KejmlP přečtené 500

Manifest komunistické strany 1982, Karl Marx

Diktatury v rukavičkách? 2003, Radka Lainová

Hitlera či Stalina zná každý (respektive, každý si to myslí). I Mussoliniho zná leckdo (byť reálně málokdo). Ale Horthyho a Pilsudského znají už jen zájemci o dějiny, a co teprve Smetonu, Pätse a Ulmanise? Ty už znají jen skuteční historičtí fajnšmekři a čtenáři této výborné knihy, která (s ohledem na svůj formát) poskytuje vše, co lze od takto tématicky zaměřené knihy očekávat. Autoři zavádí zájemce do většinou opomíjených oblastí meziválečné východní Evropy, kde rovněž vládly autoritářské režimy, ale jelikož postrádaly jak expanzionistické snahy, tak efektivní ohňové průvody či expresivní řečníky, historie na ně málem zapomněla. A přitom se mi zdá, že jejich příběhy jsou pro dnešní dobu mnohem aktuálnější (či inspirativnější?), než stokrát omílané zrození bolševického či nacistického režimu, které je do velké míry (alespoň v Evropě) neopakovatelné. Diktátoři jako byl Hitler jsou totiž velmi vzácní, ale moderní dějiny jsou plné pevnou rukou vládnoucích mužů, jejichž hodnocení dějinami je mnohdy rozporuplné, ale rozhodně z nich nedělá čiré zlo, často jde spíš o kontroverzní otce národa. Napsáno čtivě, s odpovídajícím zachycením všech důležitých momentů každého z režimů. Autoři k tématu přistupují profesionálně a s nadhledem, bez jakýchkoliv laciných emocionálních soudů. Doporučuji všem, co se chtějí dozvědět, jak vypadají "obyčejné" diktatury, proč lidi rádi silné vůdce, či čeho se vyvarovat, aby vám někdo neukradl revoluci.... celý text

Popraviště aneb Zpověď volyňského Čecha 2014, Jiří Doleček

Bezprostřední dojem z knihy je asi takový, jako když si k vám ve vlaku přisedne dědula, který má urgentní potřebu vám vypovědět celý svůj život, propletený s názory, postoji, úspěchy a moralizující "moudrostí stáří". Pomyslné hodnocení knihy u mě s postupem stránek postupně padalo níž a níž, až zhruba ve druhé třetině dosáhlo téměř na spodní hranici jedné hvězdičky. Konečný ortel ale nakonec nebude tak tvrdý. Celé to začíná dobře, zajímavými informacemi o příchodu a první činnosti Volyňských Čechů. Záhy ale autor porušuje jedno ze základních pravidel memoárů, a kvalita tím letí strmě dolů. Místo, aby se držel linie vzpomínání, tehdejších názorů, dojmů a příhod, pouští se do vojensko-politicko-strategických úvah, kde se snaží mnohdy velmi svérázným způsobem zodpovědět v několika větách otázky, jejichž řešení se marně pokouší dopátrat odborníci v tisícistránkových publikacích. Stylem "přání otcem myšlenky" si vybírá a přizpůsobuje fakta, aby potvrzovaly jeho verzi dějin, případně je podepře věčným argumentem "historici sice píší toto, ale já to zažil, a teď vám konečně řeknu jak to bylo". Po této geopolitické části přichází poněkud podivná střední část knihy, kdy autor vždy připomene nějakou vzpomínku, a následně na ni naváže rozsáhlou úvahou na libovolné téma ze současné společnosti. Čtenář se tak dozví názor pana Dolečka nejen na užívání marihuany, euthanasii, výchovu dětí, vliv alkoholu na předškolní mládež, či řešení problematiky bezdomovectví, ale bude poučen i o tom kdo je a není vlastenec, proč jsme se málem stali součástí SSSR, a co říká Tomio Okamura. Ve třetí třetině se naštěstí autor zase poněkud vrací na Volyň, a ačkoli excesům neujde (budete seznámeni třeba s poměrem délky býčích a koňských pohlavních orgánů, či bilancí rozdílů mezi ženou a slepicí), celkově text zase nabývá povahy memoárů. Čtení je sice občas úsměvné, ale zajímavé, baví, a závěrečné válečné vzpomínky pak dojem ještě vylepšují. Shrnuto, vzpomínky na Volyň tvoří nanejvýš polovinu obsahu, a zbytek jsou více či méně související společenské úvahy autora. Kdyby autor místo analyzování počtu vyrobených sovětských tanků popsal například úplně absentující proces repatriace Volyňských Čechů, udělal by jistě pro historii více. Objektivitu přístupu, vzhledem k memoárovému charakteru práce, nehodnotím. Doporučuji jako oddychovou četbu, či sondu do duše jednoho obyčejného důchodce se zajímavým dětstvím.... celý text

Alexej Čepička: Šedá eminence rudého režimu 2009, Jiří Pernes

Výsledek práce autorů nemohu hodnotit jinak, než velmi pozitivně. Biografií našich státních představitelů z dob socialismu máme málo, a ještě méně těch kvalitních. O to víc mám z tohoto povedeného díla radost. Biografie je sice kratší, a po desetiletích výzkumu v našich i zahraničních archivech by jistě šlo napsat ještě mnohem obsáhlejší a barvitější text, ale i tak kniha obsahuje dostatečné množství informací na to, aby si čtenář mohl vytvořit plastický obraz této kontroverzní postavy. Pro úplnost jsem ale postrádal více informací z osobního života, což by jistě pomohlo pro větší vcítění se do uvažování člověka Alexeje Čepičky. Co se objektivity týče, je kniha na velmi dobré úrovni. Narušují ji jen občas se vyskytující jadrnější výrazy, jejichž smysl mi zůstává skryt, protože v jinak seriózně psané práci působí jak pěst na oko, a kazí tím výsledný dojem. Čtivost je většinou též chvalitebná, byť se domnívám, že ji někdy narušovaly mnohdy zbytečné životopisy snad i každého vrátného, co se v knize objeví. Celkově je kniha psaná poměrně zeširoka, klasické "člověk a jeho doba" by byl výstižný podtitul (mimochodem určitě lepší než ten oficiální, u kterého sami autoři přiznávají, že je vlastně nesmyslem). Shrnuto, přes některé drobné výtky mě kniha potěšila, a nadmíru splnila mé očekávání. Na některá v ní předkládaná témata a podrobnosti jsem v naší historiografii narazil vůbec poprvé, čehož si velmi cením. Doporučuji hlubším zájemcům o zakladatelské období komunistického režimu, těm, kteří už mají o dané době nějaké pokročilejší znalosti. Čtenář-laik by se v některých kapitolách jistě brzy ztratil.... celý text

O čem sním, když náhodou spím 2017, Andrej Babiš

Nevyhlášená válka: Boje o Slovensko 1918–1920 2005, Dušan Tomášek

Knihu je možné hodnotit ze dvou pohledů, a já sám se nemohu rozhodnout, kterému dát přednost... Nedávno zesnulý autor patřil k těm ze staré školy, a je pravdou, že na díle je to poznat. Přestože rozhodně nejsem zastáncem nějakého "revizionismu za každou cenu", dnešní standardy na historické práce jsou již jiné, a aby jim kniha vyhovovala, musela by ubrat na emocích a přidat na objektivitě. Více odborného nadhledu, analytického přístupu a práce s maďarským pohledem na věc by knize velmi pomohlo, ti dobří a špatní jsou zde až příliš jasně rozeznatelní. Na druhou stranu, nemohu neocenit právě ono kouzlo "staré školy", spočívající v upřímném vlastenectví a důrazu na poutavé vyprávění, které se snaží pozitivně působit na čtenáře. (Bohužel dnes bývá část publikací postižena opačným problémem, a to naopak přehnaně kritickým haněním všeho, co lze pokládat za vlastenecké a z českého hlediska pozitivní.) Též kladně hodnotím zpracování tohoto u nás téměř neznámého tématu, odbývaného obvykle maximálně jen pár větami v učebnicích. Závěrem: Kdo očekává odborné zpracování tématu, ten bude mírně roztrpčen. Kdo si chce přečíst čtivou, populárně-naučnou knihu a dozvědět se něco nového o našich dějinách, tomu mohu jistě doporučit.... celý text

Na prahu atomové války 2008, Milan Syruček

Zajímavá kniha shrnující populárně-naučnou formou velkou část toho podstatného o otázce jaderného zbrojení. Autora chválím za dodržení nestrannosti a dobrou čtivost, knihu jsem zhltnul za dva dny. Přesto ale musím několik věcí vytknout. Stejně jako u předchozí hodnocené autorovy knihy (Banderovci), text opět působí neučesaně a místy zbytečně skáče mezi tématy a obdobími. Dále se domnívám, že se úplně nepovedlo dodržet jednotnou úroveň odbornosti textu. Zpočátku je laťka nasazena na vhodnou úroveň, když autor laicky přijatelně vysvětluje fungování jaderné bomby, ale v následujícím textu často míjí zásadní věci bez přiměřeného vysvětlení - například princip termonukleární zbraně není vysvětlen téměř vůbec, a to stejné se týká neutronových bomb, kde navíc úplně pomíjí důležité politické následky jejich vývoje. Celkově jsem nabyl dojmu, že autor píše o tom, co ho zrovna v kontextu napadlo, ale nemá jasně určené hranice (je hezké psát o odzbrojovacích jednáních v 80. letech, ale měl by před tím tedy zařadit kapitolu kde přehledně shrne dřívější jednání). Takhle z toho bude mít čtenář-laik v hlavě guláš. Dalším problémem knihy je zdání, jako by se autor snažil čtenáře šokovat - například při popisu události, kdy v roce 1968 v Grónsku havaroval americký bombardér se čtyřmi jadernými pumami na palubě. Autor uvádí, že tři bomby při nárazu vybouchly. Vše by bylo v pořádku, kdyby ovšem uvedl, že v žádném případě nedošlo k jaderným výbuchům, ale "pouze" k explozím konvenčních součástí bomb, a neuváděl tak čtenáře v omyl. Rovněž bych ocenil alespoň minimální míru užití citací - zvlášť v prvních kapitolách je jen těžko patrné, který fakt má ověřitelné podklady, a kdy jde jen o domněnku či konspirační teorii. Poslední výtka je spíš mým osobním přáním, a směřuje k tomu, že bych ocenil více informací o méně známých jaderných programech zemí, jako je Pákistán, Indie, Irák, Sýrie, Libye, JAR a další, které jsou často shrnuty jen v rozsahu jedné kapitoly či vůbec. Oceňuji tedy čtivé shrnutí tématu pro laické čtenáře, kdy autor shrnuje stokrát opakované i málo známé skutečnosti, ale bohužel nemohu dát plný počet.... celý text

Bankéř první republiky: Život dr. Jaroslava Preisse 2010, Pavel Kosatík

Poměrně zajímavé čtení o jedné zapomenuté postavě našich dějin v první polovině 20. století. Pokud už lidé Dr. Preisse znají, jde většinou o novinářské zkratky a legendy interpretované podle zvoleného třídního pohledu. Pravda je samozřejmě mnohovrstevnatá, a tu se autorovi podařilo obstojně vykreslit. Ani padouch, ani hrdina, ale realisticky smýšlející podnikatel a bankéř, který si je vědom své moci, a neváhá ji využívat. Vlastenec, člověk se sklony k autoritativním metodám v řízení podniků i státu, k stáru koketující s fašismem, ale zároveň nepřekračující linie znamenající ohnutou páteř. Po literární stránce je dílo obstojné, byť nemohu dát plné hodnocení, jelikož Kosatíkovi se dle mého mínění nepovedlo vdechnout postavě život tak, jak se mu to podařilo později například v brilantním životopise Jana Masaryka. Ocenil bych například širší zpracování psychologie hlavní postavy a více detailů z jeho osobních životních osudů, což by jistě oživilo jinak poměrně syrový text. Vyzdvihnout mohu například důraz na objektivitu a zpracování méně známého tématu.... celý text

Jan Masaryk 1998, Pavel Kosatík

Obrovská poklona pro autory, jelikož tohle je jedna z nejpovedenějších biografických knih, které jsme kdy četl. Autoři se do historického řemesla ponořili skutečně poctivě, a vzniklo tak dílo, které objektivně a bez legend popisuje důležitou postavu našich dějin, o jejíž smrti všichni mluví, ale o jejím životě neví většinou téměř nic. Výsledný portrét se vzpírá všem mýtům: Žádný hrdina bojující za demokracii, padlý při její obraně v první linii. Před námi probíhá život neukotveného, slabého, a pocitem méněcennosti zmítaného člověka s vážnými psychickými problémy, muže neschopného zaujímat pevná stanoviska a přebírat zodpovědnost, věčného syna hledajícího silné vedení. A také vynikajícího rétora a propagandisty, kterého si každý brzy oblíbil. Muže, u něhož se sebevražda jeví jako naprosto logické vyústění celého smutného života. Knihu rozhodně nedoporučuji nikomu, kdo má rád černobílý pohled na dějiny, tomu by totiž dílo zničilo veškeré iluze o souboji dobra a zla, a téměř na každé stránce nebude vycházet z údivu nad tím, jaká je ve skutečnosti realita. Mimochodem, od odborníků je mi známo, že Kosatík je sice ve své knize pravdě zatím nejblíže, ale skutečnost, která je často v knize spíše naznačená, je v případu Masaryk ještě mnohem tvrdší. Čtivost je na skutečně vynikající úrovni, nemohl jsem se dočkat každé další stránky. Jde skutečně o klenot mezi historickými pracemi. Nemohu než plně doporučit.... celý text

Lenin: Kontinuita a/nebo diskontinuita ruských dějin? 2013, Jiří Hanuš

Pro popis mých dojmů z knihy se asi bude nejvíce hodit ono klasické sborníkové hodnocení: "kvalita příspěvků je různá, celkově jde o celkem zajímavé čtení". Osobně mě nejvíc zaujalo líčení Jiřího Hanuše (Lenin v podání Solženicynově - zde vyzdvihuji literární stránku příspěvku), Kateřiny Hlouškové (Uljanov nebo Lenin? Šlechtic nebo proletář?) a Radomíra Vlčka (Lenin a světová revoluce). Zajímavé jsou i další texty, byť končí poměrně banálními závěry, trochu ve stylu "téma pro téma" (Lenin a ženská otázka, Lenin a krajní pravice). Jakoby omylem je ve sborníku text Petra Horáka, který je tématicky úplně někde jinde, a o Lenina za celou dobu nijak nezavadí. Celkově doporučuji jako doplnění k další literatuře.... celý text

Slovenský stát (1939 - 1945) 1992, Ivan Kamenec

Poctivě zpracovaný, hutný, a zároveň stručný přehled základních faktů o první Slovenské republice. Oceňuji schopnost autora vyzdvihnout to nejpodstatnější, a byť by se dílo pochopitelně dalo zásadním způsobem rozšířit, pro základní orientaci je obsah dostatečný. Pro celkové porozumění je ale nutno doplnit další literaturou, například otázka SNP je pojata skutečně extrémně minimalisticky. Autor si zachoval maximální možnou míru objektivity, čehož si cením, zvláště s ohledem na dobu, kdy byla kniha vydána. Mohu doporučit.... celý text

Deník 2006, Anne Frank

Banderovci - hrdinové, nebo bandité? 2008, Milan Syruček

Po knize jsem sáhl s velkým očekáváním, s radostí že se někdo zabývá tématem, o kterém se u nás příliš nemluví. Bohužel, musím říct že jsem byl do značné míry zklamán, a to z několika důvodů. Předně, autor své dílo pojal extrémně široce, a především první polovinu knihy tak tvoří spíše obecné příspěvky k dějinám Ukrajiny, či k průběhu východní fronty za 2. světové války. (Jistě, události je třeba zasazovat do kontextu, ale zde už jde leckdy o části, které jsou pro kontext nepodstatné.) Dále by dílu prospěla revize struktury a její ujednocení. Autor často skáče mezi obdobími, vrací se či předbíhá, některé údaje a myšlenky několikrát opakuje, do toho různě vkládá své osobní postřehy a zážitky, a činí tak dílo zbytečně nepřehledným. Třetí, nejvážnější výtka souvisí s objektivitou díla. Ta je bohužel, ač autor sám poukazuje na neobjektivitu jiných, značně problematická. V historické vědě se pohybuji už dost dlouho na to, abych věděl, že žádní andělé ani zplozenci pekla v ní neexistují, a vše má svou temnou i světlou stránku. Tedy i Banderovci. Potíž je, že autor svoji knihu postavil jako jejich obhajobu. Výsledný dojem má být ten, že šlo vlastně o vlastence, jejichž jediný zájem byl spravedlivý boj za svobodnou Ukrajinu, vedený především proti komunistům. Z osobnostního hlediska tak v Syručkově podání šlo o partu správných hochů, čestných, skvěle vycvičených a příkladně disciplinovaných, které se ostatní snažili nespravedlivě očernit. Jistě, tohle je jedna z možných interpretací, populární třeba na západní Ukrajině. Jenže pak tu máme třeba účast Banderovců na tzv. Volyňské řeži (1943) a etnickém čištění Ukrajiny, kde bylo brutálním způsobem zabito až 130 000 Poláků, což autor odbývá v jednom odstavci, vlastně "jen tak mimochodem", zatímco heroickým vzpomínkám banderovského důstojníka věnuje celou kapitolu, aniž by jeho tvrzení nějak konfrontoval či ověřoval. V obrazové příloze máme spoustu fotografii správných chlapců, válečného kamarádství, a pár popravených banderovců, zato na fotografie obětí se úplně zapomnělo. Rovněž chybí i rozbor ideologie OUN-UPA. Souhlasím s autorem, že je třeba věci zkoumat bez propagandy a objektivně. To se ale nedá zaměňovat s tím, že jen otočíme znaménka a vytvoříme apologii. A právě to se autorovi povedlo.... celý text

Hory a staletí 1982, Ivan Olbracht (p)

Literární exkurze do jednoho zapomenutého kouta Evropy (toho času i Československa), ležícího přitom přímo v jejím středu. Olbracht čtenáře svým čtivým poetickým stylem seznamuje s nesmírnou bídou, prostotou, zaostalostí, a zároveň úžasnou krásou Podkarpatské Rusi. Kniha reportáží je plná osobních příběhů místních lidí, často tragikomických, a nebojí se zacházet ani do sociálně-politických témat, kdy autor, leckdy velmi přesně, vystihuje budoucí vývoj. Pro zájemce o Podkarpatskou Rus by toto dílo mělo být klasikou, a jedním z prvních po kterém sáhnou. Rovněž jde o reportáže, které jsou velice příhodným doplňkem pro zbytek autorovy karpatoruské trilogie (Nikola Šuhaj loupežník, Golet v údolí), a ledacos, co je v románech jen naznačené, rozvádějí a zasazují do souvislostí.... celý text

Moravané nebo Češi? : Vývoj českého národního vědomí na Moravě v 19. století 2001, Milan Řepa

Ve svém oboru vcelku dobré dílo. Autor v něm vrhá světlo na málo známé skutečnosti ohledně odlišného vývoje na Moravě v době tzv. národního obrození. Ukazuje, proč se u Moravanů nevyvinulo samostatné národní vědomí, ale přihlásili se k českému hnutí. Kniha je psaná odborným jazykem, a rozhodně je určena spíše odborníkům a studentům, kteří již mají nějaké předchozí znalosti o daném historickém období. Osobně se domnívám, že přehlednosti práce by rozhodně prospělo rozdělení do podkapitol, a celkově členitější strukturování témat.... celý text

Nikola Šuhaj loupežník 1949, Ivan Olbracht (p)

Absolutní nadšení. Kniha má svoji nezapomenutelnou atmosféru, a přímo z ní číší duch nádherné "zakleté země", kde se děj odehrává. Olbrachtův spisovatelský talent je rovněž záviděníhodný. Jako velký klad vnímám i to, že kniha nemá jen ten klasický, příběhový rozměr, ale vede bystrého čtenáře i k řadě úvah v oblasti historie, sociologie, či lidské psychiky. Samotný příběh pak má svoji sílu, a přesto, že jsem to nečekal, líbil se mi nakonec mnohem víc, než muzikál, který je knihou inspirovaný. "Zakukala žežulenka k zelenému háji: Co že tě už neviděti, Nikolo Šuhaji?" PS: Dost mě mrzí, že tyto klenoty české literatury mají na Databázi tak nízké hodnocení, a to jen kvůli tomu, že jsou řazeny do povinné četby těm, kteří k nim proto buď přistupují už z principu negativně, a nebo ještě nedovedou ocenit kvalitu díla. O to víc mě těší reakce těch, co si ji přečíst museli, a teď zjišťují, že jinak by jim uniklo nádherné dílo.... celý text

Nesvatá válka o Svatou zemi 2010, Břetislav Tureček

Pokud chcete nestranný popis jednoho z nejdéle trvajících konfliktů současnosti, mohu tuto knihu s čistým svědomím doporučit. Autor se v ní nepokouší podávat hodnotící soudy, ani hledat řešení a říkat, co musí která strana udělat. Autor prostě předkládá reportáže zaměřené na obě strany konfliktu, které popisuje v jejich barvitosti aniž by se vyhýbal kontroverzním tématům. Rozhádanost palestinských vůdců, glorifikace zločinců na obou stranách, zástupy extremistů toužících druhou stranu zlikvidovat, zdůvodňování židovských práv stylem, za který by se nestyděl ani Hitler, a popularita Hitlera mezi Palestinci. A všemocná izraelská lobby a černobíle vidící čeští novináři a politici. Výsledný dojem: Naprosto neférově vedený boj dvou stran, boj, který už je veden spíše sám pro sebe, a v jehož pokojné zakončení už ani jedna ze stran nevěří. Kniha se čte pěkně, rozhodně může být skvělým doplňkem ke studiu odborné literatury.... celý text

Krysař 2016, Viktor Dyk

Dílo, která má sílu, krásná legenda, obsahující spoustu moudrosti. A postava Krysaře je fascinující. Dříve než knihu jsem znal skvělý muzikál Daniela Landy, který se sice od předlohy liší, ale zároveň jí dává ještě další rozměr. V obou dílech (byť v Landově podání poněkud rozšířeném), je krásné sledovat, kterak postupné náhody, náznaky a podzemní proudy uvolňují kamínky, které nakonec vyústí v tragédii pro celé město.... celý text

Rasputin 2002, Edvard Stanislavovič Radzinskij

Úsměvy smutných mužů 2014, Josef Formánek

Kniha, která by měla být povinná pro všechny, kdo si příliš rádi pohrávají s alkoholem a nedochází jim, jak snadno nad ním mohou ztratit kontrolu. Nechci sklouzávat do nějakých katastrofických líčení české společnosti, ale občas člověk žasne, kolik lidí pokládá svoje těžké každodenní pití za normální. A nejde o ty chudáky, kteří už musí nastoupit léčení, jde o lidi, které ani nenapadne uvažovat o tom, že možná mají problém. Zároveň ale kniha ukazuje, že jde často o lidi, kterých by mělo být člověku spíš líto, a neměl by je jen lacině odsuzovat jako nějakou nezodpovědnou spodinu. No, ono se to takhle mluví, každopádně tady platí: "To nechceš." Schválně si někdy zkuste dát předsevzetí pár týdnů či měsíců nepít. Budete se divit, jak často nás do toho naše sociální prostředí nutí.... celý text