karol.cadex
přečtené 1055
Sběratel
2004,
John Fowles
Zrovna na Sběrateli je extrémně znát ten rozdíl mezi dnešními thrillery a těmi, co byly napsány kolem 60. - 80. let minulého století. A proto je tak ráda čtu. U dnešních thrillerů mám prostě pocit, že je to valící se náklaďák, co do čtenáře nutně musí nahrnout všechno včetně toho, co nepotřebuje, hned, masově, jednoduše. Fowles si ale hraje. S jazykem, dějem, hlavním hrdinou. Není to thriller, na který jsme zvyklí teď. Má to velkou přidanou hodnotu. A nejen v tom smradlavým zašlým papíru, když si tu knížku půjčíte v knihovně haha. Akorát nevím, jestli ve finále nejsem sociopat já, protože ačkoli mě Clegg (víceméně delšími) chvílemi unavoval svou sebelítostí a nedostatkem sebereflexe, Miranda mi pila krev daleko víc.... celý text
Konečně mi to tam cvaklo! První tři díly jsem si s Harrym moc nesedla a Nemesis měla rozseknout, jestli budeme vztah budovat dál nebo to raději skončíme ještě v dobrém. A tady se láska nadobro zpečetila. Respektive u prvních dílů mi přišlo, jak kdyby JO NESBO (hahaha takhle to zcela vážně vyslovuju nejen ve svý hlavě, ale i před lidma) hledal, jakou cestou se ubere, jak kdyby měl v hlavě tisíc dějových linek a charakterů a nevěděl co dřív si vybrat. U Nemesis prodělal jakousi očistu a jel jak podle šablony “jak napsat světovou detektivku. Pecka. Cikáni, tisíc zvratů, do toho si táhneme ještě trilion věcí spolu z Harrym z minula, občas už jsem pomalu ztrácela nervy. Velmi si mě získala Beáta svou podobností s Kingovou Holly. Jsem zvědavá na další díl. Jdu na něj.... celý text
Poslední zelené údolí
2022,
Mark Sullivan (p)
Nechápejte mě špatně, ale kdybych si měla vybrat mezi syrovými zápisky z Osvětimi a Posledním zeleným údolím, vyberu si první volbu. Osobně mi nesedí tyhle zromantizované hrůzy války. Ač některé pasáže nebyly zrovna příjemné, viz přejeté nohy vlakem a mrtvé děti, stále jsem se nemohla ubránit pocitu, že se mi někdo snaží namluvit, jak válka rozhodně nevypadala. Holodomor na Ukrajině byla absolutní tragédie, kterou si ani neumíme představit. Autorovo líčení připomínalo maximálně hlad na pionýrském táboře. Smrt dětí? Pohoda, pani to rychle překousne. I tak dávám ale vysoký počet, protože kniha se čte hezky a téma Ukrajiny se moc často v kontextu druhé světové války jako ústřední nenajde. Každopádně je to spíše románek dobro versus zlo.... celý text
