Kmotr99
přečtené 423
Audience
1975,
Václav Havel
Čekání na Godota, kde se pije pivo. Na rozdíl od Becketta je to kratší, (a podle mě) zábavnější a výstižnější. Reálná zkušenost a kontext dodávají Audienci na působivosti. Délka tak akorát na vypití jednoho půllitru (vlastní zkušenost), i když zvládnout by se jich dalo asi víc... ale víte co, nejsem na pivo moc zvyklý. Nejsem žádnej pivař, natožpak sládek.... celý text
Babička
2005,
Božena Němcová
Všichni tu píšou o nevhodnosti knihy jako povinné četbě na prvním stupni základní školy. To rád doložím autentickým "verdiktem" mého mladšího já ze čtenářského deníku v páté třídě, kdy jsem s velikou nechutí nakonec celou Babičku přeci jenom přečetl (pravopisné "zvláštnosti" jsem zachoval): "Kniha se mi moc nelíbí. Nemá žádný souvislí děj. Je ale zajímavé se dozvědět, jak lidé dříve žili, jaké měli zvyky atd. (hodnocení 1,5 bodu z 5)" * Jeden můj učitel říká, že čím je člověk starší, tím je Babička lepší a mám mu víc co říct. Po druhém přečtení mu musím dát za pravdu. Byl jsem až překvapen, jak automaticky mi jednotlivé obrazy naskakovaly zpět, jako bych knihu četl včera. Jinak to ale tentokrát bylo vážně o něčem jiném. Třeba smrt člověk v deseti ještě moc nebere vážně (nebo aspoň já, šťastlivec?, to tak měl), zato dnes mě konec fakt dojal. Uvědomil jsem si, o jak citlivé, a zároveň chytře vystavěné dílo jde. Za na první pohled poklidným plynutím ročních dob a různých tradic se skrývá spousta nešťastných osudů a tragédií. Vůbec nejvíce mne zasáhlo vyprávění babičky, které se prolíná celým příběhem, mimo jiné o smrti manžela Jiřího a putování s dětmi domů. * Božena Němcová psala Babičku jako únik z kruté reality. Stejně jako ona v částečně fiktivním světě Starého bělidla a "údolíčka" nacházela klid, může i dnešnímu čtenáři Babička nabídnout podobný "únik" z každodenních strastí. Když se čtenář pokusí naladit se na poetiku, na kterou nejsme úplně zvyklí, na pomalý život na vsi. Nemusím to být jednoduché, ale myslím, že to stojí za to. * PS: Kam (a jestli vůbec?) tedy Babičku v rámci povinné četby zařadit? Na prvním stupni valnou většinu čtenářů odradí a na střední... Nejsou přeci jen kvanta skvělých knihy, které jsou pro dospívající relevantnější a zajímavější? A má povinná četba jako taková vůbec smysl? A co na to Jan Tleskač?... celý text
Dešťová hůl
2016,
Jiří Hájíček
Kniha se četla sama, ale týden po přečtení nadšení jaksi vyprchalo. Mám takový těžko definovatelný dojem, jako by Hájíček jen klouzal po povrchu a na dřeň se nedostal. Za pozornost ale Dešťová hůl přesto myslím stojí.... celý text
Problém tří těles
2017,
Liou Cch'-sin
Nepatřím mezi velké fanoušky sci-fi, ale pár klasik žánru od Asimova, Clarka nebo Dicka jsem přečetl. Za to na poli vědy a technologií jsem laikem až ignorantem. A v tom podle mě tkví můj hlavní problém s Problémem (haha) tří těles. Měl jsem pocit, že se Liou Cch'-sin v první řadě vyžívá ve svých teoriích a vizích, a literatura (a věci jako psychologie postav) u něj jsou na vedlejší koleji. Zkrátka - popisné vědecké pasáže jsem nebyl schopen vstřebat a celé mi to navíc nepřišlo zrovna dvakrát uvěřitelné. Nakolik je to vina českého překladu z překladu, je samozřejmě otázka.... celý text
Dekameron
1975,
Giovanni Boccaccio
Přečíst Dekameron stylově za deset dní jsem nebyl schopen ani náhodou. Už chyběl kousek, ale vlastně jsem to po dvou měsících zbaběle na konci devátého dne vzdal. Zkrátka toho na mě bylo moc a začal mě zžírat pocit, kolik skvělých knih jsem mohl místo Dekameronu přečíst. Povídky se přeci jenom dost často opakují. Boccacciův styl psaní mi přišel strohý, pouze opisující události bez popisu atmosféry a větších detailů (je to z úplně jiné doby, já vím...), byť nepopírám, že místy opravdu vtipný i čtivý. Nejslabší byly povídky, kdy se vyžívá v popisu zmatečného, trochu odysseovského cestování z místa na místo po Středomoří. Naopak zábavné byly většinou historky o hříšných mniších a jeptiškách, i některé klasické o lásce, které ostatní nepřejí, nebo o nevěře. Pokud si chcete udělat o Dekameronu obrázek i bez čtení, doporučuji Pasoliniho film, který skoro slovo od slova zpracovává ty lepší z povídek s řekl bych odpovídající pozdně středověkou atmosférou. Nakonec podepisuji Boxasův názor... kdybych neměl před maturitou, dám Dekameronu nikoliv deset, ale sto dní. A nebo mu dám čas zkrátka kdykoliv, kdy na praotce lehkovážné literatury dostanu chuť.... celý text
Šunkový nářez
1995,
Charles Bukowski
(Čteno v aj) První setkání s Bukowským. Psáno jednoduchou angličtinou, význam velkého množství hovorových slagových slov lze lehce odvodit z kontextu. Zpočátku mi autorův styl přišel natolik čtivý, až jsem měl dojem, že jen tak klouže po povrchu a k ničemu pořádnému se nedostane. Ale čím déle jsem Šunkový nářez četl, tím lepší mi to přišlo. Henryho misantropie mi byla svým způsobem sympatická. Nakonec mi nijak zvlášť nevadila ani absence jakékoliv pointy. Přesto si myslím, že číst to dřív, tak v patnácti, zážitek z četby bych měl mnohem větší a Bukowski by mi měl víc co nabídnout.... celý text
Bolest
1965,
Vladimír Holan
Po chvíli jsem se rozhodl, že tu smažu hodnocení, s poezií mám víc než malou zkušenost a na hodnocení Bolesti si nepřipadám zdaleka kvalifikovaně. Pár poznámek si snad můžu dovolit: název sbírky nemůže být výmluvnější. Šílená doba, kdy básně vznikaly, je opravdu hodně znát. Některé básně byly opravdu těžko uchopitelné (protikladná tvrzení, cizí slova...), krátká zamyšlení, jejichž smysl mi často unikal; rozhodně bylo třeba si každou z nich přečíst několikrát. Občas jsem se na Holana vůbec nemohl naladit a verše jsem rychle proletěl, a sem tam si označil báseň, která mne zaujala. Třeba tato (Za noci): Ta krásná amrhélová alej, kterou teď kráčí sedlák, mající půl kopy raků v pytli, je pro něho prosvícena polucí mléčné dráhy peněžitou... Někdo jiný jde současně pustou cestou úvozovou, a třebaže je měsíc ve staře, octne se brzy pod pahorkem a řekne si: "Už málokde uvidíme Kalvárii se třemi kříži. Bývá to už jen jeden kříž s Pánem Kristen, neboť ty dva lotry po jeho stranách zastanou kteříkoli dva z nás..."... celý text
Melancholické procházky
1941,
Ivan Blatný
Být z Brna, bylo by to určitě na pět hvězd. Dívat se na město optikou Ivana Blatného, vše je hned zajímavější. I cesta na tramvaj může být takovou "melancholickou procházkou." Čím dál od centra, tím lépe. Jenom... verše mi přišly trochu divně nasázeny (měl jsem k dispozici vydání z roku 1990), že jsem nevěděl, kdy končí jedna a kdy začíná druhá báseň (nejsou pojmenované). Pěkné černobílé ilustrace to ale bohatě vynahradily.... celý text
Moc bezmocných
1990,
Václav Havel
Události posledních měsíců, kdy u nás (a ostatně zdaleka ne jen u nás) pochybné politické síly vylézají na povrch a derou se k moci, mě donutily sáhnout po Moci bezmocných. V její polovině jsem s esejí trošku bojoval, ale posledních pár kapitol včetně závěru mě ohromilo. Na to, že bylo dílo napsané rok po Chartě 77 a popisuje fenomén, který už (aspoň u nás) neexistuje, jde o překvapivě čerstvou, troufám si říct nadčasovou věc. I kritika západní demokracie, vyprázdnění masových politických stran byla velice prozíravá (a dnešek Havlovy předpovědi víc než potvrzuje) a je důkazem autorova bystrého a kritického úsudku. Život v pravdě a smysluplnost konání drobných věcí, na které máme, jsou zase aplikovatelné do každodenního života. Až zas narazím na někoho, kdo bude tvrdit, že to prezidentování na Havla jen tak mimochodem "spadlo", ničím si ho nezasloužil, že to byl ochlasta a já nevím co všechno, Moc bezmocných mu s radostí omlátím o hlavu.... celý text
Básně
1995,
Georg Trakl
K poezii mě to nikdy moc netáhlo, ale Trakl a expresionisté mi z nějakého důvodu z hodin literatury utkvěli a od začátku bylo jasné, že si od nich budu muset něco přečíst. Náhodou jsem v knihovně narazil na malinkou žlutou knížečku Fünfzige Gedichte, výbor 50 básní v originále, a zároveň na tento Reynkův překlad. Všiml jsem si , že Reynek některé vyloženě expresivní výrazy trochu zmírňuje... a němčina je prostě němčina. Díky tomu, že Traklova básnická slovní zásoba není moc bohatá (dalo by se říct, že je každá báseň variace na totéž téma), není tak náročná pro relativního začátečníka s němčinou, protože se některá netypická slova pořád opakují (namátkou: Antlitz, verfallen, neigen, Amsel, Schweigen, Kastanien, Hirt,...). Přesto, nebo možná proto ve mně Traklova poezie zanechala silný dojem. A naučil jsem se x německých výrazů pro různé druhy ptáků a rostlin.... celý text
Dáma v jezeře
2005,
Raymond Chandler
Četl jsem v angličtině. Nevím, jaký vliv to má na dojem z knihy, nicméně jsem o Americké tvrdé škole a Phillu Marlowovi hodně slyšel a na knihu se dost těšil. A byl jsem trochu zklamán, zejména koncem knihy, který se na můj vkus odehrál příliš rychle a zmatečně. Marlowe mi i tak celkem přirostl k srdci a nad ním a celým žánrem rozhodně nelámu hůl, a časem si něco dalšího rád přečtu.... celý text
Doba z druhé ruky: Konec rudého člověka
2015,
Světlana Alexijevič (p)
Pro pochopení situace v Rusku naprosto zásadní kniha. Alexijevičová a šílené výpovědi jejích "hrdinů" mi dost otevřely oči. Jejich příběhy tvoří různorodou směsici, mozaiku smutku, deprese, zmaru. Nostalgii mnohých z nich po Sovětském svazu (přestože měli třeba dědečka v gulagu!!!) díky Době z druhé ruky najednou tak nějak dovedu více pochopit. *** Ale vlastně ne... nebudu tu předstírat, že něco chápu. Naopak nechápu nic... nechápu, jak je možné, že se ve 20., natožpak ještě i ve 21. století mohly dít takové věci. A že se ještě pořád dějou.... celý text