kamibe přečtené 593

Kulíškovy neposedné příhody 2017, Sandra Dražilová Zlámalová

Grafické zpracování může někoho oslnit, mně osobně to připomíná spíš panenky bárbí. Gramatické chyby v knížkách pro děti vůbec nemám ráda a vadí mi, když čtu, že "luční zvonky hráli". Kdyby byla jediná, zavřu oko. Přemýšlím, proč se na s. 17 píše "... na straně, kde se slunce střídá s měsícem", když vidím měsíc vycházet z téže strany jako slunce, takže vlastně není strana, kde se střídají, jdou prostě za sebou. Měla autorka na mysli východ? Tak souhlasím s komentářem Metly, že slohově to odpovídá základní škole. Také mi vadí, když se obrázky neshodují s textem, jak je tomu na s. 29, kde se píše, že kamarádi odpočívají ve ztrouchnivělém březovém pařezu, ale pařez na obrázku je hnědý. Ale třeba břízy trouchnivěním hnědnou a nevšimla jsem si toho? Podobně je to s borůvčím, pod kterým našli svůj seznam a na němž na obrázku borůvky zcela dozrály, třebaže je teprve jaro. Samotné příběhy jsou opravdu spíš pro poučení než pro pobavení. Můj závěr: Tahle knížka ode mne dostane hvězdu jen jednu, za snahu a že je to prvotina. Ale autorce dám ještě šanci a počkám si, až do naší knihovny vrátí čtenáři druhou její knížku - o Bordelíně To jméno mi totiž vybudilo úsměv na tváři.... celý text

Maria se vrací do Ria 1989, Lygia Bojunga Nunes

Na začátku člověka překvapí vousatá žena, ale nakonec je to o něčem docela jiném než jen o lidech od cirkusu. Pro mne tahle knížka byla nečekaným objevem. Je už vlastně stará - padesát let! Ale jak to už s takovými příběhy bývá, umí nás oslovit v každé době. Pro mne byla nejvíc o tom, jak se dítě (ale i dospělý) může postupně vyrovnat se smrtí svých nejbližších. Pro mne to ovšem bylo také o učení. Velmi poučná je v tomto směru kapitola s názvem Soukromá hodina - hlavně pro rodiče dětí školou povinných, také samozřejmě pro všechny učitele i učitelky, vlastně však pro všechny lidi, neboť každý někdy někoho něco učí. Trochu mě tu zaráží, že se desetileté děti v Itálii už učí dělitelnost a sčítání i odčítání zlomků se stejným a nestejným jmenovatelem. Používají matikáři u nás zkratku NSN a NSD? A co útvar otevřeného a zavřeného kruhu? Nevzpomínám si, že bych to někdy u nás ve čtvrté či páté třídě slyšela. Jediný klad na paní Eunice, která Mariu vyučovala, byl ten, že Mariu mnohokrát napomínala, ať sedí rovně, jinak že bude křivá, a pak to, že uměla s pomocí šroubováku vyprostit přezku Mariiny botky z výpletu židle. Ostatní dění by nám mělo být hlavně odstrašujícím příkladem. Obdivovala jsem autorčinu schopnost nás provádět jednak dějem vnějším a dějem, který probíhá v hlavě Marii. Především je však tato kapitola krásným vysvětlením, proč někdy žáci nemohou, nikoli nechtějí, ale opravdu NEMOHOU dávat pozor!... celý text

Uprostřed hlubokých lesů a mezi Indiány 1992, Laura Ingalls Wilder

Jako malá holka jsem milovala příběhy rodin odkudkoli na světě. Tohle je příběh vyprávěný velmi prostě, tak jak dny šly za sebou se vším každodenním nutným počínáním. Mluví mi z duše, jak dokázali spotřebovat všechno do poslední nitky, a pokud po nich někde něco zbylo, mohl to ještě pořád využít někdo jiný. Obdivuji schopnost taťky, který dokázal vyrobit tolik věcí a pořád mít u toho všeho dobrou náladu. Líbilo se mi velice, že jeho vztah k indiánům byl přátelský a nesouhlasil se sousedem, který často říkal, že nejlepší indián je mrtvý indián. Tehdy osadníci zastávali názor, že půda má patřit těm, kdo ji obdělávají. Nu, něco na tom je. Jenže ono je i na tom, že indiáni půdu obdělávat nepotřebovali, protože jejich způsob života je prostě jiný. A je fakt, že oni tam byli doma. A my jsme tam přišli jako noví, jako cizí. Mohla bych mít další výhrady, ale ta prostota líčení obtížného každodenního života mě natolik uchvacuje, že je tu nemám chuť psát. Fascinovaly mě podrobné popisy, ať už se týkaly zacházení s puškou a tvoření kulek, stloukání másla, výroby javorového sirupu (jak ho horký nalévali na talířky se sněhem!), sekání kosou, vázání snopů povříslem a stavění panáků, splétání stébel do prýmků, jejich sešívání a tvoření klobouků, stavění srubu, hloubení studny i popisy jednotlivých jídel a úkonů při denní práci nebo při přípravě vozu na cestu. Takže můj počáteční pocit, že se mi to snad ani nebude tak líbit, jako kdybych to četla jako malá holka, se po prvních pár kapitolách rozplynul a teď jsem ráda, že u nás v knihovně mají i druhou knížku, a už se těším, jak si ji vypůjčím a také přečtu.... celý text

Tajemná krabička 2019, Pavel Čech

Neodolala jsem a po jedničce, která mi připadala skvělá, sáhla u přátel rovnou po pětce. Nemám tedy návaznost, nicméně je mi při čtení stejně dobře, hezky a příjemně usměvavě. Pro někoho to může být o tom, jak je důležité poslechnout, když vás někdo před něčím varuje. Pro jiného to může být o tom, že zlo má být po zásluze potrestáno. Pro mnohé to může být výzva najít a přečíst si i to, co ještě nezná, a to i přesto, že některé úryvky jsou možná až příliš dlouhé. Každopádně se mi líbila skautská zmínka o krabičce poslední záchrany, protože to může být pro někoho výzva, aby si tu svoji zaplnil opravdu potřebnými věcmi, i když té úrovně, jakou má Rychlá Veverka, se dosáhnout nedá ani náhodou. Je to zkrátka další krásný příběh v milém komiksovém provedení. Jak já se těším, až konečně seženu tu dvojku!... celý text

Sex podivuhodný a záhadný 2005, Stephen Juan

Knihy podobného rázu se nedají číst najednou, ba ani postupně. Dají se číst, alespoň pro mne to je nejpřijatelnější způsob, jedině jakýmsi náhodným otevíráním nebo plánovaným listováním. Některé zajímavosti si možná člověk jen přečte a zapomene, některé si zapamatuje, protože ho nějak osloví, ale pořád to je vlastně jenom velmi obsáhlý výčet zajímavostí. Jako nejprospěšnější mi připadala kapitola 23, konkrétně strany 225 až 228, neboť se tu popisuje způsob, který by mnohým ženám (a samozřejmě párům) učinil život mnohem krásnější. Nejspíš známe některé obligátní pozice, ale do doby, než jsem si prolistovala tuto knihu, jsem o pozici CAT neslyšela zhola nic.... celý text

Učebnice sebelásky 2015, Lucie Kolaříková

Opět tu vidím, jak je pochybné myslet si, že jazyk je nejdokonalejší dorozumívací prostředek. Neboť vždy je třeba ujasnit si pojmy - co kdo pod tím či oním slovem vlastně máme. Sebeláska podle mého není sebestřednost, sobeckost nebo upřednostňování sebe sama za každou cenu. Ve slově sebeláska je obsaženo slovo láska. Připomíná mi to Ježíšovo Miluj bližního svého jako sebe sama. Že je takové "učebnice" zapotřebí, je pro mne jasné z toho, kolik znám lidí, kteří by se rozkrájeli pro druhé, ale na sebe zapomínají. A také je sympatické, že takovouto knihu nenapsala žádná vědma nebo moudrá dáma v letech, ale docela mladá žena, která tak oslovuje širokou škálu žen stejného věku (a patrně stejně tak zaneprázdněných staráním o jiné) i těch ještě o něco mladších, které k tomuto poznání nemusí už docházet jen skrze své neblahé zkušenosti.... celý text

Ztracen v džungli 2009, Yossi Ghinsberg

Je mi docela jedno, co si o jednotlivých postavách mohu myslet a jak je v průběhu samotného příběhu mohu hodnotit. HODNOTIT !!! Jaké vlastně mám právo kohokoli z těch čtyř hodnotit? Pro mne byla cenná naprostá upřímnost, s kterou svůj příběh Yossi sděluje. Po dočtení posledních řádků si říkám, že kdyby ho nepoháněla pro někoho možná příliš podivná touha po dobrodružství, třeba by vůbec nedospěl k tomu všemu, co dělá teď a co jistě nikdo neoznačí jako podivné, či dokonce zbytečné. Pro mne byla kniha hlavně o tomhle: Teprv když prožijeme něco opravdu krajního, hraničícího s vlastní smrtí, teprve tehdy opravdu zpokorníme a začneme si vážit toho, co je, a ne toho, co si vymýšlíme.... celý text

Vítejte na onom světě 2010, Tonya Hurley

Na této knížce jsem ocenila nejvíce to, jak vypadá. Je to opravdu krásné provedení. Nápaditá obálka černé barvy s průsvitkou ve tvaru rakve, růžovostříbrné filigránské ozdoby, stříbrná ořízka, uvnitř příjemné členění krátkých kapitol s jasným a snadno dohledatelným začátkem a oceňuji i to, že je název kapitoly vždy uveden v horním pravém rohu liché stránky. Překvapením pro mne bylo, že je vytištěná v Číně. Řekla jsem si, že ráda vidím, že tam umějí udělat i takhle hezkou věc. Samotný příběh jsem četla snad opravdu jen proto, abych si odpočinula od jiného, vesměs náročnějšího čtení. Jako nejnosnější bych označila kapitolu Poslední vůle. Některými citáty ze začátků kapitol jsem obohatila sbírku citátů na jednom webu. A protože tu mezi komentáři čtu, že druhý díl je povedenější, možná po něm za čas sáhnu. Autorčiny hlášky, které se mi opravdu líbily: * Osud je nejlepší obranný mechanismus. * Vztah k někomu nebo něčemu vychází obvykle z víry, že vás to něco nebo ten někdo naplní. Vztahy nás udržují při životě. * Nechat něco plavat může být ta nejtěžší věc na světě. * Pro většinu lidí je nejdepresivnější přiznat si porážku nebo selhání. * Být někým, kým nejste, je vyčerpávající. * Lítost. To nejsmutnější slovo v každém jazyce. * Život je jedna volba za druhou. * Když si sednete a pořádně se nad tím zamyslíte, musíte dojít k jediné, upřímné myšlence: No a co? * Pamatuj - jen proto, že něco můžeš udělat, neznamená, že bys to měla udělat. * Nejde o to, co jsme měli, ale co jsme dali. Nejde o to, jak jsme vypadali, ale jak jsme žili. A nejde jen o to, aby se na vás druzí pamatovali. Jde o to, dát jim k tomu dobrý důvod.... celý text

Noc 1999, Elie Wiesel

Přečetla jsem ji před rokem. Tenounká knížka, kterou jsem zhltla najednou - nedalo se totiž od ní odtrhnout. Vzpomněla jsem při ní na Lustigovu knihu Zloděj kufrů, která mě taky hodně brala. Ale Noc měla pro mne větší sílu, protože je to popis vlastních zážitků. Nemyslím, že bych mohla číst někdy něco ještě výmluvnějšího.... celý text

Cesta pravého muže 2012, David Deida

Skvělá kniha, z které jsem si udělala hodně výpisků. Upozorňuji, že existují muži, kteří tuto knihu číst nechtějí! Já ji však četla velmi ráda a jen doufám, že mužů, kteří si ji přečtou, bude víc a víc. Bylo by to HODNĚ potřebné.... celý text

O ženách 2008, Osho

Já mám Osha jako jednoho ze svých nejoblíbenějších autorů. Chápu, že tohle, co je v této knížce psáno, je místy velmi nemilé čtení. Ale otevírá vysvětlení mnoha nepříjemností, hrubostí i velkého násilí, které se dělo a děje. Mám ve zvyku si v knihách, které čtu, tužkou označovat věty, které mě zaujmou, se kterými souhlasím nebo naopak bych o nich potřebovala více debatovat. (Pryč jsou doby, kdy jsem brala každou knihu skoro jako ikonu. Beru je jako svůj učební či oblažující prostředek. Jedině hodně krásné knihy - jedno, zda dětské nebo pro dospělé - nechávám bez značek, a když už potřebuju něco vyznačit, raději vkládám hezký papír.) Ale v této útlé knize jsem víc stránek popsala než nepopsala. Za zmínku by stálo hodně Oshových výroků. Vyberu jen: ... kdykoli ke mně přijde žena a poslouchá mě, poslouchá mě hlouběji, důvěrněji láskyplněji. Ale když ke mně poprvé přijde muž, je velmi odolný, ostražitý, bojí se, že ho můžu ovlivnit nebo zranit, pokud jeho znalost nepodpořím. Případně je-li vychytralý, pokračuje s interpretací všeho, co bylo řečeno, vzhledem ke svým vlastním znalostem a řekne: "To všechno vím - nebylo to nic nového." Tohle je způsob, jak ochránit jeho ego, jak ochránit jeho tvrdou skořápku. Osho je známý tím, jak zpochybňuje výklady jiných. To je pro mne také hodně poutavé - ukazuje mi jiné pohledy na stejnou věc, pohledy, které by mne třeba vůbec nenapadly. Pro mne bylo zajímavé Oshovo upozornění, že ty nejlepší otázky v knize Prorok kladou ženy. A velmi zajímavé pro mne bylo to, jak v některých ohledech s Chalílem Džibránem nesouhlasí. Doporučila bych číst tuto knihu všem ženám, neboť jim najednou bude jasné, proč se jim někdy stává, že s muži vůbec nechtějí být. Největším poselstvím pro mne z této knihy je to, že patrně nejvíce záleží na nás - ženách! Protože jsme to my, ženy, kdo vychovává budoucí muže.... celý text

Bez lásky a křídel neseme těžce ten náš úděl 1997, Honza Volf

Lidovým jazykem podávané moudroprdnosti. Místy milé, místy k zamyšlení, místy pro silnější povahy kvůli nevybíravým až neslušným výrazům. Volfovy kresby se mi nijak nelíbí, i když plakát se sluníčkem mám v bytě vyvěšený už řadu let. Pro mne je Volfova tvorba hlavně dalším důkazem toho, jak školní vysvědčení a vůbec známkování nic, ale doopravdy nic nevyjadřuje o člověku samotném a ani o tom, co může v životě dokázat. A považuji za vtipný nápad dát si titulní stranu středoškolského vysvědčení jako první stranu své knížky, kterou uzavřel na poslední straně rubem tohoto vysvědčení.... celý text

3333 km k Jakubovi 2014, Petra Braunová

No, zpočátku jsem nečekala, že by mě to nějak mohlo zajímat, ale v průběhu je to čím dál napínavější a to největší překvapení je fakt překvapení, které pro puberťáka musí být docela těžké ke skousnutí. Ale život je prostě takový, jaký je, a když ho tak nebudeme brát, škodíme jen sami sobě.... celý text

Kuba nechce prohrávat 2014, Petra Braunová

Opět další povedená knížka pro děti. Líbí se mi, že to poučení, která do knížek pro děti paní Braunová vždycky nějak vpašuje, je pokaždé takové jen tak jakoby mimochodem, ale je!... celý text

Kuba nechce spát 2013, Petra Braunová

Zase dobrá knížka o dětech pro děti. A zase s nějakým nenápadným ponaučením.

Nela Malá, co nechtěla být malá 2014, Petra Braunová

Tuhle knížku jsem nečetla, poslouchala jsem ji, když mi byla čtena. A to byl taky moc pěkný zážitek. Holčičky chtějí být krásné, ale jejich maminky to někdy přehánějí.... celý text

Tajemství rodu 2013, Petra Braunová

Nabitá kniha! Jen jsem zírala, kolik nejrůznějších znalostí musela paní Braunová asi načerpat. Je pro mne zajímavé číst příběhy některých lidí a ráda jsem se s nimi seznámila, ale vyznat se v rodovém stromu každého z uvedených, to se mi nedařilo a ani jsem po tom netoužila. Ovšem nejvíc ze všech mě upoutal příběh o Radoslavu Bangovi. Miluju, když se seznámím s něčím, o čem jsem předtím neměla ani tušení. Tak jsem si našla něco na YouTube a s chutí si to poslechla.... celý text

Jonáš spěchá domů 2015, Marka Míková

Milý příběh. Naše životy jsou jedno putování za druhým. Jdeme odněkud někam. Medvídek ví, že jde domů. Svou nepozorností zabředne do bahniska. My se v něm ocitneme nejméně jednou za život taky. Medvídka zachrání na poslední chvilku kapitán Vážka, zrovna jako i nás lidi zachraňují před utonutím dobré duše v našem okolí. A stejně jako medvídek se radujeme, když bouři ve zdraví ustojíme. V knížce se mi líbí hned na začátku moment vzniku hračky - to si možná děti neuvědomují, že všechny ty jejich hračky někdo vymyslel a vytvořil. Oceňuji také hezkou češtinu, kdy je vedle spisovné autorčiny použita i milá nespisovná čeština jednotlivých postav. A obzvláště si vážím toho, že jsem nenašla žádnou pravopisnou chybu. Obrázky jsou zvláštní svou jakoby nenáročností - vlastně by takové mohl vyrobit i ten, kdo si o sobě myslí, že malovat neumí. Skoro vybízí k napodobení. Působí živě a lákají k prozkoumávání, co všechno to vlastně pan Valeš použil, aby to nakonec takto poskládal dohromady. Výhradu jsem měla jen dvakrát - košík, jehož škvírami se medvídek koukal ven, bych si představovala opravdu jinak, a v závěru jsem marně hledala dečku, kterou Lea přikryla spícího Jonáše. Těším se, až příběh budu číst u nás doma.... celý text

Nenechte si nic líbit 1994, Peter Lauster

Tuhle knihu jsem četla už před mnoha lety a teď koukám, jak byla pro mne asi důležitá - mám v ní mnoho značek a zátrhů. Líbí se mi na ní, že je v ní pojmenováno osm životních lží a rozebráno čtrnáct obranných mechanismů, přičemž u každého jsou vyjmenovány přednosti i nevýhody. Přednosti jakéhokoli obranného mechanismu jsou jako poklička, aby člověk necítil to, co je pod ní. Nevýhody jasně vykreslují přesně to, co je pod onou pokličkou. Není to kniha pro bůhvíjakou pohodu, je to kniha, v které poznáváme stinné stránky svých životů. Není to však jenom pesimistické nebo beznadějné čtení. Krom toho se mnohé věci zde popisované za tu dobu dost proměnily.... celý text

Moc podvědomí 1993, Joseph Murphy

Když jsem se po letech podívala, kolik vět jsem si tam poznačila, musela jsem nakonec uznat, že mi stačí číst si na konci každé kapitoly bodové shrnutí. Vždycky tam najdu něco, co mě může opakovaně podnítit k něčemu, co jsem třeba trochu pozapomněla.... celý text