kamibe přečtené 593

Lehké fantastično 2002, Terry Pratchett

Ano, i tuto knihu jsme také přečetli a výborně se u toho bavili, jen jsem to sem nezapsala včas, podobně jako u Morta.

Magický prazdroj 1995, Terry Pratchett

Někdy pro mě v této knize byly některé pasáže až příliš dlouhé, ale i přes tu délku byly pokaždé bohatě obdařené podrobnostmi, to abych si to mohla lépe představovat, a vtipem, to abych se u toho mohla často usmívat, někdy i nahlas, takže mi ta délka ani nevadila. To, že Penízovi Mrakoplaš prozradil, že nemusí pořád poslouchat svého podivně nemrtvého otce (který se vzepřel samotnému Smrťovi a podloudně se vecpal do vlastní hole, kterou předal svému synkovi) považuji za významné sdělení, neboť v životě každého člověka musí nastat chvíle, kdy má přestat poslouchat své rodiče. A když to neudělá, tak vlastně odmítá vyrůst.... celý text

Soudné sestry 1995, Terry Pratchett

Po několika letech jsme se k této knize vrátili a četli ji ve skupině pěti přátel a opět jsme se královsky bavili. Je to vzpruha - číst něco takového, humorného, a přesto moudrého a ještě k tomu velmi vědoucího. Pratchett musel mít nesmírný rozhled v mnoha oblastech lidského činění. Má náš neutuchající obdiv. Mnohým narážkám ani neumím porozumět, protože ty věci zkrátka neznám. Ale ve skupině posluchačů je jeden inženýr, který nám ledacos dokáže dovysvětlit. Hned se dívám, kterou z jeho knih budeme číst příště.... celý text

Kašmírový šál 2013, Rosie Thomas (p)

Přečetla jsem na doporučení své kamarádky, která odhadovala, že by se mi to mohlo líbit. No, odhadla to jen z malé části. Pro mne byl příběh líčený velmi zvolna, někdy až zdlouhavě, a i když mám ráda dobré popisy, tak zrovna tady mi to nějak nesedlo. Zaujalo mě pouze líčení kolem horolezectví a tkaní, protože jsem k obojímu ve sém životě někdy přičichla. Bavilo by mě koukat na lidi, kteří umí takový šál vyrobit. Přiznávám, že jsem složitý příběh plný různých zákrutů a někdy náhlých výměn v čase přečetla s mnohým přeskakováním. Také mě iritovala hrubka na s.30 (vysutá hrazda!) a rozdělování slov stylem přít-elkyně, nad-ané, nej-evil, které mi připadalo opravdu ďábelské! Dala bych knize dvě hvězdy, ale neumím tady najít, kde se přidávají. Nějak se to proměnilo a hvězdy prostě nevidím.... celý text

Tři muži ve sněhu 1934, Erich Kästner

Tohle autorovo dílko jsem četla v knize Příběhy z dětství a dospělosti, kde je shromážděno několik dalších próz. Pobavila jsem se. Pohádka pro dospělé se autorovi povedla, mnohokrát jsem se zasmála a téměř po celou dobu se usmívala. Vtipný tajný rada Tobler dokázal vybruslit s nadhledem a mnohdy až nečekaným vtipem z každé situace a pokaždé si ji užít a ještě z ní vytěžit.... celý text

V neděli se nepohřbívá 1964, Fred Kassak

K této knize jsem se dostala zajímavou cestou. Ze svého starého sešitu přepisuji citáty do jedné webové stránky a potřebovala jsem nejprve doplnit autorova data a život. Často mi k tomu dobře poslouží i Databáze, za což jí také velmi děkuji. Nadchly mě komentáře, které velebily humor Kassakovy detektivky. V knihovně mi knihu vytáhli ze skladu a já až doma zjistila, že to není ona. Tahle je velmi psychologizující, hlavní postava a zároveň vypravěč příběhu podrobně rozebírá své pocity, emoce a duševní rozpoložení. Konec mě přeci jen překvapil a přemýšlela jsem, jak to mohlo být dál. Vadilo mi, že Margareta se Filipovi sama nepřiznala a pro něho to bylo tedy v závěru také překvapení. Citát, který jsem vypisovala, jsem našla právě v této knize :-) Nu a teď si půjdu vypůjčit tu druhou, abych se taky pobavila!... celý text

Sebeléčba 2008, Kurt Tepperwein

Autor nabada ctenare, aby si uvedomil, ze vsechny nemoci pochazeji z nespravneho premysleni a chybnych myslenek. Kdyz si o sobe a o svem zivote myslime jen to spatne, taky to tak bude. Jinymi slovy rika totez, co rikaji dalsi moudri lide: jsme tvurci sveho zivota, a jestli nechapeme, ze jsme si to "spatne" ve svem zivote zpusobili my sami, pak proste je to zase jen dalsi chybna myslenka, kvuli niz schazime ze sve cesty a nemuze se nam darit hezky. Vysvetluje rozdil mezi modlitbou, meditaci a kontemplaci. A nabizi nekolik moznych zpusobu, jak muzeme svou sebelecbu nastolit.... celý text

Obejmi mě 2004, Jiří Žáček

Nádherně utvořená sbírka milostných básní. Žáčka mám ráda pro jeho šíři záběru. Umí tvořit jak verše pro děti, tak smutné básně a sloky k zamyšlení. Janečka miluju pro jeho čisté, jemné, půvabné linie. Tak málo čar a tolik výrazů a výpovědí! Nakladatelství Nibiru se ctí plní prohlášení na svém webu: Vydavatelství knižních publikací, jehož cílem je zprostředkovat čtenáři knihu krásnou po obsahové i výtvarné stránce, kterou je radost číst i vzít jen do ruky jako hezký předmět.... celý text

Pro Tebe 2018, Pavel Čech

Obrázkové knihy Pavla Čecha se vyplatí číst ve dvou - dospělý s dítětem. Příběhy svými obrázky přímo vybízejí k tomu, aby si spolu říkali, co vidí, co se tam děje a proč asi. A je docela jedno, že se některé Čechovy příběhy tak trochu podobají nebo opakují, protože život je taky takový. Jde možná spíš o to, co si z kterého opakování odnášíme ve svém nitru.... celý text

Příběhy z dětství i z dospělosti 1979, Erich Kästner

Čtu to a je mi u toho příjemně. Je to pro mne hotové pohlazení. Vychutnávám si autorův prostý, ale vybroušený styl, všechny podrobnosti o jeho dětství, vidím souvislost mezi ním a Emilem (oba mají maminku, která dámám myje vlasy doma u umyvadla). Čtu po jednotlivých krátkých kapitolkách a je to milé čtení před spaním. A jsem ráda, že je v této knize i příběh Emil a detektivové, s chutí si ho přečtu znovu.... celý text

Nádherné úterý čili Slečna Brambůrková chodí po světě 1977, Daisy Mrázková

Krásnější knížku do Čtenářské výzvy jsem si vybrat nemohla. Jemná, něžná, okouzlující. Řekla bych, že vlastně zjemňuje ono příslovečné "všechno zlý k něčemu dobrý" a ukazuje, že to dobré se někdy projeví zkrátka až za čas. Že tedy nemusíme být smutní, ale máme být trpěliví.... celý text

Řvi potichu, brácho 2016, Ivona Březinová

O této knize jsme věděla, dokonce jsem ji měla v rukou hned, jak vyšla, a snad jsem se do ní i začetla, protože mi to všechno připadalo známé - poklička, bez které Jeremiáš neodešel z bytu, kulaté tvary k jídlu, spolužák s meteorologickými smskami. Ráda jsem si to celé přečetla znovu a znovu obdivovala rodiče, kteří mají takové děti, a děkovala, že sama jsem se s takovými dětmi setkala jen okrajově. Obdivuji také autorku, která napsala velmi poutavý příběh o tomto tématu. Osmáci nebo i mladší, kteří si to přečtou, mohou už nahlížet na podivnosti některých lidí kolem sebe s větším porozuměním.... celý text

Hliněné lampy 2018, Osho

Já mám Osha ráda a s chutí jsem si přečetla i tuto knihu. Je v ní mnoho, co promlouvá k duši člověka. Jsou to velmi moudré věty a často se mi stává, že je až bolestné je číst. A spousta z nich se dá použít jako citáty, například tyto věty z osmé části: * Žádný úspěch nemůže odstranit pocit méněcennosti. * Kdo cítí ambice, snadno zapomene sám na sebe. A není podstatné, zda jde o světské ambice, nebo o touhu po osvícení. * Kde jsou ambice, tam je násilí, a není podstatné, zda vnitřní nebo vnější. * Kreativní mohou být pouze lidé, kteří dosáhli poznání, jež vychází ze zdravé a poklidné mysli. Nebo z části dvanácté: * Nehledejte duchovno, hledejte sebe. A pak se duchovno naprosto přirozeně dostaví samo. * Organizované náboženství je závislé na dohodách, zatímco duchovno je zcela osobní záležitost. * Duchovní je pouze ten, kdo nikomu nestraní.... celý text

Jeremy malý nezbeda 1931, Hugh Seymour Walpole

Se zájmem a potěšením jsem se prokousala starobylou češtinou plnou přechodníků přítomných i minulých, vždy správně užitých, a sledovala, jak velmi se změnila čeština v podobných knihách za necelých sto let. Pravopis je tu na mnohých místech rozkolísaný, až jsem se tomu musela usmívat. Příběhy malého kluka jsou tu popisované pěkně barvitě, až mi při čtení jedné kapitoly bylo velmi líto opatrovatelky, kterou Jeremy spolu se svou mladší sestrou tak zlobili, že ji až rozplakali. Dokonce jedna příhoda byla tak napínavá, že by si nezadala s žádným příběhem, který s oblibou čtou dnešní děti. Knihu jsem sehnala až v jednom dalekém antikvariátu a hodlám ji darovat své kamarádce, která učí studenty na gymnáziu a podobně jako já miluje češtinu.... celý text

Sága rodu Herriesů díl II: Judita 1937, Hugh Seymour Walpole

Bylo to pro mne opravdu krásné čtení. Těšil mě barvitý popis postav a jejich charakterů i niterných duševních pochodů, neméně barvité byly popisy událostí, krajin, změn počasí, ba i politických událostí té doby. Dcera tuláka Františka a jeho milované Mirabely, kteří oba při jejím narození zemřeli, se chvíli ocitla docela sama, ale protože soused, který se na koni i se svými psy vracel domů, pláč novorozeněte zaslechl a vydal se za hlasem, byla malá Judita zachráněna, vyrostla z ní svérázná žena, která v sobě nezapřela půlku tuláka a půlku cikánky. Zamilovala se do Jiřího Parise, dosti pochybné existence, který peníze získával nahodile a nezákonně. Protože mu hrozilo, že ho společník zničí, raději ho utopil. Čelil pak spolu se svou Juditou, kterou zpočátku nijak nemiloval, ale vždycky se k ní po čase rád vracel, dlouhé návštěvě otce onoho zavražděného, který to tušil, ale počkal si, až to z Jiřího konečně vypadlo a pak to skončilo zase smrtí Jiřího. Judita zůstala sama, zamiloval se do ní muž, kterého však ona nechtěla, neboť její srdce stále hořelo pro Jiřího, nicméně pro svoji povahu, která o každého chtěla pečovat, mu přeci jedné chvíle podlehla, porodila pak syna Adama a několik let pobývala v domě, kde vyrostla pod zvláštním vedením svého bratra Davida a ve společnosti Davidova syna Františka (který se něčím docela podobal svému dědovi a kterého Judita velmi měla ráda a on sám věděl a přiznával, že jediná ona mu dokonale rozumí). Řídila dům vlastně namísto jeho krásné, ale podivně líné a později i nevěrné ženy Jenifery. Byly to obtížné doby, které spolu všichni prožívali, Judita několikrát z domu utíkala, po narození syna Adama žila několik let tam, kde to měla nejradši, ale pak zase žila s Jeniferou, Františkem a jejich dvěma dětmi, už se chtěla vrátit do svého oblíbeného místa, ale protože František si vzal život , nechtěla opustit Jeniferu, která potřebovala pomoc s vedením domu. V celém rodu Herriesů se táhne nevyřešená záležitost s rozlomeným vějířem, která dosáhne závažných rozměrů a Judita, velmi nakročená od Jenifery odejít, zůstane, protože se chce utkat se svým synovcem Waltrem, jenž stále touží po pomstě pro svou matku za onen rozlomený vějíř, který má na svědomí právě Jenifera. Takže zůstává tam, odkud tolik chtěla odejít, a touží vychovat syna Adama tak, aby nakonec byl, podobně jako David, tím nejlepším z Herriesů. A tak by mě lákalo číst další díl, ale kdepak k němu přijdu? V ústecké knihovně měli jenom tyhle první dva!... celý text

Rodinné povídky 2019, * antologie

Nemohu si pomoci, já na takovéhle povídky už asi nejsem, už jsem jich přečetla tolik, že mi připadá, že mě už nemůže žádná překvapit. Mohu oceňovat spisovatelský um některých z nich a jejich vylíčení toho, jak to v životě je někdy složité a niterně občas hodně obtížně žitelné, nicméně mi jejich čtení neudělalo radostnější náladu, možná jen příběh s morčetem to trochu zachraňoval.... celý text

Sága rodu Herriesů díl I: Tulák Herries 1937, Hugh Seymour Walpole

Ryšavec mě natolik okouzlil svou starou češtinou a styl autorův mi téměř učaroval, tak jsem hledala Ságu rodu Herriesů, ale nebylo to tak snadné. Chtěla jsem si ji jen půjčit. Ale v naší knihovně ji neměli. Nakonec mi ji do naší knihovny poslali až z Ústí nad Labem. Louskala jsem ji tři týdny! Ale stálo mi to za to. Opravdu jsem si užívala krásný jazyk, rozvětvené popisy, které někdy byly opravdu hodně dlouhé, až tolik, že jsem je sem tam i přeskakovala. Když se člověk smíří s tím starobylým pravopisem i slohem protkaným přechodníky, pak může vnímat opravdu krásné popisy krajin a vzhledu i povah lidí, jakož i kolorit tehdejších svátků. Příběh sám je dojemný a napsaný tak, že jsem viděla do ledví každé z postav. Pomalé proměny v náhledu lidí na Františka Herriese byly pro mne úlevné. Tulákem byl nejen proto, že tolik miloval kraj, do kterého zavedl svou mladou ženu, aby v podstatě utekl od své původní rodiny, kde se s ostatními dobře necítil, a který měl prohozený skrz naskrz, ale také proto, že nejvíc se nachodil v době, kdy od něj odešla jeho druhá žena, milovaná Mirabella, která však Františka milovat tehdy neuměla, neboť její srdce zůstalo vězet u Jindřicha, její první lásky. Před očima měla stále situaci, kdy ho jeden muž zabil a ona se dívala, jak jí skonal v náručí. Františka měla ráda, ale milovat ho nedovedla. Myslela si, že ho činí nešťastným, a když ji tolik prosil, aby ho milovala aspoň trošičku, a dokonce kvůli ní byl býval opustil i svůj milovaný kraj, rozhodla se od něj odejít. Hledal ji snad všude. Býval pryč i několik měsíců, než se vrátil domů a nechal se obsloužit od svého sluhy Benjamina. Pak znovu vyrážel a všechny útrapy pěšího cestování vydržel díky svému silnému tělu a té touze zase ji přivést zpět. Nakonec ji našel, zuboženou, churavou, on již sedmdesátník, ona čtyřicetiletá. Jak ráda ho uviděla! Ano, chtěla s ním odejít. Jenže to by nebyl román, aby se tu nevyskytl ještě nějaký zádrhel. Nešťastný František byl opět ve svém polorozpadlém statku sám, byl velmi nemocný, zase vyzdravěl a opět se "toulal". Mirabella po nějaké době přeci přišla a nastala doba, kdy byli oba velmi šťastni. Příběh v tomto dílu končí narozením jejich dítěte, ale zároveň smrtí jich obou. Mám ještě druhý díl, tak se podívám, jak to pokračuje, neboť Františkův syn David je poněkud z jiného těsta než otec. Davida měli lidé ve vsi odjakživa rádi pro jeho příjemnou povahu. Odešel se svou ženou Sárou, kterou získal tím, že ji unesl jejímu strýci, který s ní nezacházel hezky. Mají tři děti a o nich i o Davidově starší sestře Marii, která však byla docela jiná, a o jeho mladší sestře Deboře, která se šťastně vdala za faráře a také mají děti, o těch všech, ale hlavně o Davidově rodině se nejspíš bude psát v druhém dílu. Jistě také o dítěti, které zůstalo bez rodičů - bez Františka a Mirabelly. V románu bylo zajímavé sledovat, jak v osmnáctém století lidé zacházejí s těmi, kteří se nějak liší - má-li Mirabella zářící hřívu rezavých vlasů (které Františkovi naprosto učarovaly), je označena za čarodějnici, stejně tak je čarodějnicí stará matka Benjaminova, když umí ledacos bylinkami vyléčit, a stejně tak je zpočátku, a to hodně dlouhou dobu, vesničany označován František za spojence ďáblova, neboť si neumějí vysvětlit, jakým kouzlem to působí na lidi, když zpozorní, kdykoli někam vejde. Samozřejmě ho odsuzují za jeho prostopášnost i za to, jak veřejně prodal svou milenku v jedné hospodě. Líbil se mi popis střetu otce a syna, který ho doposud vždy následoval i poslouchal, ale nyní je to již jinak, a zároveň otcova otevřenost, s kterou obnažuje dospělému synovi své nitro. Věty se mi četly příjemně i přes to množství přechodníků, které se patrně v té době užívaly běžně. Příjemné čtení to bylo i proto, že v době tisku této knihy (zima roku 1937) je pravopis naší řeči již lépe ustálen než v Ryšavci, který byl vydán několik let předtím. Vůbec se nedivím, že Walpole byl ve své době velmi uznávaným a čteným autorem.... celý text

Velký závod 2013, Pavel Čech

Nápaditý Pavel Čech! Poté, co jsem s nadšením přečetla nejprve 4. díl, jsem vypátrala a zakoupila skoro všechny díly o Rychlé Veverce. A tento první je už zabalený pro vnuka, čerstvého prvňáka, jako první dárek ze série. Velmi se mi líbí pospolitost táty a syna, kdy i přes rozdílnost zájmů dokáže táta (P. Č.?) najít propojení, které prohloubí jejich vztah.... celý text

Kluk na větvi 2016, Danny Wattin

Přečetla jsem ji už před časem a pamatuji si, jak velmi se mi líbila. Mám ráda knížky o dětech, které jsou nějakým způsobem zvláštní. Tady navíc jsou výroky, u kterých se ten, kdo někdy byl učitelem ve škole, může dosti zamyslet.... celý text

Svoboda učení 2012, Peter Gray

Když jsem kdysi po roce 1990 na tuto knížku narazila a jedním dechem přečetla, měla jsem v duši veliký smutek, že nejsem učitelkou v takové škole, kde by toto vše bylo samozřejmé. Ten smutek mě dodnes neopustil.... celý text