Kmotr99
přečtené 423
Cizinec
2005,
Albert Camus
Knížka působí banálně, i když vůbec banální není. Postava Cizince je totiž hrozně zajímavá. Kromě toho, také se mi líbila atmosféra koloniálního Alžíru, která na mě dýchala především z první části, kdy vede Marsault ještě obyčejný život.... celý text
Doupě / Der Bau
2009,
Franz Kafka
Hlavní hrdina povídky obývá jakési doupě, jehož budováním, hloubením spletitých chodeb, a zabezpečováním před nepřátelským okolním světem atd. strávil celý život. Se svým dílem je neustále nespokojen, různě jej přestavuje (či spíše nad přestavbou uvažuje), cítí se v něm zároveň bezpečný, zároveň jej doupě frustruje. Znervózňují ho různé zvuky a šumy, jejichž původ nezná, tu si myslí, že jde o malou neškodnou havěť, někdy má pocit, že je původcem šumu nebezpečné velké zvíře... Abstraktní, tísnivé, těžko uchopitelné, jako ostatně každé Kafkovo dílo... ale Doupě mi v tomhle přišlo snad ještě horší (nebo lepší, záleží na vkusu) než ostatní věci, co jsem od FK přečetl, je to zkrátka ještě abstraktnější, ještě tísnivější a čtenář tak trochu neví, co by si s nekonečnými větami počal. Čtení Kafky v němčině (nebo v mém případě spíše pokusu o to s pomocí bilngvního vydání), má alespoň jednu výhodu. I když vás Kafka může svým stylem občas štvát, ať už vám vadí odstavce bez konce nebo nejasný obsah, přinejmenším se zlepšíte v cizím jazyce... a ona ta němčina ke Kafkovi stejně patří!... celý text
40 dní pěšky do Jeruzaléma
2015,
Ladislav Zibura
Klidně bych ubral na humoru. Smysl pro (sebe)ironii a sarkasmus s autorem sdílím, ale tady toho bylo příliš i na můj vkus (a některá přirovnání mi přišla až moc vycucaná z prstu).Tím jsem si ale dojem nenechal zkazit. Pozitivní nálada z toho přímo srší a víc než vtipy jsem ocenil různá zamyšlení, postřehy a praktické rady. Například návod na to, jak si zlepšit náladu, když je vám na pouti zrovna mizerně je myslím aplikovatelný univerzálně. Cestování miluju a Zibura je pro mě velkou inspirací.... celý text
Velký Gatsby
1991,
Francis Scott Fitzgerald
(Spoilery) Místy mi to přišlo rozvleklejší, ale některé pasáže zase byly velmi silné. Například hádka mezi Gatsbym a Tomem před Daisy a pak především tragický konec. To, že za života tak oblíbenému Gatsbymu na pohřeb nepřijde skoro vůbec nikdo, tak nějak vypovídá o povrchnosti jeho rozmarného stylu života (a především pak lidí, kteří jeho "služeb" nezávazně využívali). Myslím, že tato krátká knížka je řazená mezi klasiku zaslouženě. PS: Čteno v originále.... celý text
Na východ od ráje
2006,
John Steinbeck
Nejprve se zmíním, že jsem četl v originále. Po přečtení 700+ stran v angličtině jsem na sebe byl docela hrdý... :) (Doporučuji všem, Steinbeckova angličtina není nijak složitá.) Jinak musím říct, že jde o velmi silnou knihu. Díky časovému rozpětí, které přeje vývoji postav a jejich sledování (a žití s nimi) po delší dobu, čtenář brzy s hrdiny knihy soucítí a oblíbí si je (aspoň některé). Po dočtení mi Lee, Sam Hamilton, Aron a Cal a další opravdu chyběli. Kromě toho ono časové rozpětí přináší ještě dva plusy: 1) představu o překotných změnách v životě Američanů na přelomu 19. a 20. století a hlavně 2) spoustu filozofických otázek, které přichází a odchází, jak se postavy mění, stárnou, a s tím se mění i jejich problémy a pohled na svět. Jediná výtka je, že mi některé postavy přišly až moc černobílé. Na obranu Steinbecka: Autor to ale v průběhu díla často nabourává (hlavně u Cala, ale v menší míře i u Kate) a hlavní poselství knihy, že si člověk může mezi dobrem a zlem vybrat ("timšel"), zůstává.... celý text
Rukojeť / Rozpravy
1972,
Epiktétos
Po Hovorech k sobě jsem se pustil do další stoické klasiky. Čtení Epiktéta je mnohdy náročnější než než Marca Aurelia, ale čtenář si časem zvykne. Kapitoly jsou delší, ale rozhodně stejně (ne-li více) inspirativní. Hlavní Epiktétova teze (Jsou věci, které jsou v naší moci, a jsou věci, které nejsou v naší moci) vás bude provázet celou knihou, akorát v různých variacích a pro jiné situace nejrůznějších částí lidského života. Proto není třeba se čtením vůbec spěchat, já se knihou "prokousával" několik měsíců a snažil se vstřebat co nejvíc. Doporučuji!... celý text
HHhH
2010,
Laurent Binet
Forma nedokončeného "surového" románu mi nevyhovovala. Binet opakovaně tvrdí, že nechce zabředávat do fikce a tak zůstává jen u faktů, které všude možně vyčetl a doplňuje je svými názory a postřehy. Přitom mi spousta i dějových pasáží aspoň trochu smyšlená přišla a upřímně bych si raději přečetli normální fikci založenou na faktech než tento experiment. Fikce je snad přece založená na tom (aspoň ta historická), že nejde o detaily (co měl pořád s tou barvou mercedesu??? Jako by na tom nějak záleželo...), ale o vyjádření atmosféry a třeba vyzdvihnutí nějaké určité myšlenky nebo osobnosti. HHhH je ve výsledku ne moc zajímavě napsaný základní přehled toho, co se událo okolo Heydricha a parašutistů (pro člověka, co k tomu viděl pár filmů a pamatuje si aspoň něco z hodin dějepisu to řekl bych nepřinese nic moc nového) s náhodnými postřehy autora. Ty mě iritovaly ze všeho nejvíc. Přišly mi hrozně umělé a Binetovi jsem autenticitu, která z toho má být cítit, vůbec nevěřil. Jeho až přehnaná adorace hrdinů a Prahy by mi jako Čechovi (když to navíc píše cizinec) měla být sympatická, ale mě spíše odpuzovala. K obdivu hrdinů stačí popsat jejich činy a netřeba stokrát stejnými slovy omílat jejich odvahu atd. A popisy Prahy mi občas přišly jako ta největší klišé z turistického letáku. Kdyby jenom to, Binet prolíná z válečnými událostmi i svůj osobní život což mi přijde nejen trochu neuctivé, ale hlavně zbytečné a nudné. Co tedy mohu na knize ocenit je, že jsem si přeci jenom události druhé světové války připomněl a jistě se dozvěděl sem tam i něco nového. Snad autorovi i věřím upřímný zájem o věc. Bohužel mě ale v průběhu celé knihy nedovedl přesvědčit, že je dobrý spisovatel a že jeho kniha má nějakou přidanou hodnotu.... celý text
Prométheus
1994,
Aischylos
Mile mne překvapila čtivost prvního řeckého dramatu, které jsem měl tu čest si přečíst. Co jsem pochopil z doslovu, dochovala se jen prostřední část trilogie o Prométheovi. Překladatel Ferdinand Stiebitz text opatřil krátkým prologem a epilogem, které nahrazují chybějící části a rámují tak celý příběh. Jeho ústředím je Prométheovo utrpení na Kavkaze a jeho dialogy s Íó a poslem bohů Hermem (dialog mezi ním a P. mi přišel vůbec nejlepší částí celé tragédie). Zkrátka příjemně strávená hodina a půl a aspoň jsem si zase oživil něco z řecké mytologie.... celý text
Minority Report a jiné povídky
2002,
Philip K. Dick
Povídky Philipa Dicka jsou opravdu skutečně bizarní a jeho vize budoucnosti značně pochmurné a depresivní. Všechny v zásadě spojuje zajímavá a nevyčerpatelná otázka reality a věrohodnosti lidského vnímání světa. Nejlepší mi přišli spíš dějově jednodušší povídky zaobírající se jedním jasným problémem (Minority Report, Total Recall, Elektronický marvenec, Druhá série). Už méně se mi líbili některé překombinovanější příběhy, které se mi zdály ne příliš uvěřitelné a více "fiction" než "science".... celý text
Paměť mojí babičce
2002,
Petra Hůlová
I když jde o poměrně útlou knihu, je nesmírně bohatá a vztahy mezi jednotlivými postavami (vypravěčkami) by se daly dlouze rozebírat. Minimálně o nich během čtení i po něm dlouho přemýšlíte. Hůlová popisuje problém, který je hádám typický pro nespočet rozvojových zemí, které momentálně prožívají překotný vývoj. Rozdíl mezi tradiční způsobem života a životem ve městě je obrovský (zvlášť v rozlehlém Mongolsku). Jakmile se tam přestěhujete (jako hlavní hrdinka románu), velkoměsto vás polapí, rodině ze stepi se odcizíte a už není cesty zpět... Autentická forma vyprávění plná mongolských výrazů to posouvá ještě o něco dál a kniha je tak opravdu jedinečným a nezapomenutelným zážitkem.... celý text
Hory a staletí
1982,
Ivan Olbracht (p)
Škoda, že není tato kniha reportáží z prvorepublikové Podkarpatské Rusy vůbec známá. Olbracht totiž čtivě (četlo se mi lépe než jeho prózy Nikola Šuhaj a Golet v údolí) popisuje dost šílené poměry, neskutečnou bídu a složitou národnostní situaci v československé východní "kolonii".... celý text
