kap66
přečtené 2752
Druhá kniha vikinga Vika
1977,
Runer Jonsson
Bráním se označení "kniha mého dětství", protože jsem ho použila už víckrát, ale nemohu jinak; kniha mého dětství! Mám na mysli oba díly (které vyšly v 70. letech), ty celkem tlusté knížky (s vtipnými ilustracemi) - kdyby měly stránek dvojnásob, pořád bych byla smutná, že už jsem na konci. Četla jsem je po několikáté i v středoškolském věku a později z nich citovala budoucímu manželovi (který, chudák, je nečetl) - např. dodnes mu občas říkám z legrace: "Bílý písek, bílý písek...", když ho chci pozlobit. Kvůli takovému čtení jsem v dětství toužila po tom, stát se spisovatelkou - umět tak vymyslet něco tak milého a vtipného... To víte, že toho nejsem schopná, to dokáže málokdo. Právě jsem se rozhodla: jdu si oba díly znovu přečíst, mám potřebu dodat si optimismus a dobrou náladu.... celý text
První kniha vikinga Vika
1977,
Runer Jonsson
V komentáři k Druhé knize vikinga Vika, kde jsem oba díly hodnotila na základě vzpomínek z dětství, píšu, že jsem se rozhodla přečíst si je znovu, abych si dodala optimismus a dobrou náladu. Splněno - a nejradši bych přidala celou hrst hvězdiček! Je to tak milé, tak vtipné, tak chytré... Chytré jako Vike sám. A ještě k tomu tak moudré a laskavé, což oceňuji ve svém věku dvojnásob. Táta Halvar je barbar a násilník a moc rozumu nepobral, ale Vike z něho dělá dobrého člověka; vlastně to tak dělá se všemi. Maminka Ylva je bezvadná postava sama o sobě - díky za takové ženské postavy! Všichni záporáci jsou potrestáni, nebo ještě lépe - napraveni. Tato knížka mi nejen dodává optimismus, ale čistí mou ušpiněnou duši.... celý text
Nadobro ztracený
2003,
Harlan Coben
Coben je po pěti přečtených knihách můj velký - pětihvězdičkový! - oblíbenec. Tak proč jsem tak zklamaná z této (v pořadí mé šesté) knihy? Nevadí mi jeho schéma, naopak: několik provázků, zdánlivě nespojených, které se v závěru propletou do pointy. To mi vždycky maximálně vyhovovalo a bavilo mě to. Jindy jsem se nemohla odtrhnout a četla a četla - a teď se mi dialogy a vypravěčovy komentáře (zvlášť v poslední čtvrtině knihy) převalovaly v ústech jako hrachová kaše, rostly a staly se nestravitelnými. Tak nevěrohodné a neumětelsky napsané mi přišly. Samotný vypravěč mi taky přišel nevěrohodný - dostal od života takovou pálku, že by porazila i vola; a on, popisovaný jako citlivka, reaguje na vyšetřovatele ironicky - jen aby to asi pro čtenáře vyznělo vtipně. Přiznávám: je mi líto, že se mi kniha tak nelíbila. Cítím se, jako by mě zradil kamarád, vážně. Ale ještě mi několik jeho románů zbývá, nelámu nad autorem hůl. Jednu hvězdičku tedy přidávám navíc v naději, že příště jich bude zase pět.... celý text
Knoflíková válka
1977,
Louis Pergaud
Nejen klukovský román! V 70. letech jsem byla malá holka a tuhle knížku jsem milovala: byla dobrodružná a napínavá, legrační a trošičku přisprostlá :-). Od jejího napsání tehdy uplynulo pár desítek let, ale mně vůbec nepřišlo divné, že knoflíky byly ceněné zboží a o jednu krabičku sardinek se dělila spousta kluků; na jednoho už nic nezbylo, ale jemu to nevadilo, protože mu stačil olej z těch rybiček (mňam). A ten působivý konec... Byla to knížka, která se mi dostala do ruky přesně v tom období, kdy jsem preferovala téma klukovských part, soupeření, ale hlavně kamarádství. V mém žebříčku knih z dětství zaujímá místo hodně nahoře.... celý text