kamibe přečtené 593

Černé díry: Reithův cyklus přednášek pro BBC 2017, Stephen William Hawking

S chutí jsem si přečetla tuhle knížečku a jsem spokojená, že jsem snad přeci jen pochopila i něco z vysoké vědy. Hawking je vtipný a vtipné jsou i ilustrace. A teď mě láká zjistit něco o knize Velkolepý plán. Bude mě bavit podobně jako tahle "drobnost", i když nebudu rozumět úplně všemu, jako se mi to děje i tady?... celý text

Učení dona Juana 1997, Carlos Castaneda

Děkuji své kamarádce, že mě přivedla ke čtení Castanedových knih. Když jsem četla jako první Sílu ticha, řekla jsem si, že to musím vzít z gruntu. Tak dobře - dozvěděla jsem se tu o třech možnostech, s kterými se autor dostával do stavu jiné skutečnosti. Bavily mě podrobné popisy příprav, vyhledávání míst i samotných autorových prožitků a také mě bavily Castanedovy otázky a odpovědi dona Juana. Všechno jsem to četla se zájmem, včetně poslední části, kde vlastně znovu souhrnně popisuje, čím vlastně prošel, a kde odůvodňuje, proč už nechce pokračovat dál. (Zřejmě pokračuje, jinak by nenásledovala celá řada dalších knih.) A četla jsem to celé se zájmem i přesto, že jsem narážela na slova, jejichž význam jsem neznala a musela je vyhledávat. Některé termíny popisů mi nejsou jasné ani po dočtení, ale to mi nevadí a budu se pídit po další knize. s. 131 "Jediný možný svět je pro tebe svět lidí a ty si nemůžeš vybrat, jestli ho opustíš nebo ne. Jsi člověk. ... A být člověkem znamená být odsouzen žít v tomto světě. Jsi ješitný a myslíš si, že žiješ ve dvou světech. Ale to je jen tvá ješitnost. Pro nás existuje jen jeden svět. Jsme lidé a musíme se spokojit se světem lidí."... celý text

Příliš mnoho andělů 2013, Petr Chudožilov

Po Kouři z komína jsem ráda sáhla po další Chudožilově knížce pro děti a s kamarádkou jsme si ji opět četly tak, že ona - dvě stě kilometrů ode mne - měla nahlas puštěný svůj telefon a já četla příběh za příběhem. A musím souhlasit jak s prvním, tak i s druhým předchozím komentářem. Nemám vlastně co dodat. Užily jsme si to spolu velmi pěkně a později jsem příběh o andělovi domácím přečetla i dalším přátelům, když jsme se konečně zase po čase setkali. A navíc jsme s jinou mou kamarádkou a kolegyní tento příběh zpracovaly do podoby čtení rodičů s dětmi doma, když se do školy chodit nemohlo. Ten příběh se nám líbil také proto, že vlastně promlouvá nejen k dětem, ale i k rodičům a přiměje nás, abychom se podívali do svého nitra a snad se i něco na svém jednání pokusili změnit k lepšímu.... celý text

Klub divných dětí 2019, Petra Soukupová

Knížku jsem četla do telefonu své kamarádce a opravdu jsme si to užily. Každá jsme si v některém z těch dětí našly i něco svého, takže jsme pro ně měly velké pochopení. Autorčin styl se nám velmi zamlouval a téma je asi pořád aktuální. Na konci nás napadalo, že by kniha mohla mít i nějaké další zajímavé pokračování. Knihu jsem si vybrala kvůli názvu a nenapadlo mne, že se mi hodí i do čtenářské výzvy, i když mě nenapadlo, že bych mohla obálku označit jako tu, která se mi nelíbí. Spíš bych řekla, že je nezvyklá. A možná je úplně na místě, protože je taky tak trochu divná.... celý text

Eda se nedá 2020, Petra Braunová

Podle mne je to další báječná kniha, kterou určitě daleko spíše budou oceňovat děti než dospělí. Vím dobře, jak nelítostní mohou být autoři bulvárních článků, a tak jsem moc ráda, že i o tomhle dokázala paní Braunová napsat působivý příběh, který je navíc plný hravosti, radosti, vtipnosti i napětí. Jako bonus tu vidím přesah do rodinných prostředí, která mohou být tak velmi rozdílná! Opravdu jsem spíš zvědavá na reakce dětí než na reakce dospělých. To, co se někdy dospělým může zdát přitažené za vlasy, je přesně to, co děti baví a co my dospělí už možná pochopit neumíme. Ale pokud narazíme na důchodce, kteří se umí bavit tak báječně, jako stará paní Běla a pak i ti na konci knížky, tak je přeci v životě všechno báječně v pořádku.... celý text

Kouř z komína - pohádkový román 2015, Petr Chudožilov

Krásná kniha s krásnými ilustracemi. Příběh tak zvláštní, neotřelý, hluboký. Užily jsme si to s kamarádkou, které jsem jednotlivé části postupně četla do telefonu. Budou mě určitě zajímat autorovy další knihy, neboť způsob jeho psaní je pro mne velmi podmanivý.... celý text

Žijte nebezpečně 2015, Osho

Mám Osha ráda. Uklidňují mě jeho promluvy, například v této knize hned na začátku to, co říká o meditaci: "Meditace je vaše přirozenost. Je to vaše bytí." A velmi jasně říká, jak může meditace přijít. Oshovy myšlenky mě v dobrém provokují. Nacházím tu pro sebe spoustu krásných vět. Mám Osha ráda a opravdu ráda čtu jeho myšlenky a tuhle knihu jsem taky četla ráda, jenže jí nemůžu dát plný počet hvězd, protože na konci knihy se nedokážu ztotožnit s jeho názorem na rodinu.... celý text

Tvář 2005, Dean Koontz

Růžový elixír - Metafyzické příběhy III. 1994, Eduard Tomáš

Eduard Tomáš sepsal povídky, v kterých nás vede pomocí záhadných, fantastických a podivuhodných příběhů do našeho vnitřního světa. Můžeme díky nim poznat sama sebe jako pozorovatele života, který tu žijeme v tomto současném těle. Pro ty, kteří věří, tuší či vědí, že tu nejspíš nejsme poprvé a možná ani ne naposledy, to může být čtení povzbudivé a ledacos vysvětlující. Pro ty, kteří na opakované převtělování nevěří to mohou být jen zajímavé a možná nepochopitelné příběhy. V prvním příběhu Buvol z Kemandangi jsem našla moudrou větu, která nás upozorňuje na sílu myšlenek: Zlo člověk spatřuje jen tehdy, když je sám dělá nebo myslí. Druhý příběh s názvem Zloděj snů upozorňuje na to, že je možné snášet daleko více bolesti, než bychom byli ochotni připustit, ale je k tomu potřeba naučit se určitou docela těžkou věc. Třetí příběh Pán osudu je o tom, jak se člověk může spolehnout na své sny. Jen je třeba trpělivě počkat. Skála sebevrahů je docela dojemný příběh o místu, kde sebevrahové, kteří se již rozloučili se svým životem, mohou poznat, jak se dá žít ve vnitřní blaženosti. Pátý příběh Prstýnek s tyrkysem může vypadat jako příběh s nepochopitelným koncem, jenže on je v podstatě o našich všelijakých světských touhách, které nakonec nutně vždycky vyplynou v touhu duchovní. Poslední příběh, podle kterého se jmenuje i celá knížka, je nejdelší ze všech, je to příběh téměř detektivní, ovšem opět s duchovní tématikou mimozemských světů a mimotělního putování. Kvůli tomuhle příběhu jsem si knihu vypůjčila z knihovny, ale pro mne byla působivější Skála sebevrahů a Prstýnek s tyrkysem.... celý text

Delfín 1992, Eric Lambert

Nádherná kniha. Krásně napsaný příběh. Nedotčená malá vesnička u moře uvítá novou učitelku, poměrně upjatou anglickou mladou dámu, které vadí, že muž pro ni přijede se zpožděním, ale daleko víc jí vadí, že nemá na sobě košili. A jak se dozví, budou ji srovnávat s její předchůdkyní, které se patrně nemůže rovnat ani zbla! Trošku si svou reputaci vylepší starostí o zdraví jedné dívenky, nicméně bude ještě chvíli považována za "brůču". Všechno se však změní objevením delfína. Plakala jsem, když autor zcela obyčejně a krátce popisuje, jak se děti s delfínem loučí. Učitelčina řeč na konci knihy je velmi působivá. Jsem moc ráda, že jsem na tuto knihu narazila a celou si ji přečetla, i když původně jsem si myslela, že to vezmu rychlým posuvem.... celý text

Slunečnice 2005, Simon Wiesenthal

Protože se paní Picoultová hned na začátku své knihy Vypravěčka zmiňuje o Wiesenthalově Slunečnici, hned jsem věděla, že si ji budu chtít také přečíst. Je tenká, ale příběh v ní je velmi silný. Otázka odpuštění mě provází už několik let a byla jsem zvědavá, jak je to tu zpracováno. Osobní autorův příběh nebyl pro mne nový v tom, co se všechno tehdy dělo, nebo v tom, jak všechnu tu krutost, ponižování a neustálou přítomnost smrti přijímali s téměř stoickým klidem, byl pro mne nový právě oním nahlédnutím na téma odpuštění a odpouštění vůbec. Kdo vlastně může, má a smí odpouštět? Proč ano a proč ne? Proto pro mne bylo nejprve nemilým překvapením, že se nepřečtu, co kdo z oněch 43 oslovených k tomu řekli. Když jsem si přečetla body A až J, zkoumala jsem, co vlastně které písmeno prezentuje. Je tam přitakání i odmítnutí, ale jsou tam i taková vyjádření, která se jasné odpovědi úplně vyhnuly. Ty mi byly nejvíce nepříjemné. Všimla jsem si, že bod, k němuž bych se přiklonila, zvolilo vlastně nejvíce oslovených. Jenže mi vadilo, že si nepřečtu, jak to formulovali. Proto jsem byla nakonec mile překvapena doslovem Zlaty Kufnerové, neboť mnohé věty nejen cituje, ale doprovází ještě nějakými svými výčty a doplněními. To mě také potěšilo. A nejvíc ze všech to byli dva oslovení, kteří mě vzali za srdce: rakouský spisovatel Friedrich Torberg, který unikl nacistům, protože se včas uprchl do Švýcarska, se vyslovil podle mne vyhýbavě, ale upozornil na něco, co se týkalo přímo Wiesenthalovy osobnosti, a pak, a to především, italský spisovatel Primo Levi, který přežil Osvětim - jednak se odpovědi nevyhnul, ale hlavně šel dál a vysvětluje, proč mu esesmanův požadavek připadá nejen dětinský, ale i nestoudný. Příběh mi připomněl Wieselovu Noc, protože to je také líčení bezprostředních osobních zážitků i emocí, které s tím souvisely. Nemyslím, že bych o holokaustu mohla číst ještě něco působivějšího. A je zajímavé, že obě knížky jsou malé a tenké.... celý text

Deset malých černoušků 2017, Agatha Christie

Vybrala jsem si ji do ČV a četla ji po několik večerů nahlas do telefonu i pro svou kamarádku. Výborně jsme si to užily. Na mnohých místech jsme se zastavovaly a promýšlely, kdo a jak... Vracely jsme se k říkance, abychom byly připraveny na to, co bude dál. Usoudily jsme, kdo by to mohl být a proč, což tu uvádět nebudu, byl by to spoiler, ale i přesto to bylo pro nás parádní počtení, zvláště závěr, protože nám vysvětlil okamžiky, které jsme zrekonstruovat nedokázaly. Svoje období detektivek mám už dost dlouho za sebou a ani po téhle bych nesáhla nebýt ČV, protože jsem tušila, že Agáta je sice bravurní, ale nějakou legraci si s ní neužiju. V tom směru s chutí vzpomínám na Kassakovu Děkuji, už jsem vraždil.... celý text

Holky to někdy nemaj lehký 2019, Klára Mandausová

Jsem z té knížky trochu rozpačitá. Příliš mne nezajímaly truchlivé příběhy, jejichž rozbor byl pro mne poutavější než příběhy samotné. Zajímal mě Honzák, a to i přesto, že jeho promluvy jsou pro mne vždycky jako sprcha nejrůznějších znalostí, kterou bych si raději dopřávala po menších dávkách. Zaujala mě Velká pětka (přemýšlela jsem, do kterého modelu osobnosti patřím, a říkala jsem si, že člověk může být třeba i namíchán) a také mě zaujala, a to hodně, meditace sa-ta-na-ma. Zaujal mě ovšem také komentář od siouxe, tak si brzy budu chtít přečíst knížku Labyrint pohybu.... celý text

Čavargoš / Tulák 1991, Tera Fabiánová

Líbila se mi knížka Jak jsem chodila do školy, a když jsem viděla, že autorka napsala ještě jednu a že je i v naší knihovně, šla jsem si ji také vypůjčit. A bylo to milé čtení. Příběh je uzavřený a obsahuje spoustu příhod, líčených asi tak, jako byste si u táboráku vypravovali, co jste kdy zažili. Našla jsem tam mnoho úsměvných vět. Na ukázku místo, kde Tulák nechce, aby děti chodily do školy pozdě, tak unese sedlákovi kohouta: ...držel jsem ho v zubech a nesu ho do osady. Budeš budit tam, kde je to třeba! Sedlák budíka má, ten tě nepotřebuje. Bába...uviděla, že nesu kohouta. "Dobře, dobře, zejtra ho podříznu a upečem si ho k obědu." "Néééé!" volám. "To není oběd, to je budík!" Jen jsem otevřel pusu, kohout zatřepal křídly a uletěl. "Infarkt! Infarkt!" kokrhá zoufale. Leť si, kam chceš, nerváku jeden! Co by nám byl platný takový nervózní budík."... celý text

Vypravěčka 2014, Jodi Picoult

Vybráno do ČV. A je to moje nejtlustší kniha, kterou jsem přečetla ve velmi krátké době pouhých pěti dnů, alespoň pro mne je to nebývale rychle přečtená kniha. Autorku jsem neznala a musím říci, že se mi její psaní zalíbilo. Už jsem o holokaustu přečetla docela dost knih, říkala jsem si, že už snad tohle téma nebudu letos ani plnit, ale nakonec mi to nedalo, a když jsem si přečetla anotaci a pár pochvalných komentářů, řekla jsem si, že tohle by mohlo být přeci trošku jiné. A bylo. Hlavně jsem ocenila propletení příběhu vymyšleného s příběhem skutečným. Říkala jsem si, že babička Minka mohla žít po válce svůj nový život svěže a naplněně díky své schopnosti žít tady a teď. Pozornému čtenáři mohlo svitnout už dříve, že něco nehraje, přesto je konec překvapivý a působivý. Téma odpuštění mě poutá a rozhodně si přečtu knihu, o které se autorka zmiňuje na začátku svého Poděkování.... celý text

Sekáč 1996, Terry Pratchett

Tak musím říci, že tento díl se nám četl asi nejobtížněji. Mně samotné se až na několik momentů skoro nelíbil. Ocenila jsem Smrťovu touhu užít si života i to, jak to nakonec prováděl. Dialogy se slečnou Zahořalou mě také bavily. Nelíbilo se mi časté střídání prostorů, dějů, postav, vždycky jsem se těšila právě na Smrtě a jak se srovná s tím nováčkem. No, musel požádat o pomoc, což je docela nečekané, ale i sympatické, když uvážím, že jde právě o Smrtě. Ovšem ilustrace jsou skvělé a mají jen jedinou chybu - mělo by jich být daleko více!... celý text

Postel, hospoda, kostel 2016, Zbigniew Czendlik

Mně se to také líbilo, a to i přesto, že mi připadalo, že až od strany 155 to má pro mne nějakou cenu, abych to fakt dočetla. A to i přesto, že s některými vyjádřeními tak úplně nesouzním. Každý máme tu svou víru trochu jinak. Ovšem s tím, jak na s. 266 říká, že život se dá buď přežívat, užívat nebo prožívat, s tím, ale i s mnohými jinými jeho vyjádřeními naprosto souhlasím. Líbí se mi jeho otevřenost, s kterou mluví o vlastní osobě. Navíc je velmi vtipný i na místech, kde bych to ani nečekala, navíc i o sobě se vyjadřuje vtipně. Také jsem oceňovala neotřelé autorčiny otázky, které šly mnohdy pěkně na tělo. A jak do kostela chodit nemusím, tak v Lanškrouně bych si tedy v neděli jeho kázání poslechnout šla. A s chutí. Takových duchovních by bylo ve světě potřeba daleko víc.... celý text

Byl jsem při tom 1995, Jerzy Kosiński

Opět se mi stalo, že jsem hledala docela něco jiného, ale tohle mě někde upoutalo jednak počtem stránek (něco na krátkou cestu za přáteli) a pak jsem také viděla na obálce květiny, takže se mi to hodí i do letošní ČV. Ovšem to, že se u čtení této necelé stovky stránek tak dobře pobavím, to jsem opravdu nečekala. Na docela malém hřišti tu autor se čtenářem sehraje dosti významný zápas. A vítězové jsou oba - autor tu bez zbytečných rozvláčností vystihuje několik lidských pošetilostí a autor si tu může uvědomit, kterých z nich se také dopouští nebo se jimi nechá podrobeně unášet. Napadá mě, že přirovnat ekonomiku k zahradě bylo famózní, ale zároveň přemýšlím nad slovem famózní. Jeho smysl je nám známý a je spíše pochvalný, ovšem slovo famózní má blízko ke slovu fáma, která už tak pozitivně působit nemusí. Jsme tedy natolik ovlivněni fámou, která vznikne docela nenápadně a naroste do obřích rozměrů, cestou pohltí všechny a skoro nenechá volno pro další úvahy? Autor mě získal natolik, že si od něj určitě ještě něco vyhledám. A opět mě přeci jen pořád mrzí pravopisné chyby, o to víc, když je najdu v textu, který se mi líbí. Tady například na začátku čtvrté kapitoly nechápu, proč je slovo nachomýtnout napsáno s í. A o další tři odstavce nevím komu unikl rozdíl mezi slovy sebou a se sebou, neboť věta "Musíme se sebou hodit..." by se mohla v českém textu objevit ještě tak před sto lety. Ale dnes? No dobře, smiřuji se s tím. Ale nedá mi to!... celý text

Na březích švestkového potoka 1997, Laura Ingalls Wilder

Jsem moc ráda, že jsem na tyhle knížky na tyhle knížky narazila. Tento díl byl pro mne snad ještě poutavější než předchozí. Líčení kobylkové pohromy, kterou si my tady u nás vůbec neumíme představit! Co sil je stálo udržet se při opakovaném řádění blizardu! Jak si uměli poradit v každé situaci, a i když to kolikrát vypadalo beznadějně, vždycky šel život dál a uměli se při tom i pobavit. Líbilo se mi maminčino vyprávění s tabulkou, když čekaly na tatínka a měly o něj strach, který si samozřejmě navzájem nepřiznávaly. Je to opravdu velmi milé čtení a je opravdu škoda, že u nás nejsou k mání další díly.... celý text

Síla ticha 1999, Carlos Castaneda

O Castanedovi jsem slyšela dávno, ale nikdy jsem neměla potřebu číst jeho knihy. Ovšem, když mi kamarádka řekla, jak kdysi četla jeho Učení dona Juana a jak z toho byla celá udivená, vůbec tomu nerozuměla, ale tak ji to fascinovalo, že četla a četla pořád pryč. Půjčila jsem jí tu knihu v naší knihovně, aby se do ní mohla podívat znovu. a pak si vyžádala nějakou další. Tak jsem vybrala Sílu ticha, protože se mi líbil její název. A jen jsem ještě cestou z knihovny nakoukla dovnitř, četla jsem a četla, přesně jako ta moje kamarádka. Jsou to pro mne naprosto neuvěřitelné věci. Čtu všechny ty příběhy úplně fascinovaná, vůbec tomu nerozumím, ale nedokážu se od toho odtrhnout. Spoustu věcí si poznamenávám, nacházím tam zajímavé moudrosti, dokonce zjišťuji, jak je nečekaně zábavná, až se místy chechtám nahlas. Nakonec vidím, že čarodějové jako je don Juan mají svým přístupem ke všemu, co je, hodně blízko k některým východním učením. Vidím, že je tu něco, co se vyskytuje v zenu nebo v buddhismu či jinde, jen to jinak nazývají - jde o pojem nelítostnost. Velmi se mi líbil způsob podání, kdy se střídalo vyprávění autorovo (ve kterém se tedy opravdu nijak nešetří) s vyprávěními jeho naguala. A jen mi oči přecházely, když jsem četla, co všechno si nagual pro svého učedníka připraví, aby ho dostal tam, kde by podle něho měl být. Ovšem nejvíc ze všeho mě bavilo, jak se don Juan velmi často smál tak, až se rozkašlal. A při čtení jsem si říkala, že tohle je pro mne možná těžké, protože jsem nezačala první Castanedovou knihou. Tak to chci napravit.... celý text