kapr přečtené 298

Psí poslání 2017, W. Bruce Cameron

Krásné, pro mne trochu nevěrohodné. Píše se mi to jen těžce, o to lépe se ale četlo.

Přicházím tě zabít 1998, P. D. James (p)

Pro Cordelii mám prostě slabost. --- Motto: Webster byl smrtí tak posedlý, že viděl pod kůží lebku, [T.S.Eliot: Šepoty nesmrtelnosti] Z úvodu: Bylo to jasné - nová firemní tabulka byla nakřivo. [1] ____________________________________ PRYDEOVA DETEKTIVNÍ AGENTURA (Třetí poschodí) Majitelka: Coredelia Grayová -------------------------------------------------- "Když přivřu levé oko a takhle nakloním hlavu, vypadá to rovně." "Ale nemůžeme spoléhat na to, že sem budou chodit samí jednoocí klienti s křivým krkem, Bevisi." .. Netypicky začnu opět hodnocením. Oblíbená kniha, autorka, i detektivové. Za mne pět hvězdiček. Začátek slabší. Ten byl přinejlepším za tři hvězdy. Rozvláčné. Přesto stále oblíbená Cordelia. Po dočtení příběh tak za 5 i více. Některé okamžiky a motivy vadí. Bohužel jsem zjistil, že autorka už žádnou třetí, další knihu Cordelii bohužel nevěnovala. Jsem z toho docela smutný. Její postava mi přirostla k srdci a považuji ji i jinak za velmi nadějnou. Jen mohu doufat, že některý z dobrých současných nebo budoucích autorů se hlavních rysů této postavy chytí, a postaví na tom vlastní konstrukci. Dokonce mne napadlo, že by stálo za to napsat přímo k této sérii i mínusové díly, tedy ty, které by této knize předcházely. (Povšiml jsem si, že například právě u Star Wars k podobnému pokusu došlo. Jako milovník klasické sci-fi nejsem přesto žádným jejich velkým fanouškem. Je faktem, že s mínusovými díly bývá někdy problém, nemívají naději zaujmout tak, jako základní dílo série. Přesto bych něco podobného považoval za důstojné rozloučení se sérií i jejími hlavními hrdiny.) V tomto příběhu se objevuje hned k několik silných motivů, samozřejmě, k vraždě - no řekněte, v detektivce, k čemu jinému! V jednotlivých jeho částech: Pozvání na ostrov, Kostýmová zkouška, Krev vzlétá vzhůru, Profesionálové, Noční děs, a Případ se uzavírá, napětí postupně hezky graduje. Jen ta první část by nemusela být taková, no řekněme trošku slabší, ale kdo bude číst dále, rozhodně nebude litovat. Závěr: [2] Opět si sedla a čekala. Přišel k ní mladičký policista s tváří Donatellova anděla. Začervenal se a řekl: "Máte telefon, slečno Grayová. V knihovně," ... Slunce vyšlo spoza mraků a jí náhle připadlo, že ostrov Courcy a všechno, co se jí přihodilo o tomto nešťastném víkendu, je jejímu životu, její budoucnosti, jejímu pravidelně tlukoucímu srdci tak cizí jako to modré, lhostejné moře. [1] a [2] Časem, bude-li dostatek času, podle uvážení doplním citace z úvodu a závěru knihy, s přihlédnutím k tomu, aby se mi podařilo vyhnout spoilerům! - 2020 11 01 Knihu jsem četl ve složitějším období snad celé tři týdny. Pravidelně jsem nad ní usínal, mnohdy snad až pětkrát za jeden večer. Usínal jsem únavou, ne proto, že by knížka byla tak moc nezáživná. Obvykle jsem marně hledal, kam jsem dočetl, což vedlo hned několikrát k tomu, že jsem některé části nechtěně přečetl opakovaně.... celý text

Povolání pro ženu nevhodné 2018, P. D. James (p)

Netypicky začnu hodnocením. Oblíbená kniha, autorka, i detektivové. Za mne pět hvězdiček. Hlavně začátek mne dostal. Ten byl za šest hvězd. Stejně tak Cordelia, i její zaměstnavatel. Příběh tak za 3 až 4, mnohé momenty za 5 i více. Některé okamžiky a motivy mi vadily, přesto na ní nikdy nezapomenu. Teď jsem dočetl druhou knihu této série, a teprve při psaní tohoto komentáře jsem zjistil, že autorka už žádnou třetí, další knihu Cordelii bohužel nevěnovala. Jsem z toho docela smutný. Její postava mi přirostla k srdci a považuji ji i jinak za velmi nadějnou. Jen mohu doufat, že některý z dobrých současných nebo budoucích autorů se hlavních rysů této postavy chytí, a postaví na tom vlastní konstrukci. Dokonce mne napadlo, že by stálo za to napsat přímo k této sérii i mínusové díly, tedy ty, které by této knize předcházely. (Povšiml jsem si, že například právě u Star Wars k podobnému pokusu došlo. Jako milovník klasické sci-fi nejsem přesto žádným jejich velkým fanouškem. Je faktem, že s mínusovými díly bývá někdy problém, nemívají naději zaujmout tak, jako základní dílo série. Přesto bych něco podobného považoval za důstojné rozloučení se sérií i jejími hlavními hrdiny.)... celý text

V poslední lavici 1980, Mária Halasi

Bony a myš / Po stope novej topánky / Starí mládenci z Broken Hillu 1976, Arthur William Upfield

Čenkovej deti 1980, Fraňo Kráľ

Začínám číst. Povšiml jsem si, že těžké podmínky které trvají, nebo které se jen pomalu mění k horšímu jsme schopni, jakž takž snášet, a i ty největší obtíže zpravidla celkem úspěšně překonávat. Zvykáme si na ně, učíme se s nimi, v nich žít, naopak ty skutečně neočekávané tragedie nás naopak zastihují nepřipravené a my často ani netušíme jak se zachovat, jak si pomoci. Zatím jsem přečetl první část a začínám číst druhou. (Přiznám se, že mám z mnoha důvodů současně rozečtených snad deset různých knih.) První část je nádherně napsána. Podobné situace se stávají i v současnosti, byť dnes snad už probíhají přeci jen v o něco růžovějších kulisách. Pro jejich aktéry, ale situace přesto nebývá o moc lehčí. Už dlouho na mne žádná kniha nezapůsobila tak silně jako tato. Hodnocení napíši až po jejím dočtení. Těžko by ale mohlo být jiné než na pět hvězdiček. Možná je to knížka, (poučná,) pro děti, ale vůbec není jenom pro ně. Měl by se s ní seznámit každý. Nechápu, jak je možné, že se mi dosud nedostala do ruky. Asi za to může i určitý odpor k povinné školní četbě a klasikům typu Aloise Jiráska, zahrnujícím čtenáře podrobnými popisy do takové míry, že je zvláště v mládí nejsme schopni akceptovat. Z toho pak vzniká paušální nedůvěra ke všemu co nám ve škole kdy doporučovali. - - - 2020 10 02 Poznámky: Kováčovce - Lučenec 50km, nejkratší cestou napříč hranicemi, (což tehdy po zániku Rakouska-Uherska zřejmě nešlo,) kolem 36km. Některé části na mne místy působily trošku jako agitka, generace padesátých let je na to velice alergická, a doslov Márie Jančovej to místy trošku dorazil. Život před sto lety byl doopravdy proti tomu, na co jsou mnozí z nás dnes zvyklí, poměrně tvrdý. První polovina knihy se mnou zacvičila. Z původních pěti hvězd zatím slevuji na tři až čtyři. - - - 2020 10 18 Postavení dítěte v "nové" rodině je vždycky složité. Dítě bývá předmětem lásky, ale také hračkou, a velmi často bohužel i pouhým zdrojem příjmu. Dítě jako pracovní síla se ocitá v celé paletě vztahů, počínaje pozicí skutečného člena rodiny, v podstatě níže postaveným kolegou, až po služku, pomocnou sílu, a v některých státech dodnes dokonce otroka. Dnes už se u nás s většinou těchto jevů v jejich nejhorší podobě nesetkáváme. Spíše podle toho, jak se mnozí naši "bližní" dokáží chovat ke zvířatům, můžeme usuzovat na jejich sklony k tomu se podobně chovat i k dětem, pokud by jim byly svěřeny do péče. Dnes pociťujeme bolestivě spíše problém exekucí, a zvláště minimální důraz mnohých rodičů na vzdělávání vlastních dětí. Doufám, že jsem to napsal dostatečně korektně. Kniha rozhodně každému přinese hluboký zážitek. Pokusím se někde narazit na její původní, předválečné vydání. Konečné hodnocení proto ještě odkládám.... celý text

Cvičebnice bulharštiny 1955, Sáva Heřman

Každá učebnice napsaná na základě vašeho rodného jazyka, má nemalou výhodu pro vás v tom, že se vám zbytečně nesnaží vtloukat do hlavy, a vysvětlovat jazykové jevy, které znáte. Zaměřuje se naopak především na podstatné rozdíly a jejich vysvětlení. To všechno platí i o této knize. V době vydání knihy by si zasloužila všech pět hvězd. Dnes už jsem s velkým časovým odstupem samozřejmě prozatím trochu opatrnější.... celý text

Dáždnik svätého Petra 2011, Kálmán Mikszáth

Odveta 2017, Joelle Charbonneau

Paradoxní YA post-apo, navíc už brzy po začátku, a pak už prakticky nepřetržitě až do konce třetí knihy velmi kruté. Přesto první z knih možná nedáte z ruky, dokud ji nedočtete. Rozlišuje se zde dobro a zlo, a připravuje na situace ve kterých můžete od každého očekávat cokoliv. Učí nás, poněkud paradoxně, že výjimečně může být dobré spojit se i s tím, kdo se nás pokusil kdysi zabít. Je jedno, zda se příběh odehrává v minulosti, nebo v budoucnosti, na planetě X, nebo ve vašem paneláku, vesnici, rodině. Učí nás rozhodovat se v krajních situacích, být připraven postavit se čelem v kterémkoliv okamžiku. Kniha formou drsné pohádky připravuje a připomíná, že je dobré a správné i tehdy být férový, tak jak nás učili naši dobří rodiče. Připomíná, že je dobré naučit se rozlišovat podstatné od toho co jenom dobře vypadá, ale v boji je přítěží, která vás o život může třeba i připravit. První kniha stojí za přečtení, byť to určitě není můj vkus, číst druhou pokládám v podstatě za zbytečné. Přesto je zde stále rušno, nudit se nebudete. I v polovině třetí knihy je to stále velmi čtivé, ale s každou stránkou začínám stále více pochybovat o koncepci této série. Dočetl jsem do konce. Přineslo mi to hlavně zklamání. Dějové a čtivé to je, ale je asi opravdu zbytečné číst všechny tři knihy. Krev odkapává z každé stránky. Nic pro mne. Zlaté detektivky, ve kterých pravidelně bývá jen jedna mrtvola. YA to přitáhne, ale nezdá se mi to. Trpím pocitem, že v poslední čtvrtině třetí knihy, kterou jsem už četl s mírným odporem a proto i velice rychle, jsem některé situace tak úplně nepochopil, ale upřímně, opravdu nemám chuť číst ji znova. Pociťuji to mezi 2 a 3. Závěrečné hodnocení. Plusy za připravenost a pohotovost v jakékoliv situaci, stejně jako za rozlišování podstatného od zbytečného. Mínusy pak za snahu to dokumentovat nekonečným počtem obětí. Konečným rozhodnutím je proto nakonec 2! -- A ještě, jsem milovníkem klasické sci-fi. Post-apo opravdu nemusím. Nicméně první díl zvláště v samotném počátku nabízel bohaté možnosti, na kterých bylo možné stavět, druhý je snad všechny prošustroval, a třetím autorka nasadila svému dílu prostě jen korunu. -- A ještě, HG jsem nečetl, nečtu, a nikdy číst nebudu, ani kdyby mi za to někdo platil. Lidský život je na cokoliv co by této sérii mohlo být jen vzdáleně podobné prostě příliš krátký. V knihovně mne zaujala zřejmě obálka, a tak došlo z mé strany k záměně žánru. Nikdy více!... celý text

Zrada 2017, Joelle Charbonneau

Paradoxní YA post-apo, navíc už brzy po začátku, a pak už prakticky nepřetržitě až do konce třetí knihy velmi kruté. Přesto první z knih možná nedáte z ruky, dokud ji nedočtete. Rozlišuje se zde dobro a zlo, a připravuje na situace ve kterých můžete od každého očekávat cokoliv. Učí nás, poněkud paradoxně, že výjimečně může být dobré spojit se i s tím, kdo se nás pokusil kdysi zabít. Je jedno, zda se příběh odehrává v minulosti, nebo v budoucnosti, na planetě X, nebo ve vašem paneláku, vesnici, rodině. Učí nás rozhodovat se v krajních situacích, být připraven postavit se čelem v kterémkoliv okamžiku. Kniha formou drsné pohádky připravuje a připomíná, že je dobré a správné i tehdy být férový, tak jak nás učili naši dobří rodiče. Připomíná, že je dobré naučit se rozlišovat podstatné od toho co jenom dobře vypadá, ale v boji je přítěží, která vás o život může třeba i připravit. První kniha stojí za přečtení, byť to určitě není můj vkus, číst druhou pokládám v podstatě za zbytečné. Přesto je zde stále rušno, nudit se nebudete. I v polovině třetí knihy je to stále velmi čtivé, ale s každou stránkou začínám stále více pochybovat o koncepci této série. Dočetl jsem do konce. Přineslo mi to hlavně zklamání. Dějové a čtivé to je, ale je asi opravdu zbytečné číst všechny tři knihy. Krev odkapává z každé stránky. Nic pro mne. Zlaté detektivky, ve kterých pravidelně bývá jen jedna mrtvola. YA to přitáhne, ale nezdá se mi to. Trpím pocitem, že v poslední čtvrtině třetí knihy, kterou jsem už četl s mírným odporem a proto i velice rychle, jsem některé situace tak úplně nepochopil, ale upřímně, opravdu nemám chuť číst ji znova. Pociťuji to mezi 2 a 3. Závěrečné hodnocení. Plusy za připravenost a pohotovost v jakékoliv situaci, stejně jako za rozlišování podstatného od zbytečného. Mínusy pak za snahu to dokumentovat nekonečným počtem obětí. Konečným rozhodnutím je proto nakonec 2!... celý text

Zkouška 2016, Joelle Charbonneau

Paradoxní YA post-apo, navíc už brzy po začátku, a pak už prakticky nepřetržitě až do konce třetí knihy velmi kruté. Přesto první z knih možná nedáte z ruky, dokud ji nedočtete. Rozlišuje se zde dobro a zlo, a připravuje na situace ve kterých můžete od každého očekávat cokoliv. Učí nás, poněkud paradoxně, že výjimečně může být dobré spojit se i s tím, kdo se nás pokusil kdysi zabít. Je jedno, zda se příběh odehrává v minulosti, nebo v budoucnosti, na planetě X, nebo ve vašem paneláku, vesnici, rodině. Učí nás rozhodovat se v krajních situacích, být připraven postavit se čelem v kterémkoliv okamžiku. Kniha formou drsné pohádky připravuje a připomíná, že je dobré a správné i tehdy být férový, tak jak nás učili naši dobří rodiče. Připomíná, že je dobré naučit se rozlišovat podstatné od toho co jenom dobře vypadá, ale v boji je přítěží, která vás o život může třeba i připravit. První kniha stojí za přečtení, byť to určitě není můj vkus, číst druhou pokládám v podstatě za zbytečné. Přesto je zde stále rušno, nudit se nebudete. I v polovině třetí knihy je to stále velmi čtivé, ale s každou stránkou začínám stále více pochybovat o koncepci této série. Dočetl jsem do konce. Přineslo mi to hlavně zklamání. Dějové a čtivé to je, ale je asi opravdu zbytečné číst všechny tři knihy. Krev odkapává z každé stránky. Nic pro mne. Zlaté detektivky, ve kterých pravidelně bývá jen jedna mrtvola. YA to přitáhne, ale nezdá se mi to. Trpím pocitem, že v poslední čtvrtině třetí knihy, kterou jsem už četl s mírným odporem a proto i velice rychle, jsem některé situace tak úplně nepochopil, ale upřímně, opravdu nemám chuť číst ji znova. Pociťuji to mezi 2 a 3. Závěrečné hodnocení. Plusy za připravenost a pohotovost v jakékoliv situaci, stejně jako za rozlišování podstatného od zbytečného. Mínusy pak za snahu to dokumentovat nekonečným počtem obětí. Konečným rozhodnutím je proto nakonec 2!... celý text

Houpačka pro 17 1978, Ondřej Suchý

Poctivě řečeno, spíše začínám číst. Respektive - nečtu. Vždycky knížku otevřu, a přečtu si stránku, na kterou jsem náhodně narazil. A mohu vám teda říct, že jsem se snad ještě nezklamal. Perly, perly, perly! Zatím nechci hodnotit, počítám, že by mi mohlo toto náhodné otvírání vydržet, při cca 180 stránkách hezkých pár dnů. Tak schválně, já to teď zkusím, a z toho, na co narazím, sem teď napíši úryvek. Pokud to bude něco kraťounkého, vložím to sem třeba i celé. POMSTA V koutku pusy Držím žlutou Kytku zubama Našel jsem jí Zašlápnutou Nějakýma nohama atd. No uznejte, že tato knížečka dokáže doopravdy vyvolat úsměv, a především pak - potěšit! Až budu mít doprohlíženo, tedy až budu narážet jen na stránky, které již znám, vezmu to od začátku, postupně, a to co se mi bude líbit nejvíc, tak sem ještě přidám. Tehdy přidám také i ony hvězdičky. Už dnes jsem přesvědčen, že jich bude nejspíše pět! -- 2020 09 05 - Je jich pět!... celý text

Luisa a Lotka 1978, Erich Kästner

1978, Albatros (ČR) Nedávno se mi dostala do ruky tato tenká knížka, navíc v dost bídném stavu. Asi bych ji tam nechal ležet, ale poslední dobou se zaměřuji na dětskou literaturu pro cca desetileté, jako vhodnou pro výuku, případně zopakování cizích jazyků. A vůbec jsem nelitoval. Krásný, řekl bych přímo očišťující příběh. Samozřejmě jsem viděl toto téma ve filmovém zpracování, a líbilo se mi. Kniha je ale určitě o mnoho lepší, byť pár výtek by se, tak jako vždy a všude našlo. Především by mne zajímalo, zda jde skutečně o původní příběh, což předpokládám, nebo zdali by někdo z dalších čtenářů přeci jenom věděl o nějakých, byť tematicky třeba i vzdálených předobrazech, ve kterých mohl pan Kästner najít inspiraci. V tom případě prosím o SZ. Děkuji. Původně, ve věku, kdy se podobné knížky čtou především, jsem zřejmě knížku zařadil jako "je to jen pro holky", a ponechal v knihovně ležet bez zájmu. O té doby se především pan Kästner stal mým oblíbeným autorem. Po roce 1989 se můj zájem o jazyky rozšířil o základní turistickou němčinu, kterou jsem už do jisté, nezbytné míry již ovládal. V té době jsem navíc získal inspiraci při sledování filmů na německé televizi. V posledních letech jsem pak objevil i cestu k cizím jazykům prostřednictvím dětských knížek, které se pokouším slabikovat v originále. Knížku pokládám za jednu z nejlepších pro věk kolem deseti let. Pro mnohé, kteří řeší podobné problémy, byť některé jsou zde opravdu jen lehounce naťuknuté, přináší jemná, nenásilná upozornění, která mohou vhodným způsobem ovlivnit doposud tvárný charakter. U knížky se mnohokrát dobře zasmějete, a rádi se k ní třeba i vrátíte, zvláště v nějaké situaci, kdy budete mít potřebu uvolnit se a zadívat na mnohdy černý svět trošku veselejšíma očima.... celý text

Frišta 2004, Petra Procházková

Petra Procházková Knihu jsem četl poprvé již před 10 lety. Před třemi roky jsem se k ní znovu vrátil . Na podrobnosti – gramatické chyby a překlepy, zmiňované dalšími čtenáři si tím pádem už nemohu pamatovat. Pokud tam byly, tak hodnota sdělených informací je prostě převálcovala. Na co se pamatuji velice dobře, je tehdejší výsledný fascinující dojem. Velký obdiv odvážné novinářce, která dokáže ne jen popisovat, ale přímo žít společností, kterou nám přibližuje. S autorkou jsem se v posledních letech sice v mnohém názorově rozešel, můj obdiv k ní ale zůstal. Knížku mohu doporučit každému kdo se chce podrobněji seznámit s životem v oné zemi, a co možná se jej snažit poctivě pokusit i tak trošku pochopit. Předěl mezi společností horských národů Asie a současnou Evropou je obrovský. Na druhé straně je ale zapotřebí si uvědomit, že mnohé jednodušší části některých Evropských států „západní“ Evropy, které neprošly homogenizaci společnosti mechanizmem státního kapitalizmu vydávaného za socializmus, mohou zvláště ve venkovských oblastech připravit obyvateli velkoměst střední a východní Evropy nejedno překvapení. Společnost na vesnici může být totiž často pro vetřelce až příliš uzavřená. Pokud v obci nežil už třeba váš dědeček, nebo babička, budete po celý život v takové obci náplava, a přijímat vás jako sobě rovného budou jen opravdu velmi velice pomalu. Ty rozdíly nejsou proto vždy a všude zase až tak velké, přesto je mnohdy dokážeme chápat jen obtížně. Přečtení této výborné knížky bude vaším prvním krokem k pochopení skutečných základů a mechanizmů jejich společnosti. Seznámíte se s ní s takovou jaká doopravdy je, bez toho, aby vás omezovaly zbytečné podvědomé přehrady mezi oběma společnostmi. Knihu jsem měl zapůjčenu z místní pobočky naší městské knihovny.... celý text

Průvodce Bulharskem 1966, D. Michailov

Prakticky první poválečný průvodce věnovaný Bulharsku jako celku, tedy nejenom pobřeží Černého moře, které je obvykle cílem naprosté většiny turistů z Českých zemí i ze Slovenska. Další plus této publikaci přidává ta skutečnost, že jde o publikaci zpracovanou cílovým státem, což bývá v nabídce knižního trhu u většiny zemí spíše ojedinělým jevem. Samozřejmě nemůže knížka o zhruba 150 stránkách podat opravdu podrobné informace, které bývají k pečlivé přípravě cesty pravidelně nezbytné. Tyto podklady je proto nezbytné následně hledat v jiných pramenech, zpracovaných jinými autory z jiných hledisek. Obvykle je nejlepší doplnit informace z publikací věnovaných konkrétní oblasti, kterou plánujete navštívit.... celý text

Reflections on Vyšehrad 2001, Pavla Státníková

Stručný průvodce Národní kulturní památkou Vyšehrad s mapou dobře poslouží všem návštěvníkům Prahy znalým angličtiny. Brožurku považuji za vynikající, přesto si ji, s ohledem k jejímu rozsahu a zaměření, nesrovnatelným s jinými díly s podobnou tematikou troufám ohodnotit maximálně dvěma hvězdičkami. Chci, ale zdůraznit, že to její kvality naprosto nesnižuje.... celý text

Třikrát inspektor West 1980, John Creasey

V hlavní roli zločin, a to zločin toho nejnižšího, nejhrubšího charakteru! Složité, spletité, místy až velmi nechutné - naprostá absence elegance klasické anglické detektivky, tak jak ji známe od oblíbených autorů. Příběhy jsou sice místy čtivé, ale rozhodně nedoporučuji! Nejvíce mne zaujaly Balíčky pro inspektora Westa, ale pocit naprostého znechucení to i tentokrát zdaleka převážil! Již nikdy více! Knihy se asi co nejdříve zbavím! - 17:25 Ano, takový bývá mnohdy, tedy často, (to jsou zřejmě synonyma,) organizovaný zločin. Bohužel detektivky tohoto zaměření mne prostě zaujmout, a především potěšit nedokážou.... celý text

Vynález profesora Van Troffa 1983, Janusz Andrzej Zajdel

Parodivan 1957, Jiří Robert Pick

Naprosto epochální záležitost názorně dokumentující a karikující poměry v české společnosti druhé poloviny padesátých let. Je jen obrovský zázrak, že v oné době mohla tato nádherná sbírka parodií vůbec vyjít. Nedá se samozřejmě přečíst soustavně, stránku po stránce, dílo po dílku. Spíše bych doporučoval náhodné otevření a čerpání potěchy z jediného, pokaždé jiného často krásného dílka. Ano, takováto, nebo spíše i takováto byla kulturní fronta padesátých let. Jak mi to připomnělo mé první roky ve školních lavicích, kdy nám byly pumpovány do hlavy podobné pitomosti. - Ke knížce se vrátím, a pokusím se vybrat jeden, nebo několik příkladů, které vám přiblíží ony doby, a vložit je na konec tohoto komentáře. Bohužel poslední roky ve společnosti i kultuře se zdají onu dobu čím dále tím více připomínat. - 21:00 - Ještě přidám jednu kratičkou ilustraci pro neinformované, kterou možná postupně nahradím nějakou lepší z mnoha perel z této knížky: S O U S T R U H ve verši i próze Thema nedávné minulosti Jan Noha E P I G R A M Buď, básníku, jak soustružník, čtenáři nechť jsou svědky, pracuj vždy pilně, důkladně, a nevyráběj zmetky!... celý text

Příčina smrti 2011, Patricia Cornwell

Vydání z roku 2011. Hodnotím 4,49, tedy 4. Brilantní detektivka opět z pohledu hlavní soudní lékařky, byť tentokrát poněkud morbidnější nežli obvykle. Vyšetřování probíhá ve vlnách, každé další odhalení vám znovu pořádně zamotá hlavu a vyvrcholení příběhu vás přinejmenším překvapí. Kniha vás poučí o tom, že i u osob na první pohled veskrze důvěryhodných a sympatických, (tady určitě poněkud přeháním,) není od věci dvakrát zvážit každý vstřícný krok. Ve stručnosti: oblíbená autorka a asi to nejlepší co jsem od ní kdy četl. Pamatuji si ale i jiný autorčin titul, který mne kdysi zklamal. Přesto mohu její detektivky jedině doporučit. Obvykle, až na vzácné výjimky v jejích detektivkách nepřevažuje zbytečné (nadbytečné) násilí, mafie, ani drogy, byť v dnešním světě je asi velice těžké se těmto tématům ubránit.... celý text