kap66
přečtené 2753
Zpívající memoáry, aneb, Když archiv zakuká
1992,
Jan Vodňanský
To jsem to pěkně načasovala: po Zábranově deníku - vzpomínky Vodňanského. Jak přesně do sebe zapadají: oba skvělí, inteligentní, trefní a obdivuhodní. Z podstaty věci, tedy zkušenosti a zaměření, se liší jako zima a léto (oboje nezbytné, léto pohodovější). Tam, kde JZ šlehá a bodá, tam JV baví, kde JZ ostře kritizuje, tam JV ironicky ťafne. Vtipně a kouzelně pojaté jsou zážitky z dětství. Ale teď zpátky; ne na stromy, ale do hlubiny temných padesátých let. Pionýrské noviny mi uveřejňují první verše, ve kterých oslavuji námořníky útočící na Zimní palác. Avšak vzápětí se už jako dvanáctiletý básník poprvé setkávám s cenzurou. Reaguji totiž bezprostředně na úmrtí J. V. Stalina, ale než stačím báseň odeslat, umírá vzápětí i Klement Gottwald, a tak pohotově připisuji další sloku a výslednou báseň pak výstižně nazvu Dvě rány. Pionýrské noviny ji však neotisknou, možná proto, že někomu z redakce připomněla známé úsloví „dvě mouchy jednou ranou“, a to si v třiapadesátém každý odpovědný redaktor dvakrát rozmyslel. Dospělý umělecký život plný slalomů mezi brankami omezování a zákazů je podán popisněji, ale pořád je to skvělé čtení, hlavně díky známým jménům a ukázkám textů písní. Jeho laskavý pohled na spolupracovníky a přátele mě hladil na duši. Doporučuji nejen znalcům. A opět děkuji Městské knihovně v Praze; stáhněte si díky ní zdarma - a uznáte, že byste i rádi zaplatili.... celý text
Celý život. Výbor z deníků 1948–1984
2001,
Jan Zábrana
V mé čtečce 2242 stran, plných přesných a jazykově bohatých vyjádření. Zábrana byl excelentní překladatel, s ohromným jazykovým citem. Ve vztahu k vlastnímu životu tu pomocí stovek variací jedné myšlenky odhaluje svůj charakter, před nímž se klaním. A celou četbu si pořád uvědomuji: takový intelekt, zmařený; takový člověk, zmařený. („Říkali ti, že krást se nesmí, a zatím ti ukradli celej život.“ Petr Skoumal). „Tyhle zápisy, to není deník, ale diagnóza. Moje diagnóza.“ Jeho psychické nastavení spolu se zkušenostmi z 50. let (které moje generace - jsem o něco málo mladší než jeho dcera - zná jako fakta, ale bolestivé prožitky už má oslabené) mu nedovolily připustit ve vztahu k režimu kompromis, ani ten nejmenší. Prokomunistické autory nenáviděl, těm na druhé straně, režimem postiženým, zazlíval, pokud kývli na vydání svých děl za cenu ústupků a úprav. Pohrdal touhou vidět aspoň nějaká malá „zlepšení“, zdánlivá zlidštění totality. V osobním životě nenacházel, zdá se mi, taky žádnou naději, ve vztahových záležitostech mi přišel až cynický. Zřejmě jediným světlem jeho života byla dcera. Postupně ztrácel lidi, jež měl rád, brala mu je emigrace či smrt. Smrt byla jeho časté téma (viz Marlowův komentář), ale přece jen, 53 let… Jemu život ukončil totalitní režim, ale už dávno před rokem 1984. Zvláštní. Čekala jsem pocit deprese, ale „Celý život“ mi spíš umožnil vidět naše dějiny od roku 1948 urovnaně, s vyčištěnou linií, jednoznačně. Bez kompromisů. A v pohledu na dnešek, např. na Rusko, je aktuálnost až zneklidňující.... celý text
Mesiáš
2000,
Boris Starling
V létě mám čistší hlavu. Že bych zase jednou zkusila thriller se sériovým vrahem? Radši ale vyberu něco vysoce ceněného, řekla jsem si, majíc na paměti svůj závazek „vyhýbat se přílišné brutalitě a nelogičnostem v ději“. Rok vydání Mesiáše mě vede k přidání jedné hvězdy. Možná teprve tehdy začali být spisovatelé zamilovaní do postav křesťanských psychopatů a vyšetřovatelů s děsivými traumaty. Možná byl Starling jeden z prvních, nechce se mi to zkoumat. Ani to, kdy si začali autoři libovat v detailních popisech zohavených lidí, což tvoří opravdu, opravdu velkou část knihy. Prostoru je na to dost, protože až do poloviny vyšetřovatelé tápou a jen sbírají mrtvoly - a to je to na pováženou, protože hlavní vyšetřovatel je prezentován jako kriminalistická hvězda. Pořád ještě beru detektivky a thrillery jako náhradu pohádek, proto v postavě hlavního kriminalisty potřebuji vidět dobro. Morální rozostřování je mi víc než nepříjemné. Dočítala jsem se znechucením; tohle a závěrečná akční scéna plná fyzických a fyzikálních nonsensů mi dodaly sílu: už jsem na samoúčelně úchylné knížky stará, končím s nimi.... celý text
Přej si opatrně
2020,
Hallie Ephron
Je to další z „thrillerů pro ženy“ založený na vzdělaných postavách (právník a učitelka), ovšem s city, prožíváním, důvěřivostí, stálostí a odhadem dítěte. Jejich promluvy a kousky by mohly být legrační, kdyby se netvářily vážně a netvořily základ „zamotaného“ kriminálního případu, v němž vyšetřovatel figuruje jenom jako další klaun, takže na vyřešení kápne nakonec přece jenom hlavní hlupaňa. Zaplaťpánbůh, že takovou bezbřehou naivu uklidila autorka ze školství a umístila ji do sklepů a garáží mezi věci na přebrání a vyhození. Na druhou stranu, právě tenhle motiv (zřejmě typicky americký) mě docela bavil, za to jednu hvězdu přihazuji. V závěru naznačené pokračování (?) ale minu.... celý text
Dotek temnoty
2014,
Dennis Lehane
Název nelže, je to temný díl. Až tak, že nadhled a vtipnost jsou překryté tragičností a vážností. Sice rozumím, ale tím víc mi tenhle díl připomněl všechny přečtené thrillery se sériovými vrahy, vychutnávajícími si brutalitu (tady opravdu výraznou) svých vražd. Takových knížek je jako letos komárů. Přestože Dennis Lehane píše skvěle, vystavění příběhu a styl jsou přesně to, co hledám, ubírám tentokrát hvězdu za to, že mi tenhle díl svou podstatou splyne s desítkami jiných, napsaných autory, do jejichž klubu by DL asi ani nechtěl patřit.... celý text
