Kleo99
přečtené 294
Pan Doyle a doktor Bell
2008,
Howard Engel
Příběh co do své délky patří mezi nejkratší novelistické pastiše Sherlocka Holmese. Co mu však chybí na počtu stran, dohání časem, který s knihou strávíte, jelikož se jedná o velice úmorné čtení. Velice si cením mnohých odkazů na historické události, osobnosti či zvyky, avšak právě kvůli nim kniha místy působila jako pokus žáka základní školy sepsat příběh, ve kterém se objeví pokud co možná nejvíce věcí ze seznamu témat, které mu byly předloženy a z nichž si měl část vybrat ke zpracování. Na mysl se mi vloudila i myšlenka, že se jedná o pokus beletristicky zpracovat encyklopedii. Pokus to však byl nezdařilý. Jak lze tušit už z názvu, hlavními protagonisty příběhu jsou doktor Bell a pan Doyle, kteří zde zastávají role Holmese a Watsona. Objevuje se zde i nepřeberné množství dalších postav a jejich rolí, ve kterých se po krátké době přestáváte orientovat. Ústřední "záhada" příběhu není dle mého názoru nijak zajímavá a samotné vyšetřování nemá tu správnou atmosféru. Trochu se mi zastesklo i po prostředí viktoriánského Londýna, který zde byl zastoupen Edinburghem.... celý text
Návrat psa baskervillského
2022,
Miroslav Macek
Pokud máte chuť na opravdu kvalitně napsanou knihu, nechte si ji v tomto případě raději zajít anebo sáhněte po něčem jiném... Přestože autor ve svém doslovu (který je díky své obsáhlosti a informační hodnotě bezesporu nejlepší částí knihy) píše ,,Snažil jsem se v této knize co nejvíce se držet formy původního díla a jazyka doby..." výsledek bohužel mluví o něčem zcela odlišném. Už jen vlastní dialogy postav zní jako by je spolu vedly dvě naprogramované umělé inteligence. V Holmesově případě je to bohužel umocněno ještě tím, že v některých pasážích prezentuje informace způsobem jako by předčítal ten nejvíce nezajímavý článek na Wikipedii. Kniha celá je ve své podstatě protkána různými pasážemi zaobírajícími se nejrůznějšími ,,odbornými" informacemi, které však jsou z pohledu příběhu zcela zbytečné a často bohužel podávány značně nestravitelně. Příběh samotný mne ani v nejmenším nenadchnul a dočíst knihu až do konce si vyžádalo téměř nadlidské úsilí, a to je Holmes má srdeční záležitost! Nejlepší z celého příběhu byly pasáže, které přímo citovaly původní Doylovo dílo. Ten se však chudák musí otáčet v hrobě kdykoli na Mackově příběhu spočinou něčí oči. Jedná se z mého pohledu totiž o absolutní neúctu zdrojovému materiálu. Nevím, zda je příčinou velice neuspokojivého výsledku, že kniha vznikala pouze o něco více než půl roku (od března do září 2021, jak se opět dozvídáme v doslovu), či autorova neznalost původních příběhů anebo snad jejich nedůsledné čtení, avšak spíše než pídění se po odpovědích na tyto otázky se pokusím na celou knihu co možná nejrychleji zapomenout. O ilustracích, kterými je kniha doprovozena, se raději ani vyjadřovat nebudu. Zmíním snad jen, že svou kvalitou krásně doplňují dílo samotné. Pokud by vás však i přes mé dobře míněné varování přeci jen zajímalo, jak to bylo s dalšími událostmi z dartmoorských bažin, sáhněte raději po Případu baskervillského psa od Ludvíka Součka.... celý text
