Kmotr99
přečtené 423
Obraz Doriana Graye
2005,
Oscar Wilde
Wow! Ani bych neřekl, že to bylo napsáno už na konci 19. století. Mně přišla kniha nesmírně moderní. A tehdy to musela být teprve bomba! Skvěle vykreslená psychologie hlavního hrdiny, (skvěle) šílený cynismus Henryho, zajímavé myšlenky a šokující silná pointa. A to vše na necelých 200 stranách.... celý text
Zámek
1997,
Franz Kafka
Beznaděj a absurdita. Tato dvě slova snad nejlépe vyjadřují můj pocit z knihy. Celou knihu provází velice tajuplná atmosféra. Ve vsi, kam K. dorazil, nemůžete věřit ničemu a nikomu. Je to vskutku podivná místo. Místo, kde vás a vaši rodinu vyloučí na okraj společnosti, jen když se ohradíte vulgárnímu dopisu úředníka; kde sluhové mají větší privilegia než úředníci; kde je starosta jen směšnou figurkou; a kde se vrchní úředník odmítá zaobírat protokoly. (následující odstavec může obsahovat spoilery a jde pouze o mou interpretaci díla, potřeboval bych si to přečíst ještě aspoň jednou, abych v tom měl víc jasno) Kafka opravdu trefně popisuje totalitní společnost (kterou sám nezažil), ale i byrokracii samu o sobě. Každý má ve společnosti jasně dané místo a post na pomyslné hierarchickém žebříčku. Je také striktně rozdělená na "ty nahoře" a "ty dole". Někteří s úředníky spolupracují (kolaborují), např. Frída nebo hostinská, rádi by spolupracovali a měli se lépe, např. Pepina a pak na "disent", lidi na okraji společnosti, např. Olžina rodina (i když i ti se snaží o lepší postavení). Hned po několika stranách je čtenáři jasné, jak absurdní a přesložitý tento systém je, ale funguje, a to na základě strachu a touze po vyšší pozici v hierarchii. Opravdu se nedá věřit vůbec nikomu (nikdo neví, jak jednotlivý úředníci vůbec vypadají a prý mění podoby apd.) a je na čtenáři, zda bude stát na na straně Olgy, Frídy nebo Pepiny (nevím jak vám, ale mě to jasné nebylo). Každopádně, obyvatel vsi se v systému orientuje stejně mizerně jako K., akorát je mnohem lhostejnější a pasivnější. A K. se zdá ke konci knihy také mnohem ledabylejší (viz např. únava při výslechu v noci v hostinci). Ještě ke Kafkově stylu: je nepřístupný stejně jako Zámek - dlouhé odstavce a komplikovaná souvětí se čtou ztěžka, a i proto musím hvězdičku ubrat... i když svým způsobem atmosféru beznaděje ještě lépe vykresluje.... celý text
Válka s Mloky
2007,
Karel Čapek
První částí knihy jsem byl opravdu nadšen. Je mnohem víc dějová a navíc opravdu vtipná. Každá kapitola by mohla fungovat jako samostatná povídka (ano, stylem mi to připomínalo Povídky z jedné a druhé kapsy), bez celé té velké pointy. Geniální byla čecho-angličtina kapitána Van Tocha i pasáž s hollywoodskou herečkou. Hlavně druhá, ale i třetí část se zaměřuje více na celek a sestává z popisu událostí po celosvětovém rozšíření mloků. Naštěstí to není tak nezáživné, díky Čapkově nadhledu a umu kombinovat různé styly vyprávění. V kontrastu s vtipnější a dle mého názoru konzistentnější první třetinou ale zbytek knihy mírně pokulhává. Osvěžující jsou pasáže s panem Povondrou (zvlášť ta poslední, kdy se z Vltavy vynořil mlok) a "dialog" mezi autorem a pisatelem.... celý text
Zelená míle
2014,
Stephen King
Jako dobrý, upřímně jsem od Kinga moc nečekal a vlastně se ho trochu obával. Dopadlo to o něco líp než jsem čekal, ale moje obavy se částečně naplnily. Určitě mě to nenechalo chladným, ale že by mě to nějak totálně dostalo, to zase ne. Musí se ale nechat, že King umí psát (ještě aby ne) až by vás nepřekvapilo, kdyby to skutečně byla výpověď hlavního hrdiny. Důkaz toho, ze King umí je, ze mě to celkem bavilo celých 500 stran, i když se toho moc nestane a to co se stane je vlastně hrozná nadpřirozená kravina. V Kingově podáni ale celkem vkusná a stravitelná.... celý text
Hovory k sobě
1999,
Marcus Aurelius
Naprosto geniální kniha a geniální myšlenky. Marcus Aurelius je docela pragmatik. Neříká ani, že nemá smysl nic, ale ani se nesnaží si namlouvat, co všechno smysl má. Popírá smysl honění se za "věčnou" slávou apod. Co má v životě smysl, je život v souladu s "vesmírnou přírodou" a konání veřejně prospěšných skutků (nebo tak nějak to bylo formulováno). Také mě zaujala myšlenka, že je úplně jedno, jestli žijeme 10, 100 nebo 1000 let, jelikož žijeme vždy jen v jednom okamžiku a smrtí o tento okamžik zkrátka přijdeme. Nežijeme totiž v naší minulosti nebo budoucností, ale jen a právě jedním okamžikem. --- Myslím, že pokud bychom se Markovým "návodem" řídili, život by se skutečně dal prožít radostně a šťastně.... celý text
