Miluju. Miluju autorovy knihy, jeho poetičnost a zároveň surovost a přirozenost. Ač jsme celou dobu v italských horách kdesi nad Turínem, stejně tak by mohl Cognetti vyprávět o Šumavě. A přesně takový pocit jsem při čtení měla, jako když se vrátím domů. Možná jsem se i chvíli cítila sama před sebou trapně, jak rychle a bez výčitek došlo v mým hlubokým přesvědčení o potřebě žít na samotě k převratu. Jak bez výčitek se člověk stane ve třiceti tím, čím v mládí pohrdal a proti čemu bojoval. Tak alespoň při čtení jsem na chvíli ucítila naději, že nic není definitivní.
Krásný doslov mě pohladil o to více, když jsem viděla, že jej psal p. Žák.... celý text