Kmotr99
přečtené 423
Soumrak západního liberalismu
2019,
Edward Luce
Povinná četba pro všechny, kterým není lhostejný osud nejen naší západní (?) společnosti. Kniha začíná skoro jako román, anglosaští autoři tohle prostě umí, Edward Luce píše plynulým novinářským stylem, který mu vydrží po celou dobu knihy. Autor je skvělý především v popisu příčin současného stavu a cituje zajímavou literaturu, kromě novinařiny je znát i jeho ekonomické vzdělání, které je velmi prospěšné, činí text "vědečtějším", a přitom mu neubírá na srozumitelnosti. To je mimochodem i zásluhou Arga - překlad je profesionální a poučné redakční poznámky potěší (,těším se na další tituly edice Crossover!) Popis moderních velkoměst vysávajících okolní periferii a ultrabohatých technologických firem o pár zaměstnancích je děsivý, ale myslím trefný. Nejvíc si cením toho, že si nebere servítky (což mi občas chybí například v příliš "mírném" Respektu nebo u komentářů Fareeda Zakarii). Nechodí kolem horké kaše, ale tne do živého. Víc než kritiku Trumpa čekejte naopak kritiku tzv. "elit", např. fóra v Davosu nebo týmu okolo Hillary Clintonové ("Hillaryland"), která už snad nemůže být kritičtější. Dalo by se říci, že Luce (absolvent Oxfordu, z rodiny konzervativního britského politika) střílí do vlastních řad. "Prorocká" část a pokus o nastínění řešení už byly slabší. Ukazuje se, jak knihy tohoto typu rychle zastarají. Uběhl rok a půl od vydání knihy a dva roky od inaugurace Trumpa, a na válku s Čínou to zatím nevypadá. Nebo se pletu? A řešení? Čekal bych víc, než pár odstavců. Chápu, že Luce je novinář, ne politik. je tu od toho věci popisoval, analyzoval, ne aby je řešil. Zkrátka, nejvíc bych si tedy přál, aby byla kniha aspoň dvakrát tak dlouhá. S každou další stránkou jsem měl pocit, že se dozvídám zase něco nového nebo že čtu výborně shrnuté něco, co jsem sám tak nějak cítil, ale nedovedl pojmenovat. A najednou se to utne v prostředku. Škoda. Budu si muset počkat, co přinese budoucnost.... celý text
Všichni krásní koně
2008,
Cormac McCarthy
Číst x-tou McCarthyho má tu nevýhodu, že vás už neohromí (jako se mi stalo u Cesty nebo Krvavého poledníku), na druhou stranu vás ani nezaskočí a namísto soustředění se na neuvozenou řeč a další specifika můžete veškerou pozornost věnovat textu samotnému. Někdy mi to přišlo až moc pozvolné, navzdory všem zvratům a hrozným událostem, které chlapci zažijí. McCarthy ale nakonec nezklamal a projevil se v plné síle. Strhující dialogy "o všem", okořeněné bizarní krajinou, podivnými existencemi a strohou španělštinou. Rozhovor se soudcem, loučení s kamarádem a pak zběsilá jízda planinou vstříc zapadajícímu slunci. Posledních třicet stran jsem do toho byl zažraný a dočítal knihu skoro se slzou na krajíčku s dojmem, že chci víc! Vlastně bych napálil pět hvězd (z texaský vlajky), pak si vzpomenu na Krvavý poledník, a najednou se mi nechce. Zatím. V něčem je to civilnější méně vyšinuté podání ale hrozně sympatické. Ano, chci víc, ale nebudu spěchat. Schovám si McCarthyho na horší časy. "Od slunce vál krvavě rudý prach. Pobídl koně patami a jel dál. Slunce dodávalo jeho tváři měděný odstín, rudý vítr se nesl od západu přes sešeřelou zemi, malí pouštní ptáci čiřikali mezi uschlým kapradím a kůň s jezdcem i kůň bez jezdce jeli dál a jejich dlouhé stíny se za nimi táhly jako stín jediné bytosti. Projeli kolem a zmizeli v šeru nad plání, v dosud nezrozeném světě."... celý text
Jiný T.G.M
2018,
Pavel Kosatík
Kosatíkův životopis se čte jako román. I díky tomu, že Masarykův příběh je prostě strhující od začátku až do konce. Oceňuji zasazení do kontextu doby, nebo spíš dob - Masarykův dlouhý život pokrývá dlouhou výseč novodobých dějin, od půlky 19. století do nástupu nacismu, které velmi brzy začal sám ovlivňovat. A to Kosatík reflektuje a vše pečlivě objasňuje. První půlka o životě před válkou mi sedla více, je chronologičtější, opravdu jako román. Události válečné a poválečné jsou událostmi a "kontextem" až přehlcené a více o Masarykově republice než o jeho osobnosti. Vytknout by se dala občasná schématičnost (o některých tématech bych se rád dozvěděl víc), o TGM by se dala v klidu napsat trilogie jako teď vyšla o Kafkovi. Ale dopodrobna popsat všechny detaily Masarykova života asi nebyl Kosatíkův cíl. Nabízí svižné dílo, které ukazuje Masaryka v novém světle a klade si mnoho provokativních otázek. Prostě Masaryk-člověk pro jednadvacáté století. Nad Masarykem ale přese všechny nedostatky v knize popsané hůl nelámu. Pořád si myslím, že má náš národ obrovské štěstí zrovna na tak pozitivní zakladatelskou postavu s ideály, na které se dá navázat. Že byl příšerný otec, to už je asi vedlejší. Nicméně kdybych četl Čapkovy Hovory s TGM dnes, díval bych se na ně určitě jinak. A do budoucna si je znovu přečtu rád; nebo něco jiného - Kosatík dává na konci k dispozici vyčerpávající masarykovskou literaturu se stručným komentářem.... celý text
Osamělý poutník
2004,
Jack Kerouac
Knížku jsem si nechal přivézt od kamaráda z antikvariátu v Brně. A hned jsem se do pestrobarevného paperbacku zamiloval. A vzápětí i do jeho obsahu. Povídky mě nadchly, je to takový průřez Kerouacem se vším všudy a se všemi tématy, která si s ním spojuji (aspoň po přečtení Na cestě a Dharmových tuláků). Vidím tu sice rozporuplné dojmy, já bych ale neváhal čtenáři, který od Kerouca dosud nic nepřečetl, začít právě s těmito povídkami. Mexický feláhové a Newyorské scény připomenou Na cestě, Sám na vrcholu hory jsou zase zkoncentrovaní Dharmoví tuláci. Novinkou pro mě byl popis života na moři (Čuňata mořský kuchyně) a na dráze (Železniční země), a cestování po Evropě. Dá se namítnout, že leckdo toho víc nastopoval, ostatně průměrný Čech toho po horách nachodil asi víc než Kerouac atd. Kdo to ale umí tak krásně popsat? Svoboda z toho čiší každou větou. Ale největším přínosem knihy pro mě je, že Kerouaca odteď vnímám jako citlivějšího (sympatičtějšího) člověka, než za jakého jsem ho měl během čtení Na cestě. Nadšení z knížky mi ale bohužel dlouho nevydrželo. V chaotickém čase těsně po vánocích jsem knihu v roztržitosti nechal ležet v sedmnáctce a Osamělý poutník doputoval kamsi do Modřan. Z novějšího vydání z městské knihovny už jsem takové potěšení neměl.... celý text
Alchymista
2005,
Paulo Coelho
Byl to všední letní den jako každý jiný. Ale jenom zdánlivě. Toho dne se totiž celý Vesmír spojil, aby se mi během pravidelné návštěvy knihobudky dostal pod ruku Alchymista. Po bloudění pražskou pouští (bylo to někdy v létě) jsem konečně narazil na Poklad. Nebo Znamení? "Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele." Knihu jsem si samozřejmě s potěšením kleptomana odnesl domů. Zkouška přišla o půl roku později, kdy mě něco osvítilo a můj zrak opět upoutala křiklavě oranžová obálka, už trochu zaprášená. Pustil jsem se do čtení. Ani nevím, jestli jsem obstál. S nepříliš velkým nadšením jsem dočetl, ale v hledání moudrosti jsem asi úplně selhal. Jediné štěstí, že šlo o anglický překlad, aspoň v něčem šlo o trochu intelektuální výzvu, v mateřštině by to asi působilo ještě pitoměji. Mělký příběh a postavy, nerealistický plochý svět. Moudra s prominutím ubohá, pro jistotu několikrát zopakovaná. K dobru můžu Coelhovi přičíst, že to ve své jednoduchosti a přímočarosti (jak samotné cesty "tam a zase zpátky", tak i poselství) v něčem nakonec opravdu působí konejšivě, jako bezpečné útočiště. (Nevím jak moc tento dojem způsobil fakt, že jsem po Alchymistovi sáhnul uprostřed zkouškového, kdy po skriptech a učebnicích člověk jako dobrou zábavu ocení i jízdní řád). Po přečtení mě napadlo, co kdybych si knihu nevzal a nechal ji ležet pro někoho jiného. A tomu by pak od základů změnila život? "Každý člověk na Zemi, bez ohledu na to, co dělá, hraje vždycky hlavní roli v Historii světa." Něco na tom asi bude.... celý text
Současná česká politika: Co s neefektivním režimem?
2013,
Michal Kubát
Podnětné zamyšlení, ale Kubátovi bych vytkl dvě věci. Kniha mohla být srozumitelnější. Zbytečně odborným jazykem a neobratnými formulacemi se mi útlou knihou ne úplně lehce prokousávalo. Co se obsahu týče, zajímalo by mě, jak moc by svůj návrh racionalizace parlamentu (například zavedení většinového systému) dnes obhajoval, po faktickém rozkladu systému dvou velkých stran na ose pravice-levice. Stejně tak argument zralostí naší demokracie se dnes zdá být trochu úsměvný, od roku 2013 se toho přeci jenom událo hodně. Přesto můžu doporučit, jako úvod do fungování politických systémů to není špatná kniha, která kombinuje teorii s praxí.... celý text
Vysoké okno
2012,
Raymond Chandler
Chandler mě napotřetí nezklamal, ale bohužel ani neohromil. 150 stránek se pořád něco zmateně děje, aniž byste moc věděli, co. A pak se to na pár stránkách až moc rychle rozlouskne. Co z celkem obyčejné detektivky dělá něco víc, jsou tyhle stroze popsané okamžiky plné melancholie: "Zavřel jsem dveře a vrátil se ke svému téměř nedotčenému druhému drinku. Byl zvětralý. Odnesl jsem si sklenici do kuchyně a dolil do ní trochu whisky z láhve, abych to vylepšil, a pak jsem tam stál se sklenicí v ruce a civěl z okna na eukalypty, jak natřásají pružné koruny na pozadí modravě temného nebe. Zřejmě se opět zvedal vítr. Opíral se do okna na severní straně a něco pomalu, těžce bouchalo do zdi budovy, jako kdyby nějaký kus tlustého drátu mlátil do fasády mezi izolátory."... celý text
Hry bez hranic
2018,
Michal Kašpárek
Svižná kniha na jedno posezení, přesto jsem musel čas od času čtení přerušit a zamyslet se. Je o čem. Žijeme v zajímavé a lecčem absurdní době, což se Kašpárkovi podařilo vystihnout elegantním způsobem.... celý text
Obrana historie aneb Historik a jeho řemeslo
2011,
Marc Bloch
Historie je o něčem jiném než chronologický výčet událostí, jak ho většinou známe ze školy. To jsem tak nějak tušil, ale až tato útlá knížka mi dala odpověď, o čem všem skutečná historie je, může být nebo by být měla. Přesto, že se Bloch snaží o co největší srozumitelnost, předpokládá jistou znalost historie, a to především francouzské (ale zbytečně se toho nelekejte). Doporučuji si přečíst i předmluvu, kde jsou základní teze spisu přehledně shrnuté.... celý text
Vienna
2010,
Eva Menasse
*Byli "dětmi přírody", říkával strýček s grimasou ve tváři, protože pro naši rodinu byl člověk vlastně protikladem "přírody". "Židovi sluší kavárna," říkával už dědeček, když se doslechl, že lidé chodí na procházky a podnikají dokonce pěší výlety, "copak jsem nějakej srnec?"* Mitteleuropa v kostce. Příběh jedné vídeňské rodiny s židovsko-haličsko-sudetoněmeckými kořeny. Kavárny, obtížné hledání vlastní identity, obchodování s východním blokem, Holocaust, anekdoty, bridž, xenofobie, fotbal, kolaborace... Provinčnost malého středoevropského národa okořeněná kosmopolitností Vídně. Těžko usuzovat z jedné knihy, ale potvrdil jsem si, že Rakušáci jsou tak trochu Češi, co mluví německy. Ve Vienně jsem našel podobnou "léčbu humorem", jaká mi přijde typická pro český pohled na nedávnou minulost (á la Pelíšky), která jako by se snažila zamaskovat nikdy nevyřešené rány. Rodinné historky jsou občas opravdu vtipné. Eva Menasse ale u humoru nekončí. Jakmile si příbuzní začnou nadávat do nacistů, úsměv vám brzy ztuhne na tváři.... celý text
Hroby v povětří: Poezie Bukoviny
2016,
Radek Malý
Fascinující exkurz do zmizelého světa Bukoviny. Rozpad Rakouska-Uherska a pak definitivně šílenství druhé světové války ukončily unikátní multikulturní charakter Černovic a celého regionu. Nostalgicky laděné básně střídají verše zachycující holocaust. Jedno z těch nahodilých setkání, které mi značně rozšířilo obzory.... celý text