Kakho-Oto přečtené 627

V zemi černých stanů 1992, Karl May

První svazek osmidílného vydání cyklu V říši stříbrného lva (od třetiny šestého svazku do konce se však jedná o další cyklus s názvem Ardistan a Džinistan). "Otevírací" dobrodružství celého cyklu se odehrává na Divokém západě, nedlouho po smrti Vinnetoua. Tohle zdlouhavé a monotonní dobrodružství hodnotím pouze 2,5 hvězdičkami (jeden z nejhorších Mayových výtvorů z prostředí Divokého západu), avšak zbytek knihy, který se odehrává na Blízkém východě (dobrodružná epizoda s Gadubem es Sahárem a úvodní dobrodružství s bandou "stínů"), hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Celkově tak mé hodnocení prvního svazku vychází jen na tři hvězdičky, byť silné (65 %).... celý text

Marie Terezie: Mýty a pravda 2018, Katrin Unterreiner

Velmi čtivá publikace obsahující seriózní informace o Marii Terezii a její době. Velkým kladem jsou i ilustrace a vůbec celková podoba českého vydání.

Zdice: květnové dni 1945 2015, Pavel Dušánek

Nejvíce mě zaujala kapitola o odboji ve Zdicích po celou dobu existence protektorátu a pak kapitola o poválečných excesích na místních Němcích. Ostatní části publikace se mi líbily podstatně méně, dění z května 1945 se ve Zdicích ničím zvláštním nevymykalo. Dušánkova publikace o Zdickém incidentu ze dne 17. 11. 1939 je podstatně zajímavějším výtvorem než jeho kniha o Zdicích v květnových dnech 1945.... celý text

Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR 2017, Nina Špitálníková

Zajímavé čtení o zřejmě nejděsivějším režimu současnosti. Za sedm dekád mají obyvatelé KLDR dokonale vymyté mozky a myslí si, že si lidé v ostatních státech žijí mnohem hůře než oni, přitom je tomu naopak. Oceňuji odvahu paní Špitálníkové napsat publikace o jejích zkušenostech s KLDR, stejně jako to, že se vůbec odvážila dvou studijních pobytů v této zemi.... celý text

Tulák David Grief 2005, Jack London

První povídka (Dluh Harissona Griffithse) se mi příliš nelíbila, třetí (Ďáblové z Fuatina) byla navzdory velmi dramatickému a krvavému ději průměrná a totéž platí o poslední povídce (Parlayovy perly), další povídky byly slušné (Malé účtování se Swithinem Hallem, Hazard v Gobotu), či dokonce výborné (Pýcha Aloise Pankburna, Vtipálci z Nového Gibbonu, Konec letu křídel slunce). Vyjma jedné povídky z pomezí Aljašky a Kanady se jedná o první literární dílo od Jacka Londona, které jsem přečetl. Celkové hodnocení povídkového souboru Tulák David Grief: 70-75 %... celý text

Poušť nezná slitování 2017, Louis L'Amour

První třetina knihy mě moc nebavila, ale až se děj přesunul do pouště, začalo pravé nefalšované dobrodružství. Konec podle očekávání, nakonec dávám čtyři hvězdičky, ovšem ve skutečnosti je to 3,5 hvězdičky, tj. 7/10.... celý text

Dívčí válka 2017, Oldřiška Ciprová

Kniha se čte velmi dobře, avšak první román od Ciprové, který jsem přečetl (S cejchem ďábla) se mi líbil podstatně více. Autorka napsala svou představu o průběhu bájné dívčí války, k níž samozřejmě nikdy nedošlo.... celý text

Velká kniha slavných dobrodružných příběhů 2020, * antologie

Knihy džunglí nejsou čtením pro mě, takže ani krátký výtah z této knihy jsem nedokázal dočíst. Ostatní části publikace se mi velmi líbily - nejvíce krátká verze Robinsona Crusoe, poté následují Mayova výtečná povídka Písek zkázy, na třetím místě překvapivě Londonova Láska k životu, poté část Vernova Sandorfa, úryvek z Hartova díla Ztraceni v pustině a na šestém místě část románu Chaloupka strýčka Toma. Všechny příběhy provází skvělé ilustrace Zdeňka Buriana.... celý text

Kapitán Kajman 1980, Karl May

Nyní na podzim 2021 jsem četl jen povídky Kanadský Bill a Mluvící kůže, poněvadž Kapitána Kajmana jsem před lety dvakrát četl v původní verzi pod názvem Zajati na moři. Povídku Tyčkař jsem četl v jiné knize zhruba před rokem. Osobně se mi nejvíce líbí Mluvící kůže, poté následují v tomto pořadí - Kanadský Bill, Kapitán Kajman a Tyčkař. Celkové hodnocení knihy cca 70-75 %... celý text

Legionář 2013, Roman Bureš

Prostředek románu, kde se odehrává milostný příběh mezi Titem a Marsou, se mi líbil nejvíce. Úvodních 60 stran a posledních cca 50 stran popisuje brutální válčení mezi Římany a Germány na začátku 1. století našeho letopočtu. Román se čte celkem dobře a líbil se mi, avšak román Zuřící lev/Leon (odehrávající se za Spartakova povstání proti Římu) se mi líbil o trochu více. Kdybych měl říci, která ze stran má mé větší sympatie, musím "volit" Germány. Kruté byly určitě obě strany, ale římské impérium (jedno zda republiku, nebo císařství), neodmyslitelně spojené s otrokářstvím či gladiátorskými zápasy, nemám rád.... celý text

S cejchem ďábla 2018, Oldřiška Ciprová

Román jsem téměř celý přečetl během pátečního odpoledne a večera, zbytek jsem "dojel" v sobotu ráno. Velice mě bavil, i vzhledem k nevelkému rozsahu nemá žádná hluchá místa a příběh pěkně odsýpe. O šlechtičně-vražedkyni Kateřině z Komárova /případně na Pičíně, na Karlštejně, Bechyně z Lažan/ jsem dříve četl též román Bestie z Karlštejna od Nadi Horákové. Oba romány se mi moc líbily, ale ten od Oldřišky Ciprové přece jen více.... celý text

Vrah rodu císařského - Skutečný příběh syna Rudolfa II. 2019, Jan Žáček

Román je napsaný čtivou formou a obsahuje kromě románové fabulace i řadu historických faktů. Na druhé straně autor v příběhu hodně tlačí na "čarodějnickou" pilu. Nebýt hloupého názoru, kdy se nás autor snaží přesvědčit, že Julius Caesar d´Austria nezemřel, dal bych i čtyři hvězdičky. Případné pokračování, kde by ďábelský Julius Caesar d´Austria způsobil pád stavovského povstání, popravu 27 mužů na Staroměstském náměstí v Praze i třicetiletou válku, bych nečetl a ani si nepřeji, aby nějaká taková slátanina vůbec vyšla.... celý text

V zajetí zlaté řeky 2018, Louis L'Amour

Napínavý a kvalitní western - první, co jsem od tohoto autora přečetl. Apači, mistři partyzánské války, zde však dostali příliš na frak. V reálu by partička bělochů dopadla zcela jistě o poznání hůře. Když srovnám s Mayovými indiánkami, nevychází z toho německý autor vůbec špatně. Například tato díla: trilogie Vinnetou, Syn lovce medvědů, Duch Llana Estacada, cyklus Old Surehand jsou podle mě ještě lepší než L Amourovo V zajetí zlaté řeky.... celý text

Zdický incident 1939 2007, Pavel Dušánek

Zajímavá brožura o neznámé události z prvního roku německé okupace. Josef Pilát strávil přes pět let v koncentračním táboře Sachsenhausen, ačkoliv již v listopadu 1939 bylo německým nacistům jasné, že na německého kurýra nestřílel. Ten si útok na svou osobu vymyslel jen proto, aby se jeho nadřízení nedozvěděli o jeho nespolehlivosti. Zdice si tak již v listopadu 1939 prožily velké drama a místní lidé s předstihem poznali realitu brutálního německého nacismu. Publikace je psaná velmi čtivě a s ohledem na dobový kontext.... celý text

Pohraniční pitaval - Kriminální případy z let 1920-1963 2020, Emil Hruška

Nejvíce mě zaujal případ nazvaný Lynč v Palíči - v květnu 1941 byla na Chebsku Němci lynčovaná ani ne šestnáctiletá Němka (funkcionářka BdM, tj. dívčí obdoby Hitlerjugend), poněvadž měla milostný poměr s polským dělníkem, spíše otrokem. Zatímco Polák byl za půl roku oběšen, německá dívka byla po veřejném lynčování půl roku internovaná v koncentračním táboře. Po válce i s rodiči uprchla do Německa, takže se vyhnuli odsunu do Německa. Po válce se přesto čs. soudnictví zabývalo jejím případem - tři Němci byli odsouzeni k odnětí svobody na několik let, zejména kvůli lynčování provedenému na Němce... Velmi mě zaujalo rovněž zpracování příběhu bratrů Kazarových, kteří se téměř deset let (1954-1962) doma ukrývali, aby nemuseli vykonat prezenční vojenskou službu. Kromě toho publikace obsahuje další dva případy dlouholetého ukrývání osob. První případy představují jakýsi kriminalistický "standard", vymyká se příběh nepotrestané vraždy, kdy šikovný advokát dokázal ubránit před potrestáním ženu, která s největší pravděpodobností zavraždila svého manžela. Poslední dvě kapitoly, líčící dvě přestřelky mezi příslušníky Pohraniční stráže, jsou zajímavé, ale do celkového konceptu knihy se podle mě příliš nehodí.... celý text

Češi proti Hitlerovi 2021, Eduard Stehlík

V rozhovoru padla spousta zajímavých informací, např. o vzrůstajícím německém nebezpečí ve třicátých letech, československých reakcích na toto nebezpečí, o výstavbě opevnění, nezájmu západních velmocí o ČSR, Mnichovu, březnu 1939, demonstracích na podzim 1939, čs. vojácích v zahraničí, atentátu na Heydricha, perzekucích za obou velkých stanných práv, partyzánech, povstání v květnu 1945. Osobně se o čs. protinacistický odboj rovněž velmi zajímám a na toto téma často publikuji. V publikaci mi chybělo více informací o partyzánech, vůbec nejsou zmíněny skupiny organizované výsadkem Jermak (rozhodně významnější než partyzánské skupiny organizované výsadkem Mistr Jan Hus). V knize také nepadne ani slovo o první odbojové skupině partyzánského charakteru (Zelený kádr, střední Morava v roce 1942) či o první "skutečné" partyzánské skupině (tj. s výraznou diverzní činností), kterou byla Bílá lvice/Jan Žižka Moravskoslezský na severní Moravě od září 1943 do srpna 1944. Rovněž mohla být zmíněna letovická diverze z 20. 9. 1941 (čin odbojové skupiny Za Svobodu), jež o týden předcházela příchodu Heydricha do Prahy. Případně také zapálení kartotéky úřadu práce v Moravské Ostravě dne 18. 5. 1943 (čin odbojové skupiny Karla Břenka). Mrzí mě, že Stehlík více nerozvinul údajné plány na operaci Ratweek v protektorátu (cílená likvidace kolaborantů a udavačů, akce realizována SOE ve Francii a Beneluxu). Eduard Stehlík je bezesporu velkým odborníkem na dané téma, laická veřejnost ho většinou řadí po bok Vojtěcha Šusteka, Jaroslava Čvančary, případně Jiřího Padevěta. Fundovaných a seriózních badatelů v oblasti II. čs. odboje však existuje mnohem více, např. Petr Koura, Stanislav Kokoška, Vladimír Černý, Jan Břečka, Jiří Skoupý, Petr Kopečný, Pavel Kopeček, Josef Velfl, Jiří Rajlich, Jiří Plachý, Jindřich Marek, Petr Jirák, Pavel Kreisinger, Marie Hrošová, Miroslava Poláková...... celý text

Smrt supům! 1989, Václav Šolc

Kvalitní dobrodružný román pro mládež zavádí čtenáře do Chile roku 1966. Na jihu této země se záhadně ztrácí mladí lidé, především indiáni Mapučé. Jak se ukáže, únosy mají na svědomí chilští Němci a němečtí uprchlíci z Evropy. Tito Němci si zřídili uprostřed obří farmy malý pracovní tábor, kde jako otroci pracují zejména indiáni. Zásluhou odvahy jednoho policisty - míšence, který se dostal na německou farmu a poté nedobrovolně i do tábora, končí příběh zánikem tábora a soudem s německými zločinci. Od Šolce jsem zatím jiný dobrodružný román nečetl, takže nemohu srovnávat, zda je to jeho lepší či horší dílo tohoto druhu. Celkově jsem se bavil velmi dobře a román hodnotím osmi body z deseti (čisté čtyři hvězdičky). Autor se inspiroval skutečnými událostmi z šedesátých let a navíc psal román paradoxně v době, kdy v celém Chile vládl diktátor Pinochet (od roku 1973), takže navzdory dobrému konci románu cítí čtenář přece jen pocit jistého zmaru.... celý text

Čechoslováci v gulagu III. 2019, Jaroslav Formánek

Druhý díl trilogie Čechoslováci v gulagu se mi líbil nejvíce. Třetí díl je dost monotonní, poněvadž obsahuje několik příběhů osob z Podkarpatské Rusi. Když Maďaři v roce 1939 okupovali i sever Podkarpatské Rusi, vydávali se Rusíni do SSSR, kde však byli uvězněni jako možní špioni apod. (sovětská paranoia). Jiní Rusíni, případně i Čech (Pavel Cibere, Andrej Patrus-Karpatský, Jakub Koutný), vyvíjeli od roku 1941 snahy o propuštění tisícovek Rusínů z gulagu, aby se mohli stát součástí rodícího se čs. vojska v SSSR. Z toho důvodu se i oni později ocitli v gulagu... Petro Zlenko a Nikolaj Bystrov byli zase exulanti žijící v Československu, avšak Sověti na ně nezapomněli a brzy po válce je zatkli a odtransportovali do SSSR (Zlenko zemřel v gulagu v roce 1954, Nikolaj se dožil návratu do ČSR). Několik příběhů je něčím zvláštní - František Tomečka (rodák z Hranic) byl v SSSR popraven brzy po propuštění z gulagu, Robert Sylten byl zatčen při pokusu o přechod sovětsko-rumunských hranic (většinou se zatýkalo naopak za přechod hranic směrem do SSSR), komunista Josef Michalský byl dlouhá léta v gulagu, přesto však po návratu v roce 1945 znovu vstoupil do KSČ. Velmi drsný je příběh Cecilie Slivkové - Rusínka vězněná v gulagu, později byla v čs. armádě, po válce se jí narodil syn (jeho otec zřejmě zemřel za války), na jaře 1946 chtěla navštívit příbuzné na západní Ukrajině, ale na nádraží usnula a byla okradena i o doklady, do ČSR se mohla vrátit až za tři roky, ale to již byl syn u náhradních rodičů, kteří si ho nechali. Cecílie odjela do SSSR, kde založila novou rodinu. Žofie Malyljová, rovněž Rusínka, vstoupila v létě 1944 do organizace německé protiletecké obrany (tzv. SS-Junaky) - jen proto, aby měla možnost navštívit příbuzné na Podkarpatské Rusi. Kvůli tomu byla v SSSR v roce 1948 zatčena a řadu let strávila v gulagu. Teprve poté se setkala s rodinou...... celý text

Civilizace 2021, Laurent Binet

Opravdu historie naruby - indiáni těžili z připlutí Vikingů v 10. století a nakonec i z výpravy K. Kolumba (zde samozřejmě pro něho neúspěšné). Atahualpa byl se svými věrnými zahnán během občanské války až do střední Ameriky, odkud se po boji s Aztéky dostal loďmo na Kubu, kde se setkal a spřátelil s indiány Tainy. Když se v Karibiku objevovalo Huascarovo loďstvo (sic!) opravili Tainové a Atahualpovi lidé dvě ztroskotané španělské lodě a postavili třetí (sic!), s nimiž se necelé dvě stovky indiánů včetně taínské ženy Higuamoty, která uměla španělsky od Kolumba (sic!) vydaly na západ. Indiáni dopluli do zemětřesením zbídačeného Portugalska, navázali styky s místními obyvateli. Poté Atahualpa nechal zmasakrovat tři tisíce lidí v Toledu, poněvadž se dozvěděl o plánu na zničení své výpravy. Boje se Španěly skončily velmi rychle a to zajetím Karla V. (později nešťastně zemřel a jeho syn byl indiány zavražděn). Inkové na iberském poloostrově se opřeli o pronásledované vrstvy obyvatel - židy, Morisky, později o protestantské obyvatele německých zemí či o berberské piráty, jejichž část před tím porazili. Velmi dobré vztahy navázali s Portugalskem i Francií. Ta byla ale později zničena vpádem Angličanů a Aztéků. Aztékové bojovali s Inky v Americe, ale nakonec Huascar a Quatemóc uzavřeli příměří. Huascar poslal bratrovi zprávu, že boje musí být ukončeny i v Evropě. Ve Francii se tak vlády ujali Aztékové, kteří později s pomocí Skotů obsadili Anglii a zbytek Angličanů odtud vytlačili do Irska a pak na Island. Atahualpa je sice zavražděn ve Florencii, avšak jeho sestra vzbouřence porazí tím, že na ně poštve dav. V bitvě u Lepanta sice zvítězí koalice Říma, habsburské monarchie ve středu Evropy, Turků a spol. nad inckým Španělskem, aztéckou Francií a jejich spojenci, avšak ke zvratu nedojde - incká dynastie i aztécká dynastie mají stále rozhodující moc v jihozápadní i západní Evropě. Autor promyslel leccos, ale vážně se kniha nedá moc brát. Tohle se stát opravdu nemohlo. Incká a aztécká říše mohly vzdorovat mnohem více a déle (incká říše se rozpadla kvůli probíhající občanské válce a zajetí Atahualpy španělskými vojáky), ale těžko mohly dobývat Evropu. Ani kniha totiž spolehlivě nevysvětlila, jakým způsobem se indiáni naučili stavět koráby. Taky jsem si vzpomněl, že jsem na základní škole před cca 27 lety napsal slohovou práci - úvahu na téma imaginárního dobytí Evropy indiány (že na něco takového mohli mít "právo", když totéž "právo" měli bílí). Učitelka, jinak vcelku dobrá, mou práci zhodnotila pouze slovy "Petr by chtěl, aby nás indiáni všechny pozabíjeli." Jednak nepochopila obsah mé práce, jednak nepochopila podstatu slohové práce ve stylu eseje. Howgh!... celý text

Zuřící lev 2013, Roman Bureš

Zajímavý román odehrávající se v době Spartakova povstání. V románu je Spartakus bývalý římský legionář, jenž se kvůli znepřátelení s Markem Crassem stal otrokem-gladiátorem. Jak známo, právě Crassus dokázal povstání brutálně potlačit (sám zemřel později násilnou smrtí). Řecký boxer Leon, hlavní postava příběhu, nakonec povstání přežije - od Spartaka dostal úkol zachránit jeho ženu a malého syna. Leon si vzal Spartakovu Alexandru za ženu a svého i jejího syna vychovávali jako bratry. Všichni se nastěhovali ke Spartakovu otci na jih Itálie. Spartakův syn se nikdy nedozvěděl, kdo byl jeho otcem. Leon vymyslí v románu mj. způsob úniku povstalých otroků z Vesuvu (po spletených větvích hroznového vína) či prosadí pochod zpět na jih Itálie (kvůli hledání své ženy - nakonec nalezne jen její hrob). Obsah románu je dost drsný, což je vzhledem k tématu v pořádku. Život gladiátorů či Spartakovo povstání nebyly procházky růžovým sadem.... celý text