KingNut123
přečtené 115
Batman / Želvy nindža: Adventures
2018,
Matthew K. Manning
Po dlouhé době jsem dostal krizi a ve své knihovně zoufale hledal něco, co by mé čtenářské srdce na nějaký čas zabavilo. Nehledal jsem něco složitého, nýbrž jednoduchého a relaxačního, u čeho bych po namáhavém dni v práci nemusel zaměstnávat hlavu. Po urputném hledání jsem v koutu jednoho regálu našel tenoučký komiks, na kterým se rýsovala temná silueta gothamského rytíře a čtyř želvích bojovníků nesoucí jména nejznámějších umělců renesance. Komiks vychází ze světa animovaných seriálů Batman: The Animated Series a Želvy Ninja od studia Nickelodeon. Atmosféra seriálu z devadesátých let by se dala krájet a kresba je natolik dechberoucí, že chybí málo a čtenář by se nedopatřením ocitl v dokonale nakresleném Gothamu. Příběh je rozdělený na dvě části. První část nabízí slušný děj, který propojuje dimenze Temného Rytíře a želváků z New Yorku. V komiksu nechybí ani proslulí Batmanovi záporáci a klan Noha spolu s Trhačem a jeho poskoky. Druhá část komiksu je značně kratší a poněkud zbytečná. Příběh druhé části sice rozvijí příběh části první, ale její existence je absurdní a komiksu nedělá moc dobrou pověst. Batman a Želvy Ninja je příjemnou jednohubkou na jeden večer. Jedná se o naivní komiks, který je zaměřený na malé čtenáře. Příběhy jsou napěchované vtipy, u kterých se nejspíš zasměje šestiletý kluk, ale komiksového veterána nepobaví a spíše u nich bude kroutit hlavou.... celý text
Batman: Návrat temného rytíře
2021,
Frank Miller
Není žádným tajemstvím, že Batman to měl od počátku těžké. Z temné a drsné postavy se napříč dekádami 20. století stal usměvavý človíček, který zažíval prapodivná dobrodružství se svým věrným panošem Robinem. Počátkem 60. let začal televizi „kralovat“ komický Adam West, který svým přístupem a žraločím repelentem Batmanově reputaci nepomohl. Postupem let ale došlo k něčemu, co postavu Temného rytíře dostalo tam, jak ho známe dnes. V roce 1986 byl Návrat Temného rytíře něčím neobvyklým. Neobvyklým nejen pro svět komiksu, ale i pro samotnou postavu Batmana. Zlatý věk hrdinů je dávno u konce. Na samozvance se už nenahlíží jako na pohádkové hrdiny, kteří zachraňují sličné dámy a s úsměvem na tváři poskakují po střechách svého města. Hrdinové jsou pasé, na které se nahlíží jako na nepřátele číslo jedno. I město Gotham není takové, jak ho známe. Z prosperujícího města se stala špinavá a rozpadající troska, která je odrazem své bývalé slávy. Ztrápený, ubohý, chudý a pomalu umírající Gotham ale tiše volá po záchraně svého spasitele, který město aktivně chránil. Batman je pro mladou generaci Gothamu mýtem. Pro některé stárnoucí občany je Maskovaný křižák legendou, která chránila město a naháněla hrůzu těm, kdo konali bezpráví. Návrat Temného rytíře představuje stárnoucího Bruce Waynea, který 10 let nenasadil svou netopýří kápi. (Ne)dobrovolný exil mu neprospívá a jeho celoživotní poslání mu začíná ťukat na dveře. Millerův Batman je v několika případech netradiční. Nejedná se o toho samozvaného strážce zákona, jak ho známe dnes. Rytíř v kápi je mnohými postavami v komiksu vnímán jako manipulativní psychopat a násilník, který si libuje v lámání kostí svých nepřátel. Miller tento „obraz“ a názor přenáší i na čtenáře a pokládá mu otázku, zdali je tento Batman opravdu tím kladným hrdinou, ke kterému mnoho dětí a čtenářů vzhlíží? Batmanova reputace je s každou přibývající stránkou zpochybňována a čtenář se místy sám sebe ptá, co vlastně dělá tuto postavou tak sympatickou? Návrat Temného rytíře nabízí strhující příběh, který se místy ztrácí v tom, čím chce být. Největším mínusem komiksu je Millerova kresba, která zachycuje podivné karikatury postav a směšné čmáranice, které je místy obtížné identifikovat. I přesto Frank Miller čtenářům komiksu představil temnější a násilnější verzi Batmana, než na kterého byli tehdejší fanoušci zvyklí. Mnohé věci se ale změnily. Millerův počin je starý a nemá takovou moc jako před 40 lety.... celý text
Jako zabít ptáčka
2015,
Harper Lee
Název knížky je trošičku zavádějící. Když jsem se s knížkou setkal poprvé, považoval jsem ji za sadistickou příručku pro myslivce a pytláky. Mylný název „Jak zabít ptáčka“ se mi tudíž na několik let zaryl do paměti. Můj nevědomky upravený název doprovázela představa myslivce, který na nevinného ptáčka míří puškou. Jako zabít ptáčka ve skutečnosti nabízí mnohem víc než sadistický návod na zabíjení ptáčků. Americká soudní dramata mě vždycky přitahovala. U filmů a dokumentů ze soudního prostředí se pokaždé dokážu ponořit do dramatického boje o spravedlnost. Jako zabít ptáčka sice nabízí drama z prostředí amerického soudu, ale ve skutečnosti je rodinným dramatem, kde soudní spor nehraje velikou roli, zato má ale veliký vliv na jednotlivé postavy a obyvatele fiktivního městečka Maycomb. Děj knihy zpočátku vytváří iluzi příběhu pro mladší čtenáře. Dětský svět postupně střídá svět dospělých, na který Čipera nahlíží svýma dětskýma (a zároveň dospělýma) očima. Již během prvních stránek jsem se vcítil do světa Čipery, která příběh vypráví s dětskou naivitou a grácií. Její dětská dobrodružství se postupně prolínají s dospěláckým „dobrodružstvím“ jejího otce a ostatních obyvatel městečka Maycomb. Postava starostlivého otce Attica Finche mi přirostla k srdci. Kdykoli zaznělo jeho jméno, vybavila se mi tvář Gregoryho Pecka, který postavu ztvárnil ve stejnojmenném filmu. Atticus je nejen pro své děti, ale i pro obyvatele Maycombu strážným andělem a symbolem spravedlnosti, který se za každou cenu snaží udělat správnou věc. I když je postava otce mnohými čtenáři oblíbená, někteří v ní nemusejí najít zalíbení. Atticus Finch je totiž ztělesněním dokonalosti samotné. S každou věcí si poradí a pro každou otázku má správnou odpověď. Postava místy působí nadpřirozeně a vytváří představu stoprocentní kladné postavy, která nezná neřestí. Jako zabít ptáčka je literárním skvostem, který nabízí moralizující příběh z pohledu dětské postavy. Kniha je nejen pestrým záznamem mladých dětských let, ale také trablí a nesnází obyvatel jednoho fiktivního městečka.... celý text
Čekání na Godota
2024,
Samuel Beckett
Se Samuelem Beckettem jsem to měl od počátku těžké. S tímto věhlasným autorem jsem se seznámil v době, kdy na naší střední škole kolovaly vtipy ohledně vytrvalého Didiho, vzteklého Goga a věčně odpojeného kabelu od interaktivní tabule; anekdoty tohoto rázu nebraly konce ani ve čtvrtém ročníku během maturitních zkoušek. Několik let jsem se Beckettovi úspěšně vyhýbal, ale znalost povinné četby mě dohnala k tomu, abych si toto maturanty oblíbené dílo přečetl. Beckettova hra je tajemnou studánkou myšlenek, která nedovoluje čtenáři a svým postavám do sebe nahlédnout. Napříč dílem se objevují opakující se pocity úzkosti, bezmocnosti a neustálého čekání na něco, co možná ani nepřijde. Nabízí se ale otázka, zdali to, na co hlavní postavy čekají, vůbec existuje? Godot je pro oba hrdiny vidinou spásy a naděje, které zároveň mohou být pouhou iluzí a naivním přáním dvou hlavních postav. Vladimir a Estragon představují dva neoddělitelné prvky, které se vzájemně přitahují a odporují. Protagonisté jsou totiž zajímavými protiklady, které bez sebe nedokážou koexistovat. Obě postavy představují jednu stranu mince. Rozum a Hloupost. Optimismus a Negativismus. I přesto, že by oběma postavám bylo bez toho druhého lépe, jsou k sobě připoutáni provazem osudu, který je pro svůj vlastní zvrácený humor od sebe nechce oddělit. Samotné „čekání“ je zajímavou zkouškou, která může představovat i formu trestu. Dokonce i místo, kde se děj hry odehrává, působí bizarně a místy děsivě. Čtenář má nepříjemný pocit, že se na tomto místě nejen zastavil čas, ale že všechna naděje je pro hrdiny od samého začátku hry ztracena. Děj hry se neustále točí v kruhu a čtenář má pocit, že se nikam nedostává. Čím více se o postavách a příběhu hry dozvídá, tím více prožívá zoufalství dvou protagonistů, kteří trpělivě čekají na spásu, která vůbec nemusí dorazit. Samuel Beckett představil absurdní příběh ještě s absurdnějšími hrdiny. Dnes se jedná o obdivované drama o dvou mužích, které místy vyvolává i úsměv na tváři. O významu tohoto díla jsem nadarmo pochyboval. Ke konci hry jsem i já dostal chuť se nad hrdiny smilovat a ten provaz jim podat.... celý text
Moll Flandersová
1986,
Daniel Defoe
Životní příběh Moll Flandersové je pozoruhodným literárním dílem. Většina českých čtenářů zná pana Defoa díky poutavému dobrodružství Robinsona Crusoea, které mnohé z nás fascinuje od útlého věku. Daniel Defoe představuje čtenářům další fiktivní autobiografii, která má od dobrodružství neohroženého ztroskotance daleko. Příběh knihy vypráví o ženě, která zažila neobvyklá, leč sporná dobrodružství. Postava paní Flandersové je natolik komplikovaná, že v ní málo čtenářů najde pochopení. Jak těžké může být sympatizovat s někým, komu jsou morální zásady a smysl pro spravedlnost cizí? Moll se během vyprávění snaží najít pevnou půdu pod nohama. Tuto „půdu“ se snaží najít díky mnohým milostným dobrodružstvím, které ji nejednou dostanou do střetu se zákonem. I přes všechna svá špatná rozhodnutí je Moll Flandersová postavou, která svých činů lituje. Svá špatná rozhodnutí se snaží ospravedlnit, ale dělá to způsobem, který není příjemný. Svá tvrzení nesčetněkrát opakuje a s každou přibývající větou se čtenáře snaží zmanipulovat a přesvědčit jej o své (a jediné) pravdě. Tvrzení paní Flandersové jsou kontraproduktivní a čím více ji čtenář poznává, tím více v ní ztrácí důvěru. Je to především egocentrická postava, které nevadí chodit přes mrtvoly. Finanční a movitá zajištěnost pro ni představují to nejdůležitější na celém světě a ani mateřská láska ji nepřesvědčí o tom, aby se nad svými činy zamyslela. Příběh Moll Flandersové je kontroverzní zpovědí ženy, která vedla hříšný a neřestný život. Zdali si "hrdinka" zaslouží vykoupení ponechává autor knihy na čtenáři. Je jen na nás, zdali s postavou Moll dokážeme soucítit a odpustit ji všechna špatná rozhodnutí, která v životě učinila.... celý text
