karol.cadex
přečtené 1049
Jezero
2016,
Bianca Bellová
WOW. Nevěřím moc na žádný literární ceny, takže získaná Magnesia Litera mě nerajcuje, ale za tohle by měla dostat Bellová všechny poháry a sošky světa. Dlouho se mi nestalo, abych se nechala čtením takhle unášet. A abych si u českého autora musela hledat význam použitých slov, haha. Autorčin jazyk je nádherný, zároveň lidský, a dialogy, respektive to minimum, skvěle doplňují charaktery. Namiho jsem chtěla objímat od první stránky, naopak Rusáky a omezence bych bodala mezi žebra. Co mě osobně ale hrozně rušilo, byla má neustálá potřeba konkretizovat místo a čas příběhu. To jsem prostě nedala. Když už jsem si říkala joooo to bude tenhle Kazachstán, tak jsem se octla někde na Balkáně. To samé doba - nedefinovatelná. Nakonec je to asi jedno, zmar a bída je všude, kam Rusko šláplo. A to nechutný jezero mě bude děsit ještě dlouho.... celý text
Pistolník
1999,
Stephen King
Je léto 2005, je mi 14 a začínám s Kingem. V noci sedím v otevřeným okně, tajně kouřím babičky Startky, poslouchám punk a hltám knihu za knihou. No a pak do ruky dostanu Pistolníka. COTOJE. Já chci TO, chci Svědectví a Tommyknockery, nechci podělaný fantasy křížený s filosofickým eposem. Střih. Je léto 2024, táhne mi na ehm no a ve čtečce mam pár nepřečtených knih, mezi nima Temnou Věž. COTOJE. Nechci už nikdy číst nic jinýho. Nebudu komentovat každý díl zvlášť, na to nemam čas ani nervy, každopádně jsem aktuálně u čtyřky a žiju tim. Zcela vážně. Dospěla jsem? Nebo naopak odmítam dospět? Nevim. Hodnotím velmi subjektivně, dílo samotné popisovat nechci, je tu přes 300 komentářů. Ale čím jsem dál, tím víc jsem v tom všem s nimi.... celý text
Lockdown
2021,
Alexander Gordon Smith
Knihu jsem si půjčila omylem v on-line knihovně, ačkoli jsem ji měla dlouho v “ chystám se číst “, zmátl mě pán na obálce a celou dobu si myslela, že se bude jednat o pandemické čtení. A najednou takový peklo??? Na jeden zátah jsem musela přečíst první a druhý díl, načež překvapení - je jich pět? To už v nejbližších dnech nedám, měla jsem z toho regulérně hnusný sny. A to nejsem žádná citlivka! Píšu to pořád dokola, že nemam ráda série. Pokud ale bude pokračovat styl prvních dvou dílů i dál, tak toto bude jedna z nej sérií, co jsem četla. Emotivní, příšerně zlá, co jako se asi může z lidí stát v pekle, že jo. A autor má evidentně velký problém, protože zakončit každý díl takovým heartbreakerem, to teda děkuju pěkně. Všech kluků mi bylo počas čtení extrémně líto, pak i vlastně sebe, že to čtu, haha. Víc asi nemá cenu psát, vcelku dost toho řekne anotace, kterou já před čtením přeskočila. Hnus, zmar, zoufalství, nespravedlnost, fakt. Přitom moc hezky popsaná psychologie postav, vhled do hlav kluků hozených do nejhoršího inferna.... celý text
Playground
2016,
Lars Kepler
Četli jsme prosim vás stejnou knihu? Vždyť tohle byl absolutní masterpiece! 69 % proč? Já chápu, že když si někdo přečte třiasedmdesát románů s Joonou Linou, že je pak těžký vystoupit z komfortní zóny a číst si o posmrtným světě, ale tohle šlo úplně samo, fiiii. Právě hodnocení mě poněkud vyděsilo a ještě než jsem začala číst, jsem už hledala, za kolik ji prodam na bazaru, haha. Jenže já si ji nechám! A myslím, že mezi námi vzniklo i trošku pouto. Manželé Alexandr a Alexandra jsou trochu mimo, jinak by nemohli být tak geniální dvojka, akorát tady tu hranici šílenství překročili xnásobně. Filosofický úvahy o smrti a životě, temnota, šeď a zmar. Zároveň i mini naděje, strašně silný emoce, obrovský pouto vůči dítěti a absolutně skvěle vykreslený svět pro ty, kteří jsou na rozhraní života a smrti. Trochu jsem v tom cítila, mimo Keplera v tom extrému samozřejmě, i špetku Kinga, Murakamiho, Camuse a vlastně si v tom každý může najít to své, pokud ovšem bude chtít. Já děkuji! P.S.: Když nad tím přemýšlím víc, ono to lecckomu mohlo přijít přitažené za vlasy i s ohledem na to, s jakou samozřejmostí Jasmin podstupovala všechny ty “přechody “ (nechci spoilerovat). A proč? Protože nebyla srdcem vojačka ani magor. Ale matka. Ani by mě nehlo neudělat sebevětší debilitu pro záchranu svých dětí. Pani tady se musíte polejt benzínem a proskočit hořícím kruhem a nakonec zabojovat ve žraločím bazénku! Ok.... celý text
Království
2020,
Jo Nesbø
Občas jsem děsnej pokrytec, takže třeba 10 let v kuse tvrdím, že Jo Nesbø není nic pro mě, protože jsem kdysi dávno něco od něj četla (Sněhuláka?) a vůbec mi to nesedlo, vlastně jsem to možná ani nečetla. A tak jsem teda chtěla sama pro sebe vědět, jestli ten Jo Nesbø vážně není nic pro mě? Ještě si musim vygooglit, jak se Jo Nesbø čte, protože zcela vážně to mezi lidma vyslovuju jako JO NEZBO. A Království bylo jako návrat domů. Do teplé náruče někoho, kdo mě má rád a kdo to se mnou umí. Fakt. S oběma klukama od začátku neuvěřitelná chemie, s jejich vesnicí i benzinkou taky. Nechtějte po mně, abych musela říct, kdo tu vlastně byl záporák. Sofiina volba! Ne, teď vážně. Popravdě jsem nečekala, že se mi to bude tak dobře číst. Perfektně vystavěný příběh, skvělá depresivní atmosféra severské vesnice na kraji světa, a to včetně jejích postaviček. Konec příšernej, lapala jsem po dechu. Při flashbacích do kluků dětství jsem měla celou dobu pocit, že jsem na těch zábavách a při potápění s nima. Při čtení dnešních thrillerů se často nemůžu ubránit pochechtávání, pocitů trapna a absurdna. Tady ne. Tohle byla absolutně uvěřitelná realita dnešních dnů. I těch minulých vlastně. A já se teda vrhnu v co nejbližší době na toho Harryho Holea.... celý text