karol.cadex
přečtené 1030
Chlapec v pruhovaném pyžamu
2008,
John Boyne
Asi mi úplně nesedlo vyprávění ze strany extrémně naivního Bruna, každopádně mi kniha přišla poněkud prvoplánová. A jsem nespokojena spoustou otázek, které se mi honí hlavou - spala matka s devatenáctiletým poručíkem Slizákem? Zabil Slizák Pavla? Kdo byla Marie? Herr Komandant tatínek svému “poslání” opravdu věřil nebo co, protože mi úplně mimo nepřišel, i když mnoho prostoru nedostal. Atakdále. Kdyby konec nebyl tím, kterým byl, dala bych hvězdičky tři.... celý text
Pouta
2018,
Delphine de Vigan
Ona je prostě Émile Zola v sukni po sto letech. Nevím, čím to je, ale ti Francouzi mají naturalismus prostě v krvi. A de Vigan ho tam má ještě pětkrát tolik. Nesnaží se zkreslovat realitu, vše podá čtenáři syrovým a pravdivým způsobem. Navíc dokáže na minimu stránek udělat neskutečný vítr - styl psaní je úsporný, přesto je v něm obrovský apel a na druhou stranu lyričnost. Pouta jsou hodně smutné dílo, hrdinové jsou v nich ztracení jak v rámci společnosti, tak v sobě sama. Obecně děti (a občas i dospělí) v jejích dílech jsou hozeny do světa a je jen na nich, jestli se potopí, či vyplavou.... celý text
Jako o život
2019,
Lisa Jackson
Autorka by udělala větší parádu na méně stranách, protože myšlenkové pochody zbohatlických fracků jsem musela opravdu přeskakovat. Bohužel se v ní najde spoustu zbytečných hluchých míst. Ale i tak se jedná o jeden z lepších thrillerů letošního roku. I když už se k autorce asi úplně vracet nebudu.... celý text
Ani později, ani jinde
2011,
Delphine de Vigan
de Vigan v mysli svých hrdinů a po jejich myšlenkových pochodech klouže jako po másle. Její věci jsou neskutečně realistické. Kdo by jen tak z plezíru zvládl napsat existenční román o bossingu v kanceláři a na druhé straně o muži středního věku, jež opustil nefunkční vztah? Jen minimum spisovatelů. Klobouk dolů před de Vigan u mě již podruhé. A ne naposledy.... celý text
Povznesení
2019,
Stephen King
Po přečtení mě jako přirovnání napadají ke knize jen zdrobněliny - jednohubka, novelka, roztomilá věcička a na tváři mám takový malinký úsměv. King nemusí jen děsit na šestisetstranách. A moje aktuálně nejoblíbenější slova? Povznesení a lesbice. :)... celý text
Rezervoár č. 13
2019,
Jon McGregor
Tak mě to moje hodnocení mrzí, vkládala jsem do této knihy hodně nadějí. Jediné, co mě bavilo, byl snad jen popis bahnění oveček a jak neustále mrholilo nebo mrzlo...... celý text
Vím, kdo jsi
2019,
Alice Feeney
Kde se vzala, tu se vzala Alice Feeney a přes mou veškerou skepsi mi již podruhé nakopala zadek. Stejně jako u její první knihy jsem po ní sáhla jen na zkrácení volné chvíle a stejně jako u druhé knihy mě čtení neuvěřitelně bavilo a odsýpalo jako blázen! Feeney naprosto skvěle demonstruje fakt, že thriller nemusí mít 500 stran hutného textu o ničem, nemusí lekat a děsit, ale i tak je čtení jejích knih znepokojivé a já se modlila, aby už byl konec a rozuzlení těchto uvěřitelně neuvěřitelných zápletek. A její hrdinky jsou super. Sice psychopatky, avšak takovým svým roztomilým způsobem. No a výsledkem je hra na nervy, která končí šíleností, kdy se naštěstí nekroutí očima jako "co to napsala za kravinu", ale "ta ženská je opravdu frajer".... celý text
Skoro normální rodina
2019,
Mattias Edvardsson
No, tak tohle opravdu nebylo ono. Postavy naprosto ploché, děj prakticky o ničem, dialogy trapné. Je mi líto, ale o této knize nemůžu říct prakticky nic pěkného. Možná snad kdyby vyprávěním nezačal otec, tak snad? Ale ten mě dorazil hned od začátku. Ty řeči o víře od něj jako faráře mi popravdě vadily nejméně, ale jeho trapná angažovanost a naivita a celkové chování... Styděla jsem se za něj. Mít vedle sebe takovou ploštici, ihned se rozvedu. Maminka oproti tomu kariéristka bez jakékoli povahy a dcerunka rozmachaný harant bez špetky pokory. A žili šťastně až do smrti. Takže pardon.... celý text
No a já
2011,
Delphine de Vigan
Lou mi svým způsobem hrozně připomínala Čiperu z Jako zabít ptáčka - obě přemýšlivé, na svůj věk neuvěřitelně rozumově vyspělé, inteligentní, ale zároveň pořád holčičky. Čipera řešila rasismus, Lou řeší jinou sociální otázku, a to bezdomovectví. Každá postava v románu si projde svým vlastním vývojem - Lou pozná, jak je život nespravedlivý a dobré skutky jsou po zásluze potrestány a že být dospělý není úplně ok, bezdomovkyně No dostane šanci na nový start a je jen na ní, zda-li ji využije či ne. Louina maminka se vyloupne z nekonečných depresí a s otcem konečně začne znovu reálně žít. Ač by se mohlo jednat o dlouhý a hutný román, de Vigan dokázala na necelých 200 stranách popsat očima dítěte celou komplikovanost naprosto odlehčeným tónem. Opravdu se jedná o krásnou věc a do budoucna si přečtu určitě i další od ní.... celý text
Dům na útesu
2019,
Rachel Abbott
Velmi příjemný thriller, dobře jsem se bavila! Ani jedna postava není stoprocentně sympatická, při čtení jsem nevěřila nikomu ani za mák. Proces mě trochu nudil, ale ten konec? Proboha, paní Abbottová je génius! Mistrně vykreslila všechny lži, na které navalila kupy hnoje od ostatních postav, zápletka mi připomínala chapadla obří chobotnice, kdejaký spisovatel by se už nevymotal. Poslední tři strany jsem si musela přečíst dvakrát po sobě, jak to na mne dolehlo. Klobouček dolů. A proč jsem odebrala jednu hvězdičku? Asi za Marka, který na mě působil jako hňup a nedostal víc prostoru, taky za jeho sestru, která mě neuvěřitelně štvala, Stephanie Kingová mě vytočila přesmyčkou jména hned už v anotaci a Evie, kterou jsem litovala a ona mě takhle podrazila.... celý text
Úsměvy smutných mužů
2014,
Josef Formánek
Líbil se mi jak film, který jsem viděla ale jako první, neboť českým spisovatelům příliš nedůvěřuji, tak i tato útlá knížečka, kterou jsem četla o víkendu ve vaně při skleničce vína. Kniha ale není odstrašujícím příkladem, nenabádá nikoho NEPIJTE ALKOHOL a CHLAST JE PAST, ba naopak Formánek suše s úsměvem smutného muže konstatuje, jak daleko se dá dojít. A vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala v rodině alkoholika, mě u Formánka nic moc nepřekvapilo, spíše bych řekla, že je to všude stejné...... celý text
Zimní lidé
2017,
Jennifer McMahon
Moc hezky napsaný horor! Bála jsem se po přečtení Vermontského psycha, že budu opět otrávená, protože to mě neuvěřitelně unudilo k smrti, ale nakonec jsem byla mile překvapena. Příběh je super, mám velmi ráda prolínání minulosti s přítomností, při čtení deníkových pasáží mě i trochu mrazilo. A Ruthie jako hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická. Nevím, jestli paní McMahon náměsíčníky Řbitovu zvířátek připodobnila schválně nebo ne, ale jako Kingovu fanynku mě to ani moc neuráželo.... celý text
Terror
2007,
Dan Simmons
Nechci být úplně nějak gender vyhraněná, ale myslím si, že to není úplně “holčičí” kniha. A to mám o sobě jako o čtenáři mínění vysoké! Jen jsem tohle opravdu neskousla. Simmons mistrně ovládá popisy, zde mě tím námořnickým testosteronem, kurdějemi, padesáti stupňovým mrazem a bezmocí doslova utloukl. Hodnotím zde plným počtem, protože co rozsahem, tak reáliemi a popisy a příběhem a vším je to prostě dílo jako kráva, ale v hloubi vlastní dušičky jsem já smutná, protože mě to osobně vůbec neoslovilo. Asi nejsem zas takový dobrodruh. Nebo chlap.... celý text
Anežka
2015,
Viktorie Hanišová
Ze začátku jsem se v knize ztrácela a trvalo mi, než jsem se do Julie a jejích myšlenkových pochodů ponořila. O to horší to pak pro mě bylo, vzhledem k tomu, že se o náhradní rodinnou péči zajímám a studuji ji. Jedná se o velmi smutnou knihu, plnou smutných osudů a neschopnosti přiznat si svou vlastní chybu a ustoupit. Julie mi byla krajně nesympatická, postrádala city a dovolená s dcerou pro ní byla teambuilding... Agnes byla ztracený chudák a myslím, že nad její postavou budu ještě hodně přemýšlet. (Na jaře při supervizi jsme řešili pěstounství a adopce celkově - supervizorky názor zněl, že je ráda, že některé rodiny/matky, mají při pěstounství nárok na "vrácení" dítěte a že to není ostuda, když ta možnost existuje a pokud je to pro dítě i původní rodinu lepší. Po přečtení této knihy s ní absolutně souhlasím.)... celý text
