kap66
přečtené 2780
Přej si opatrně
2020,
Hallie Ephron
Je to další z „thrillerů pro ženy“ založený na vzdělaných postavách (právník a učitelka), ovšem s city, prožíváním, důvěřivostí, stálostí a odhadem dítěte. Jejich promluvy a kousky by mohly být legrační, kdyby se netvářily vážně a netvořily základ „zamotaného“ kriminálního případu, v němž vyšetřovatel figuruje jenom jako další klaun, takže na vyřešení kápne nakonec přece jenom hlavní hlupaňa. Zaplaťpánbůh, že takovou bezbřehou naivu uklidila autorka ze školství a umístila ji do sklepů a garáží mezi věci na přebrání a vyhození. Na druhou stranu, právě tenhle motiv (zřejmě typicky americký) mě docela bavil, za to jednu hvězdu přihazuji. V závěru naznačené pokračování (?) ale minu.... celý text
Dotek temnoty
2014,
Dennis Lehane
Název nelže, je to temný díl. Až tak, že nadhled a vtipnost jsou překryté tragičností a vážností. Sice rozumím, ale tím víc mi tenhle díl připomněl všechny přečtené thrillery se sériovými vrahy, vychutnávajícími si brutalitu (tady opravdu výraznou) svých vražd. Takových knížek je jako letos komárů. Přestože Dennis Lehane píše skvěle, vystavění příběhu a styl jsou přesně to, co hledám, ubírám tentokrát hvězdu za to, že mi tenhle díl svou podstatou splyne s desítkami jiných, napsaných autory, do jejichž klubu by DL asi ani nechtěl patřit.... celý text
O kousek dál napravo
2011,
Fred Vargas (p)
Tak, a teď už mám vážně šlus. Poslední knížka mé nej z nej vydaná u nás. U koho jiného najdu tak kouzelné spojení logiky (dané vědeckou stránkou případu i jeho vyřešením) a nelogičnosti (dané zvláštními lidskými vztahy a promluvami)? Kdo jiný mi nabídne tak specifické postavy, jež jsou naplno zažrané do toho, co umějí, a jejichž myšlenky putují naprosto překvapivými mozkovými cestičkami? Kdo jiný umí rozvinout případ vraždy z takové blbůstky (tento případ), jako je psí hovínko? Kdo další mě přinutí zapnout vůli, abych odložila knížku, protože si chci ten úsměv během četby uchovat víc dní než jen jeden? Nikdo. Takhle dokonale nikdo. Doprkvančic, fakt nikdo.... celý text
A taková to byla láska...
2006,
Anna Gavalda
Je to spíš novela než román, a ještě k tomu by se k takovému pojetí hodila forma dramatu. Konverzační próza je zajímavá tím, že dialog probíhá mezi tchánem, jenž se brzy zřejmě stane extchánem, a jeho snachou opuštěnou manželem - jeho nevěrným synem. Odtažitý a studený tchán se „pochlapí“ (lépe řečeno „poženští“) a dá najevo city. Ty hrají prim, o ničem jiném to není, samé pocity, úvahy, city. Ale mně se to četlo dobře, podobně jako autorčiny další knížky – a to jsem ještě nečetla žádnou z jejích knih v červených číslech.... celý text
Tajemství karet
2003,
Jostein Gaarder
Filozofie: promyšlená a nenásilně podaná. Knížka vybízí k přemýšlení a uspokojuje objevenými souvislostmi. Vzbuzuje pocit, že filozofovat – tedy neklouzat životem jako primitiv - může (a asi by měl) každý. Ale pokud tohle není, co hledáte, zbývá – Fantazie. Knížka je kouzelná a kouzel plná. Spojením obou F se dostanete k podobnému vyznění, jaké nacházím v Malém princi: člověk by si měl uchovat dětský pohled na svět, měl by se neustále nechávat překvapovat zázračností života. Ať si kdo chce co chce říká o tom, že filozofii takto interpretovat je nepřípustné zjednodušování, já Gaarderovy knížky přijímám s radostí. Ti, kteří filozofii berou čistě vědecky, najdou bohaté zdroje jinde. Ti, kteří touží najít jen způsob, jak do ní pootevřít dveře, nebo ji chtějí brát jako součást každodenního náhledu na obyčejný život či jen pátrají po motivaci, musí hledat mnohem víc. Proto jsem za takovéhle knížky vděčná.... celý text
Žena s mateřským znaménkem
2014,
Håkan Nesser
Pokračuje mé druhé čtení celé série. Nesser mě jako jeden z mála dokáže přesvědčit, abych sympatizovala s vrahem, aniž by udělal z vyšetřovatelů mamlasy. Tento díl je ojedinělý nedotažeností Van Veeterenova vyšetřování, přestože do něho všichni členové týmu vloží stejnou míru odhodlání, zkušeností, důvtipu i vtipu (a to poslední je pro mě stejně důležité jako případ). Zkrátka může existovat dokonalý zločin; jeho hořká podstata odůvodňuje vyznění a mně pojetí takové spravedlnosti za daných okolností nevadí ani za mák. A přijde mi, že snad ani Van Veeterenovi, jehož sarkastický postoj k životu, práci i lidem zpříjemňuje jeho věrné obdivovatelce (= já) četbu každého dílu. Od prvního mého čtení Nesserových detektivek uplynul nějaký čas, naplněný desítkami detektivek jiných autorů. I kdybych na každém díle této série našla malou mušku, oproti masařkám ve valné většině z těch desítek …... celý text
Poslední deska
2017,
Andrew Cartmel
Ač se považuji za milovnici detektivek, pohltila mě během prvních stránek hříšná myšlenka: vůbec by mi nevadilo, kdyby se celé pátrání omezilo jenom na ty desky. Sběratelství, hudba, vinyl, HUMOR, láska; to všechno mě i s těmi vraždami nakonec smířilo:-). Ne, ve skutečnosti považuji Poslední desku za výbornou knížku, bavila mě i napínala. (A připomněla mi, jak skvělý to byl pocit, když se mi povedl nějaký úlovek do sbírky.) Zřejmě je lepší číst tuhle knížku spíš pro jedinečnou atmosféru spojenou s pátráním po deskách, jež navíc provádí ohromně sympatický hlavní hrdina, než k ní primárně přistupovat jako k detektivce. Je to moje letošní „medailová“ knížka, možná se i dělí o zlatou s Caimhem McDonnellem.... celý text
Příliš smutná vdova
2000,
Phillip Margolin
Někdy to tak dělávám, ani nekouknu na anotaci a hodnocení (natož svých oblíbených) a vydám se na objevitelskou detektivkovou výpravu; pořád věřím, že někde se bez povšimnutí povaluje valounek – nemusí být zlatý, stačí dobře napsaný, nápaditý, svěží, vtipný. Nahozená zápletka mě zaujala, proto jsem vydržela. Musela jsem ale překonat obtížná místa. Houští umělých charakterů a ostrá skaliska nepřirozeně znějících dialogů mi nedala vychutnat občasné klidné cestičky, ale nakonec jsem se tím statečně prodrala, trochu poškrábaná a bolavá. Konec v podobě krkolomného přelézání propasti mě ale od autora coby průvodce odradil zřejmě navždy. Řeknu vám, kdyby v reálném životě lidé takhle uvažovali a takhle se chovali, důchodu se nikdo nedožije.... celý text
Už je to za mnou. Osobní zpověď (bývalé?) anorektičky
2013,
Michala Jendruchová
Vždycky mě víc zajímaly příběhy, ve kterých musel člověk bojovat sám se sebou než proti někomu. Docílit přeprogramování svého mozku mi přijde obdivuhodné natolik, že o tom čtu ráda, téměř bez ohledu na to, jak je to zpracováno. Tahle knížka není ničím výjimečná, ale autorka, myslím si, splnila svůj záměr: vypsala se z problému, pojmenovala příčiny a zveřejněním svého příběhu oslovila nejen své blízké a známé (i když ty asi především). Vydávání takových autentických výpovědí považuji za užitečné.... celý text
