Karolína18
přečtené 743
Moudrost a vtip Jane Austenové
2014,
Dominique Enright
Jako ukázka mnohdy ostřejšího jazyka Jane Austen je kniha dobrá, často pobaví a zvýrazní některé pasáže z vydaných knih, kterých si třeba ani nemusí čtenář v kontextu celého příběhu všimnout. Ale pokud se chceme dozvědět něco o Jane Austen, je to šíleně jednostranné a vlastně zde skoro žádné informace nenajdeme. Na sestavení podobného seznamu jejích citátů neshledávám nic tak náročného. V některých případech dost akutně chybí souvislost, takže případná narážka nebo ironie tolik nevynikne.... celý text
Ženu ani květinou...
2004,
Simona Monyová (p)
Možná, že jsem příliš upjatá, ale mně se zkrátka nelíbí, jak stísněný mám pocit po dočtení jakékoli knihy od této autorky. Rozhodně bych do její bibliografie nesahala pro oddychovou četbu, protože na tento druh literatury musí mít člověk náladu. Reginu bych zřejmě v normálním životě nesnesla, protože to, co ona byla ochotná podstupovat ve jménu lásky, považuji za zcela neztotožnitelné s jakýmikoli romantickými city. Marek je kapitola sama pro sebe a ani jako padouch nebyl dvakrát dobrý. Jeho násilné a ubohé chování by mu v 98% u žádné ženy neprošlo, takže byl grázl na nic, nebýt toho, že mu Regina nedokázala vzdorovat z neopodstatněné zamilovanosti. V závěru mi tedy byla stokrát příjemnější Saša a samozřejmě Zita, která, ať už vedla jakýkoli milostný život, v hlavě to měla srovnané.... celý text
Rozum a cit
2008,
Jane Austen
Nemohu jinak než hodnotit plným počtem, protože autorčin styl psaní je úchvatný. Dokázala mě strhnout a od první stránky jsem se nedokázala odtrhnout od poutavých řádků. Moc mě zajímalo, jak vše dopadne, i když už jsem mnohokrát viděla filmy. Elinor byla obdivuhodná ve své rozhodnosti a sebeovládání, ačkoli se by postrádala cit. Edward u mě dost kolísal, zvlášť proto, co vždy říkala Lucy o jeho zamilovaném chování, ale jakmile jsem odhalila pravou povahu mladší slečny Steelové, už jsem mu jen držela pěsti, aby došel zaslouženého štěstí. Ze všech nejvíc jsem si asi oblíbila plukovníka Brandona, který s vytrvalostí a nesobeckou povahou mohl dojít svého vlastního štěstí a na té cestě pomohl, komu se dalo. Vykreslení všech sobeckých, hamižných, pomlouvačných a nepřejících postav považuji za velmi zdařilé a přesto, že mě celou knihu rozčilovali, bez nich by v takové míře nevynikala dobrota ostatních. Velmi obdivuji moc autorčina jazyka přimět mě, abych po přečtení jakékoli její knihy mluvila ještě pár dní jako z jiného století.... celý text
Sladké zabudnutie
2015,
Jamie McGuire
Asi jsem jedna z mála, kterou tento příběh nedostal, ale ačkoli jsme se snažila, nedokázala jsem číst s plným nadšením. Za prvé mi různorodé náměty připomínaly příliš mnoho knih, které už jsem přečetla. Také mi moc nesedí styl psaní autorky, který jsem u Krásné a Učiněné katastrofy tolik nevnímala. Teď se mi zdálo, jako kdybych četla první sérii seriálu a vadil mi punc nekonečnosti, jakým na mě příběh působil. Dělalo mi potíže chápat některé souvislosti a vyznat se v hrdinčiným myšlenkám, protože autorka chtěla utajit TJův původ. Je pravda, že někdy jsou dlouhé popisy událostí velmi zdlouhavé a nudné, ale popsat hlavní problém jednou nebo dvě větami také nebude správný přístup. Hlavní hrdinka mi nesedla, štvalo mě, jak odmítá Trenta, když k ní byl tak hodný a to, že přehlížela očividné. Raegan jsem měla ráda jen do chvíle, než se nechala blbnout Brazilem a ještě méně, když vyšlo najevo, že s ním je jen kvůli nějaké stupidní párty. Trenton si mě naopak získal ihned. Nejvíce jsem zbožňovala Olive. Mám pocit, že asi vybuchnu zklamáním, čekala jsem rozhodně víc. Tato kniha je jedna velká nevyužitá příležitost.... celý text
Tragický osud spisovatelky Simony Monyové
2011,
Michaela Košťálová
Pokud jsem se chtěla o autorce skutečně něco dovědět, stačila mi i Wikipedie, neboť kniha neobsahuje mnoho informací krom toho, že autorka byla krásná, mladá a talentovaná. Celé dílo ladila paní Košťálová do velmi pozitivní noty a snad tomu tak bylo proto, že se ještě nevědělo přesně, za jakých okolností pí Monyová zemřela. S osvětlením jejího úmrtí ale přichází ruku v ruce i odsouzení této knihy. Pro mě byla tak strašně mimo, že se ani nevyplatilo ji dočítat. I když jsem to udělala ve slepé víře, že se nakonec dozvím něco podstatného. Zůstávala jsem však v pozoru i díky zbytečně složitým formulacím, které zde byly použity.... celý text
Srdceboly
2011,
Simona Monyová (p)
Zdálo se mi, jako by kniha vlastně ani neměla děj. Byla jen velmi rozsáhlým popisem vlastností hlavních i vedlejších hrdinů a demonstrováním jejich chování na příkladech. Nejvíce bych ocenila tak posledních 10 stran, kdy už hlavní hrdinka konečně vzala rozum do hrsti a začala se sebou něco dělat. Štvaly mě její neustálá touha zastavit čas a přestat stárnout. Hlavně jsem ale nechtěla číst o ženě, která pokořovala celé naše pohlaví. Více by se mi líbilo, kdyby se jí děly špatné věci a ona se s nimi snažila prát silou svého ducha, než když jí byl osud celkem nakloněn, ale chlapa měla debila a vše podřizovala svému libidu. Nevím, zda je plusem, že je konec takto otevřený, protože jsem po přečtení celého příběhu značně skeptická. Bylo by klidně možné, že Adam svoji manželku zase něčím uchlácholí. Celou knihu fascinovalo, že v ní nebylo ani jednou zmíněno jméno hlavní hrdinky, s tím jsem se ještě nesetkala a autorka má za to u mě plus.... celý text
Deník citového vyděrače
2004,
Simona Monyová (p)
Byla to má první kniha od autorky, zároveň první kniha podobného ražení a už teď vím, že to není můj šálek kávy. Po dočtení ve mně zůstala jakási hořká pachuť. Jako by na mě autorka přenesla Alenino utrpení, což by bezesporu měl dobrý příběh dokázat - celkově vtáhnout čtenáře do děje. Jen se mi vůbec nelíbí, jak se teď zrovna cítím. Co říci k Františkovi, snad jen tolik, že ukázkou naprostého lidského odpadu a já ze srdce doufám, že nikdy nepotkám nikoho, kdo by se mu byť jen z části podobal. Konec mě zklamal. Nemohu se rozhodnout, zda ho autorka zpracovala daným způsobem proto, že neměla nápad, jak jinak zakončení pojmout, nebo si myslela, že tím poskytne nám uvězněným v její knize prostor pro přemýšlení, jak to asi celé dopadlo. Já osobně bych předně ocenila spíše rafinované vyřešení situace, kde bychom konečně po takové době viděli Alenu jako onu emancipovanou ženu, o níž v průběhu stránek neustále padají zmínky, ale nemáme možnost ji nikdy vidět moc dlouho. Vždy je hned utlumena svým vystrašeným druhým já, které se obává samoty, a které také celou tuto tragédii zapříčinilo.... celý text
Vášnivý hříšník
2016,
Christina Lauren
Ani nevím, co k tomuto dílu napsat, snad jen to, že to bylo tak moc odlišné od ostatních dílů, že jsem v tom Olivera a Lolu téměř nenašla. Jako by se autorky snažily napsat něco jiného, ale zároveň stejného a zkrátka se to nepodařilo. Kniha se četla skoro sama, měla spád, byla plná chytrých narážek, slovních přestřelek, humoru i erotiky. Nedokážu říci, co v ní bylo špatně, ale zkrátka to nebylo ono. Hlavní hrdinka mi moc neseděla, měla jsem chuť s ní chvílemi zatřást, aby se probrala. Oliver mě ale nezklamal, byl přesně tím chápavým a rozumným bláznem, za kterého jsem ho považovala hned z počátku série.... celý text
Trochu mě mrzí, jak celý tento krásný a hluboký příběh autorka zakončila. Říkala jsem: To jako vážně??!! After je pro mě kus mého dospívání, kus mě samé. Obsahuje i mé sny a některé obavy, představy, ale závěr mě opravdu zklamal. Nemohu si pomoci, ale i v tomto dílu jsem byla spíš na straně Hardina, než na straně Tessy. Byl mi sympatičtější, protože on si na rozdíl od slečny Dokonalé uvědomoval, že dělá chyby a snažil se je napravit, ne jen pořád zbaběle utíkat. Byl ochotný se změnil, ale Ona dlouhou dobu neviděla, že problém je i v ní. Některé části byly zdlouhavé a já měla někdy nutkání přeskakovat. To ale vynahrazovaly napínavé části. Hardin opravdu neměl lehký život a jistě vyžadovalo obrovskou sílu opět nesklouznout ke svým špatným zvykům. Ještě teď, pár sní po dočtení, nad jeho osudem přemýšlím a vrývá se mi hluboko do mysli. Nikdy na příběh Hessy nezapomenu a jistě se k němu budu vracet, snad ale vynechám několik posledních stránek, protože mi to tak nějak k zamilované dvojici nesedí.... celý text
Otka: Ošklivá tlustá kamarádka
2015,
Kody Keplinger
Filmovou verzi této knihy mám vážně ráda a asi to tak zůstane i nadále, protože si film a knihu úplně separovala. Podobnost byla, řekla bych, čistě náhodná. Všechny důležité věci se dle mého názoru zásadně rozcházely. Knihu jsem doslova žrala od začátku až do konce. Myslím si, že tomu tak je hlavně kvůli tomu, že jsem Otka. Rozuměla jsem Biance a nevím, jak je to možné, ale výjimečně mě nerozhodná hlavní hrdinka nijak neotravovala ani neštvala. Bi svým humorem opravdu brnkala na moji strunu a já se celou dobu vezla na vlně smíchu. Samozřejmě se jsem si oblíbila i Wesleyho, protože jeho hlody mě často dostávaly do kolen. Bianka byla od špiček prstů až po vlasy naprosto suprová. Její cynismus a sarkastické poznámky jsem spíš obdivovala než odsuzovala, stejně tak její inteligenci. Rozhodně ji nepovažuji za Otku, naopak. Její pohotové odpovědi a bystrost z ní dělají vzor, hrdinku. Narozdíl od filmu zde byl i vážný podtón celého příběhu a to ho u mě posunulo zase o kousek výš. Tato kniha si zaslouží místo v mé knihovně, protože nejde jen o ohraný námět, který zde autorka použila. Jde o způsob, jakým nám ho přiblížila a to se jí povedlo na jedničku. Doufám, že budu mít brzy možnost si od Kody přečíst něco dalšího. :)... celý text
Rychle a nespoutaně
2016,
Kristy Bromberg
Poslední díl byl v celé této sérii nejméně podařený. Vážně mi vadily záblesky, které se odehrávaly v Coltonově hlavě po nehodě. Přišlo mi, jako by autorka chtěla vytvořit něco, co chytí za srdce, ale ve skutečnosti vznikl jen chabý pokus o hluboké pohnutí mysli každého čtenáře. Knihou jsem se prokousávala s velkými obtížemi. Některé věci se opakovaly neustále dokola, takže jsem se chvílemi ztrácela, jestli jsem náhodou neotočila o pár stran dozadu a nečtu určitou pasáž znovu a znovu. Nemohu si pomoci, ale přijde mi, že díky snaze, vložit do knihy spoustu zápletek, se z hlavních hrdinů staly roztříštěné osoby, které nebyly jen porouchané ale opravdu naprosto a nenávratně rozbité. Konec se mi zdál tedy naprosto nereálný, protože si nedokážu představit, že by se lidé, kteří si toho prožili tolik, mohli být v závěru naprosto nepoznamenaní. V tomto případě se autorka sekla úplně na celé čáře. Ačkoli bych jí tedy odpustila spousty hloupých klišé neodpustím jí, že to prostě přepískla. Přehltila své dílo a naprosto překročila únosnou míru. Chápu, že by se tato série bez podobně přeslazeného konce asi hůř prodávala, ale toto sluníčkové finále je absolutní zaprodání zdravého úsudku. U mně dostává šachovnicovou vlajku a ne v pozitivním slova smyslu. Rozhodně tento díl už nikdy nebudu číst znovu, protože zde není ani jedna pasáž, o které bych opravdu od srdce mohla říct, že za to stojí.... celý text
Čemu jsem věřila
2015,
Huntley Fitzpatrick
Zdálo se mi, jako by si autorka nechávala polovinu informací pro sebe a po chvíli jsem už byla strašně unavená z neustálého domýšlení si souvislostí. Vlastně by se dal celý děj shrnout na pár stránkách. Knihu jsem dočetla asi před týdnem a už dnes mám problém si vybavit, o čem vlastně byla. Ani hlavní hrdinové mi nebyli moc sympatičtí a musím přiznat, že jejich hvězdná éra byla asi dvacet stran někde uprostřed, a pak následoval zpětný propad na pozici nezajímavých postav. Toto dílo opravdu nedostane místo mezi mou oblíbenou literaturou, i když jako oddechovka posloužilo dobře.... celý text
