KingNut123
přečtené 115
Paní jezera
2022,
Andrzej Sapkowski
Konečně jsem dočetl sérii o Geraltovi z Rivie a musím říct, že to byla slušná jízda. Ano, není to dokonalá série a bezpochyby má řadu chyb a nedostatků. Jak se tedy povedl závěrečný díl, který uzavírá dlouhou cestu Geralta z Rivie a Ciri z Cintry? Paní jezera má řadu chyb. Řadu nedodělaných a zbytečných věcí. Množství nevyužitých postav a nic neříkající zápletky. Sapkowskimu musím vytknout, že neumí zabíjet postavy. Ano, George R. R. Martin to dělá velice často, ale aspoň ve velkém stylu. Sapkowskij své postavy zabijí jako naprostý amatér. Opravdu je schopen zabít čtyři hlavní postavy během jediné kapitoly? Ano, je. Smrt Milwy, Cahira, Angoulême a Regise působí naprosto odflákle a amatérsky. Pochopil bych, kdyby Paní jezera psal nějaký břídil, který se učí psát, ale věhlasný autor fantasy žánru? Postavy Cahira a Milwy jsou v tomto díle nevyužité a nemají prostor, který měly v předchozích dílech. Zdá se, jako by Sapkowskij byl ze svých postav unavený a dával tím najevo, že mu překáží a nic dalšího pro ně už nevymyslí. Paní jezera začala velmi dobře, ale v polovině se všechno dobré rozpadlo. Dějová linka Nimue mi nevadila. Těšil jsem se na každý moment s ní, ale je to naprosto zbytečná dějová linie, která je ve finále nevyužita. Dějová linka s Jarrem, jeho budoucnost a zážitky z války jsou nezajímavé. Závěr knihy je na celém dílu snad nejhorší. Sapkowskij nakonec zvolil nejjednodušší řešení, jak celou sérii ukončit. Nejedná se sice o nejefektivnější řešení, ale jelikož se mu jiné řešení nejspíš nenabízelo, tak hlavní postavu své série nechal zemřít potupnou a stupidní smrtí. Bravo, Andrzeji! Nepředstavoval jsem si, že takto skončí knižní dobrodružství Geralta z Rivie. Řada úmrtí, zbytečných dějových linek, nepromyšlené osudy postav… Mohl bych pokračovat, jelikož je toho opravdu dost. I přesto, že mám knižního Zaklínače rád, nejedná se o nijak přelomové dílo.... celý text
50 let videoher
2023,
kolektiv autorů
Matematika nikdy nebyla moje silná stránka, ale když si spočítám, kolik je 1972 + 50, vyjde mi číslo 2022. Publikace začíná rokem 1972, tedy rokem, kdy se americkým občanům poprvé představil Pong ve své plné kráse. Nabízí se ale otázka, proč publikace končí rokem 2007? V tom případě se nejedná o 50 let videoher, nýbrž o 35 let videoher. Již při koupi této publikace jsem byl skeptický, že se do knihy, která čítá přes 800 stran, vejde veškerá historie videoher. Tato publikace je příkladem, že to opravdu není možné. Pan Dobrovský se hojně zabývá videohrami vydanými v 90. letech. Ano, jedná se o desetiletí, kdy vycházely klasiky, které známe a hrajeme dodnes. Nicméně by nebylo od věci se zamyslet nad výběrem konkrétních titulů a rozšířit tak repertoár z let minulých i současných. Příkladem může být videoherní průmysl v 21. století, který je zoufale popsaný a jeho výběr žalostně malý. Na knize mi chybí závěr a doslov. Nějaké vysvětlení, proč si autor vybral tyto hry, proč skončil rokem 2007 anebo proč nezmínil i jiné hry, které si v knize své místo právoplatně zaslouží. Publikace je utnuta bez jakýchkoliv vysvětlivek. Dokonce i seznam pramenů a literatury mi zde chyběl. Na publikaci mě nejvíce zklamalo to, že se jedná o velký klam. 50 let historie není tím, za co se vydává. Cítil jsem se podveden, když jsem zjistil, že kniha končí rokem 2007 u Far Cry 2. 50 let videoher sice působí jako nadějná publikace, ale je plná chyb (hlavně těch gramatických), nedodělávek a nepromyšlených nápadů. Bylo by praktičtější, kdyby publikace byla rozdělena na dvě části, tedy dvě knihy, které by na sebe navazovaly. Jedna část by se věnovala videohrám od 70. let do první poloviny 90. let a ta druhá od druhé poloviny 90. let do současnosti.... celý text
Krev elfů
2022,
Andrzej Sapkowski
Po dočtení Krve Elfů mě napadla myšlenka. V podstatě přání, které říkalo, aby tato kniha byla prvním a zároveň posledním románem ságy o Zaklínači. Mé přání nebylo vyslyšeno, a tak celá sága pokračovala ve stejném duchu, jako první díl románové ságy. S třetím Zaklínačem jsem bojoval a dovolím si ho označit za nejhorší díl z celé ságy. Těžce jsem si zvykal na románovou podobu a oplakával fakt, že povídkový styl je nenávratně ztracen. Krev elfů je prototypem, u kterého Sapkowskij neví, jak ho uchytit. Z třetího dílu se vytratilo mystično a tajemno, které bravurně doprovázely první dva povídkové díly. Místo toho tu máme ušmudlaný román, který neví, čím chce být.... celý text
Poslední přání
2022,
Andrzej Sapkowski
Ke knižnímu Zaklínači jsem se dostal díky výtečným videoherním adaptacím (zvlášť první a třetí díl patří mezi mé oblíbené) a skrz seriálovou adaptaci od Netflixu, která z knižních předloh udělala něco, co nejsou. Do očí vysmívající se Netlfix mi natolik zprotivil Zaklínače, že jsem na nějaký čas zanevřel nad knižní předlohou a neplánoval si ji přečíst. Po nějaké době jsem narazil na polské zpracování Sapkowskiho ságy, které mi otevřelo oči. Nejspíš to bylo kostýmy a středověkou fantasy atmosférou, která mě dodnes nepřestává fascinovat. Zamyslel jsem se nad svým rozhodnutím a dal knižnímu Zaklínači druhou šanci. Zdravý rozum nakonec zvítězil a dobrodružství Geralta z Rivie a jeho přátel jsem si zamiloval. Sláva Melitelé! Svého rozhodnutí nelituji, jelikož bych přišel o báječný zážitek plný akce, dobrodružství, lásky, přátelství, humoru a tragédie. Jedna z věcí, která mě na knize zaujala, je filosofické uvažování jednotlivých postav nad svým či jiným rozhodnutím. Volba mezi menším a větším zlem, boj mezi dobrem a zlem, zastávat neutralitu, nebo se postavit na tu či onou stranu jsou témata, která Geralta z Rivie provázejí po celých osm dílů. Bylo zajímavé zkoumat Geraltovu neutralitu a zásadovost, jeho mateřský vztah ke kněžce Nenneke, přátelství, rozšafnost a nešikovnost barda Marigolda a složitou povahu černokněžnice Yennefer. Zastávám názor, že Zaklínač měl zůstat povídkový. Poslednímu přání a Meči osudu tento styl sluší. Příběhy jsou zajímavější, propracovanější a lákavější. Místy je docela zábavné řešit, jak jednotlivé příběhy na sebe chronologicky navazují. Povídky působí jako bajky, pohádky a legendy, které si vyprávíme. Zaujmou svou propracovaností a čtenář se od nich nechce odtrhnout. Každé slovo, věta a detail hrají v příběhu svou roli. Nechceme, aby nám uniklo jediné slovo. Poslední přání je krásným úvodem do světa Zaklínače, jeho postav a nestvůr. Nečekal jsem, že mě knižní svět Zaklínače natolik pohltí a fascinuje. První kniha ságy se tak řadí mezi jedno z nejlepších fantasy, které jsem kdy četl.... celý text
Šelma
2018,
Andrew Mayne
Zastávám názor, že autoři detektivek a thrillerů vaří ze stejného hrnce. Šelma je toho příkladem. Literární počin, kteří někteří vášniví čtenáři detektivních pamfletů vnímají jako další magnum opus krimi žánru, se ničím neliší od jiných detektivních románů, které již dávno vyšly. Šelma je naivní, neoriginální a předvídatelná. Co jiného se také od detektivky/thrilleru dá očekávat, že? Theo Cray je příjemný protagonista, který nemá potřebu se každou lichou stránku holedbat svými znalostmi a hodnotou IQ. Nicméně je to protagonista, který je díky své nadprůměrné inteligenci schopen si poradit s jakýmkoli "nevyřešitelným" případem, který policie vyřešit nedokáže. Nic nového pod sluncem. Theo ke svému pátrání po vrahovi přichází jako slepý k houslím (s drobným rozdílem, že mu autor VIDITELNĚ hází klacky pod nohy, které mu po celý děj pomáhají a navigují ho). Knížka tak působí dost nerealisticky a určité pasáže jsou přitažené za vlasy. I přes veškerou mou kritiku je Šelma příjemné počteníčko, ale nic hlubokomyslného se v tom hledat nedá.... celý text
Batman: Rok jedna
2007,
Frank Miller
Batman: Rok jedna je jeden z prvních komiksů, co jsem četl. Dobře, přiznávám, nečetl jsem jej, jelikož mě v útlém věku zaujala kresba, která mě nepřestává fascinovat dodnes. Jedná se vůbec o první DC komiks, který jsem četl. Dříve jsem hodně ujížděl na konkurenci, která vydávala komiksy se Spider-Manem a X-Meny. Když jsem Rok Jedna četl poprvé, nebyl jsem tolik zaujat příběhem. Byla to kresba, díky které jsem prožíval napínavé dobrodružství Temného Rytíře a nezkorumpovaného policisty Jima Gordona. Kresba ve mně evokovala pocity napětí a nebezpečí. Nemohl jsem se od ní odtrhnout a vnímal jsem každičký panel a detail postavy s nepopsatelným údivem a nadšením. Dříve jsem komiks vnímal jinak, než jej vnímám dnes. V dětství mě hlavně zajímal každičký panel s Batmanem. Všechny výskyty Bruce Waynea v těsném netopýřím obleku, jak se mračí, rve, či jen pózuje. Příběh mě absolutně nezajímal. V té době byl příběh samotného komiksu ještě nad moje chápání. Dnes zjišťuji, že to není jen příběh Bruce Waynea/Batmana, ale i Jamese Gordona, gothamského detektiva. Ironií je, že komiks sice nese název Batman: Rok jedna, ale začátky Temného Rytíře mě tolik nezaujaly. Batman je zčásti vedlejší postavou, které James Gordon silně šlape na paty. Příběh o nejlepším komiksovém detektivovi zastiňuje budoucí komisař zkorumpovaného města Gotham. S každou stránku jsem se těšil na další panel s Jimem Gordonem bojujícím se svými osobními a profesními problémy. Na závěr mohu jen dodat, že jej oceňuji více než před těmi 12 lety, kdy jsem Rok Jedna četl poprvé. Nepochybně se jedná o svatý grál komiksu, zasluhujíc svou slávu a lesk, které mu právem náleží.... celý text
