kap66
přečtené 2753
Mizející země
2021,
Julia Phillips
Zajímalo mě, proč Američanka píše o Kamčatce; naštěstí byl důvodem její studijní zájem spojený s tamním pobytem, nikoliv pouze snaha být originální a psát o něčem, co zná jen z netu. (Také jsem se u toho dopátrala, že tu byla zaměněna za jmenovkyni, a tedy do ČV nepatří jako autorka nežijící ani – v mém případě – o 22 let starší; naopak je o 22 let mladší, tak nic. Ještě že jsou letos témata tak bezvadně zvolená, že se každá knížka hodí tak do tří přihrádek :-)!) Žádná detektivka ani thriller, máte pravdu. Jsou to výseky ze života obyvatel Kamčatky, kteří žijí svůj všední život a nějak – více či méně – se jich dotýká domnělý (?) únos dvou malých sester, možná související s útěkem (?) osmnáctileté dívky před třemi lety. Motiv zmizelých dívek mi dlouho připadal zbytečný, ale nakonec jsem ho ocenila - velké množství postav propojoval, snad i dodával některým obyčejnějším příběhům napětí a rozhodně udělal závěr akčnějším. Není to ale zdaleka hlavní téma. Tenhle román čtěte pouze vy, jež zajímají vztahy, práce a zábava různorodých obyvatel Kamčatky po rozpadu Sovětského svazu. „Mizející země“ může být povzdech jejích obyvatel nad jeho ztrátou, nebo nad mizením původních tradic; nebo, jak zmiňuje myshichka, může být mizením půdy pod nohama – hezký nápad, odpovídající vyznění. Je to dobrý debut.... celý text
Medvědí tanec
2014,
Irena Dousková
Irenu Douskovou čtu ráda, s porozuměním až souzněním. U Medvědího tance jsem pociťovala navíc hluboký obdiv. Tak pravdivě a lidsky působící čtení! O nesnesitelném, těžce nemocném člověku, jehož názory a skutky nejsou lidé ochotni tolerovat, natož chápat. Jeho dílo je uráží nebo jím pohrdají. Těch pár přátel, kteří ho ještě mají rádi, musí také leccos překousnout; snad i oni, ale čtenář určitě, pochopí nakonec mnohé. Geniální mozek, nesvázaný konvencemi, natož přijetím toho, „co se má“, schopný dělat si legraci ze všeho; osamělý, toužící se omluvit aspoň někomu z těch, jimž ublížil. Smutné i vtipné, netradičně psané, čtivé, skvělé.... celý text
Šváb
2020,
Ian McEwan
Úkrok z intelektuálních souvislostí :-): on to sice na začátku je Kafka (naruby), ale jestlipak by McEwan přiznal kapičku inspirace jedním dílem Doctora Who (to by i zůstal doma), popř. lehce i Muži v černém? V každém případě mi to přišlo jako dobrý nápad k rozehrání politické hry britského broukopremiéra, v němž autor doslovu vidí jasného Borise J. Jasně, ale – a komentáře dokládají, že v tom nejsem sama – tu máte taky vysvětlení lecčeho z vrcholné politiky domácí, nad čím jste kdy kroutili hlavou. (Ve skutečnosti soudím, že švábi jsou v tom u nás nevinně.) Jako u každé satiry se dost pobavíte a trochu naštvete, a tak to má být. Nadčasové a nadregionální, celkem dobře napsané, lehce vypointované.... celý text
V pasti lží
2018,
B. A. Paris (p)
Možná jsem se čtenářsky posunula výš, možná autorka padla spisovatelsky níž, ale tenhle thriller má v sobě stejný obsah života, jako je pravého masa v masu sojovém. U autorčiny první knížky jsem taky na hlavní hrdinku občas zahulákala, že je úplně pitomá, ale jejím domácím vězením jsem se nechala přece jen obloudit. Ale tady? Cass, považovaná za svědomitou a výbornou učitelku, působí velkou část knížky až tak prostoduše, že jsem nebyla ochotná na to přistoupit. Pravda, i dalším postavám jsem nevěřila ani zbla. Jednoduchý styl, jakým je román psaný, tomu nakonec ale dost odpovídá, to musím ocenit. Přítomný čas nemám nejradši, ale budiž. Jeho použití vypravěčkou i v období, kdy byla psychicky úplně mimo, zase ale odpovídá (ne)věrohodnosti celého děje. Takže: pokud máte rádi thrillery vyrobené ve zkumavce, protože vlastně netoužíte číst něco, co připomíná krutou realitu, je to knížka přesně pro vás.... celý text
Slídil
2022,
Tana French
Zjišťuji o sobě překvapivou věc. Ze mě, která nadšeně utekla z vesnice do města, se stává čtenářská venkovanka. Mohlo mi být podezřelé už to, jak moc se mi líbily knížky z venkova polského, německého, anglického i českého (Tokarczuk, Hansen, Herriot, Legátová) – a neříkejte, že je to jen těmi skvělými autory, já vím svoje! Začínám se zhlížet v popisech přírody a rázovitých postavách. To, že to přenáším i na detektivky (třeba australský venkov v Suchu J. Harper), je vážně na pováženou :-). A pak přijde Tana French, která mě dřív u svých detektivek držela jako přikovanou, zasadí děj na irský venkov, vhodí Američana mezi vesnické podivíny - a pěk-ně po-ma-louč-ku krá-čí. A já? Jsem tam jako doma. Ono je to i tím, že autorka píše tak dobře: psychologie, dialogy, nenásilné působení na city. Jestli se Tana French vydá dál touhle cestou, budu ráda. Hlavně ať píše.... celý text
Tři evangelisti
2010,
Fred Vargas (p)
Stará dobrá Fred Vargas? Ale kdež! Mladá - a stejně dobrá jako v Adamsbergovi. Ženská moje zlatá. Šetřím si ji, šetřím, ale dojde mi záhy, pokud se nakladatelství rozhodne utnout vydávání. Ono ji totiž zná a miluje málo českých čtenářů, zato je to cit věrný a pevný. V této sérii neprobíhá pravé policejní vyšetřování. Tři historici (jejichž odborné rozepře jsou kouzelné) se nachomýtnou ke zmizení ženy, kterou znali jen letmo, ale stačili si ji oblíbit. Naštěstí mají u sebe strýce jednoho z nich, jenž by do Adamsbergovy party zapadl naprosto přirozeně, a společně na to kápnou. A jestli se vám bude chtít pohrdavě odfrkávat se slovy „takhle by se to nemohlo stát“ a „takhle přece nikdo nemluví“, říkám vám: jasně že ne! Ale v tom je právě kouzlo autorčiných knížek: svérázné postavy vedou poněkud bláznivé dialogy, občas ukročí z logiky – a mě spolehlivě rozesmějí, baví i napínají. Taky je v tom pro mě skrytá obrovská výhoda: druhé čtení - až mi tedy opravdu dojdou všechny její knížky - bude přinejmenším stejně zábavné.... celý text
Útěk do divočiny
2007,
Jon Krakauer
Pět hvězd za to, jak to autor pojal a jak mě vedl. Přestože nešlo o příběh, četla jsem se zaujetím a podléhala postupně více pocitům a mnoha hodnocením hlavní postavy. Koketování se sebevraždou, naivní bláznovství, necitlivost vůči rodičům a sobectví, falešná romantika,… Nakonec jsem zakotvila - díky autorovi - na „hledání opravdovosti“; ničím se s hrdinou neztotožňuji a modlím se, aby moji blízcí volili při hledání smyslu života jiné, bezpečnější cesty. Napsané je to ale výborně.... celý text
Ani slovo
2017,
Brad Parks
Celkem dobrý, napínavý thriller harlanocobenovského střihu, tedy s prolínajícími se náhodami, propletenými, ale promyšlenými vztahy, útoky na city (zvlášť v závěru), omezenou reálností, spádem a svižnými dialogy. Vyprávění soudce Sampsona se střídá s náhledy na únosce (přesněji hlídače) dětí a jejich přijímání rozkazů ohledně dalšího zacházení s šestiletými dvojčaty. A tady nastal zádrhel. Autor podcenil mateřský instinkt (jsem přesvědčená, že nejen můj) a příliš mě zneklidňoval popisem hrůz kolem jejich věznění. Jasně že vím, že je to fikce! Říkejte to ale mé hlavě, která mi vždycky pošle při pohledu na reklamy se šťastnými miminky úsměv a rozněžnělé „jéé“… Pocit, že musím ty mrňavé děti vidět co nejrychleji v bezpečí, mě donutil přelétávat očima stránky týkající se čehokoliv jiného – a že jich bylo. Tak si to autor asi nepředstavoval, říkám si. Nedá se nic dělat, bylo to mimo moji kontrolu. Potenciál ale autor má, četla jsem už spoustu mnohem horších thrillerů. Třeba se ještě potkáme. Tři hvězdy - a půlka navrch za ty části, jež jsem pak dočetla, když už jsem znala konec (a musím uznat, že mě podstata a průběh soudních jednání zajímaly).... celý text
Věštba
2018,
Chloe Benjamin
„Věštba“ mě popuzovala. Přitom výchozí nápad mi přišel bezvadný, sliboval, že budu spoluprožívat osudy sympatických postav, sourozenců čelících následkům hloupého dětského nápadu. Autorka jim ale nedala šanci. Nechala je vyrůst v prapodivné osobnosti, které buď zapadají do schématu (homosexuál a promiskuitní život), nebo i přes svou inteligenci a vzdělání provádějí naprosto šílená, tragická rozhodnutí – jenom aby se naplnila věštba. Nikdo z nich ve mně nevzbudil pocit spřízněnosti; jejich vztah s matkou i sourozenecká láska, o níž se stále mluvilo, ale jejíž reálné projevy silně kulhaly, mě štvaly. Dialogy byly hašteřivé a vyhrocené, čemuž bohužel zásadně napomáhala audioverze. Interpretka svým přednesem – hádavým a důrazným i tam, kde jí situace i sama autorka napovídaly něco jiného – zabila zbytky mých minimálních sympatií k postavám; a její výslovnost jmen - Sáájmon, Róóbrt a Rúúby – mi působila až fyzickou bolest. Někdy se prostě volba nevydaří, žádné drama. Jenom jsem zvyklá knížky dotáhnout do konce. Když se mi to stane s e-knihou, rychločtení už mám najeté zkušeně. Rychloposlech mi zatím moc nejde :-).... celý text