských" myslí a viděl člověka, jako chybujícího jednotlivce s jeho vlastními tužbami a motivy. Připadalo mi místy až zázračné, že tento svobodomyslný a humánní jedinec se nestal přímým terčem inkvizičních tendencí té doby. Vilém byl dostatečně rozumný, aby tyto tendence vytušil a vyhnul se nikam nevedoucí přímé konfrontaci. To je přístup z dnešního pohledu zavrženíhodný, ovšem ve Vilémově době život zachraňující. Krásný příběh pro mě především jeho otevřeností a opozicí vůči tmářství a samozvaným autoritám.... celý text
U Browna mě vždycky pobaví události několika hodin "vtěsnané" na stovkách stran textu. Přitom čtenář téměř fyzicky cítí potřebu postav hnát se dopředu a řešit vše okamžitě. To mě baví. Líbilo se mi i užití amnézie a postupné rozkrývání figurek na šachovnici. Co se mi nelíbilo: mantroidní opakování některých ústředních poselství, nesmyslné užití neexistujícího slova facilitátor, pojmenování šéfa soukromé bezpečnostní organizace slovem pro církevního hodnostáře. Můj verdikt: 4* za oddychovou pohádku se zajímavým ústředním filozofickým konfliktem pro lidstvo...... celý text
